Kultúra, umenie, politika, filozofia, dejiny – veľký výber z myšlienok Ivana Luljáka

Zdieľaj článok:
Prepošlite článok emailom

Vážení priaznivci DAV-u DVA

Väčšina našich čitateľov má silné sociálne cítenie a hlási sa k zdravému vlastenectvu. Čakajú nás zásadné politické udalosti - referendum o predčasných voľbách a následne zásadný boj o ďalších charakter našej spoločnosti.

V DAV-e DVA stojíme na Vašej strane. Pre pravidelných prispievateľov okrem iného pripravujeme aj špeciálne benefity: vypnutie reklamy, výrazné zľavy v e-shope INLIBRI, podielovú knihu a iné... Vernostný program zverejníme v apríli.

Ak chceme naďalej rásť, nebude to možné bez vybudovania silnej podpornej komunity. Staňte sa jej členom, pomôžte nám v tomto úsilí tým, že budete pravidelne finančne podporovať DAV DVA.

Podporte nás pravidelnou sumou, 4, 6, alebo 10 a viac eur mesačne..
Číslo účtu: IBAN: SK72 8330 0000 0028 0108 6712


Tentoraz sme do rubriky #hlasypozdvihnutézticha, v ktorej uverejňujeme hodnotné a inšpiratívne príspevky užívateľov sociálnych sietí, zaradili niekoľko aktuálnych príspevkov politika a aktivistu Mgr. Ivana Luljáka. Študoval históriu (téma Idea komunizmu v prvej ČSR), v roku 2013 kandidoval do VÚC a publikoval aj v zborníkoch SAV. Lulják sa venuje dejinám politiky, socialistickej kultúry a filozofie, dejinám triedneho boja, kultúre a umeniu. Ivan Lulják prisľúbil do budúcnosti spoluprácu s DAV DVA. Na úvod vyberáme tie najzaujímavejšie pasáže zo sociálnych sietí. V druhej časti zverejňujeme výňatky z hodnotnej historickej literatúry a prameňov, ktoré Ivan Lulják zozbieral (ako príklad demytologizácia Baťu, záznamy zo súdnych procesov v rámci Košútskej tragédie, zákony navrhované komunistickou stranou, reakcie na komunistických poslancov v 1. ČSR a mnohé ďalšie). Článok je mimoriadne rozsiahly, ale tieto myšlienky si napriek tomu zaslúžia pozornosť.

„Zlé“ opatrenia komunistov

„navrhujeme…bezdetné ženy budú mať právo odísť do dôchodku v 57. roku, ženy s jedným dieťaťom v 56. a s dvoma deťmi v 55., tromi a štyrmi v 54. a s piatimi a viac deťmi v 53. roku.“
Pozrite si, čo si dovolili tí „hnusní“ a „zlí“ komunisti. Navrhovať na XII. zjazde roku 1962 také niečo ako skorší odchod do dôchodku pre ženy – matky s niekoľkými deťmi. Jednotný odchod pre ženy bez deti v 5
7. rokoch a mužov vo veku 60 rokov, pričom baníci mohli dokonca odísť o 10 rokov skôr do dôchodku.Že nenechali ako naší demokrati užívať si práce do 67, ba do 70 rokov života? Pre toto komunistov musíte nenávidieť….. Toto by naše ženy a matky mali vedieť, zvlášť dnes, keď sa plánuje zaviesť jednotný odchod do dôchodku od 67 rokov. Zo správy Antonína Novotného na XII zjazde KSČ v decembri 1962.

SNP

Slovenské Národné Povstanie , významný medzník slovenských dejín... Obraz Vladimír VESTENICKÝ : Hory sa pohli
Slovenské Národné Povstanie , významný medzník slovenských dejín… Obraz Vladimír VESTENICKÝ : Hory sa pohli

Večná pamäť Slovenskému národnému povstaniu – ktorým slovenský národ povedal rozhodne NIE fašizmu a všetkým jeho formám. Veľká vďaka patrí aj všetkým národom bojujúcim v slovenských horách a dolinách – veľká vďaka patrí sovietskym partizánom, českému bratskému národu, JUhoslovanom, Nemcom, Maďarom, Francúzom, Poliakom, niekoľkým Belgičanom a Holanďanom. Títo všetci bojovali za šťastnejší život budúcich generácii a za slobodu nášho národa boli ochotní položiť aj svoj život.
Veľká vďaka patrí Gustavovi Husákovi, Karlovi Šmidkému a Lacovi Novomeskmu, bez ich aktivity a politickej rozhodnosti by Slovensko skončilo medzi porazenými štátmi

Oslobodili nás Američania?

Sme sa prekonáva, Sme perlí. Toľko rozplývania sa nad americkou účasťou v Povstaní, až som mal dojem, že šéfredaktor poďakuje každému osobitne vyslovením jeho mena a vyšlo by mu to dokonca aj do úvodníka. Smeti sa prekonali – významným elementom v Slovenskom národnom povstaní neboli ani Rusi, ani komunisti, ale chrabrých 50 Rambov…

Na počesť  

Dve ťažké straty pre komunistické hnutie. V augustových dňoch zomrel dlhoročný člen ÚV KSČ, člen P ÚV KSS, dlhoročný vedúci tajomník Západoslovenského KV KSS, posledný prvý tajomník ÚV KSS súdruh Ignác Janák. Smutná správa prišla aj z Českej republiky, zomrel súdruh Statis Prusalis, grécky vlastenec, ktorý našiel domov v Českej republike. Významný spevák, človek, komunista. Aj napriek chorobe pomáhal významným dielom aj slovenským komunistom na východe Slovenska vo volebnej kampani. Obom súdruhom vyslovujeme veľké uznanie za celoživotné dielo a rodinám vyslovujeme úprimnú sústrasť. Nezabudneme

Bez vysvetlenia

Denník N a kvázi historici ÚPN „majú gule“ a rozhodli sa zverejniť mená príslušníkov pohraničnej stráže konajúcich službu v rámci ZVS. Škoda, že pri tom štvaní“nemali už gule na to, aby vysvetlili, aká bola situácia na hranici v tom čase, ako aj to, že tak reaguje každá ostraha hraníc. Vítajte v „novom hone na bosorky.“

Matovičové protesty

Zlodej kričí chytte zlodeja, proti ním kvázi umelec, ktorý s umením nemá nič spoločné – Nikita Slovák.A priam hysterické vystupovanie Matovičovcov a podobnej zberby. Ako správne hovoril transparent „Zlodej kričí chytte zlodeja“ a nie každý, kto ho držal, musí byť sympatizant smeru….

Protesty proti Ficovi a Kaliňakovi ako vystrihnuté z arzenálu tajných služieb, pod vedením ľudí, ktorí proti demonštrantom už kedysi použili vodné delo. Pamäť ľudí je skutočne veľmi krátka, keď spásu hľadajú v reakčných pravičiaroch.-……

Reakcia na článok:

„Pravda a láska“ „slniečkarov“ v praxi, ak sa im niečo nepáči, hneď odhodia „pozlátko“ tzv demokracie a prinajlepšom dotyčných odporcov špinia a špinia.

Spomienka na Ženu za pultem

5 rokov už nie je medzi nami národná umelkyňa Jiřina Švorcová

Ako spomienka na ňu, snáď najslávnejšia seriálová úloha predávačky Anny Holubovej v seriály Žena za pultom…

Na zamyslenie :
Chcem len povedať, že som nevinný, nie som žiadny zločinec. Celý svoj život som bojoval za to, aby boli zlikvidované všetky zločiny voči zákonu a morálke, ale i za to, aby bolo zlikvidované vykorisťovanie človeka človekom – zločiny, ktoré oficiálna morálka a zákony podporujú, a ktoré vedú ľudí k zločinom zo zúfalstva a zo strachu z nasledujúceho dňa..“ Bartolomeo Vanzetti /obhajovacia reč/

Bohatí dobrodinci nevidia, že tým, čo konajú dobrodenie chudobnému, ukradli často z rúk ešte chudobnejších. L. N. Tolstoj

Kdo si nechce hubu spálit, musí mlčet, nebo chválit. Karel Havliček Borovský

So zákonmi je to podobne ako s párkami. Je lepšie, keď nevidíme ako sa robia. Otto von Bismarck.

Všetky spoločenské vedy z konca 19. storočia sa proti vedám 18. storočia vyznačujú opatrníctvom. Proste odrážajú vo vedeckom poli všeobecné vládnuce pokrytectvo kultúrnej spoločnosti. Rovnako tak ako vieme, že existujú mnohé aspekty života, ale nehovoríme o nich, tak sa spoločenské vedy nikdy nezmieňovali o existencii tried, alebo vykorisťovaní.
Vysvetlenie spoločenských javov muselo byť vymyslené tak, aby v nich nebolo ani náznaku týchto nepríjemných skutočností, a ak sa to nedarilo, tak sa radšej nevysvetľovalo vôbec. John Desmod Bernal /1901-1971/

Reakcia na článok: „Mladí už budú musieť pracovať až do smrti: Ako túto smutnú správu premeniť na dôvod na radosť |… Nová tvár ekonomiky mení doterajšie pravidlá hry. Mnoho mladých sa viac-menej odôvodnene obáva, že ich vlastne už ani nečká odchod do dôchodku. Dá sa na …“

Takto sa premývajú mozgy. Prečítajte si tento neskutočný pamflet a zamyslite sa. Pripomína to agitku 50. rokov, len naruby. Ako nás čakajú „lepšie a krajšie zajtrajšky“, ako „pôjdeme do práce s radosťou a spevom“ aj v deväťdesiatke. Hotový „Splň celý úkol a trocha víc“ Len s tým dodatkom, že za socializmu ste mali istotu nielen budovateľskej práce, ale aj dôstojnej mzdy, dokonalej zdravotnej starostlivosti a čo je hlavné, aj ten dôchodok v šesťdesiatke, pri matkách s deťmi aj skôr……..

Politický vtip týždňa :

Šedá myška stretne na poli bielu myšku a pýta sa jej. :
„Ty si tá laboratórna?“
„Nie, ja som ľadový medveď po Miklošovej reforme.“

Vtipom proti vojne

Sýrska vojna – blízka budúcnosť
Kdesi v sýrskej púšti panický uteká smerom k moru pluk amerických vojakov. Zastaví ich veliteľ:
„Prečo utekáte?“
„Sýrčania nás prenasledujú“
„Koľkí“?
„Traja“
„A pred tromi vojakmi uteká celý pluk“?
„A máte predstavu akí sú napajedení?“

Aj vtipom sa bojovalo proti fašizmu

z archívu protifašistických vtipov
Po vypuknutí vojny na východe chcel Hitler od Tisa nejaké tanky.
„Stačí Ti jeden? “ hovorí Tiso.
„Robíš si srandu? ? “
„No tak dva? ? To by stačilo? ? “
„Na takú vojnu len dva tanky? ? Si normálny? ? “
„Tak Ti teda mám požičať všetky tri? ? „

V čase zimných operácii na východnom fronte sa šuškavou propagandou a letákmi rozšírilo tvrdenie, že sa rušia Vianočné sviatky a dôvod?

Svätý Jozef bojuje na Východnom fronte.
Panna Mária je totálne nasadená v Goring-Werke.
Jezuliatko odniesli do krytu.
Betlehemskú hviezdu museli zatemniť.
Traja králi od východu sa nedostali cez front.
V jasliach zriadili útulňu pre mládež.
Seno a slamu zhabala nemecká branná moc.
V maštali bývajú vojaci od trénu.
Pastieri museli nárukovať k protileteckej obrane.
A kvôli oslovi nad jasličkami sa nevyplatí svätiť sviatky.

Samozrejmosťou sa v Protektoráte stalo počúvanie zahraničných rozhlasov. To vysunulo Čechov na Najhorlivejšie počúvajúcich rozhlas. Ráno počúvali Háchu a večer Londýn a Moskvu.

A práve počúvanie ilegálnych rozhlasových staníc sa stalo objektom vtipkov..

Jedne babičce se ztratila husa. Šla na gestapo a chtěla, aby ji pomohli.
„No dobře, babičko. Víte co, my to dáme do rozhlasu.“
„To by mohli, ale daj to ráči do toho anglickýho, von ten náš nikto neposloucha.“

A skutočne to bola pravda. Nacisti sa to snažili riešiť trestami, ktoré však obvateľstvo nevystrašili, ale prinieslo to množstvo nových anekdot…

Napr. jeden z nich
„Za poslouchani Londýna je zastřelení, za poslouchaní Moskvy je oběsení, za poslouchaní Prahy – otrávení.

Jeden český občan poslouchal Moskvu a aby to bylo bezpečnější, vlezl si do postele a rádio dal pod peřinu. Poslouchá, poslouchá a najednou k němu vrazí četník:
„Hergot, chlape, když už to posloucháte, tak si aspoň vypněte ten amplion na záhradě.“

Okno do histórie

Unikátny záber – nástup pohraničnej stráže pri slávnostnom otvorení Námestia hraničiarov Bratislava-Petržalka 1981……
11. júl – Deň pohraničnej stráže
Tam, kde Vltava
břeh si prorvává,
mladý hraničář
na stráži stává.
V ruce samopal,
bystře hledí v dál,
aby vlasti své
klid a mír zachoval

Argentína, rok 1943
Uskutočnil sa prvý zo série vojenských prevratov, v krajine uchvátila moc vojenská junta. V malom meste Alta Gracia na miestnej škole vláde oddaný učiteľ vysvetľuje deťom, ako bude armáda ako vládnuca moc vzdelávať ľud.
Vtom sa jeden chlapec hlasno rozosmeje.
Učiteľ:? „Prečo sa smeješ Ernesto?“
Ernesto ( budúci Che) Guevara: “ Pán učiteľ, ako si môžete myslieť, že armáda bude ľudí vzdelávať? Keby sa jej to podarilo, ľudia by ju zvrhli.“

Castrovi

Revolúcia nie je ružový chodníček… Revolúcia je boj na smrť medzi budúcnosťou a minulosťou. Fidel CASTRO

90 rokov revolucionára, bojovníka za práva ľudu, komunistu a hlavne ČLOVEKA, ktorého nenechala ľahostajným ľudská bieda a strádanie a v mene kubánskeho ľudu viedol boj za jeho slobodu.
Veľa zdravia Fidel. Nech tvoje myšlienky a dielo prežijú aj teba!

Terorizmus v Európe

Nechcel som sa vyjadrovať k Nice, ani k Francúzsku, ale blbnutie ľudí s trikolórami, ma k tomu donútilo. Darmo slovenskí občania sú ovce, tak ako pred Bonapartem an demonštrácii proti Kaliňákovi, tak aj priam fanatickým pokrytectvom pri umieraní nevinných Francúzov. Súhlasím, je to smutné, ale zároveň sa pýtam, nemáme si uctiť aj mŕtve deti v Palestíne, Sýrii, na Ukrajine, Iraku a v Líbyi. Fakt mi to už pripadá ako plánované vyhlásenia smútku za padlých nemeckých vojakov a civilistov, ktoré kedysi za vojny vyhlasoval Volkischer Beobachter.

A teraz sa pozrime bližšie k Nice. Nezdá sa vám vôbec čudné, že tá prapodivná snaha zabrániť teroristickému útoku je akási neúčinná? V každej krajine Európy vidíme na každom rohu policajta, dvoch, ba i priam kordón, avšak nikdy nie sú schopní žiadnemu útoku zabrániť. Vo Francúzsku máte šancu na to, že vás hliadka s priam fanatickou posadnutosťou trikrát legitimuje, dvakrát prehľadá a v prípade, že vyzeráte zarastený ako Arab, s počernou pokožkou, aj vás zadrží na 24 hodín. A akonáhle k niečomu dôjde, po polícii ani stopa. Videli sme to dvakrát v Paríži, videli sme to v Nice. Aby auto idúce po promenáde a zrážajúce ľudí prešlo bez nejakého obmedzenia 2 kilometre? Veď to je neskutočné, kde boli policajné hliadky Francúzska? Zas buzerovali nejakého turistu, či domáceho s dokladmi, ako to mali posledné obdobie vo zvyku?

Všetko ej bohužiaľ naopak, mocným terorizmus vyhovuje, je to páka na obmedzovanie demokratických a ústavných práv obyvateľov krajín Európskej únie. Ak sa to deje priamo neskryte, Európania by sa búrili, akonáhle tomu však dáte punc „boja proti terorizmu“, ak sa nejaký ten útok aj stane, máte veľké množstvo možností ako obmedzovanie základných ľudských práv dosiahnuť. Verte-neverte polícia v Británii pred rokom 2001 by nikdy nestrieľal bez výzvy. Dneska sa to deje.

Bismarck povedal, ak neviete svoj názor masám nanútiť po svojom, hľadáte spôsoby,aby ste im svoj názor nanútili tak, že s ním bez výhrad súhlasia.

A to sa v súčasnosti deje v Európe…..

K úpravám rokovacieho poriadku a úrovni diskusie v NRSR 

V poslednej dobe sa stalo veľkou módou vyplakávanie nad tým, ako Danko zanáša do slovenského parlamentarizmu akési prvky totalitárnosti, či autoritatívnosti. Dôvodom sú úpravy rokovacieho poriadku, podľa ktorých by si poslanci Národnej rady nemohli robiť čo chcú. Najväčšími krikľúňmi sú Matovič a spol, teda ľudia, ktorí urobili z rokovacej siene NR cirkus tej najspodnejšej kategórie.

Bez toho, aby som mal nejak rád Danka, musím sa ho tu zastávať.

Parlamentarizmus vždy vychádzal z reprezentatívnosti a dôstojnosti. Úpravy rokovacieho poriadku sú takpovediac mierne, a boli časy, keď bol rokovací poriadok prísnejší

Vedeli ste napríklad?

a) Za prvej ČSR musel poslanec/senátor hovoriť k bodu rokovacieho poriadku? Ak ho predsedajúci 3x upozornil, že sa nedrží témy rokovania, mal právo mu odobrať slovo.

b) Predsedajúci mal právo poslanca nevpustiť do rokovacej sály, ak nebol náležite upravený, ako reprezentant národa i svojich voličov. Poslanec musel byť oblečený tak, aby nekazil morálku.

c) Predsedajúci mal právo vylúčiť poslanca na 1, 3, 5, 10 schôdzí, ak sa nedodržiaval pokyny predsedajúceho, prípadne ak narušil program schôdze. Takémuto poslancovi/senátorovi sa krátila aj mzda.

d) Poslanec/senátor za prvej ČSR mohol byť ľahšie vydaný na trestné stíhanie aj s podržaním mandátu. Na krátkodobé trestné stíhanie s nižším trestom /pár dní väzby/, mu mohol byť ponechaný aj mandát /zvyčajne pri porušení zákona na ochranu republiky/. Pri ťažšom delikte mu bol mandát odobratý.

e) Reč poslanca/senátora mohla byť cenzurovaná, to jest niektoré výroky neboli zverejnené v stenozázname z rokovania Poslaneckej snemovne/senátu. Ako príklad reč senátora Nedveda /KSČ/ z mája 1932 citované

„Nejnovější atentát, při němž padl za obět život francouzského presidenta republiky Paula Doumera, opět spáchán byl zločincem takového typu, jako byli moskevští najatí vrazi. Pro nás je nejdůležitější, že Gorgulov, který zavraždil francouzského presidenta., (Další část věty byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 10. května 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.)“

Pozorne si prečítajte hore uvedené údaje a popremýšľajte nad tým, či Dankove nariadenia sú až tak prísne, ako ich robí opozícia……

1975

21. augusta 1975 československé ministerstvo zahraničných vecí zaslalo nemeckej vláde protestný dopis, v ktorom odsúdilo pirátsky čin neoznačeného amerického bojového vrtuľníka, ktorý v dňoch 15. a 17. augusta 1975 narušil vzdušný priestor ČSSR a ilegálne odviezol dvoch občanov ČSSR. Dňa 17. augusta 1975 nad detským táborom a pri rekreačných strediskách jazera Lipnik spustil z palubnej zbrane streľbu spočiatku na dvoch príslušníkov pohraničnej stráže neskôr, po zmobilizovaní záloh PS, ZNB a armády aj na príslušníkov ostatných bezpečnostných zložiek, pričom bezprostredne boli ohrozené životy nielen dovolenkujúcich, ale hlavne aj detí, ktoré sa nachádzali v blízkosti incidentu. Vrtuľník následne odletel smerom do Rakúska. Som úprimne zarmútený, že naše média, ktoré neustále papagajujú vstup vojsk VZ na územie ČSSR roku 1968, nespomenú ani slovkom takýto barbarský čin odporujúci medzinárodnému právu…

Revolučná poézia chudobou písaná“.

