90. narodeniny revolucionára! Československí ľavičiari pozdravujú Fidela Castra

Verejné blahoželania na československých sociálnych sieťach. Takmer celé ľavé spektrum od komunistov, cez anarchistov až po sociálnych demokratov či dokonca národniarov gratuluje Fidelovi Castrovi k 90. rokom života. A mnohé ďalšie blahoželania budú určite pribúdať.

Martin Zeleňák (Vzdor-strana práce): Dnes sa dožíva revolucionár Fidel Castro 90 rokov! Keby mal svet aspoň 10 Castrov….Veľa zdravia Comandandte

Tomáš Bóka: Viva FIDEL // Večne mladý, večne živý // Dnes sa EL COMANDATE dožíva 90 rokovKomunistická strana Slovenska – KSS: Okrúhle 90. narodeniny dnes oslavuje ikona revolúcie Fidel Castro. Comandante Fidel, slovenskí komunisti Vám želajú ešte veľa pevného zdravia a energie! Venceremos!

Front ľavicovej mládeže: Fidel Castro má dnes 90 rokov. Comandante Fidel – želáme Vám ešte veľa zdravia, energie a revolučného zápalu!

Fidelovi venovali článok aj Hlavné správy a Extra plus

Ladislav Kasuka: Poslední z velkých lidových vůdců minulého století! HASTA LA VICTORIA SIEMPRE!
Anton Janík Banovič: Všetko najlepšie KOMANDANTE.
Mário Budinský: Akurat som v havana clube a pripajam sa ku gratulaciam
Iveta Tomascikova: Feliz cumpleaños Fidel!
Peter Papánek: Veľa zdravia drahý sudruh a priateľ,sudruh Fidelio.
Emília Blážová: Pre mňa je tento človek hrdina. Na nikoho nebolo spáchaných toľko atentátov ako na neho. Všetky prežil a prežila aj Kuba napriek tomu že ich Amerika sústavne ničila. Všetko najlepšie Fidel, môj otec bol rovnaký ročník ako vy a veľmi si vás vážil!

Libuše Fuchsová: Dnes slaví 90. narodeniny – Fidel Castro‎
Svaz mladých komunistů Československa: Jedná se o žíjící legendu, která se tohoro úctihodného věku dožil přesto, že CIA zorganizovala více jak 700 atentátů vůči jeho osobě.
Kubánská revoluce dokázala, že malý stát v Karibiku, který sloužil přes 50 let jako levná plantáž tabáku a kasino pro mafii, může na základě vůle svého obyvatelstva být svobodné a suverenní na imperialistické mocnosti. Pod vedením Fidela provedla Kuba pozemkovou reformu, zlikvidovala negramotnost a zlepšila svoje zdravotnictví tak, že může pomáhat vysíláním lékařskeho personálu jak jsme mohli být svědky naposledy během nákazy viru Ebola.
Ať žije socialistická revoluce na Kubě!
Patria o muerte!

Jalal Suleiman: Všetko najlepšie súdruh Fidel.

K blahoželaniam sa pripojili symbolickým zdieľaním odkazov aj Karol Fajnor, Peter Plančík, Štefan Borovský, Marek Kopecký, Miroslav Babjak, Jana Nová (O2H), Ladislav Michalek, Vladimír Zakopčan, Peter Nišponský, Ján Kopas (KSS).

Ivan Lulják: Revolúcia nie je ružový chodníček… Revolúcia je boj na smrť medzi budúcnosťou a minulosťou. Fidel CASTRO – 90 rokov revolucionára, bojovníka za práva ľudu, komunistu a hlavne ČLOVEKA, ktorého nenechala ľahostajným ľudská bieda a strádanie a v mene kubánskeho ľudu viedol boj za jeho slobodu. Veľa zdravia Fidel. Nech tvoje myšlienky a dielo prežijú aj teba!

Iveta Sebescakova: Dvaja ludia, ktorých nikdy svet nevedel pochopiť až dnes po desaťročiach, keď svet konečne otvára oči!!!