Josef Novotný /poslanec za KSČ/

Parlamentní

„Paní a pánové, slavná sněmovno,
celkem to všechno stojí za h…..
Promiňte, prosím, že jsem to tak řek‘,
tak psával to už Karel Havlíček.

S tou vládní károu nemůžete hnout,
musíte padnout nebo vypřáhnout.
S tím se už přece žádný netají,
že továrny pomalu zcípají.

Výroba klesá. Přešel vás už smích.
Těch 600.000 nezaměstnaných
už nemůžete vtáhnout do práce.
Kde je ta vaše stabilisace?

Krise se stále více rozrůstá.
Dělník si má dát zámek na ústa.
Dělník už nesmí býti člověkem,
jestli se ozve, je bit pendrekem.

Pracuj a šetři, tak zněl rozkaz váš,
máš ještě sílu, všechno dej, co máš!
Jak protlučeš se dále životem?
No, můžeš zdechnout třeba za plotem.

Sedlák má sice koňskou náturu,
slibů jste jim už dali na fůru.
Že se však slibů žádný nenají,
i na vesnici lidé reptají.

Vždyť musí dříti jenom na daně.
Hořkne jim v ústech chudá snídaně
a k tomu ještě, lidé předrazí,
ten ruský dumping prý je dorazí.

Ten dumping straší v kostech statkářů,
zbytkařů, šlechty i jiných taškářů.
Nemůže škodit malým rolníkům,
může však prospět našim dělníkům.

Máme prý mnoho inteligence.
Pěstuje se tedy málo semence.
Je možno tohle jinak řešiti?
Síto se musí řádně zhustiti.

Kam se ta pakáž škrábe nahoru?
Ještě chce dostat státní podporu!
Vy, zaměstnanci státu, v soukromí,
musíte míti trochu svědomí.

Třinácté služné není maličkost,
někdy se musí dělat z nouze ctnost.
Kolik jste dali bankám do chřtánu?
Co na subvencích vládních zákonů,

co na četníky, militarismus?
Tohle že má být socialismus?
Odvahu míti, troubit do světa,
jak se tu šíří kultura, osvěta.

Já s toho místa směle tvrditi chci,
že podpoříte jenom reakci.
Paláců máme u nás nadbytek,
lidé však bydlí hůř než dobytek.

Vy jste jen samá representace,
kde spousta lidí je dnes bez práce.
Tak vládnete celých 12 let,
mažete lidu kolem huby med.

Říkáte tomu demokracie.
Myslíte, že se lid zase opije,
planými sliby, těmi frázemi,
nejen doma, leč i v zázemí?

Házíte nám jen ohlodanou kost.
Oháníte se slůvkem národnost,
byste sami ve všem pohodlí
o tučnou kořisť se dohodli.

Pětiletka vám nedá klidně spát.
Proto je nutno proti Rusku štvát,
vyvolat válečnou náladu.
V tom nechcete být ovšem pozadu.

Je dusno u nás jako pod mrakem.
Ta aféra, jež praskla s Dvořákem
– pak také s Martinkem –
nám ukázala, jak to míníte,
když o obraně vlasti mluvíte.

Lid užil války do syta,
nebude bránit vaše koryta.
A jestli musí sáhnout ke zbrani,
pak po čertech to pro vás zavání.

Strhneme lži a intrik záclonu.
Každá ta z předloh vašich zákonů
nám příliš jasně dává tušiti,
jak chcete vy tu krisi řešiti.

Korouhvička se větrem obrací,
Češi a Slováci jsou přece velcí dobráci.
Snad že si někdo ještě nechá říci
a bude více dělati a méně jísti.

Přijde prý zase nová vlna láce.
Tak se nám jeví všecka vaše práce.
Sedíte tady, jen se bavíce,
nebo tu zejí prázdné lavice.

Brodíte se v tom koaličním kalu,
ve prospěch svůj nebo velkých kapitálů,
ale ta práce, dámy a páni,
vás před pohromou nezachrání,

hněv lidu, který nerozumí žertům,
vás brzy posle ke všem čertům!“

Júl 1931

Baťa a Batizmus – kritika baťovského kapitalizmu Prejav senátora Josefa Hakena v Senáte 25.01.1932
Místopředseda Trčka (zvoní): Další slovo má pan sen. H a k e n.
Sen. Haken: Kapitalistické státy, tonoucí v těžké a čím dále tím více se šířící krizi, hledají z ní různá východiska. V poslední době vidíme u všech kapitalistických států snahy, zabezpečiti si vysokými cly domácí výrobu a ubrániti se dovozu cizích výrobků. Tato snaha po soběstačnosti států má ovšem svůj rub vězící v tom, že hospodářská autarkie zesiluje krisi všech kapitalistických států. Předloha, kterou projednáváme, je tohoto rázu. Také Francie jak o jiné státy brání se dovozu cizích výrobků, omezuje zahraniční obchod a sleduje snahu soběstačnosti, ale tím zostřuje krimi nejen uvnitř státu, poněvadž domácí konsum poklesá ve Francii jako jinde, nýbrž zostřuje ji i v těch státech, které do Francie dovážely.
Předloha týká se československé obuvi a jejího vývozu do Francie. Československo je v tomto vývozu do Francie na druhém místě; před ním je Německo. Vývoz do Francie týká se z Československa zejména firmy Baťa a krize, jež už tluče na brány Baťových závodů bude v nich posílena, což bude míti za následek další propouštěni dělníků Baťových závodů.
Na tomto případě vidíme zvláštní zjev. S Francií je Československo v úzkém přátelském styku. Ten styk jeví se v tom, že Francie je politickým, vojenským, svrchovaným pánem Československa. Francie sleduje své imperialistické cíle, i Československo má své zvláštní imperialistické cíle, ale Československo je zároveň důležitou oporou imperialistických snah kapitalistické vlády francouzské. Říkal jsem, že Československo je nejen pod politickým, nýbrž i pod vojenským tlakem Francie, že v Československu existuje francouzská vojenská mise; že horečné zbrojení a přípravu válečné dělí se na nátlak a pod dohledem Francie, je všeobecně, známé. Francie je v čele válečných příprav a válečného štvaní proti Sovětskému svazu. I Československo v tomto svazku imperialistické Francie sleduje cíle Sovětskému svazu nepřátelské a nedávný provokační případ legačního rady moskevského zastupitelství československého Vaňka nám ukazuje, že nepřátelství Československa proti Sovětskému svazu trvá, a že Československo ve spolku s ostatními imperialistickými mocnostmi intrikuje válčení proti Sovětskému svazu. Pan ministr zahraničí nedal dostatečného vysvětlení případu Vaňkova. Nedal dostatečného vysvětlení poměru Československa k Sovětskému svazu. (Výkřiky sen. Mikulíčka.) Proto jsme podali návrh, aby se ministr zahraničí dr B e n e š dostavil do schůze senátu a otevřeně promluvil o vztazích a poměru Československa k Sovětskému svazu a také o provokačním případu Vaňkově, jenž se zesměšněním nedá sprovoditi se světa.
Když již mluvíme o vývozu obuvi, je nutno, abychom se také při této příležitosti, poněvadž se předloha dotýká – a důvodová z-práva to přiznává – v prvé řadě fy Baťovy, krátce podívali také na poměry v Baťových továrnách. Království Tomáše Bati je velmi široké. Přijedeš-li do Přerova, jsi v něm, právě tak jako jsi v něm,již v Břeclavě, neboť až odtud žene bída robotníky – on je nazývá spolupracovníky – do Baťových závodů. Ale hlavní síly dodávají chudé kraje Slovácka a Valašska. Územní hranici překročuješ u Otrokovic, kde tě večer vítají velké skelné plochy jasně ozářených budov letiště a některých podniků. Pak už tě veze Baťova dráha do Baťova města.
V chudém zemědělském kraji znamenal rychle rostoucí podnik ohromný převrat. Vsával velmi rychle mladé síly lidu čím dále z většího okruhu. Jen malá část bydlí ve Zlíně, hlavně v Baťově internátě, většina dojíždí vlaky a autobusy. K usídlení ve Zlíně jsou zaměstnanci různými způsoby přímo donucováni. Zlín, venkovské hnízdo, ztrojnásobil v 10 letech své obyvatelstvo a čítá nyní kolem 30.000. Proto tu shlédneš rozdíly až k smíchu komické. Anachronismy z minulého století zjevují se v kulisách posledních vymožeností současného století.
Nemáme dnes v úmyslu hodnotiti výrobní systém Baťův, níž posuzovati jeho obchodní metody. Obdiv a nadšení ponecháme soc. demokratům. Baťův systém není nic zvláštního, vyplývajícího z geniality jednotlivcovy. Je to poslední slovo kapitalistického vývoje, nejrafinovanější kapitalistické upírství. Máme na zřeteli postavení zaměstnanců, jimž Baťa eufemisticky říká, jak jsem pravil, »spolupracovníci«. I v tom jeví se už ohromná rafinovanost moderního otrokáře. Nasazuje si masku lidumila, demokrata, starostlivého otce zaměstnanců a pod. Ve skutečnosti je to maska demagoga, za níž se skrývá vypočítavá kořistník a vyděrač. Moderní kapitalistický otrokář ví, že vyděračství a teror musí zabalovali do ohlupovací ideologie, že musí spoutati myšlení svých otroků, aby je mohl plně fysicky vykořisťovati. To Je podstatný znak Fašismu.
Baťův systém je systém fašistický, systém hrubého kořistnictví a násilí. Tomáš Baťa sám je obdivovatelem fašismu a Mussoliniho. Ve veřejném dopise s letecké své cesty psaném minulého měsíce mluví o fašistické Itálii a Mussolinim, takto: »Veliká budoucnost čeká tuto zemi a tento lid, když mu zůstane zachován jeho veliký vůdce.« Jestliže v soc. demokracii našli se obdivovatelé baptismu, svědčí to jen o jejich fašistické protidělnické orientaci. (Výkřiky komunistických senátorů.)Naznačil jsem,již, že Baťův systém není nic ojedinělého, ani původního. Je to fašistický sytém rafinovaného vykořisťování, myslíme-li na zaměstnance, Baťovy »spolupracovníky«. Nejvýhodnějším předmětem vykořisťování je mládež. Ohromná většina dělnictva Baťových podniků jsou mladé dívky a mladí hoši. Baťovi »mladí muži« jsou chlapci. Největší počet dělnictva je ve věku od 16-19 let. Tato mládež je ovšem též nejpřístupnější ovlivňování fašistickou ideologií, jež je důležitým činitelem – kromě teroru – vykořistovatelských metod Baťových. Pro 20.000 mladistvých dělníků a dělnic Baťových závodů neplatí zákon a 8 hodinové době pracovní. Celé desetiletí pracují dělníci 12 až 14 i více hodin denně, aniž by se našel dozorčí orgán, jenž by zakročil. (Výkřiky komunistických senátorů.) U Bati nerozhoduje pracovní doba, ale plán. Každá dílna musí svůj denní plán zdolati. Plán je ovšem tak vypočítán, že jej nelze splniti v zákonné pracovní době, nýbrž jen při maximálním napětí sil, provázeném rafinovaným, otrockým, popoháněčským systémem a dlouhou dobou pracovní.
Baťa vítězí nad konkurenty nejen technickým zařízením, organizací výroby i obchodu, silou kapitálu, ale i systémem nehorázného vykořisťování zaměstnanců. Ministerstvo soc. péče je v Československu téměř trvale v rukou soc. demokracie, Ovšem, že těmto ministrům ani nenapadlo, aby zaměstnance Baťových závodů chránili alespoň v rámci nedostatečného sociálního zákonodárství. Fašistické ovlivňování nastává již ve škole, jež je Baťova, zdmi i duchem. K ní se pojí průmyslová škola pokračovací. Leč o škole povíme si jindy. Baťa vydává i vlastní časopis, jenž je zaměstnancům vnucován. Četba časopisů jiných stran kromě soc. demokratických je zakázána. A před Baťovou továrnou prodává se volně jenom soc. demokratický »Přítel Lidu«. (Sen. Mikulíček: A národně sociální »Večerník«!) Ano, a národně sociální »Večerník«. To je příznačné pro strany socialistické. Hlavním posláním Baťova časopisu jest ovlivňovati a duševně spoutávati zaměstnance. I to děje se velmi rafinovaným způsobem. Ve škole má šéf Vránu, v listě Cekotu. Leč ovlivňované prostředky nebyly by ničím bez násilí, bez prostředků donucovacích. Celá oblast Baťova království je pod Baťovým terorem. Svobodné přesvědčení a jednání je u zaměstnanců vyloučena, neboť jeho teror sahá i mimo řady zaměstnanců závodu. K Baťovu heslu » Náš zákazník, náš pán«, nutno přidati »Náš zaměstnanec, náš otrok.« I soukromý život zaměstnanců je pod dohledem a tlakem Baťovým a i to je známkou fašismu, že i veřejné orgány jsou pod Baťovým vlivem a v jeho službách, i politická správa, soud, okres, obec, četnictvo, policie atd.
Vypravuje mně 18 léta dělnice Baťovy gumárny: »Teď nepracujeme tolik hodin denně, neboť je méně práce, ale v gumárně poměrně ještě více, než v dílnách kožené obuvi. Přišla jsem k Baťovi před dvěma roky v 16 letech. Bydlím v internátě. Po šesté ráno jsme vstávaly, cestou do továrny jsme se zastavily v obchodním domě na malou snídani. 5 minut před 6 hodinou museli jsme státi u stroje. Pracovaly jsme v horečném tempu bez nejmenšího oddechu až do dvanácté holiny polední. Pak skok do závodní jídelny, 5 minut před ¾ 1 stály jsme opět u stroje. Naše polední přestávka nikdy není delší 40 minut. Večer jsme pracovaly do 6 až 7 hodin, t.j. 12 až 13 hodin denně.« (Sen. Mikulíček: Když se autobus zpozdil o 3 minuty a dělníci přišli o 3 minuty pozdě do práce, Baťa je vyhodil!) Ano.
»Týdenní moje mzda činila, nebylo-li pokut, 220 až 240 Kč týdně. Nyní je nižší. Práce při tak dlouhé době pracovní byla tak vyčerpávající, že na mne chodily mdloby a bolela mne hlava a žaludek. 8 hodin denně nepracujeme nikdy, vždy o mnoho více. Teď se to tak nepřepíná, je málo práce. Za to je teď mnoho pokut. Tento týden jsem brala 200 Kč, 40 Kč mně bylo strženo na pokutách. Pracovaly jsme na galoších. Za každou chybu je nám strhováno 10 Kč pokuty.« 10 děvčat Baťovek, jež s námi jedou vlakem v téže oddílu, mluví totéž a doplňují výklad tohoto děvčete. Každá hlásí výši pokut v tomto týdnu: 30, 40, 50 Kč. Za každou maličkost se propouští. Od vánoc bylo propuštěno několik tisíc dělníků a dělnic. V závodě je z toho panika, neboť propuštění neměli nároku na podporu v nezaměstnání podle gentského systému. Baťa totiž nepřipustí žádné odborové organizace v závodě. Propuštění dělníci, bydlili-li v Baťových domech, jsou kromě toho ihned vyhozeni z bytu. Vykořisťované dělníky vyhazuje Baťa na ulici. Nezaměstnaní Baťovci musí žádat na Baťovi dostatečnou podporu v nezaměstnanosti, a byli-li v jeho bytech i další bydlení v nich. U Bati je veliká spotřeba dělnických sil. V několika letech je dělník fysicky i duševně opotřebován. Je propuštěn pod různými záminkami a nahrazen čerstvou, mladou silou. Výkon Baťových dělníků je vybičován na nejvyšší hranici. Mzdy jsou soustavně stlačovány. Baťův vykořisťovatelský systém je tím vražednější, že se dotýká mladých děvčat a hochů, jež napínavá práce v době fysického i duševního rozvoje láme a mrzačí. Krize tlačí se jíž do bran Baťových závodů. Rozvoj Zlína zdá se býti u konce. Rostoucí celní přehrady omezily export a bída domácí konsum. Baťa je překapitalizován. Investuje ohromné miliony do staveb obchodních domů v tuzemsku i za hranicemi; kromě toho zřizuje za hranicemi nové továrny. Vyváží kapitál. Tím více musí býti Baťovi zaměstnanci na stráži a organizovat se k boji proti vražednému systému, i proti propouštění. Jediným vůdcem je jim v tom komunistická strana. Tolik zatím o Baťově režimu. Jindy povíme o něm ještě více. (Souhlas komunistických senátorů.)
Demytologizácia Baťu  – antiBatizmus – Z prejavu komunistického poslanca Vitězslava Mikulíčka

Místopředseda Horák (zvoní): Ke slovu je přihlášen p. posl. Mikulíček. Uděluji mu slovo.

Posl. Mikulíček: Případ právě projednávaný jasně dokazuje dvojí loket dnešní měšťácké koalice, že si počíná při žádostech o vydání zákonodárců podle toho, z jakých tříd nebo vrstev a pro jakou příčinu má ten který zákonodárce býti vydán. Mám zde tisk sen. 600, podle něhož nebyl vydán sen. Dyk, když výslovně na schůzi na Střeleckém ostrově obvinil redaktory „Rudého Práva“, že byli iniciátory neštěstí v Truhlářské ulici. (Slyšte!) Prosím, zde p. zákonodárce, který byl delší dobu předsedou imunitního výboru posl. sněmovny v minulém volebním období, obvinil redaktory, tedy jistě třídu, jejíž zaměstnání podmiňuje inteligenci, ze zločinu, a imunitní výbor senátu usnesl se, že čin p. sen. Dyka byl činem politickým, který vyvěrá z jeho politické činnosti a tím způsobem zbavuje sen. Dyka odpovědnosti, aby před soudem dokázal, z čeho redaktory pražského deníku obviňoval.

Imunitní výbor sněmovny poslanecké je však naprosto jiného názoru v případě, kdy jde ne o obviňování z přečinu nebo zločinu, nýbrž o politickou bitku mezi dvěma třetinami členů správní komise ve Zlíně a Tomášem Baťou. (Posl. Vičánek: Ti ostatní couvli!)To je viděti, pane kolego z lidové strany, jak neumíte jako katolický věřící poslanec mluviti pravdu (Potlesk komunistických poslanců.), poněvadž tři členové z lidové strany tento leták, který je zde žalován, podepsali, dva couvli, a třetí, který už drží v rukou váš prapor na našem okresu 30 let, Martin Železník, rolník z Malenovic, necouvl do dnes. Snad možná, až mu odepřete za to požehnání nebo rozřešení, za to že se odvážil na takovou velmoc, jako je Tomáš Baťa, tak strachem před ztrátou nebeské blaženosti tak učiní, ale zatím stojí pevně.

Prý to „nevyvěralo z politické činnosti“. Vážení, tedy můj mandát zde jako poslance také není z politické činnosti? Co je správní komise silniční? Určitý autonomní svazek. Kdo se tam vysílá, kdo dával podnět, aby tam byl Mikulíček s tím Železníkem a s těmi ostatními, kdo dal podnět, aby spravoval veřejné přirážky, které okres předpisoval? To nebyla politická činnost?

Ale jak jsem již řekl, tam v případě „Rudého Práva“ šlo o bývalé dělníky, o poctivé lidi – ale zde jde o koho? O velmoc, o p. Tomáše Baťu, který odsuzuje veškeré vaše politické kramaření, poněvadž sám dokazuje, že na nesprávném stanovisku stojí zákondárné sbory, odsuzuje, že je politická moc zde postavena na politických stranách, sám naproti tomu zavádí systém t. zv. zájmového zastoupení; a když toto jeho zájmové postavení kandidovalo ve Zlíně, dostal také mandát do silniční komise. Jak to najednou, že takový jedinec, jako je Baťa, si může takovou extrakturu dovoliti? Nu prostě proto, že v těch dobách, kdy desítky milionů krvácelo na válečných bojištích, pan Baťa zbohatl o sta milionů, a vy vlastenci, místo abyste těchto na krvi a bídě spoluobčanů nahrabaných milionů použili na placení válečných dluhů, ponechali jste je p. Baťovi. A dnes není v republice moci, která by dovedla na p. Tomáše Baťu šlápnouti zákonnou cestou. Byl jsem svědkem delší řeči, kterou měl proti panu Baťovi člen nynější měšťácké majority, pan posl. Kyncl za živnostenskou stranu. Vytýčil všecko to, co Baťa dělá ke škodě všech poctivě pracujících středních živnostníků. Ale páni ze živnostenské strany neprosadili v koalici ani to, aby ten Baťa dbal nejprimitivnějších sociálních opatření, toho, co stále předkládáte dělnictvu jako ohromnou vymoženost porevoluční, aby dbal čeho dbá každý poslední poctivý živnostník, osmihodinné doby pracovní.

Baťa má tolik drzosti, že tvrdil v adrese německé vládě, když němečtí továrníci obuvi si stěžovali na jeho špinavou konkurenci, kterou může prováděti jen proto, že nedbá sociálně-politických opatření ve svých podnicích, a i do měšťáckého tisku dal zaplacená zaslána, v nichž tvrdil, že on dodržuje všechny sociálně-politické zákony a hlavně osmihodinnou dobu pracovní.

Máme tam 10 četníků, máme tam přednostu soudu, chodí tam každý rok několikráte živnostenský inspektor, ale za celých 10 let trvání tohoto státu není možno Baťu donutiti k tomu, k čemu se již dávno podvolili Rotschildi, Guttmannové a všichni ti, kteří nepatří do vlasteneckých řad. Baťa je stát ve státě a proto běda každému, kdo dovolí si jakýmkoli způsobem jeho činnost kritisovati. Leták, který je zde předmětem mé imunitní záležitosti, byl odpovědí. Baťa si počínal v silniční komisi tak, že jste, čtete-li interpelace jiných poslanců, se dočetli, že zneužil své funkce jako předseda silniční komise a 184 vagonů štěrku, zaslaných na adresu silniční komise, zužitkoval ve svém osobním zájmu k postavení cest ve své vlastní továrně, k postavení komunikací, které on ve svém vlastním zájmu potřeboval. A když jsem v této věci podal interpelaci, poněvadž je dosti značný rozdíl v tarifech, které je povinen platiti soukromník beze slevy, proti tarifům, které mají okresní správní silniční komise, tu mně pan živnostenský ministrNajman odpověděl tak, že z toho ani koza nemohla zůstati chytrá (Výkřiky posl. dr Jurigy.), že prý Baťa použil – tak se úředně vyšetřuje – tohoto štěrku k postavení silnice ze Zlína do Malenovic. Ano, pánové, jenž již dvakráte v zájmu svého podniku starou silnici, která tam byla již desetiletí, rozkopal.

Ale není jen tato věc. Zde pan ministr mně odpověděl, kdyby byl Baťa o tuto slevu na tarifu dopravním požádal, že by ji byl jistě dostal. Nevím, od které doby zavádí se u nás takováto logika. Je zde ku př. živnostník, člověk vyučený a s praksí, má veškeré náležitosti k provozování živnosti, ale běda jemu, kdyby začal šíti, kovat nebo cokoli jiného dělati, aniž by měl v rukou živnostenský list. Tisíce a statisíce občanů má veškeré náležitosti nositi zbraň, poněvadž jsou samostatní a jejich povolání je nutí k tomu, aby chodili přes lesy noční dobou, ale ať to zkusí! Když nebudou míti zbrojního pasu a četník je potká s revolverem, tak jej zkonfiskuje a zavře je. Od které doby přichází ministr k tomu názoru, že by to byl ten dotyčný jistě dostal, kdyby byl o to požádal?

Ale teď je zde ještě další věc. Pánové, my zde vybíráme na kolkovném a poplatcích za úřední výkony podle rozpočtu přes 80 mil. Kč. To musí platiti teď i chudák, který jde na úřad sezdat se se svou družkou. Dříve to bylo bezplatné, ale na poslední svatbě v Hradišti, na které jsem byl, musil dělník platiti 50 Kč. A Baťa by nebyl povinen žádosti o dovoz štěrku kolkovati a mohl zažádati na jedné žádosti o 184 vagony? Nezdá se vám, že je silně za vlasy přitaženo, co odpovídá pan ministr, že v principu nebyl stát zkrácen o to kolkovné, které by vzhledem k několika žádostem přesahovalo nejméně dvě nebo půl třetího sta korun? Ale vám nejde o princip. Když jde o válečné zbohatlíky a keťasy, nejde vám o principy. Vždyť není vždy hlavní, kolik to vynese finančně, nýbrž jde o princip.

Baťa mimo to bez jakéhokoliv usnesení silniční správní komise zadal stavbu mostu na účet správní komise. Když potom most praskl, poněvadž byl špatně postaven, zadal ho firmě, která mu stavěla továrnu, z níž se loňského roku jeden dvoupatrový objekt v délce 20 metrů zhroutil, ještě když zedníci na něm pracovali. Sám přes to ještě této firmě zadal stavbu mostu, aniž se nás tázal. V silniční komisi byli 4 lidovci, 2 komunisté, 2 agrárníci, 1 živnostník, 1 soc. demokrat a 2 Baťovci. On ignoroval všechny strany, vždyť my komunisté jsme tam neměli většinu. Když si Baťa počínal ve všech případech tak krajně despoticky, tu přirozeně 9 členů z 11 členů komise, kromě 2 Baťovců a soc. demokrata, kterého vybrali, nevím, jak nešťastně z Březnice, postavilo se proti němu. Baťa vydal proti nám hanlivý leták. Běžte však k soudu na Uhersko-Hradištsku a suďte se s Baťou.

Mám zde příklad býv. starosty zlínského Františka Nováka, nynějšího továrníka, který má asi 180 dělníků. Sám pan ministr Novákby mohl o jeho moresech něco říci za jeho návštěvy, když Baťa při jakémsi vyjednávání nazval jednání ostatních továrníků zlínských za přítomnosti pana ministra hulvátstvím. A okresní soud pana Baťu osvobodil, ale za to odsoudil ty ostatní a býv. starostu Nováka. Přednosta soudu Teplíček odsoudil ho nepodmínečně do kriminálu (Výkřiky komunistických poslanců.) a v důvodech uvedl, že je Novák sice dosud netrestán, ale notoricky nepolepšitelný. Je to býv. přednosta okresního soudu dr Teplíček. Dnes ho má Jaša ve Znojmě, možná, že ho zná.

Mohu uvésti několik případů, jak si soudy ve sporech s Baťou a jeho protivníky počínají. Proto jsme neuznali Baťův uveřejněný leták za vhodný žalování. Žádný z nás v té komisi, ať klerikál, agrárník anebo komunista nevydělá za čtyři dny 1 milion Kč. My máme rodiny a těžké živobytí. Já snad z těch členů komise kromě toho malého továrníka nejlevněji ještě vzhledem k těm poslaneckým dietám vydělávám, ale ti ostatní trpce vydělávají peníze, a vésti spor s Baťou, znamená stálé protahování a eventuelně 10.000 Kč útrat, které jistě nestojí za to, jak je názorem rozumných lidí o Baťovi.

Odpověděli jsme letákem. Tento leták je žalován. Já jsem leták spolupodepsal a neodvolali podpis ani všichni páni z lidové strany, jak p. kol. Vičánek tvrdí. Není to pravda. Ale je charakteristické, že imunitní výbor neposoudil, odkud vznikl tento spor mezi Baťou a členy správní okresní komise. Když to šlo výboru pod vousy, v případě Dyka, byla to politická věc, ale v případě Mikulíčkanevyvěrala jeho činnost ve správní komisi z politických příčin, a proto ať je žalován. Já to zde neříkám proto, abych u vás škemral o milost, ani mně nenapadne, já se cítím povinen s tohoto místa přibíti na pranýř celé jednání takového válečného keťasa a zbohatlíka, kterému všichni zde drží palec. Uvažte, že  3/4 členů správní komise se vysloví proti Baťovi, ale

pan Baťa si dupne, možná, že snad si dupl i v ministerských salonech, a správní komise musí býti za to, že se nedohodla s Tomášem Baťou, rozpuštěna. (Veselost.)

Přirozeně, že p. Baťa se přičinil u úřadů, aby bolševici jako protistátní živel nedostali zastoupení, ale nejenom u úřadů, nýbrž pan Baťa běhá velmi pilně po kanceláři vedoucí agrární strany, aby ti členové agrární strany, kteří se s ním dostali do sporu ve správní komisi, nebyli jmenováni; a kdyby se nebyl postavil krajinský důvěrník Martin Procházka za toho Jana Šenkeříka – nevím, je-li tuMalík přítomen – tak to mohl také odkašlat. Správní komise nechtěla nic jiného než správně vedené hospodářství. Správní komise je sborem autonomním. Nejsou to žádní roboti, jako jsou zaměstnanci v závodech Baťových. Ale úřady blahovolně vyhoví Baťovi, aby tuto správní komisi prosily a také jí přeposívaly. (Výkřiky posl. Mikuláše.) Kol. Mikuláši, to nedělala jenom okresní politická správa, nýbrž i zemský správní výbor a věděl o tom také ministr veř. prací dr Spina, ale nápravu nezjednal.

Na okrese bylo odevzdáno 10.000 hlasů, z těchto 10.000 hlasů jsme dostali 20 1/2%, ale těchto 20 1/2 voličů nedostalo žádného zastoupení, poněvadž jsou protistátním elementem. Promiňte, pánové, buďto zde máte nějaký cirkus nebo demokracii! Je-li to demokracie, tedy když nedáváte práva, nemůžete chtíti také povinnosti. Jestliže odpíráte té nejpotřebnější třídě pracujícího lidu práva, pak ji zbavte povinnosti platiti přímé i nepřímé daně a zbavte ji povinnosti, aby nemusila překročiti brány kasáren.

Interpeloval jsem v zemském výboru u vašeho – pánové z národních socialistů – přísedícího, učitele Kopečka, který má silniční referát. My jsme protistátní živel, ale najednou čtu interpelaci posl. Špatného a druhů, jak to špatně dopadlo s tou státní silniční radou. Vidíte, pánové, ze sociálně-patriotických řad: napřed jsou biti bolševici, a když vy nestojíte za demokracií, pak v širším měřítku dostanete kopance od měšťácké demokracie i vy.

Baťa má silnici hrozně rozbitou, máme mnoho případů, že se musil do auta připřáhnouti dobrý pár koní, aby je vytáhli. Baťa má „kvalifikaci“, aby byl v říšské silniční radě, ale co zástupci českých socialistů nebo zástupci soc. demokratů tam mají dělat, o komunistech ani nemluvím! Já jenom připomínám, že každá rána vedená nepřáteli dělnické třídy do řad komunistických, není-li odražena na první ráz, v nejbližší době postihne všechny ty, kteří buď si představují anebo o sobě povídají, že jsou zástupci dělnické třídy.

Baťa může dělat, co sám za dobré uzná. Marně intervenovat o bezpečnostních opatřeních v jeho továrnách, marně dělati prohlídky. Zeptejte se vašeho soc. dem. Charváta z Litovle, jakou tam udělal přehlídku v nemocenské pokladně! Zjistil, že ani polovice dělníků není správně přihlášena podle výdělku. A co se stalo? Charvátova revise letěla pod stůl a přišli druzí, kteří zrevidovali to tak, jak sám pan Baťa chtěl. (Posl. Vičánek: Odletělo to!) Odletělo to, na tom nic, kdybys ty se musil bíti s takovým nepřítelem pracující třídy, neboj se, i když jsi ve vládních lavicích, divně bys na to hleděl.

Před 10 roky, 29. září 1918, byl v Baťově podniku zavražděn vrchní noční hlídač Jan Červinka. Za nějaké 3, 4 měsíce Baťův časopis napsal: „S potěšením konstatujeme, že vrah Jana Červinky nepochází z řad dělníků.“ A, prosím, od té doby již bude v září 10 let, ta redakce, když mohla konstatovat, že není vrah z řad dělníků, jistě musila věděti, z jakých řad je; to sdělení je tam v archivě, ale není možno vraha najít.

Vážení, případů zranění dělníků na základě nedostatečných ochranných opatření je celá spousta, případů, kde jsou dělníci zkracováni na mzdě rovněž, do soudu však nikdo se nemůže odvážiti, poněvadž, jak jsem předeslal v začátcích, každý to musí s Baťou prohrát. Já jenom namátkou. Byl tam vedoucí, ne dělník, měl na t. zv. kontě 90.000 Kč. Korváň se jme noval. Tam je systém, že tomu, kdo dobře popohání, dá se na dlaň v neděli 400, 500 až 600 Kč a ty ostatní se dají na t. zv. konto, kterého si Baťa použije jako potřebného kapitálu provozovacího ve svém závodě. A tento Korváň měl na tom kontě 90.000 Kč. To měl jako účast na tom zisku. Onemocněl a za několik měsíců, tuším, asi za čtyři, se vrátil, chtěl konto zpět a Baťa mu to vypočítal, že za dobu, co byl nemocen, jeho dílna měla tolik účasti na ztrátě, že k tomu čistému zisku má připláceti ještě 16.000 Kč. A milý Korváň žaloval a prohrál to. Takových případů je mnoho. (Obrácen k posl. Vičánkovi.) Ano, pane kolego, jste z naší župy a jděte se k těm vašim, ne k těm, kteří lezou Baťovy pod šosy, nýbrž k oposičním klerikálům, které tam máte rozděleny na dvě křídla, zeptati, jak se to má s Baťou.

Baťa se honosí amerikanismem, využitím všech sil nejkrajnější racionalisací. Ano, jenom že by mělo býti zakázáno zákonem, aby do takových podniků, kde do krajnosti je využita tělesná a duševní schopnost pracovníkova, aspoň ženy neměly přístupu do 20 let. Běžte se tam podívati, jak 14- nebo 15leté dívky tam jdou plny síly a života a v 17, 18 letech je nesou do hrobu schvácené tuberkulosou. Vážení pánové, to je ovšem amerikanismus, a my se mu máme, jak se píše, přizpůsobiti. Ale samy „Lidové Noviny“ napsaly o tom americkém racionalismu, že hospodářský život severních států amerických řítí se do propasti, nezaměstnaných přibývá, a že nebude možno zjednati nápravu jinak, než zkrátiti pracovní dobu na 7 event. 6 hodin. To přiznávají i měšťácké časopisy. A Baťa je člověk, který nedbá ani 8hodinové doby pracovní. On tvrdí ovšem: „Já neporoučím tomu dělníkovi, kolik hodin má dělati.“ Dělník tam má pohyblivý pás, a i když jde na nutnou potřebu, která potrvá jen minutu, již je s ním zle. Vykořisťovatel nutí dělníky, aby ráno se tak nasitili, aby nemusili přesnídávati, poněvadž se tím brzdí práce.

Místopředseda Horák (zvoní): Upozorňuji p. řečníka, že lhůta řečnická je už vyčerpána.

Posl. Mikulíček (pokračuje): Budu hned hotov, pane předsedo! Já si nemohu pomoci, poněvadž věc je takového rázu… (Veselost.)Nesmějte se tomu, hlavně dělničtí zástupci se tomu nesmějte. Jestliže si Baťův systém osvojí Vítkovice, Kladno a ostatní, budete viděti, k čemu to povede. Ten amerikanismus není k nějakému přílišnému prospěchu veřejnosti, vždyť když ty nejlacinější boty koupím, neznamenají pro mne úsporu proti těm slušnějším, za které dvakrát tolik zaplatím, ani 5 haléřů denně. Ale zde, poněvadž má konkurenci, stlačuje ceny.

V otázce cihel, kterých vyrábí 20 mil., první na Moravě zvýšil jejich cenu ze 250 na 300 Kč za tisíc kusů, poněvadž konkurence není možná. Dopravní tarify zdražily by cihly ve Zlíně ještě více. A v otázce nabývání pozemků na stavby je také takový způsob. Dnes je tam zvýšena cena stavební půdy na 50, 60 až 80 Kč za čtvereční metr. To není v Praze, to je přece na venkově, to je venkovské město a když má drobný člověk dáti za měřici půdy 100.000 čili  1/3 až polovinu stavebního nákladu, tak přece není mu absolutně možno, aby mohl stavěti.