Aleš Hubert: Dnes slaví narozeniny jeden z velikánů komunistického a pokrokového hnutí soudruh Fidel Castro. Díky své absolutní oddanosti kubánskému lidi, idejím svobody a spravedlnosti se stal za svého života jednou z nejinspirativnějších osobností pro všechny pokrokové lidi celého světa. Je dobré si připomenout některé z jeho myšlenek:

„Při útoku na kasárna Moncada se nám jedna Leninova kniha ztratila. Při soudním procesu proti nám Batistova propaganda ihned tvrdila, že se jednalo o spiknutí zkorumpovaných „priistů“, stoupenců právě svržené vlády, financované z peněz těchto lidí, a navíc ještě komunistů. Neumím si představit, jak by bylo možné dát tyto dvě kategorie dohromady.

Při procesu jsem se sám ujal své obhajoby. Nebylo to proto, že bych se považoval za dobrého advokáta. Ale řekl jsem si, že v této chvíli si nejlepší obhajobu mohu poskytnout já sám.

Oblékl jsem si talár a zaujal jsem místo mezi advokáty. Soudní řízení bylo víc politické než trestní. Mojí snahou nebylo dosáhnout osvobození, ale využít přelíčení k šíření idejí. Začal jsem vyslýchat všechny ty zločince, kteří povraždili desítky a desítky mých soudruhů, a vystupovali jako svědci. Soud se prakticky obrátil proti nim. Takže jim nezbylo nic jiného, než mě druhý den odtamtud odstranit. Izolovali mě a prohlásili, že jsem onemocněl. To bylo to poslední, co se mnou udělali, ačkoliv jim nechyběla chuť skoncovat se mnou jednou provždy. Ale věděl jsem dobře, proč se tak mírnili. Znal jsem a znám psychologii všech oněch lidí, jejich duševní stav, věděl jsem, jaká je situace mezi obyvatelstvem, jaký nesouhlas a obrovské pobouření vyvolalo jejich vraždění. Ale měl jsem i trochu štěstí. Jisté však je, že v prvních hodinách, když mě vyslýchali, se objevil Leninův spis. Kdosi jej odněkud vytáhl. „Vy jste měli Leninovu knihu.“ My jsme vysvětlovali, kdo jsme. Martiovci, kteří nemají nic společného – a to byla pravda – se zkorumpovanou vládou, kterou právě zbavili moci. Vysvětlovali jsme, jaké byly naše cíle. Samozřejmě, o marxismu – leninismu jsme neřekli ani slovo. Ostatně nebylo proč jim o tom něco říkat. Řekli jsme jim prostě to, co jsme říci měli. Pak přišel okamžik, kdy byla soudu předložena zmíněná kniha. Pocítil jsem velké podráždění a řekl jsem: „Ano, ten Leninův spis je náš. My čteme knihy Lenina a dalších socialistů, a ten, kdo je nečte, je ignorant.“ Přesně tak jsem to řekl soudcům a všem na místě přítomným.

Nemohl jsem se prostě ovdládnout. Nemohl jsem říci: „Podívejte, tuto knížečku nám někdo podstrčil.“ Ne, prostě ne.

V průběhu své obhajoby během procesu jsem objasnil i náš program. Jestliže někdo nepochopil naše myšlenky, pak pouze proto, že nechtěl. Vyvinuli snahu můj projev známý jako „Dějiny mi dají za pravdu“, a pronesený formou obhajoby, ignorovat, a proto, jak jsem již uvedl, mě prohlásili za nemocného a ze společného procesu mě vyvedli. Soudili ostatní a mne poslali do nemocnice, kde řízení se mnou pokračovalo v jedné malé místnosti. Musím upřesnit, že mě nepřemístili přímo do nemocnice, ale do izolované vězeňské cely. V nemocnici upravili jednu místnůstku na audienční síň, kam se dostavili soudci a několik dalších na sebe doslova napresovaných účastníků, většinou důstojníků. Tam mě soudili, a pro mne bylo potěšením, že jsem jim mohl říci vše, co jsem chtěl, naplno a dost výrazně.