Vážení pánové, já jsem o těchto nešvarech, které provádí Baťa, jak v samosprávě, tak i v obecních institucích, podal již zde naléhavé interpelace. Posledně jsem podal interpelaci o násilnostech, které se páchaly se strany Baťovy a jeho exponentů. V tom směru je to také advokátský knif, on říká: já nic, to jsou moji lidé, t. zv. Baťovci, kteří budou také kandidovati do okresního výboru, event. jestli se rozlezou více po Moravě, i do zemského zastupitelstva. Já, vážení pánové, u nás neznám občanskou svobodu, u nás prostě lidé jsou závislí na tomto Baťovi a nesmějí se odvážiti jednoho volného kritického slova. Vy jste si (Obrácen k poslancům čsl. strany nár. socialistické) chválili v „Českém Slově“, že jste tam vyhráli volby. Jděte se tam zeptati, jak jste je vyhráli. V říšských volbách měli jste 31 hlasů. Baťa pakloval se všemi stranami komplot asi 3 měsíce před volbami a poněvadž se panstvo nemohlo shodnouti a dohodnouti se o mandáty, tedy jste nám urvali ze 337 77 hlasů, ač před 3 lety měli Baťovci volnost. Dnes Baťovci volili jedinou partaj, která je vzala pod ochranná křídla a to byli jste vy, socialisté. Na tom je vinno ústředí a krajské vedení se za to stydí. Jak se to provádí při volbách, o tom nemáte ponětí, nevíte, kolik se vyhodí peněz na takové volby. V interpelaci…

Místopředseda Horák (zvoní): Upozorňuji p. řečníka, že řečnická lhůta je již vyčerpána.

Posl. Mikulíček (pokračuje): Budu hned hotov!

V interpelaci, která má čís. tisku 1337, objasňuji, že s revolvery a noži v ruce pracovali korteši Baťovi. Ti, co napřed přelepovali plakáty, byli ozbrojeni železnými tyčemi a běda tomu, kdo jejich jednání překážel. Baťa to ovšem může dělati, poněvadž živnostníci jen před zničenými ševci dělají protibaťovskou politiku, ale zde a v rozpočtovém výboru při reformě daní dělali politiku, která velmi šla Baťovi k duhu, neboť jen jediná daň z příjmu osvobozuje ho od povinnosti platiti nejméně 10 až 11 milionů Kč ročně. Živnostníci prohráli formálně spor, když uveřejnili v časopise, že nedostatky zákona o obratové dani mají v zápětí, že Baťa má náskok před ostatními konkurenty o 10 až 11 mil. Kč. Jestliže takovým způsobem nadržují takovému americkému podnikateli, jehož škodlivost pro budoucí vývoj za 10 až 15 let uvidíte na budoucí generaci – v tomto systému nevidím nic užitečného – pak se nedivím, že imunitní výbor této sněmovny postupoval v mém případu při urážce jeho veličenstva z boží milosti Tomáše Baťi daleko ostřeji, než postupoval v případě Viktora Dyka(Potlesk poslanců strany komunistické.)

Stenohrafické zápisky z rokovaní Poslaneckej snemovne , II. volebné obdobie , ČXXVIII. scchôdza , 22.III.1928

 

4. Zpráva imunitního výboru o žádosti okr. soudu v Prostějově ze dne 3. srpna 1931, č. j. T. V. 836/31/4, aby dán byl souhlas k trest. stíhání sen. Mikulíčka pro přestupek proti bezpečnosti cti (čís. 4637/31 předs.). Tisk 692.Zpravodajem je pan sen. dr H a v e l ka. Dávám mu slovo.
Zpravodaj sen. dr Havelka: Slavný senáte! Tomáš Baťa ve Zlíně žaluje sen. M i k u l í č k a v Malenovicích u okresního soudu v Prostějově pro přestupek bezpečnosti cti, jehož se sen. M i k u I í č e k proti němu prý dopustil, a uvádí v trestní žalobě:Dne 20. dubna 1931 o 7. hod.. večer konala se schůze obuvnického dělnictva ve spolkovém domě v Prostějově, na kteréžto schůzi nazval obžalovaný můj pracovní systém otrokářským systémem práce. Dále uvedl mezi jiným, že prý město Zlín nic nemá, poněvadž v konsumu jest okrádáno tak jako všichni, kdo se do mých spárů dostali. Dále řekl, že prý dokázal, že jsem nečestný člověka že využívám veřejného zájmu ve svůj prospěch. Objednalo se prý 204 vagóny štěrku a část jeho přišla prý Baťovi na dvůr. Vráželi prý tam kuly do země a vyplňovali to štěrkem, který patřil na silnici. Když viděl jsem, že je zle, šel jsem prý za cestářem a nabízel 10.000 Kč jako přilepšení na plat. Konečně prohlásil v další souvislosti, že prý celý kraj je korumpován.Imunitní výbor navrhuje, aby senát k žádosti okresního soudu v Prostějově ze dne 3. srpna 1931 č. j. T V. 836/31/4, vyslovil v této věci souhlas k trestnímu stíhání sen. M i k u l í č k a pro přestupek proti bezpečnosti cti.V tvrzených výrocích muže býti obsažena skutková povaha přestupku proti bezpečnosti cti, který stíhá žalobce soukromou žalobou. Projednávání této trestní věci není na překážku parlamentní činnosti sen. M i k u l í č k a a mění proto příčiny, proč by neměl býti dán volný průchod soudnímu řízení a proč by se odmítlo svolení k trestnímu stíhání.
Místopředseda Trčka (zvoní): Ke slovu je přihlášen pan sen. M i k u l í č e k.
Sen. Mikulíček: Pánové, není to po prvé, kdy jsem vydáván, ať posl. sněmovnou nebo senátem, pro urážku Jeho Veličenstva zlínského Caesara. Je charakteristické, jak všechno, co tu má vliv a moc podléhá vlivu válečného zbohatlíka a vyšinulého kapitalisty. Všechna, co tu má vliv a moc – vždyť již to, že i soc. demokraté utekli od Marxe k Baťovi, je příznakem vývoje třídního chápání a řešení dnešních hospodářských otázek. Štěrka úplata nabízená okresnímu cestářovi bude teď asi o osmé předmětem soudního řízení. Až bude po soudě v Prostějově, budeme se zabývati po deváté zase tím štěrkem a úplatou. Proč?Poněvadž Tomáš Baťa, ergo jeho zřízenci, z rozkazu žalují i opakovaný výrok u soudu. I proto jsem byl už obžalován.Jak se to se štěrkem mělo, to jsem tu vysvětlil několikrát. Pokladna Tomáše Bati získala 20.000 Kč na dopravním tarifu na úkor dnes pasivních drah. Jak je získala?Zlínská továrna se rozšiřovala a stará silnice vadila, poněvadž by byla šla prostředkem závodu. Byla přeložena po dvakrát, posledně, tuším, r. 1925. Na silnici bylo potřebí ovšem kamene i štěrku. Baťa byl předsedou správní silniční komise, jejímž jsem byl členem, a aniž by si byl vyžádal schválení naší správní komisea aniž by byl zažádal k ministerstvu železnic o snížený tarif, objednával štěrk – podle vyšetření ředitelství státních drah 3,160.000 kg. – na adresu správní silniční komise, za tarif, který má veřejně užitečná instituce jako Je správní silniční komise, automaticky o polovinu nižší než soukromník. Tato diference na – dopravném dělala 20.000 Kč. Štěrk šel na adresu naší správní silniční komise, ale odebírán byl firmou Baťa a odvážen doprostřed dvora Baťových továrních objektů.Když se o tom členové silniční komise dověděli – já tam byl jediný s imunitou – činili na mě nátlak, lejen druhý člen komunistické strany, nýbrž i tři lidovci, 2 agrárníci a živnostník. Všichnijsme si tam většinou tykali. Říkali mi: ty máš imunitu, s tebou hnusí každý v ministerstvu a v ředitelství mluvit.,Vyšetři ty věci, je-li to pravda, že ten 100 % ní vlastenec Tomáš Baťa okradl republiku na dopravním tarifu. (Sen. Berkovec; To už jsi nám říkal!)Ale počkejte, to bude ještě několikráte, pane kolego, a nikdy to nepozbude životnosti, poněvadž, jestliže na jedné straně je fendována koza nebo kravička pro nezaplacenou daň, pak je potřebí oživit, že firma, která je miliardářská, zkrátila stát na dopravě štěrku o 70.000 Kč. Takové ty věci jsou. (Sen. Kindl: Dokud to nezaplatí, tak to bude pořád.) Ano.Vymohl jsem revisi od ředitelství státních drah v Brně. Revisní nález je ve spisech soudních a tam je zjištěno, že 3,160.000 kg kamene se dodalo na adresu správní silniční komise a odebrala to firma Baťa. Bylo pravidlem, že štěrk, kterého jsme objednali v silniční komisi za více než půl milionu korun na silnice, dojednával vždy okresní cestmistr a nikdo jiný. A tu když se přirozeně Baťa dověděl, ať mu to řekl někdo z ředitelství Státních drah, či kdokoliv jiný, že poslanec jede po tom, že podvodem objednal za snížený tarif štěrk, zavolal i cestmistra, Alfonse Buchtu, čtená lidové strany a ptal se ho, kolik má platu. Buchta řekl, že 777 Kč měsíčně. Ptal se dále: Jak máte velkou rodinu? – »Jsme 5 lidí, mám dvě drti, ženu a tchýni.« Z toho přece nemůžete býti živ? – »Musíme býti živi.«Ne aby se přičinil jako předseda správní silniční komise, aby cestářovi zlepšil plat buď zvýšením káže nebo cestovních diet, nýbrž řekl: 7 toho nemůžete vyžíti, my vám dáme 10.000 Kč a vy nám za to uděláte plán na stavbu nových silnic. – Ty plány nemaže dělati cestmistr, který má dvě třídy průmyslové školy, nýbrž inženýr.Cestmistr, poctivý chlap, řekl: Tato nabídka mne překvapila, prosil bych 10 minut na rozmýšlenou. – Za 10 minut řekl: Pane předsedo, já ty peníze přijmouti nemohu. – Od té doby měl cestmistr zle a byl také přeložen ze zlínského okresu na okres hradišťský. (Výkřiky: To je skandál!)Pro to jsem už po páté nebo po šesté vydán. Dověděl jsem se letošního roku, že byl nový takový švindl ukut na účet státních drah, a to: překládaly se kolejnice od nádraží Babice-Huštěnovice až do Polešovic, poněvadž jste nejvýnosnější dráhu zašantročili soukromé společnosti. Tam je označení O. Z. V. D. Okolí Zlína a Vizovic píše to a čte: »Osli zaprodali výnosnou dráhu.«Já jsem řekl, že to není pravda, že ji osli zaprodali. Ti počítali, kolik jim to zaprodání dráhy vynese. To nebyli osli, to byli kšeftaři!S tohoto místa mluvil pan inž. H a v l í n, když se vyjednávalo převzetí dráhy Hodonín-Zaječí a Čejč-Žďánice a řekl, že je v zájmu státu, aby každý kilometr dráhy, není-li ve vlastnictví státu, byl aspoň v provozu státu jednak z důvodů hospodářských, jednak z důvodů strategických..Přejímala se dráha, o níž jezdí tři vlaky za den tam a tři vaky zpět Hodonín-Zaječí a na dráze Čejč-Žďánice rovněž. Ta je pasivní, poněvadž jediný průmysl, který tam byl, cukrovarnický, byl zničen tovární objekty byly vyhozeny do provětři.Při té příležitosti, když tu tehdy pan referent za mír. den. stranu říkal, že je potřebí každého kilometru dráhy ve státním provozu, byl upečen pakt, že se nevýnosná dráha, po níž jezdí 50 vlaků denně o 20 až 25 těžkých naplněných vagónech, dala soukromému podniku. Ani M l č o c h. ani N a. j m a n, ani H ů l a by tu neuměli hospodařiti.A co jsem se teď dověděl? Vyměňovaly se staré kolejnice za nové a staré kolejnice koupila od dráhy akciová společnost Baťa a spol. Kolejnice měly býti dodány z Hradiště do Zlína jako režijní zboží. Jenže jeden činitel měl při tom přijíti zkrátka a proto do toho bouchl a řekl: Když já nic, tak ti druzí také nic. A Baťa musel zaplatiti dráze 9.800 Kč dopravného.Proč to tu líčím? Abych vám ukázal, jak se kšeftaří: kdyby si toho jednoho byl koupil také jako ostatní, měl by možná 5 až 6.000 v kapse. To nic není pro firmu, která vydělává statisíce denně. Je to charakteristické pro Baťu a ostatní úředníky.Tu se dováželo 200 vagónů štěrku. Soudruh uznal, že silnice, která vedle rozšířeného závodu byla přeložena z důvodů všeužitečných, ačkoli koruna této silnice se zvedla o 9 metrů proti poloze silnice staré. Cesta se nezkrátila, ale soud uznal, že to byl všeužitečný podnik. Kdyby veškerý kámen, který se objednával na adresu správní silniční komise, byl se dal na tu silnici, muselo se dát na štět 1 cm štěrku. Věříte někdo, kdo trochu jen silnicím a stavbě rozumíte, že 51 cm štěrku se hodí dáti na štět? Vždyť by tam uvízl každý s vozidlem, ať již taženým dobytkom, či vozidlem motorovým. Štěrk se objednával za snížený tarif na škodu eráru, na škodu deficitních drah, ve prospěch soukromé firmy. A když cestmistr odmítl úplatek 10.000 Kč, odkašlal to tím, že byl přeložen na druhý okres.Nejsem jen pro takové věci žalován. Připomenu slušně, že si mám odseděti pět dní vězení, protože jsem při kritice berní reformy nazval cizopasníky Petschka, Rotschilda, Baťu, Lichtensteina a Schwarzenberka. Za to slov »cizopasník« mně nasolil krajský soud v Olomouci 5 dní nepodmínečně. Ptal jsem se p. předsedy krajského soudu: »Pane, máte milion?« Rozčílil se, proč se ha tak ptám ironicky. Řekl jsem mu: »Pane předsedo – byl to starší pán- 20 roků jste studoval, to byla dřina, 25 roků děláte v soudnictví, po »fajruntě« berete si práci domů, tak proč byste nemohl míti jeden milion?« – »Protože jsem jej nedostal v gáži.« »A cítíte se o tolik hloupější a neschopnější než ten, který ve svém životě získal miliardu?« – ptám se ho. To prý ne. » Jak ho tedy mohl získati ten druhý vlastní prací? Připásal se na mzdě, na daních, dodávkách atd., i na Baťových dopravních cestách«, jak je zde tato v žalobě.Vážení, ještě nikdy nebylo odmítnuto moje vydání a napříště, až z těchto sporů v Prostějově vznikne druhá žaloba – poněvadž to přirozeně budu opakovati, že se objednalo 200 valonů štěrku za snížený tarif a že tomu cestmistrovi se nabídlo 10.000 Kč – budu zase žalován a pan referent zase navrhne vydání, to je samozřejmá věc. (Veselost.) Nemůže se přece Jeho Veličenstvo nechati týrati a urážeti! Má dosti starostí s tím,že nejen neplatí povinné daně, jak páni ze živnostenské strany několikráte dokázali, 100 mil. Kč by měl platiti více daní ročně, jen na dani obratové má náskok 75 mil. Kč obratové daně z polotovarů ve vlastní výrobě, na dani výdělkové pro r. 1932 přes 10 mil. Kč nemá započítáno. Pan ministr Engliš mně řekl v rozpočtovém výboru, že jeho čistý zisk za rok 1930 Je propočítán 81 mil. Kč. 4 % z těchto 81 mil. je 3,240.000 Kč. To měla ubýti tady základna daňová pro obecní přirážky pro město Zlín jen pro firmu Bota. A víte, kolik má město lín základny daňové pro přirážky? Pouze 2,020.000 Kč. Vezmete si zprávu z jednání obecního zastupitelstva; tam je počítáno, že firma Baťa platí 80 % daní, to znamená, že z této daňové základny pro obecní přirážky má firma Baťu propočítáno 1,616.000 Kč a nemá dopočítáno podle zprávy dr Engliše 1,624.000 Kč. To je Jednou nezaplacená do státní pokladny, dvakrát do obecní pokladny a třikrát do okresní a zemské. To znamená 6X1,624.000 Kč, t. j. přes 10 mil. korun.Pánové, myslím, když to prozradí členu rozpočtového výboru ministr financí, že to nevezme ze vzduchu a že je to pravda. Víte, co je to 10 mil. korun? Tam jsou vesnice celé zabaveny. V Topolné, obci, která má půl čtvrta sta čísel, je o 20 čísel exekučních více než domu, aby se tam dostalo exekučně 120 tisíc Kč, ale jediné firmě se odpustí jenom na dani výdělkově s přirážkami 10 milionů Kč. A nic se nestane. Mluvím o tom, píši o tom, ale pro tuto věc,. ač o tom mluvím na schůzích půldruhého roku nebo rok – to je stejné – mne Baťa nežaluje, poněvadž, doufám, že byste nařídili, aby se zbavili tajemství berní úředníci, aby se na soudu dokázalo, báká zlodějna se tu provádí při navalování břemen na chudáky, kteří nemalí čím plat iti, ale milionářům, kteří stavějí továrny v Jugoslavii, Polsku, Rumunsku, ve Francii a poslední dobou v Anglii, se slevují desítky milionů na daních.Když vystoupím na tribunu – M i k u l í č e k – Baťa – myslíte, že je to věc osobního rázu. Kdyby nebylo silničního výboru, ani jsme se k sobě osobně nedostali. Ale tu je zásadní věc. Zlín je příkladem přímo nejen racionelního vykořisťování dělníků, nýbrž i rafinovaného okrádání veřejných pokladen na vrub druhých občanů, kteří musí platiti mnohdy za to, co nezískali, a zde nedonutíte platiti ani to, co je povinností splatiti.K věci samé. Nechápu, jak mohl udavač, který to oznámil Baťovi, vložiti mně do úst, co je zde napsáno ve zprávě senátu. Přece tak jsem nemohl mluví i. jak tu píšete; vrazili prý tam kůl do země a vyplňovali to štěrkem. Prosím vás, kolik by se vešlo štěrku do díry pro kůl? Já jsem prokázal před soudem šéfem dopravního oddělení, býv. bělogvardějským důstojníkem, listě ne komunistou, že se štěrku používalo uvnitř závodu v ohraničeném území, jak je tam hladová zeď, na výstavbu silnic a vyspravování vlečky.Když to před krajským soudem v Hradišti tento šéf dopravy pod přísahou potvrdil, řekl předseda krajského soudu: To jest jiná situace – byl jsem původně odsouzen na 3 dny nepodmínečně. Tím dal sám najevo, že se mi důkaz pravdy podařil. O 10 milionovém úplatku je listina, která byla firmou napsána a úředníku předložena, aby ji podepsal, že s tím souhlasí.Já jako úřadující člen silničního výboru jsem nemusel dokazovati plnou pravdu. Jako úřední osoba – poněvadž z mého úředního výkonu to vyplývalo – jsem mohl podati jen důkaz pravděpodobnosti. Ale já jsem podal důkaz pravdy, že poloviny štěrku za laciný tarif dovezeného se upotřebilo na veřejnou silnici a poloviny k soukromým. účelůrm.Ale později, za měsíce, potvrdil krajsky soud rozsudek odsuzující. Když jsem se nad tím rozčiloval, řekl votant rada Bezděk: »Pane senátore, chápu, že se rozčilujete. Vy můžete býti plně přesvědčen o pravdě svého tvrzení, ale soud soudí nejen podle paragrafů nýbrž také podle svědectví. Jestliže si vezme svědek na svědomí falešné svědectví a přesvědčí soud o pravdě svého falešného svědectví, pak rozsudek není správný, je falešný.« Co chcete, jak se chcete dovolati práva, když vám to řekne volant kraj. soudu. Když se dokazuje, že by muselo býti na silnici 51 cm štěrku a žádný odborník to neuzná, a když je tu od státních drah dokázáno; že tolik a tolik milionů kilogramů štěrku bylo dovezeno, že kubický metr štěrku váží 15 q a když to propočítáte. zjistíte, že se ho tam poloviny nepoužilo, co chcete? Soudce řekne: když mně to potvrdil šéf dopravy, to je jiná situace. Ale za 6 měsíců se situace změnila v můj neprospěch a já jsem odsouzen. (Hlasy: Špatní svědkové) A ti pánové u toho krajského soudu neumějí počítat? Věci jsou takového rázu, že v dnešním systému, zvláště když se zapřáhl do toho systému i živel, který si nechává nadávat socialistický, nesmějí se už kritizovat věci, které nejenom jsou ke škodě dělnické třídy. ale k hospodářské škodě i v tomto kapitalistickém statě, i v tomto zřízení, které stále se ohání a shání nové zdroje příjmu, poněvadž krachují jeho finance. Ani ta věc se nesmí kritizovat, kde to ubližuje státní pokladně. Od té doby. co se tento švindl prováděl, uplynulo již 8 let. Ví se o tom. R. 1924, 1925 se to stalo. Je to prokázáno úředními činiteli. ředitelstvím státních drah, ale nevrátil se ani haléř. je prokázáno, že se nabízela veřejnému úředníkovi úplata. V zákoně stojí: Vezme-li veřejný úředník úplatu za práci nevykonanou, nejen že podléhá disciplinárce, ale podléhá také trestnímu zákoníku, má býti trestán. Vezme-li úředník úplatek za práci vykonanou, odpadá trestní stíhání, ale disciplinárce podléhá vždycky. Zde je to prokázáno v soudních spisech. nabídka je písemná, ale mluví-li o tom poslanec nebo senátor na schůzi, přidají se k tomu takové hlouposti a nehoráznosti, jako zde o tom štěrku. Tyč se zarazí do země, tam se vejde sotva klobouk štěrku, a já budu tvrdit, že se tam ztratilo 1 milion kilogramů štěrku? Jistě. když jsem o té věci mluvil, líčil jsem věc jako zde, ale to stačí k soudnímu stíhání. A -přirozená věc- vy se nemůžete odvážit, aby, kdokoli je žalován » Jeho Veličenstvu«, nebyl vydán. Vždyť je to nemožná věc. Vy se odvoláváte: to je věc soudního řízení, ať soud prokáže, ať u soudu se buď obhájí, nebo ať ho soud potrestá.Říkal psem vám již, jak to dopadlo v tom prvním, původním trestním řízení o této věci, které trvalo 14 hodin u okresního soudu a u odvolacího asi hodiny. Soud to všecko uznal, měl to potvrzeno svědky a listinami, ale marná sláva, přece nemůže tu být odsouzen, třeba i mravné, žalobce, který na účet veřejnosti, ať dělnické, ať dodavatelské, ať státní, shrabu je ročně stámilionu a těmi stamiliony ovlivňuje všecko hol sebe a nejen kol sebe, ovlivňuje to daleko, až do Prahy. Vždyť je to úžasné, že jste neuznali, aby dělnícká třída měla v zemském moravském sněmu jediného jmenovaného zástupce, ale našli jste Sonnenscheina a vedle něho Tomáše Baťu. Ty dva jmenovala vláda, ano, ty dva jmenovala vláda za zemské poslance! (Sen. Kindl: Ještě měla jmenovat toho Zajíčka, který teď utekl s těmi 7 miliony!) Také možná; kdyby o něm byla včas věděla, mohl býti Zajíček vládou jmenován vedle Sonnenscheina a Brati také členem zemského sněmu. Ujal jsem se slova ne proto, abych vás žádal o nevydání – to je zbytečné – nýbrž prostě proto, abych vám řekl a zopakoval to, co jsem zde již mluvit jednou nebo dvakrát a třikrát nebo čtyřikrát ve sněmovně a co budu možná za půl roku zase musit opakoval, poněvadž ta věc, kde je státní pokladna okrádána o desítky tisíc Kč, a dokud tyto desítky tisíců nejsou vráceny státu, není nikdy stará. A jestli se zdá stará vám, pak také po této stránce zasluhujete posouzení, jak se díváte na okrádání státní pokladny. Nesmí-li ji okrádat chudák, nesmíte dovolit, aby ji okrádali milionáři. (Potlesk komunistických senátorů..)
Místopředseda Trčka (zvoní): Uděluji slovo k doslovu panu zpravodaji sen. dr Havelkovi.
Zpravodaj sen. dr Havelka: Slavný senáte! Pokud by snad mohlo býti rozuměno vývodům pana sen. M i k u l í čk a, že by bral v pochybnost jednání výboru imunitního, že snad jakýkoli vliv by na imunitní výbor zasahoval, tedy musím proti tomu důrazně protestovati. Ostatně pan sen. M i k ul í č e k je členem imunitního výboru a tedy dobře ví, jak se tam jedná. K dalším vývodům pana sen. M i k u l í č k a dovoluji si připomenouti, že ani imunitní výbor, ani slavný senát není soudem, že není tedy jeho povinností ani právem něco vyšetřovati, že dostačí, když je zde možnost, že by zde by 1 nějaký trestní skutek, aby dotčený člen byl vydán. Správné je to, co pravil pan sen. M i k u l í č e k, že u nás v republice není nikdo povinen se dáti týrati, urážeti, ať již je to »Jeho Veličenstvo«, jak se vyjádřil pan sen. M i k u l í č e k, »zlínský Caesar« nebo »malenovický pán«. Trvám na svém návrhu. (Souhlas. – Výkřik komunistických senátorů.)
Místopředseda Trčka (zvoní): Prosím o zaujetí míst. (Děje se.)
Kdo souhlasí s návrhem imunitního výboru, aby senát vyslovil souhlas k trestnímu stíhání sen. M i k u l í č k a pro přestupek proti bezpečnosti cti, nechť zvedne ruku. (Děje se.)To je většina. Návrh výboru imunitního se s c h v a l u j e a senát d a l souhlas k trestnímu stíhání sen. M i k u l í č k a pro přestupek proti bezpečnosti cti.

Dokumenty ku Košutskym udalostiam – Leták ÚV KSČ na obranu poslanca Štefana Majora

VŠETKÝM PRACUJÚCIM SLOVENSKA Imunizoval poslanec Štětka dňa 23.júna 1931 v poslaneckej snemovni

30. júna bude stáť v Bratislave pred súdom komunistický poslanec súdr. Major. Onedlho za ním majú byť postavení pred súd zemerobotníci, zatknutí po krviprelievaní v Košutoch.

Prečo má byť súdený Major, prečo košutski zemerobotníci?

Štefán Major25 mája, po štrajku, ktorým si zemerobotníci v galantskom okrese vymohli na veľkostatkoch zvýšenie hladových miezd, po štrajku, ktorý viedol na čele Rudej odborovej organizácie zemerobotníkov súdr. Major, strieľali četníci českej buržoázie v Košutoch. Traja zemerobotníci, traja vaši bratia, boli usmrtení. Iní ťažko zranení. Takto trestajú páni, tak trestá vláda, v ktorej sedia aj tak zvaní socialistickí ministri, ľud, ktorý nechce za všetku úmornú robotu  napokon zomrieť hladom.

A teraz chcú ešte odsúdiť Majora, komunistického vodcu slovenskej a maďarskej chudoby na roky do kriminálu.

Aby nemohol stáť v čele boja slovenskej chudoby proti útlaku českej a vlastnej buržoázie. Aby bola oslabená jediná vodkyňa pracujúcich – komunistická strana

Aby mohli fabrikanti a veľkostatkári robiť s robotníkmi, čo chcú.

Aby mohli byť nezamestnaní úplne vyhľadovaní.

Aby mohli exekútori ešte viac šarapatiť u máloroľníkov a malých živnostníkov.

Aby mali českí okresní náčelníci, četníci a policajti ešte voľnejšie pole na Slovensku.

S Majorom má byť súdený celý slovenský pracujúci národ – celý slovenský pracujúci národ sa stavia za Majora.

Komunistická strana vás vyzýva :

Robotníci, zemerobotníci, v deň zahájenia procesu 30. júna vstupte do demonštračného štrajku !

Nezamestnaní robotníci, demonštrujte spolu so svojimi zamestnanými kamarátmi !

Máloroľníci, malí remeselníci, slovenská inteligencia, protestujte, demonštrujte !

Za okamžité prepustenie súdr. Majora a ostatných ešte zatvorených košutských väzňov !

Preč s utlačovacím aparátom českej buržoázie na Slovensku !

Bojujte sústavne proti prenasledovaniu, žalarovaniu, týraniu slovenskej chudoby a pomáhajte obetiam útlaku – vstúpte do Rudej pomoci. Zbierajte pre pozostalých košutských obetí.

Spolu s českým proletariátom k oslobodeniu z jarma kapitalizmu, z pekla jeho kríze !

Komunistická strana Československa

Tlačou Jar. Hoffmana, Praha-Karlín – Nákladom posl. Kl. Gottwalda, Praha 

85 rokov od Košutských udalostí – Prejav senátora Mikulíčka v Senáte Národného zhromaždenia 26. mája 1931

Predseda Soukup : Uděluji slovo prvému řečníku přihlášenému proti, panu sen.Mikulíčkovi.

Sen. Mikulíček: Vládní strany dokazují předloženým zákonem, že má býti napraveno to…(Výkřiky komunistických senátorů a sen. J. J. Krejčího.)

Tvrdíte, že my znehodnocujeme senát, ale vy z něho děláte cirkus, pane Krejčí. Nemohu za to, že nemám k disposici auto, že jsem před svátky musil 20 km pěšky na schůzi v tom parně a jednak, že jsem si pochroumal hlasivky v práci, ne někde tam, kde pan Krejčíukazuje.

Předložený a projednávaný zákon malujete vy, vládní strany, že má drobným přídělcům zabezpečiti ohlodanou kost, kterou jste jim z pozemkové reformy milostivě poskytli. Pozemková reforma je proklínána nejen drobnými zemědělci, nýbrž i statisíci zemědělských dělníků, kteří připraveni byli o existenci a které vy dnes, když chtějí větší skývu chleba.(Další slova byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 26. května 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.) a kdy ještě dnes, když se (Další slova byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 26. května 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké správy.) zde ústy ministra vnitra omlouvá, (Další slova byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 26. května 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.)tleskáte. (Výkřiky komunistických senátorů.)

Mám za povinnost, abych jménem strany a jménem Komunistického svazu mládeže, jehož členové byli včera také zavražděni, prohlásil toto:

Znovu tekla krev dělnického lidu. V obci Košúty na Slovensku byli 25. května četníky zastřeleni 4 lidé, z toho jedna mladá žena, a řada dělníků byla těžce zraněna, z nichž někteří zápasí se smrtí. (Výkřiky komunistických senátorů.) Mezi zraněnými je také komunistický poslanec soudr. Major. (Další věta byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 26. května 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.)

Proč se v Košútech střílelo? Zemědělští dělníci na Slovensku jsou strašně vykořisťováni. Dostávají mzdu od 50 hal. až do 1 Kč na hodinu. To je to osvobození československého pracujícího lidu. Letos na jaře vzepřeli se dělníci proti těmto žebráckým mzdám a žádali zvýšení mezd. Vstoupili do stávky a svou jednotností pod vedením rudých odborů vynutili si zvýšení mezd průměrně o 30%. Na pondělí 25. května t. r. byla do Košút svolána veřejná schůze, na níž mělo býti dělnictvo informováno o výsledku jednání a proklamováno skončení stávky. Schůze byla v posledním okamžiku úřady zakázána. Dělníci se ovšem na schůzi dostavili, na návsi v Košútech vypálil kordon četníků bez jakékoli příčiny do dělníků několik salv. Důsledkem toho byli 4 mrtví a řada raněných.

Zemědělští dělníci na Slovensku tedy bojovali proti hladové smrti, proti otrockému vykořisťování československo-maďarskými magnáty, za větší skývu chleba. Donutili velkostatkáře k ústupu a za to do nich bylo stříleno. Za to se jim dostalo olova. Za to 4 z nich na místě padli, za to, aby milionářským majitelům dioseckého cukrovaru, Moricům, Kuffnerům, Schreibrům a podobným zůstaly neztenčeny milionové profity.

Za to padli 4 zemědělští dělníci, za to, že nechtěli pojíti hlady, za to, že chtěli kus chleba.

Po Duchcově je to letos druhý případ brutálního zabití dělníků. Za necelých 5 měsíců má tak vláda, v níž sedí 7 sociál-fašistických ministrů, na svědomí 8 dělnických životů. Nebylo v Československu (Další slovo bylo usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 26. května 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučeno z těsnopisecké zprávy.) vlády nad tuto. Nebylo v Československu dosud vlády většího hladu, bídy a nezaměstnanosti. Nebylo dosud v Československé republice vlády, která by jako tato odpovídala dělníkům na volání po chlebě (Další slova byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 26. května 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.) Stejně jako v Duchcově sledují kapitalisté, jejich vlády a sociálfašističtí vůdcové, i nyní ten cíl: střílením do lidu odvrátili jej od boje za chleba, práci, půdu a svobodu. Všechny sliby pánů a vlády ukázaly se švindlem, všechny naděje, které byly dávány na jaře, zklamaly; nadále řádí nezaměstnanost. Propouštění, snižování mezd, drahota, bída a hlad. Znovu ve všech koutech republiky rozvíjí se mohutný nástup pracujícího lidu proti drahotě, nezaměstnanosti, propouštění a snižování mezd. Zaměstnavatelé, vláda a sociálfašističtí vůdcové chtějí tento nástup v zárodku udusiti (Další slova byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 26. května 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.)Proto také v tentýž den, kdy v Košútech stříleli do dělníků, dali v Praze rozehnati sjezd rudých odborů, který jednal o boji dělnictva za práci a chléb. Vládnoucí třída ukazuje tím však dělníkům, malorolníkům a maloživnostníkům, že cesta k chlebu a práci (Další část věty byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 26. května 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.) přes bezohledný boj proti celému dnešnímu (Další slovo bylo usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 26. května 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučeno z těsnopisecké zprávy.) systému. Vládnoucí třída znovu ukazuje masám, že, chce-li pracující lid žít, musí kapitalismus zemříti.(Další věta byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 26. května 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.) Dělníci, dělnice, dělnická mládeži, malorolníci a maloživnostníci, rozpoutejte všude bouři odporu a protestů(Další část věty byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 26. května 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.)

Předseda (zvoní): Volám pana senátora pro neparlamentární výroky k pořádku!

Sen. Mikulíček (pokračuje): Dělníci v závodech, svolejte ihned závodní schůze a zaujměte stanovisko k střílení do svých druhů na Slovensku! Protestujte proti tomu a usneste se na protestní demonstrační stávce, zejména v den pohřbu zavražděných dělníků!

Nezaměstnaní, připojte se k protestním bouřím (Další slova byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 26. května 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.) vyjděte na ulice, demonstrujte proti (Další slovo bylo usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 26. května 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučeno z těsnopisecké zprávy.) vládě a za své požadavky! (Výkřiky.)

Dělnické ženy a matky, odpovězte na zabití své sestry na Slovensku rozpoutáním širokého lidového hnutí v celé republice proti (Další slovo bylo usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 26. května 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučeno z těsnopisecké zprávy.) původcům propouštění, nezaměstnanosti a drahoty!

Domkáři a malorolníci, zařaďte se do jednotné fronty s dělnictvem, vystupte společně s nimi proti fašistickému režimu, který (Další slova byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 26. května 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.) na vás posílá exekutory a vyhání vás z vlastní půdy!

Socialističtí dělníci, semkněte se v jednotnou frontu s ostatním dělnictvem, vystupte proti svým vůdcům, kteří jsou nejen zrádci dělnické věci, ale také schvalují vraždění dělníků!

Všichni pracující měst i venkova, jako jeden muž vyjděte na ulice a demonstrujte pod hesly: Pryč s vládou (Další slovo bylo usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 26. května 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučeno z těsnopisecké zprávy.)nezaměstnanosti a hladu! Pryč s potlačovacím aparátem české buržoasie na Slovensku! Pryč se sociálfašistickými (Další slova byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 26. května 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.)Ať žije boj všech pracujících proti nezaměstnanosti, propouštění, drahotě a snižování mezd! Proti krvavé diktatuře buržoasie – diktaturu proletariátu! (Potlesk komunistických senátorů.)

A nyní několik slov: Včera jsem byl na schůzi a tam na vývody vašich zbytkových statkářů, kteří tam také ukradli půdu drobným zemědělcům, vystoupila žena zedníka Hanače, který před rokem odjel do Ruska, a před celým shromážděním ukázala potvrzenku: čtvrtinu mzdy jí posílá muž domů a dostává měsíčně 1275 Kč! (Výkřiky komunistických senátorů.) A na Slovensku, když dělnictvo chce 12 Kč denně, necháte ho stříleti. (Odpor.) Ta poukázka, ta potvrzenka z pošty se nedala falšovati, to byl úřední doklad!