Dodnes se ptám, jak to, že tehdy plně nepochopili, jaké byly naše úmysly, protože tam měli všechno. Moje obhajoba obsahovala, dá se říci, všechny základní prvky programu socialistické vlády. Samozřejmě jsme věděli, že dosud nenastala příhodná doba to uskutečnit, že bude třeba jít po etapách a vyčkat správné chvíle. Ale tam se již mluvilo o agrární reformě a dokonce, mezi celou řadou jiných věcí ze společenské a ekonomické oblasti bylo uvedeno, že veškerá nadhodnota – samozřejmě bez použití tohoto výrazu – veškeré zisky, které si přivlastňovali tito pánové, kteří vlastnili spousty peněz, by měly být použity pro rozvoj země.

Dále jsem dal jasně na srozuměnou, že zodpovědnost za rozvoj země a využití zmíněných peněz musí převzít vláda.

Mluvil jsem dokonce o zlatém teleti. Připomněl jsem bibli a konkrétně „vyznavače zlatého telete“ v jasné narážce na ty, kteří si od kapitalismu slibovali prostě vše. A mluvil jsem o další spoustě věcí, ze kterých si mohli jasně vydedukovat, jaké jsou naše principy.

Později jsem dospěl k závěru, že mnozí z těch, kteří by mohli být opravdovou revolucí postiženi, nám prostě ani trochu nevěřili. Během 57 let amerického neokolonialismu byla vyhlášena řada pokrokových nebo revolučních programů. Vládnoucí třídy nikdy nevěřily tomu, že by ten náš byl uskutečnitelný, protože byl zjevně nepřijatelný pro Spojené státy. Proto mu ani nevěnovaly větší pozornost. Vzaly jej na vědomé a dokonce je pobavil. Vždyť konec konců všechny programy po čase upadly v zapomnění, lidé se dali uplatit. A pravděpodobně si význační pánové i řekli: „ Je to moc hezké, moc sympatické. Ano, jsou to iluze té romantické mládeže. Tak proč si toho máme všímat?“ ( úryvek z projevu Fidela Castra předneseného na univerzitě ve Venezuele „Revoluce je dcerou vzdělanosti a idejí“, Orego, 2001)

Lukáš Perný: Je málo ľudí, ktorí žijú a považujem ich za legendy. Žijúci idol, pred ktorý sa skláňam ako vzor a osobnosť je pre mňa kubánsky národný hrdina Fidel Alejandro Castro Ruz. Jeden z mojich životných snov je navštíviť Kubu a stretnúť sa s Fidelom. Hasta la victoria siempre comandante! Dlhý život vám, vašej rodine a vášmu hrdému národu. Viva Fidel! Viva Cuba! Viva la Revoluсion!
Posielam srdečné pozdravy na Kubu, blahoprianie k 90. narodeninám a dlhý život veľkému človeku Fidelovi Castrovi. Viva Fidel! Viva Cuba! Viva la Revoluсion! Komunista a duchovný idealista Fidel, revolucionár, filozof, vodca Kubánskeho národa, ktorý vytvoril po boku Che Guevarru, Camila Cienfuega a ďalšími revolucionármi, prvý komunistický štát na západnej pologuli. Venceremos!

Josef Skála (KSČM):
Fidelovi je devadesát. Dědil by parádní latifundia. Smetánce, podlézající Americe, hodil rukavici už jako studentský lídr. Podobně startovali i Solana a Barroso, Cohn-Bendit nebo Joschka Fischer. Pak ovšem ráčili zmoudřet. Hoví si v poturčenecké gáži. Fidela nezlomila ani porážka první gerily. Druhá už pajzlům pro gringos zavřela krám. Kuba je Ostrovem svobody.

Všetko najlepšie comandante! Československo je s Vami!

Pridaj komentár

Vaša e-mailová adresa nebude zverejnená. Vyžadované polia sú označené *