Nuže, nyní pravdivé vylíčení, co se stalo včera. (Výkřiky.) Po vítězné stávce zemědělských dělníků v Košútech zastřeleni byli čtyři dělníci. Z Bratislavy 25. května. Podle zpráv, které jsme obdrželi od účastníků košútské střelby, k útoku na shromáždění zemědělských dělníků došlo tímto způsobem: Shromáždění v Košútech, svolané na svatodušní pondělí, bylo příslušným úřadům řádně oznámeno a byla rozvíjena agitace také v sousedních obcích mezi zemědělským dělnictvem, aby na toto shromáždění přišlo. Agitace tato konala se úplně nezávadně, alespoň nám nebyly hlášeny žádné případy, že by byli četníci dělali nějaké překážky při agitaci k tomuto shromáždění. O shromáždění byl mezi zemědělským dělnictvem značný zájem, což je samozřejmé a pochopitelné, když uvážíme, že několik dnů před svatodušním pondělkem byla skončena s úspěchem stávka zemědělského dělnictva nejen v Košútech, nýbrž i v některých okolních obcích a osadách. Schůze byla v poslední chvíli zakázána. O zákazu schůze nemohli býti vyrozuměni dělníci ani v Košútech, natož dělníci v okolí. A tak v pondělí táhly skupiny dělníků do Košútů. Od obce Hey přicházela skupina asi 40 dělníků, s nimiž šel posl. soudruh Major. Na hranici obce 8členná hlídka celníků zastavila skupinu, leč ptala se pouze, kam jdou, a když četníkům bylo sděleno, že se jde do Košút, nechali četníci skupinu volně do obce projíti. Na košútském náměstí se nacházela skupina dělníků, kteří čekali na zahájení schůze, neboť nevěděli, že je zakázaná. Když se obě skupiny spojily, byl celý dav obklíčen četnickým kordonem, četníci sňali s ramen pušky. Tato událost, jakož i forma, za které se to stalo – četníci nepronesli ani slůvka ke shromážděným, když snímali pušky s ramen – pobouřila zástup do nejvyšší míry. Posl.Major, když viděl situaci, šel k četnickému veliteli a něco mu říkal. Nikdo nám nemohl podat zprávu o obsahu neobyčejně krátké rozmluvy soudr. Majora s četnickým velitelem. Pobouření přítomných vzrostlo, když se četníci vrhli na posl. Majora a stloukli ho tak, že zůstal v bezvědomí ležeti na zemi. (Výkřiky: Fuj! – Hluk.) Páni ze zeleného tábora už nevěří ani svému ministrovi, který potvrdil, že úřední lékař shledal podlitiny na zádech posl.Majora. (Hlas: Stoupali mu po zádech!) Myslím, když se s někým rvu, že nedostávám rány na záda, nýbrž do obličeje a do prsou. To znamená, že buďto byl Major zezadu bit, neboMajor ležel na zemi a byl bit ještě na zemi. Před několika minutami vám to váš ministr sdělil, že úřední lékař zjistil na Majorovi podlitiny na zádech. (Hlas: Nebo sám padl na zem!) To je divná věc, To jste takoví, jako když posledně policajt ve Zlíně zfackoval kolportéra legálně vycházejícího časopisu >Baťovák< a lékaři zjistili u něho podlitiny, ale soudce řekl, že si to ten 26letý mladík udělal sám. Takové bláznovství je pro vás jako důvod dobré, že člověk půjde ke sloupu někde a bude si třískat hlavu o sloup, aby lékaři na něm zjistili podlitiny, když chce prý obviniti toho policajta. Zde je zjevno, že Major byl zbit, až zůstal ležet.

Nastává zmatek a křik, který je přerušen první četnickou salvou. Výzva k rozchodu dána nebyla, a i kdyby četnický velitel vyzval dav k rozchodu, v hluku, který po zbití posl. Majoranastal, nebyl by ho nikdo slyšel. Při první salvě padlo do prachu náměstí 10 demonstrantů. Část dělníků začíná prchati. Nastává úžasný zmatek, který je zvýšen tím, že četnictvo ještě po dvakráte střílí z části za demonstranty, z části do vzduchu, když již mrtví leželi na zemi.

Celá tato úžasná scéna netrvá ani 2 minuty. Někteří dělníci se obracejí a chtějí se ujmouti raněných. Po 10 minutách se přibližuje několik dělníků k posl. Majorovi, jenž po celou tu dobu leží na zemi v bezvědomí. Jsou odháněni četníky, kteří volají: >Běžte, nebo střelíme!< Podle zprávy z úředních míst mezi celníky jest 6 až 7 raněných.

Mrtví. Jména mrtvých, jak jsme zjistili, jsou tato: Štefan Turzo, zemědělský dělník z Košút, Jan Devat, 16letý dělník z Diosegu, Alžběta Psotová, 21letá dělnice. Těžce ranění jsou: Julius Rabali, 20letý zemědělský dělník z Košút, je raněn na nohou dvěma střelami a má zlomenou ruku, dělník Popluhar, dělník Josef Kugler je raněn na 5 místech a jeho stav je beznadějný, Alexander Žofka z Košútu, jeho stav je také beznadějný, František Psota, 56letý dělník z Košút, jeho dcera Alžběta je mrtva. (Místopředseda Klofáč převzal předsednictví.)

Podle posledních zpráv, které jsme dostali z Bratislavy, byli oznámeni jen 3 mrtví po salvách na košútském náměstí. Další zprávy oznamují 4 mrtvé oběti košútské střelby. Úřady důsledně odmítají i nekomunistickým tiskovým agentům sděliti jména mrtvých nebo raněných. Podle soukromé, dosud nezaručené zprávy, čtvrtý mrtvý je dělník Josef Kugler, který byl raněn na 5 místech. Podle téže zprávy na místě ihned po četnické střelbě zemřeli dva demonstranti a třetí na cestě do nemocnice. Jméno na cestě zemřelého jsme nemohli doposud zjistiti.

Soudr. Major vězněn v Bratislavě. Doposud jenom >Večerník Českého slova< má zprávu o četnické střelbě v Košútech. >Ve-černík Českého slova< oznamuje, že mezi raněnými je také posl. soudr. Major. Naše zprávy, získané od očitých svědků a účastníků krvavé události popisují, jakým způsobem byl soudr. Major zraněn. Tisková kancelář slovenská dotazovala se na okresním úřadě v Galantě o zranění posl. Majora a tam jí bylo sděleno, že soudr.Major zraněn nebyl. Okresní úřad oznamuje, že Major byl zatčen a odvezen do Bratislavy, kde je ve vyšetřovací vazbě státního zastupitelství.

Armáda celníků a vyšetřující komise. Jak sděluje >České slovo

Protestní stávky na Slovensku.

V úterý ráno ještě nevyšly v Bratislavě časopisy, takže zpráva o událostech nevešla ještě ve všeobecnou známost. Jen z ústního podání se ví, že se stalo něco hrozného. Komunistická strana vydala krátký cyklostylovaný leták, který byl rozšířen mezi dělnictvem. Očekává se, že řada závodů odpoví na košútskou střelbu stávkou.

Úřední zpráva praví, že celníci jsou nevinni. Úřední zpráva o událostech doposud vydána nebyla. Tisková kancelář slovenská dotázala se na okresním úřadě v Galantě o událostech a dostalo se jí takovýchto informací: >V obci Košúty chtěli komunisté konati úředně nepovolenou schůzi. Na schůzi se dostavil z Diosegu posl. Major. Do Košút bylo posláno 13 četníků, kteří chtěli rozptýliti zástup asi 60 účastníků schůze<.>

Tedy na 60 účastníků bylo 13 četníků podle úřední zprávy a bylo potřebí ihned vražditi; tak byli ti četníci ohroženi! >Četníci však byli napadeni kamením a jeden z četníků dokonce nožem

>Velitel četnického oddílu dal povel ke střelbě, a po prvé salvě padlo na náměstí 10 lidí, načež ostatní útočníci tím zuřivěji útočili na četníky. Byla vystřelena ještě jedna salva, tentokráte do vzduchu. Shromáždění účastníci nebyli však tím rozptýleni a následovali četnickou eskortu až před strážnici, kde ještě setrvali. Všichni zranění byli dopraveni do galantské nemocnice.

Vážení přítomní! Zde s tohoto místa, když po prvé po převratě v tomto státě byli zastřeleni nevinní dělníci v Hlohovci, padlo z úst nynějšího místopředsedy poslanecké sněmovnyStivína vůči ministru pro Slovensko z téže strany, jako je pan ministr vnitra: >Krvavý pse!

První podobné, hrubé, ale přiléhavé označení toho, který schvaluje zabíjení bezbranných a hladových dělníků. (Výkřiky komunistických senátorů.)

Pánové, jak si to představujete?

Místopředseda Klofáč (zvoní): Jsem povinen volat pana senátora k pořádku pro výrok, který je velmi neoprávněný.

Sen. Mikulíček (pokračuje): Já jsem zde jenom citoval to, co řekl nynější místopředseda parlamentu, tehdejší poslanec revolučního Národního shromáždění Stivín.

Ale, pánové, myslíte, že tohle vám úplně postačí? Myslíte, že, když jste slovenský lid okradli o půdu, když jste ji dali Sonnenfeldům, Teitelbaumům, Reichům, Slezákům ve Farkašíně a když víte o té bídě, která je tam nejenom u zemědělských dělníků, ale také u těch kolonistů, když víte o tom, že ti dělníci nemají ani 1 Kč za hodinu a chtějí aspoň 1,20 Kč, myslíte, že vám na věčné časy postačí bajonety a kulky z četnických karabin?

Pánové, již jsem vám tu jednou řekl, že jsem nebyl ještě nikdy osobně na Žitném Ostrově, poněvadž mne tam partaj neposlala a jinak nemám volného času, ale ze Žitného ostrova – jen podle toho, jak mně nadáváte ve >Venkově< – pošle mně 30 kolonistů, kteří tam šli jako přesvědčení agrárníci, dopis s výkřikem: >Pane senátore, prosíme vás, ať odsud odneseme alespoň tolik, kolik jsme donesli. Jsme zbídačeni, ožebračeni o všechno a teď dostáváme exekuční soudní výpověď. Vystěhovali jsme se z baráčků a pozemků na Moravě nebo v Čechách, které naše rodiny držely staletí v rukou, a teď prostřednictvím takového pozemkového ústavu přicházíme o všechno<. v=““ kdo=““ n=““ hospoda=““ dva=““ roky=““ nebylo=““ mo=““ vydati=““ imunitn=““ parlament=““ poslance=““>Macka. Je pravda, Macek byl soudem osvobozen, poněvadž byl příliš velkým exponentem agrární strany (Výkřiky sen. Šelmece), ale chcete s klidným svědomím, pane kolego, popříti, že ti, kteří okradli tyto kolonisty, vaši lidé, vaši političtí příslušníci, v tom pozemkovém ústavě skutečně nehospodařili tak, že jsou ti lidé zničeni? (Výkřiky sen. Šelmece.)</.>

Já jsem mluvil včera v Topolné u Uherského Hradiště s jedním, který má 75 měřic příděl. Prodal v Topolné 20 měřiček, donesl tam přes 100.000 Kč, dře se tam několik let a povídá: kdybych alespoň polovinu z toho odtamtud odnesl. To jsou důsledky vaší pozemkové reformy pro drobné lidi. Proč? (Sen. Frant. Novák: Krise!) Pane kolego, promiňte, pak neznáte vůbec příčinu tohoto ožebračení kolonistů. Dobrou půdu, která má 1-2 metry ornice, rozdělili jste Reichům, Teitelhaumům a Sonnenfeldům a těm chudákům ukázali jste pouze rovinu, poněvadž byli většinou z horských krajů, kde jednu cestu do pole nebylo možno dělati bez dobré brzdy; oni myslili, bůh ví, co jim dáváte a z té bláhovosti se nepřesvědčili, že to nejsou roviny kolem Olomouce, Kroměříže, Oseku, v Zlatém Prutu nebo jinde, nepřesvědčili se o tom, že tam jsou učiněné písky, učiněný štěrk. Když přišla voda, zaplavila to zespoda, když přišlo sucho, uschlo jim všechno a teď jste jim nadiktovali, jaké si musí stavěti chaloupky. Donesli si tam 70.000 Kč, ale nadiktovali jste jim chaloupky za 140.000 Kč. Tito lidé vás dnes proklínají, vás i váš pozemkový úřad, proklínají ti lidé, které pobouřilo několik vašich agitátorů na slováckých dědinách, proklínají vás bez agitace komunistů, bez čtení komunistického tisku.

Mám několik případů z Moravy. V březnu jsem tam konal jeden tábor, kde bylo 1300 lidí, po druhé 1700; agrárníků v Uherském Ostrohu bylo přes polovinu. Proč? Šest obcí participovalo, dělalo si naději, že dostanou půdu z liechtensteinského velkostatku, těch Liechtensteinů, jejichž předek posílal dragonády na České bratry a všechny ostatní; kteří se vzepřeli římské reakci před 300 lety. A co se stalo se statkem 1150 měřic? Syndikát hodonínských cukrovarů čili, řekněme, Viktor Stoupal, velice intimní přítel naších ministrů z agrární strany, před nosem uchvátil tento statek – je pravda, že to byla práce Pozemkového úřadu, že byl propuštěn – ale za to se Liechtensteinovi ponechává 50.000 měřic půdy, ačkoli podle zákona o pozemkové reformě by neměl míti více než 1250 měřic.

Máte na Moravském Slovácku vaši agrární perlu – psali jste o ní ve >Svobodě<, lihovém Deníku a >Venkově< – Prušanky. Byla to skutečně vaše perla politická, měli jste tam skoro tři čtvrtiny voličů, starosta byl váš, všechno bylo vaše, agrární – a běžte tam dnes.

Byl jsem tam před měsícem pozván vašimi předními bývalými lidmi z agrární strany. Slibovala se půda. ale uchvátil ji sám syndikát čili Viktor Stoupal. Řeklo se, že se rozdělí lidem, ale zprostředkování provádí Agrární banka moravská. Ti lidé platí, platí, platí už čtyřnásobný obnos, než za jaký půda se brala velkostatkáři – a pořád nejsou vyplaceni. Důkaz toho je, že zelená vesnice, která má 3000 lidí, stává se vesnicí rudou, bez komunistických agitátorů, bez komunistického tisku, čili, vážení, takovýmto způsobem vy skutečně ten přerod popoháníte. My jsme říkali už před 5 lety, že nepomohou si drobní pracující zemědělci, než budou-li bojovati za novou pozemkovou reformu, v níž nebude rozhodovati ani Viškovský ani Voženílek, nýbrž ti, kteří půdu potřebují. (Sen. Sechtr: Mikulíček!) Ano, Sechtře, snad když ne Mikulíček osobně, tedy druzí Mikulíčkové se stejnými názory a ideami.

A co mám říkati o zemědělských dělnících, kteří byli vyštváni z půdy, ačkoli byli 40-45 let zaměstnáni na této půdě. Nedostali haléře odbytného. (Výkřik sen. Sechtra.) Pardon, pane kolego, rafinovaností přiděleni byli zbytkovému statkáři, který byl tak >bohatý< ku převzetí toho zbytkového statku, že neměl ani 3 páry koní a měl 500 měřic přiděleno. A poněvadž neměl koní, neměl potahu, dělníky přidělené k jeho statku propustil, dal statek do pachtu syndikátu hodonínských cukrovarů a tento syndikát je největší dravec půdy na Moravském Slovácku a největším neštěstím pro Moravské Slovácko. A vede ho kdo? Vede ho pán, jehož největší zásluha je, že bere dosti slušné dividendy z cukrovaru, že předseda správní rady Viktor Sloupal bere slušné dividendy ze Středomoravské elektrárny, která nám prodává proud v celkovém prodeji jenom o 10 mil. Kč dráže, než nám ho prodává Západomoravská elektrárna, (Odpor sen. Fr. Nováka.) Mne budete poučovat? Západomoravská prodává přece za 3,30 Kč a Středomoravská za 3,70 Kč a poněvadž prodává 25 mil. KW hodin za rok, je to právě diference 10 mil. Kč. To je zásluha těch vašich předáků!

Ale my vidíme, že nejenom třídně takovýmto způsobem utiskujete, nejen zavíráte, ale i vraždíte ty, kteří se vším právem brání a chtějí vybojovati to nejprimitivnější, větší skývu chleba.

Ale tu vidíte i rafinovanost proti jednotlivým národnostem. – Duchcov – kraj německý, Košúty – kraj maďarský. Před dvěma roky byl jsem na stávce zemědělských dělníků na Slovensku, a když ti Židáci v Trnavě, ten Teitelbaum a Sonnenfeid a Reich, chtěli se s dělnictvem vyrovnati, tu váš agrární předák Slezák, majitel cukrovaru ve Farkašíně, majitel tří dvorů, prohlásil před těmi třemi židovskými majiteli: Nepovolím, dělníci musí dělat za 8 Kč denně, musí dělat za odpadky. To řekl český vlastenec vůči dělníkům a vůči mně, když jsem s ním vyjednával o výši mzdy. Už ten Reich i Teitelbaum se chtěli dohodnout, ale vlastenec pan Slezák – kdo jste ze Slovenska, jistě ho dobře znáte – majitel cukrovaru a několika dvorů řekl: Za odpadky musí dělat dělníci, poněvadž tak jsme je zbídačili a zmrzačili, že bída je donutí, že budou dělat za to, co by třeba nežrali ani naši vepři. Takový názor má vlastenec na Slovensku na dělníky.

My zde vidíme, že v otázce osvobození Slovenska se velice krásně vybarvil i Slovák pan ministr dr Slávik. Byli utiskováni za Maďarska, ale bylo tam za Maďarska za 12 let postříleno tolik lidí?

Na Slovensku pořádáte manifestace proti utiskování Slováků v Maďarsku. (Další věta byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 26. května 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy. – Výkřiky. – Sen. Šelmec: Ako to môžete srovnávať?) To je dobré… (Sen. Šelmec: V Černové padlo za 1 minutu 10 ľudí!) Já vím, ale byla to práce pana Hlinky, který to hnal na bodáky. Ale promiňte, pánové, zde vám úřední zpráva povídá: 60 lidí bylo na shromáždění a 13 četníků.

Já jsem před 2 lety svolal tábor lidu – zrovna dva roky ve svatodušní pondělí to bylo – do Trnavy. Bylo nás tam 1000 a četníků 50, (Další část věty byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 26. května 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.) ani jeden nedostal pendrekem, ani jedna rána nepadla a byl jediný zatčený, kterého mně okresní náčelník za půl hodiny propustil – a bylo tam tisíc dělníků a mluvil jsem půl hodiny, než se ke mně četníci dostali. Čili. Nebudete chtít tvrdit, že hladový, otrhaný, hubený a slabý dělník útočí na dobře vykrmeného, pendrekem, bajonetem, karabinou a revolverem ozbrojeného četníka. Ale i slovenský lid prohlédne práci jak pana ministra Slávika, tak Hlinky a Hodži, který je stokrát větší kamarád s Cyrilem Koburkem, než je kamarád s tím prostým venkovským zemědělcem, ať je to samostatný zemědělec nebo zemědělský dělník, kterého jste připravili pozemkovou reformou o mzdu, o zaměstnání a kterého, když se chce dostat poměrně aspoň na tu výši mzdy, za jakou pracoval před převratem u těch nenáviděných maďarských grófů, (Další část věty byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 26. května 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.)

Pánové, buďte bez starosti, to už před více než 30 lety řekl rakouský ministr: Bajonety jsou pěkná věc, ale škaredě se na nich sedí.

Každé násilí musí vyvolat reakci, protinásilí, a čím ostřeji budete postupovat, čím více budete zneužívat vašich vlastních zákonů, čím více budete promíjet jak úředníkům, tak celníkům zneužití úřední moci, ba dokonce zneužití zbraní, tím spíše se dočkáte konce.

Nesmějte se tomu příliš. Máte-li takový strach ze 60 demonstrantů, že musíte z nich 4 zabíti a 7 zraniti, co budete dělati, až bude demonstrantů 60.000? (Sen. Šelmec: Budeme sa biť!)Vy za hradbou policie. Nemáte ani kouska poučení z historie. Či myslíte, že velkou francouzskou revoluci přivodil Danton a Marat, myslíte, že velkou revoluci ruskou přivodil Lenin a Trocký? Ne, hrůzovláda carů v Rusku. (Sen. Šelmec: Zotročenost ľudu!) Ano, zotročenost lidu a vidíte: mene, tekel, ufarsin, (Další část řeči byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 26. května 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.)

A na adresu sociálně-demokratických a národně-socialistických dělníků voláme my, komunisté, toto: Pryč od komerčních socialistů, pryč od socialistů válečných půjček, špiritusu, benzinu, uhlí a šleprů. (Další část řeči byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 26. května 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.) Jak vy, pánové, ze všech táborů si ustelete, tak si lehnete. Buďte bez starosti, že kolo osudu se před vaším terorem a pendreky nezastaví. Kolo osudu se točí, vy jste teď na vrchu a stejně jako vy to děláte s lidem, lid vám oplatí i s úroky a možná s většími, než vám čítá Preis. (Potlesk komunistických senátorů. – Výkřiky.)

Ještě moment, na to jsem zapomněl, abych vám citoval ne z >Rudého právaTrapl, Beneš aFranke. Prosím, je to >Právo lidu< ze dne 20. května 1931 a co tam píší a jak usvědčují z nepravdy socialistické noviny samého ministra vnitra? Ministerský orgán usvědčuje ministra z nepravdy. Píší tam: >Po té kozačině, co spáchala policie 19. května s trampy na Vinohradech…< Cituji to jen proto, abych ukázal, jaká víra může býti v úřední vyšetřování, jemuž jste zde tleskali, zejména když je pronášeno ústy ministra. Zde píší socialisté, sociální demokraté: >1. Je v souladu s instrukcemi, jež jsou dávány našim úředníkům, aby komisař při rozpuštění schůze vykřikoval: To je lůza?< – to píše ministerský list. >2. Jaké jsou instrukce pro případ rozpuštění desetitisícového tábora? Takový dav se nerozejde za minutu. Viděli jsme včera strážníky, kteří s pendreky v ruce bušili do klidných chodců, do ženy, jež vyběhla z domu, slyšíc hluk, kteří běželi bezohledně přes dívku, jež upadla, kteří prudkým poklusem na koních rozháněli lidi jdoucí jedině možným směrem do Prahy: Od pivovaru k vodárně.

Za třetí opakujeme první otázku v jiném znění: Neměli jsme příležitost slyšet oficiální formuli: >Ve jménu zákona se rozejděte!< Vidíte, jak usvědčují zde o taktice policie socialisté ministerští, že ani té formule, (Další část věty byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 26. května 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučeno z těsnopisecké zprávy. – Místopředseda Klofáč zvoní.)..., že prostě hned běží, hned střílí a bijí pendreky. (Výkřiky komunistických senátorů.) >Když jsme vyšli ze zahrady do ulice, neslyšeli jsme formuli >Ve jménu zákona<. Za to však kolem nás křičeli strážníci: >Jen to řež, ať to padne!< Pane policejní presidente, je vaší zásadou snaha po tom, aby ve strážníku byl viděn symbol spravedlivého pořádku, nebo se cvičí policie ve starém prušáckém stylu: Pěstí do zubů?< Prušáci měli aspoň tolik hrdinnosti, že se bili pěstí do zubů, ale Vaše, když je v menšině, zbabělá policie – já to sám zkusil v Ostravě a v Hodoníně – když se dostalo do masy 5-6 četníků, nic jsme jim nedělali, ale tak se tlačili ven, báli se, ač jsme neměli revolvery, ani bajonety, tak se třásli, ale jak je jich 200 v sevřeném dvojstupu a za nimi ještě švadrona dragounů v helmách s vytasenými šavlemi a karabinami, to jsou hrdinové.

Tu píše vyloženě: >Chce-li naše policie býti taková jako pruská, pěstí do zubů, říkám, že ji nevychováte k tomu >pěstí do zubů<. na=““ to=““ je=““ zbab=““ po=““ z=““ kdy=““ ut=““>

A na konec: >Nechápeme ovšem, proč, když pan zemský president Kubát udělal botu, jeho kolega pan policejní president Dolejš za to tluče nevinné chodce i demonstranty pendreky a koňskými kopyty po zádech<.>

Prosím, to píše list 4 ministrů, list druhé internacionály. Je v tom zase kus jezovitismu, poněvadž tam byli biti i dělníci sociálnědemokratičtí a poněvadž dělníci si vymohli, návštěvou v redakci, tento článek. Ale kde je pan ministr dr Alfred Meissner, když jeho časopis tohle píše, proč nenařídí svým, jinak velmi bedlivým státním zástupcům, aby vyhladili (Další slova byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 26. května 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.) z řad policie, kteří šli přes dívku, která upadla, bili dívku, která vyběhla z domu, aniž by byla mezi demonstranty, kteří jeli na koních přes lidi, takže jim zlámali nohy a ruce?

Pánové, jak jsem řekl, buďte, bez starosti! Kola osudu se točí. Co lidu děláte dnes, když jste nahoře, to vám lid oplatí i s úroky. (Výkřiky sen. Chlebounové a jiných senátorů.)

Já jsem řekl v začátku o Rusku, že ta žena včera v Březolupech mi ukazovala poukázku, podle níž dostává měsíčně vyplaceno 1275 Kč, a to je čtvrtina mzdy mužovy. Kdybyste viděli tuto ženu, ženu zedníka, který dělá v Rusku! Málokterá vaše agrárnická panímáma tak vypadá. ( Veselost, Sen. Chlebounová: Tak to vidíte!) Čili nevykládejte o bídě v Rusku a o střílení. Podle vašeho lihového Deníku a podle vašeho >Venkova< v Rusku měly býti zastřeleny statisíce a miliony lidí (Tak jest!), ale najednou, jakmile vydána je statistika o sčítání lidu, Rusko má zvýšený počet obyvatelů největším procentem na celém kontinentu evropském a vy křičíte, že je v Rusku hlad. Předevčírem napsalo >Právo lidu<, že dělníci musejí odtamtud utéci hlady, ale také si stěžovalo, že tomu dělníkovi nedovolili převézti 62.000 rublů, což je přepočítáno na naše peníze Kč 1,045.000. >Právo lidu< tvrdí: S 15.000 Kč tam šel, ale 62.000 rublů mu zarazili na cestě. Zeptejte se redaktora >Práva lidu(Výkřiky sen. Šelmece. – Hlas: My víme výborně, jak to vypadá v Rusku!) V Rusku si Rusové udělají pořádek sami, my jsme zde k tomu, abychom bránili (Další část věty byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 26. května 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.) Na to jsme zde. Rusové dovedou dělati jiné věci vlastní silou, žasnete nad nimi vy, nad takovým traktostrojem atd. Povídají o tom s úžasem hospodářské části vašich časopisů, co nastane, když se jim to daří dnes, co bude za 3 léta. A proto nechte pořádek v Rusku tamějšímu obyvatelstvu. My máme za úkol, historickou povinnost, abychom přibíjeli na pranýř veřejnosti nedbání zákonů vašich, nedbání zákonů ústavních, poněvadž v ústavním zákoně stojí výslovně, že volnost shromažďovací je zaručena bez rozdílu náboženské a politické příslušnosti. Podle ústavy nemá práva ústavu měniti ani sám president státu, tím méně ministr, a tím méně nějaký policejní úředník na okresním úřadě. Měniti ústavu má právo jenom třípětinová většina parlamentu a senátu. Když ta ústava je zde, všecko to, co se stalo včera, ve znění ústavního zákona bylo (Další část věty byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 26. května 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.)

Místopředseda Klofáč (zvoní): Neužívejte těchto slov!

Sen. Mikulíček (pokračuje): Neužívejte těchto slov! Já nevím, jestli zavraždění dělníků mám nazývati ctností. 60 lidí ohrožovalo 13 četníků. Vy jste, jak jsem již v začátcích řekl, slibovali zaměstnanost půjčkou 150 mil. Kč, vy jste slibovali zaměstnanost investiční, půjčkou 1300 mil. Kč, nezaměstnanosti neubývá, opačně, jí přibývá, průmyslové podniky po tisícovkách vyhazují dělníky z práce. Teď jsme dostali zprávu v rozpočtovém výboru, že máme hodinovou šibeniční lhůtu, abychom projednali tak zvanou konversní půjčku 1688 milionů Kč. Vy (Další slovo bylo usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 26. května 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučeno z těsnopisecké zprávy.) potom o demokracii a parlamentarismu a rozpočtový výbor, jeden z nejdůležitějších výborů, má šibeniční lhůtu 12 hodin, a to až po skončení plena projednati novou půjčku 1688 mil. Kč.

Pánové, skutečně hospodaříte od deseti k pěti. Ještě není květen pryč a již to bude dohromady 3 miliardy nových půjček. Ještě není květen pryč, a práce žádná a když chce dělník větší kus chleba, po těch, kteří by ho mohli dát, jde se na něj (Další slova byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 26. května 1931. podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.) Kam jste to dopracovali? Rakousko za století udělalo 14 miliard dluhů a my jsme pětina jeho území, obyvatelstvem jedna čtvrtina Rakousko-Uherska, a už budeme míti s touto konversní půjčkou 40.000 mil. Kč dluhů. S pánem bohem! Pánové, co může následovat po hospodářském bankrotu? Myslíte, že budou zase stačiti Slávikovi policajti a četnictvo? Myslím, že nebudou. A pak nastane soud. Čekejte na něj. Víme, že jste o něm mnozí měli už moc divoký sen, ale ten nejdivočejší sen neodpovídá té skutečnosti, která musí (Další část věty byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 26. května 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z tésnopisecké zprávy.) nastati! (Potlesk komunistických senátorů.)

Místopředseda Klofáč (zvoní): Předsednictvo si vyhrazuje censuru řeči pana sen.Mikulíčka.

Historický prvá parlamentná reč poslanca Štefana Majora

Místopředseda inž. Dostálek(zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Major. Uděluji mu slovo.

Posl. Major(maďarsky): Ctená poslanecká snemovňa! V mene proletariátu maďarského jazyka na Slovensku ujímam sa slova. V prvom rade vyslovujem úprimnú solidaritu so súdruhom Rákošim a druhmi, (Potlesk.) ktorí trpia v žalároch Horthyovských, avšak i so súdruhmi zavretými v žalároch Československej republiky, ktorých dal pod zámok československý buržoázny teror, pôsobiaci pod rúškou demokracie.

Konštatujeme ďalej, že nová vláda je len starou vládou v novom vydaní a preto pracovníci maďarskej národnosti na Slovensku pohliadajú na jej budúcu činnosť s najväčšou nedôverou. Som presvedčený, že snahou novej vlády bude utiskovať a vykorisťovať priemyselných a zemedelských robotníkov, maloroľníkov a maloremeselníkov na Slovensku tými istými prostriedky, ako to robila vláda stará. (Souhlas komunistických poslanců.) 

Robotníci maďarskej národnosti na Slovensku stenajú pod dvojakým útiskom. Utlačovaní sú hospodársky i na poli kultúrnom. Kapitalizmus spražený s českým šovinizmom stará sa o to, aby na maďarských vidiekoch Slovenska ľud jednak ožobráčil a jednak aby ho pripravil o najelementárnejšie potreby kultúry čo najrafinovanejšími prostriedky na poli školskej politiky. Štátnych zamestnancov maďarskej národnosti donucujú, aby svoje deti posielali do škôl československých. Maďarské školy zatvárajú, maďarských učiteľov prenasledujú, z miest vyhadzujú, škôldozorcovia, presýtení československým šovinizmom ňuchajú po údajných hriechoch maďarských učiteľov a na základe prekrútených dôvodov zahajujú proti nim najukrutnejšiu perzekúciu.(Souhlas komunistických poslanců.)

Na poli národnostného útisku sleduje československá buržoázia tú istú cestu, ktorá tak veľmi charakterisovala rakúsku a maďarskú oligarchiu, ktorá na bodákoch sediac vládla národnostiam rakúsko-uhorskej monarchie a vyssávala hospodársky jej pracovné triedy.

Naše stanovisko je i po tejto stránke jasné. Pracovný ľud maďarskej národnosti na Slovensku je skalopevne presvedčený, že oslobodenie utlačených národov môže priniesť jedine uskutočnenie programu strany boľševickej. (Výkřiky.) 

Autonomia v tom smysle, ako ju propagujú maďarské a slovenské strany oposičné, je len omamovaním ľudu. Otázka národnostná môže byť riešená iba metodami používanými v ruskej sovietskej republike na základe sebaurčovacieho práva národov.

Pracovný ľud utiskovaných národností na Slovensku vo shode a ruku v ruke s povedomým proletariátom českej a slovenskej národnosti vyrieši národnostnú otázku v rámci nového socialistického poriadku spoločenského. (Souhlas komunistických poslanců.)

Druhou závažnou otázkou utlačených národnostných menšín na Slovensku je otázka príslušnosti. Štvú, honia ľudí na tomto poli až do sebevraždy. Jednotlivci, čo už 40 až 50 rokov zdržujú sa na Slovensku, ba i čo sa tuná narodili, octnú sa razom v položení, že sú o štátnu príslušnosť olúpení a že sú vyhostení z územia Slovenska. Naproti tomu ruských emigrantov-protirevolucionárov, ktorí sú tu sotva 5 až 6 rokov, považujú za československých štátnych občanov, ba obsadzujú nimi už úrady, sudcovské stolice a títo ako rozhodujúci sudcovia posudzujú československých štátnych občanov ešte i vo veciach politických. Do desaťtisícov ide počet tých, ktorých učinilo bežencami koaličné vladárenie, počaté v bahne korrupcie. (Výkřiky.) 

Je však charakteristické pre vládu, v ktorej zasedalo v minulosti aj niekoľko socialistických ministrov, že podlým olúpením o práva postihnuté boly a sú len malé pracovné existencie, kým cudzí kapitalisti môžu sa spokojne rozťahovať a tučnieť na Slovensku. Páni koaličníci i v tomto páde pridržiavajú sa starého maďarského príslovia: „Peniaze hovoria a pes steká.“ Tomu sa však nečudujeme. Tí, čo majú toľko špiny na rukách a svedomí, pokladajú za svojho prirodzeného spojenca každého trubca-darmožráča, ktorý svoj každodenný chleba zarába vykorisťovaním pracovnej sily iných.

Čo do otázky štátnej príslušnosti trváme na návrhu zákona, ktorý podal klub komunistických poslancov v minulom zasedacom období, a to tým väčšmi, lebo lex Dérer, ktorým zamýšľali vraj riešiť otázku príslušnosti, dokázal sa byť planým kortešovským trikom, ktorý mal zreparovať zase popularitu sociálne-demokratickej strany československej, ktorá bola dôkladne pošramotená.

V mene pracovníkov maďarskej národnosti na Slovensku požadujeme, aby štátne občianstvo priznané bolo každému, koho tu stihol prevrat po svetovej vojne a aby vyhostený bol z Československa každý ruský protirevolucionár, ktorého vydržujete z krvopotných halierov pracujúceho ľudu. (Souhlas komunistických poslanců.) 

Ohradzujeme sa proti takému prevádzaniu pozemkovej reformy, ako sa to deje na Slovensku. Stýkame-li sa s maloroľníkmi a zemedelskými robotníkmi maďarskej národnosti na Slovensku, často počujeme takéto prejavy: „Tatík Hodža“ chce dať pôdu len svojim politickým kortešom, tým, ktorí naháňajú pracovný dedinský ľud do karamu československej strany agrárnej.

Pred voľbami sohrali s nami hnusnú hru. Plnou parou začali merať pozemky, vykolíkovali parcely, avšak deň po voľbách kolíky povyťahovali a všetko zostalo pri starom. Je to nemotorným oklamaním dôverivých dedinských pracovných ľudí. K pôde dostane sa len ten, kto má plný budelár krehkých bankoviek. Bíreš a zemedelský robotník, ktorý žije v biede, ako aj maloroľník, zaťažený dávkou z majetku a inými ťažkými bremenami však so zaťatými zuby sa díva, ako ho pripravujú o pôdu, o tú požehnanú matku pôdu, ktorá by jedine jemu patrila, za ktorú však nemôže 2 až 3 tisíc korún za jutro zaplatiť. (Souhlas komunistických poslanců.)

Ohradzujeme sa proti kolonizácii. Krv sa musí konečne vzbúriť v človeku, vidí-li, ako sa české šovinistické živly zpoza Moravy zahniezďujú na úrodnej pôde, na ktorú pracovník maďarskej národnosti túžebne pohliada, ktorá mu dosiaľ zabezpečovala chleba, ktorú dosiaľ on oral, bránil a o ktorú predkovia dnešných maďarských statkárov olúpili svojich poddaných a jednotlivé obce. Vyvlastnite bez náhrady desaťtisíce jutár pôdy príživných darmožráčov a dajte ich zdarma tým, ktorí sa v tej hrude rýpajú, ako sa to stalo v území ruskej sovietskej republiky. Neprideľujte zbytkové statky po 200, 300, 400 jutrách jednotlivým politickým štréberom, lebo to je olupovanie maloroľníkov a zemedelských robotníkov maďarského vidieku, ktoré poburuje do krve. (Výkřiky.)

Vieme však, že to zostane len zbožným prianím dedinského ľudu, ktoré vy nesplníte. I túto otázku vyrieši maďarský pracovný ľud ruku v ruke s povedomým proletariátom českej, slovenskej, nemeckej a rusínskej národnosti pomocou sociálnej revolúcie.

Požadujeme zrušenie zákona č. 286 o reštrikcii. Na základe tohoto zákona pozbavujete chleba hlavne štátnych zamestnancov maďarského, slovenského, nemeckého a rusínskeho materinského jazyka, aby ste mohli na Slovensko poslať českým šovinismom nadchnutých jednotlivcov zpoza Moravy, ktorí sú ku všetkému odhodlaní sluhovia českej kapitalistickej štátnej idei kolonizačnej.

Revidujte dôvody prepustenia štátnych zamestnancov dosiaľ prepustených, trestajte prísne zneužitia pri tejto veci zbadané a prijmite zpät do služby prepustených zamestnancov. (Souhlas komunistických poslanců.)

Dôrazne ohradzujeme sa vôbec proti koloniálnym pomerom, zavládnuvším na Slovensku. Kedysi utiskovala maďarská oligarchia svoj proletariát práve tak, ako slovenský pracovný ľud. Maďarský proletariát vyssávala hospodársky, slovenský proletariát však utlačovala jak hospodársky, tak na poli kultúrnom. Teraz sa karta obrátila: vládnuca česká buržoázia nakladá s maďarským vidiekom na Slovensku zrovna tak, ako za starodávna nakladala rakúsko-uherská monarchia s Bosnou a Hercegovinou a s územiami slovenskými, českými a rumunskými.

Maloroľník, robotník a úradník maďarskej národnosti je utlačovaným, do krve vyžieraným otrokom, stokrát ukopaným ťažným dobytkom českého kapitalizmu. Treba-li niekoho vyhodiť z práce, vyhodíte robotníka maďarského, prepustíte úradníka a učiteľa maďarského. Pôdu dáte každému československému nacionálnemu behúňovi, ale maďarskému maloroľníkovi a zemedelskému robotníkovi nie. Továrne odpratávate a desaťtisíce proletárov musí bez chleba sa potĺkať ale vysťahovať sa z vlasti tak veľkolepe oslobodenej. (Výkřiky.)

Prianie maloroľníkov, robotníkov a maloremeselníkov maďarskej národnosti na Slovensku tlumočím, keď prejavujem, aby dala vláda na miesto sľubov prácu, na miesto četníckych guliek chleba, na miesto žalárov prístrešie pre tých, čo nemajú čo jesť a kam hlavu položiť. Nemrzačte malých gazdov dávkou z majetku a storakými daniami, ale siahnite do pancierových trezorov válečných milionárov, bankárov, továrnikov, majiteľov baní a veľkostatkárov a ihneď bude tu úhrada na štátne dlhy. (Hluk.)

Musíme kvalifikovať za zákerníctvo, že český kapitalizmus svaľuje bremeno udržovania svojho kapitalistického štátu naprosto na šíje pracujúcej triedy a že údelom pracujúcich je za to bieda, utrpenie, žalár.

Ujarmený ľud Slovenska však raz odvetí na všetky tie podlosti, ktoré ste na ňom spáchali. Maďarský pracovný ľud v bratskom spojenectve s pracovným ľudom iných národností v republike a s povedomým proletariátom celého sveta zmetie s povrchu zeme tento spoločenský poriadok na lži a podvode založený a na jeho zrúcaninách vybuduje si svoj socialistický spoločenský poriadok, v ktorom dospejú k uskutočneniu jeho hospodárske a národné snahy. (Potlesk komunistických poslanců.)

 

Stenografické zápisky z rokovaní Poslaneckej snemovne , II. volebné obdobie , VI. schôdza , 21.XII.1925

Odpoveď ministra pravosúdia socdemokrata dr. Dérera na komunistickú intrpeláciu ohľadom plesu

2577/VI.

Odpověď

ministra spravedlnosti na interpelaci poslanců Štětky, Babela, Töröka, Sliwky, Steinera a soudruhů o pořádání luxusního plesu pro velkoburžoasii v době všeobecné nezaměstnanosti a hladu, o chránění buržoasie orgány podřízenými ministerstvu spravedlnosti a o konfiskační praxi pražského státního návladního (tisk 2505/IV).

Zabavení v interpelaci uvedené zprávy z čís. 34. časopisu „Haló Noviny“ z 9. února 1934 zařízeně státním zastupitelstvím v Praze bylo soudem instančním pořadem přeskoumáno a v celém rozsahu potvrzeno.

Tento časopis předložen byl státnímu zastupitetství v Praze k censuře 9. února 1934 v 11 hodin 5 minut. Při tiskové přehlídce postupovalo se způsobem zcela pravidelným a státní zastupi-

telství provedlo konfiskaci ihned po přečtení časopisu, takže nešlo o konfiskaci dodatečnou. V tiskárně byte konfiskace provedena již ve 12 hodinv poledne.

V souvislosti s touto konfiskaci nebyl potrestán žádný ze státních zástupců pověřený tiskovou přehlídkou.

V Praze dne 5. května 1934.

Ministr spravedlnosti: Dr. Dérer, v. r.

Žiadosť Krajinského sekretiariátu pre Slovensko o povolenie zjazdu v Ľubochni – adresované žup. úradu v LIpt. Sv. Mikuláši

Slavnému župnému úradu v Liptov. Sv. Mikuláši

S týmto dovoľujem si úctivo oznámiť, že československá sociálnodemokratická strana robotnícka /ľavica/ bude odbývať svoj zjazd v dňoch 16. a 17. ledna 1921 v Ľubochni, liptovská župa s nasl. denním poriadkom: začiatok o 9. hodín ráno.

1. Správy

2. Organizácia, taktika a budúci postup strany

3. Internacionála

4. Voľby

5. Rôzne

Prosím úctive, toto oznámenie v láskavú známosť vziať. Znamenám sa v plnej úcte.

Tajomníctvo Čs. soc. dem. str. rob. na Slovensku

Liptovský sv. Mikuláš

Jozef Schiffel

tajomník

Dodatok : Zjazd odbývať sa bude v národnostných skupinch a súc: skupiny Slovenská v Kollárovom dome, skupiny Maďarská, Nemecká, židovská v hoteli Fatra

Zákon na ochranu republiky návrh 1923

Skrýš Johana Theorina

Johan Theorin bol vždy zárukou skvelého čítania. Po slabšom predošlom románe „Skamenená krv“ sa v novom románe „Skrýš“ zas preukazuje v starom známom svetle autora temných románov.

Po začítaní si všimnete niekoľko závažných zmien. Čitateľ pri čítaní Theorina je zvyklý na temný thriller s mysterioznosťou presahujúci až do hororu. Takmer vždy šlo o detektívny príbeh. V „Ozvenách mŕtvych“ o vyšetrovanie zmiznutia syna, v Smrští o záhadné úmrtie učitelovej manželky, v „Skamenenej krvi“ o prapodivné udalosti spojené s istou pornografickou firmou. To všetko preplnené nádychom mysterióznosti – šepotu mŕtvych, duchariny a víl. V románe „Smršť“ je detektívka prevedená do všetkých kvalít dodržujúcich všetky pravidlá Knoxa i Van Dina. Záhadný príbeh, povesťami opradené sídlo, vražda a detektív zapajajúci „šedé bunky“ v pozadí. V Skamenej krvi Gerlofová postava nie je už tým symbolom „veľkého detektíva“, už je len súčasťou deja románu. „Skamenená krv“ tak preberá kontúry thrilleru – hlavnou postavou sa stáva syn zavraždeného majiteľa pornografickej firmy.

„Skrýš“ naopak opúšťa všetko to, na čom sme boli zvyknutí v predošlých autorových knižkách. Mysterióznosť zostala na Olande ako aj detektívne črty v románe. Jedno pravidlo Knoxa o detektívkach hovorí, že „ak nejde v detektívnom románe o vraždu, nejde o nič.“ Detektívny román má priniesť závažný zločin, zväčša vraždu, na ktorej vyšetrovaní sa významnou mierou podieľa detektív majúci najväčšiu zásluhu na vyriešení prípadu. Autor hrá s + férovú hru, počas ktorej nezatajujúc dôkazy aj čitateľ má možnosť vyšetriť zločin. Toto všetko dodržal Theorin vo svojom druhom románe „Smršť“ a od tohto všetkého sa „na kilometre“ vzdialil v románe „Skrýš“. Ak beriete ju ako detektívku, budete veľmi sklamaní. V románe nenájdete žiaden detektívny zámer, budete sa pohybovať v deji, v ktorom sa podľa detektívnych pravidiel nič nedeje. Vraždu nájdete až na konci knihy, avšak vrah bude známy a o vyšetrovanie vôbec nepôjde. „Skrýš“ ako detektívku nemôžte brať a autor sa ani o ňu nepokúsil. Naopak zabŕdol do niečoho nového. Vzdialil sa z Olandu „na pevninu“, zbavil sa duchariny, len neurčitý strach a desivá temnota zostali. Čo môže byť temnejšie ako ústav psychický chorých? Čo môže byť desivejšie ako škôlka, ktorá je s ústavom prepojená? Čo môže byť desivejšie ako prapodivné udalosti, do ktorých sa zaplietol hlavný hrdina? Toto presne vystihuje posledný román Theorina. Aj keď z hľadiska hororu sa nič nedeje, zlovoľnosť dýcha na každom kroku. Učiteľ sa každou stránkou ponára do osídiel zla ústavu vrcholiaceho v napínavom finále.

Zaujímavou postavou románu je mladý učiteľ Jan. Autor zostáva verný svojej tradícii majstrovského prepletania minulosti s prítomnosťou. Ako sme si mohli všimnúť, v severskej Krimi to nie je tak nevydaný jav. Striedaním prítomnosti s minulosťou sa stala známa jeho kolegyňa – švédska autorka Camile Läckbergová. Prítomnosť s minulosťou, hoc krátkou, strieda aj Lars Kepler, hoc u neho sú rozdiely niekoľko hodín, avšak Theorin dokázal jav nevydaný, viesť dejovú líniu v 4 dejoch. Hlavnú postavu Jana tak spoznávame ako šikanované dieťa /rozpráva v ústave kamarátke Rami/, ako pacienta psychiatrickej liečebne, do ktorej sa dostal po pokuse o samovraždu; ako začínajúceho učiteľa, ktorý sa ako pomstivý boh chce pomstiť bývalej psychologičke ústavu, k tomu ho malo zaväzovať pochybné priateľstvo s psychický vážne narušenou Rami /aspoň v tom čase/ a v hlavnej dejovej línii ako mladého, ale už skúseného učiteľa hľadajúceho svoju Rami, ktoré ho vedie do vážnych fyzických i psychických ťažkostí.

Theorin ja majster postáv i majster deja. Dokáže všetky udalosti spojiť tak, že vydávajú celostný ráz románu. Aj nepatrné udalosti z minulosti formujú psychický obraz hlavného hrdinu, poukazujú na jeho činy v prítomnosti. Autor majstrovský psychologický vykreslil všetky postavy. kriminálnika Ivana snažiaceho stoj čo stoj sa dostať z psychiatrickej liečebne, učiteľa Jana hľadajúceho dávnu priateľku, prísneho primára oddelenia, deti, kolegov z „Mýtiny“. To všetko je majstrovský s psychologickou dôkladnosťou prepracované. Autor sa však vyžíva aj v „Lynchových“ praktikách. Podobne ako v mestečku Twin Peaks, aj tu máte pochybnosti o hlavnej postave o deji. Je Jan psychický zdravý, alebo duševne chorý element, ktorý by do kontaktu nemal s deťmi vôbec prísť? Je jeho hľadanie reálne, alebo skreslené radou prapodivných náhôd? Udalosti s listami sa skutočne stali a boli hlavnou podstatou románu? Čitateľ v napätí hltá dej a pochybuje o všetkom, čo sa deje. Na jednej strane vyzerajú kroky hlavnej postavy ako postup reálne zdravo uvažujúceho človeka, na druhej strane ako psychický narušeného psychopata idúceho hoc aj cez mŕtvoly za svojim cieľom. A pochybnosti o Janovi máte vo všetkých dejových líniách. prečo sa vlastne nechal zbiť a šikanovať a vôbec sa nebránil? Prečo vystavil nebezpečenstvu dieťa, aby splnil dohodu z psychiatrie? Prečo sa ešte predtým pokúsil z psychiatrickej liečebne zdrhnúť, hoc sa vonku necítil bezpečne a nechcel ani po prepustení odísť? Autor čitateľovi nepomáha. Naopak zo „sadistickou“ rozkošou necháva čitateľovi si utvoriť na dej vlastný názor. Tento postoj je ešte viac zvýraznený záverečným ceremoniálom románu – záverečným defilé. Kým v detektívke ste zvyknutí na to, že veľký detektív vám rad za radom vysvetlí všetky tajomstvá, u Theorina a jeho „Skrýši“ je to naopak – ešte zvýši vaše pochybnosti. Nevhodná poznámka kolegyne zo škôlky, prehľadanie bytu hlavného hrdinu políciou robí z krokov reálne uvažujúceho človeka psychopatickú osobnosť.

Román nie je detektívkou a ani tak „Skrýš“ nemôžte brať, je to naopak s theorinovskou“ dokonalosťou prepracovaný psychologický thriller bez hororových desivých prvkov, avšak poznačených silnou ponurosťou miesta. Rozhodne odporúčam prečítať, je to majstrovské dielo Majstra spisovateľa, ktorý má ešte literárne vrcholy pred sebou.

List malého amerického dievčatka Samanthy gnerálnemu tajomníkovi ÚV KSSZ a odpoveď naň..

Vážený pán Andropov

Volám sa Samantha Smithová. Mám 10 rokov. Gratulujem Vám k Vašej novej práci. Bojím sa jadrovej vojny. Chystáte sa hlasovať za vojnu, alebo nie? Ak nie ste, prosím povedzte mi, ako budete pomáhať, aby nebola vojna? Na túto otázku nemusíte odpovedať, ale rada by som vedela, prečo chcete dobyť svet, alebo aspoň nás? Boh stvoril svet pre nás, aby sme žili spoločne v mieri, nie v boji.

S pozdravom Samantha Smithová

Vážená Samantha

Dostal som Váš dopis, ako aj od iných ľudí z Tvojej krajiny, ale aj celého sveta.

Zdá sa mi a môžem to povedať o Vašom dopise, že ste veľmi odvážne a čestné dievča, podobné Becky – kamarátke Toma Saywera, zo slávnej knihy Vášho krajana Marka Twayna. Táto kniha je u nás dobre známa a obľúbená u všetkych chlapcov a dievčat.

Píšete o tom, že máte starosti, o to, či bude medzi našimi krajinami jadrová vojna. A pýtate sa, či budeme niečo robiť, aby vojna nevypukla.

Vaša otázka je najdôležitejšia z tých, aké si môže každý mysliaci človek predstaviť. Ja Vám odpoviem skutočne vážne a poctivo.

Ano Samantha, my v Sovietskom zväze sa snažíme urobiť všetko preto, aby žiadne vojna nebola. To je to, čo každý sovietsky občan chce. To je to, čo nás učil náš veľký zakladateľ štátu Vladimír Iljič Lenin.

Sovietski ľudia veľmi dobre vedia akou strašnou vecou je vojna. Pred 42 rokmi nacistické Nemecko snažiace sa dobyť celý svet vtrhlo do našej krajiny, pričom zničilo mnoho tisíc našich miest a dedín a zabil miliony sovietských ľudí.

V tejto vojne, ktorá skončila našim víťazstvom, sme bojovali ako spojenci s Vašou vlasťou – Spojenými štátmi Americkými, spoločne sme bojovali za oslobodenie mnohých ľudí z jarma nacistických okupantov. Dúfam, že viete o tom z hodín dejepisu v škole. Aj dnes chceme žiť v mieri a spolupráci so všetkými našimi susedmi na tejto Zemi, so všetkými blízkymi, ale aj ďalekými. A samozrejme aj s takou veľkou krajinou ako sú Spojené štáty.

V Amerike, aj v našej krajine existujú jadrové zbrane, strašné zbrane schopné zabiť v jednom okamihu miliony ľudí. My však nechceme, aby boli niekedy použité. To je presne ten dôvod, pre ktorý Sovietsky zväz neráz slávnostne prehlásil, že nikdy proti ktorejkoľvek krajine ako prvý túto zbraň nepoužije. becne pristupujeme k obmedzovaniu výroby jadrových zbraní a pristúpiť k zrušeniu všetkých zásob na Zemi.

Zdá sa mi, že je to dostatočná odpoveď na Vašu prvú otázku.

„Prečo chcete viesť vojnu proti celému svetu, alebo aspoň v USA?“ My nič takého nechceme. Nikto v našej krajine – ani robotnício, ani rolníci, spisovatelia, lekári, ani dospelí a deti, ani strana a vláda, nikto veľký, malý nechce vojnu.

Chceme mier, to je tá vec, ktorou sa vždy budeme zaoberať. Chceme pestovať pšenicu, stavať nové budovy, vynachádzať nové veci,  písať knihy a lietať do vesmíru.Chceme mier pre seba a pre všetky národy planéty. Pre naše deti, aj pre Vás Samantha.

Malá SamanthaPozývam Vás, ak Vám to Vaši rodičia umožnia, aby ste prišli do našej krajiny, najlepšie tento rok v lete. Tu sa dozviete viac o našej krajine, budete sa môcť stretávať so svojim vrstovníkmi, budete môcť navštíviť medzinárodný detský tábor Artek na mori. A sama sa presvedčite. V Sovietskom zväze, každý je za mier a priateľstvo medzi národmi.

Ďakujem Vám za Váš dopis a prajem všetko najlepšie vo Vašom mladučkom živote.

Jurij Andropov

Malá Samantha

Interpelácia komunistických poslancov ohľadom poriadania luxusného plesu v čase všeobecnej krízy hladu a nezamestnanosti

2505/IV. Interpelace poslanců Štětky, Babela, Töröka, Śliwky, Steinera a soudruhů ministrovi spravedlnosti

o pořádání luxusního plesu pro velkoburžoasii v době všeobecné nezaměstnanosti a hladu, o chráněni buržoasie orgány podřízenými ministerstvu spravedlnosti a o konfiskační praksi pražského státního návladního.

Pražský tisk v posledních dnech přinesl zprávy o plesu Červeného kříže, který byl pořádán večer dne 8. února t. r. na pražském hradě pod protektorátem presidenta Masaryka. Tyto zprávy byly v denním tisku konfiskovány. Nejde nám o tyto listy, ale o konfiskační praksi, s níž bylo zabaveni těchto listů provedeno. Zjistili jsme, že byla konfiskována fakta zcela pravdivá, která se týkala činů soukromých osob, nechráněných žádným zákonem.

V denním tisku byla konfiskována pravdivá fakta o tom, že ples je pořádán a že na ples se platilo vstupné 150-500 Kč. V Haló Novinách byla konfiskována pravdivá fakta o tom, že slečna Kruliš-Randová, dcera generálního ředitele, měla toiletu za 24. 000 Kč, že pani Havránková, vdova po řediteli Škodových závodů, měla diadém za čtvrt milionu Kč, že dr. Alice Masarykova měla jednu z nejlevnějších toilet za pouhých 7. 000 Kč a že se plesu zúčastnil mladý Baťa, mladý Petschek, sociálně-demokratický předák dr. Soukup a jiní.

Zjistili jsme, že všechna tato fakta odpovídají pravdě, že ve skutečnosti všechno toto bylo

na plesu Červeného kříže, a ještě více, protože dámy z nejlepší smetánky, jež se zúčastnily tohoto plesu, byly vyzdobeny nejnádhernějšími toiletami, přivezenými letadlem z Paříže, že ples byl skutečnou schůzkou lidí, jejichž roby a drahokamy representovaly desetimilionové jmění. Tato fakta byla konfiskována.

Novinář v Československu nesmí tedy popsat skutečnosti, že se na pražském hradě v roce 1934, uprostřed nejhrubší krise, kdy samy úřady hlásí na milion nezaměstnaných, baví vybraná společnost, která jen na jediný večer může vyhodit desetitisíce, ba i statisíce. Státní návladnictví odůvodnilo tuto konfiskaci tím, že prý tyto zprávy pobuřují. Souhlasíme s tím, že tato fakta opravdu pobuřující jsou, ale to ještě nedává státnímu zástupci právo tyto pravdivé zprávy konfiskovat.

Samo státní návladnictví nařídilo konfiskaci až dodatečně, t. j. samo o sobě neshledalo v inkriminováných zprávách nic, co by podle zákona mohlo stihat konfiskací. Jestliže k ní přikročilo dodatečně, jednalo zcela zřejmě na vyšší pokyn. V souvislosti s tím jsme zjistili, že vysoký funkcionář státního návladnictví dr. Tion byl služebně potrestán za to, že zprávy ty ze začátku propustil.

Ptáme se pana ministra:

1. Kdo nařídil dodatečnou konfiskaci těchto zpráv?

2. Kdo dal služebně trestat státního návladního, který sám konfiskaci neprovedl, poněvadž k tomu neshledal zákonitých důvodů?

3. Podle jakých zákonů je slečna Kruliš-Randová osobou, o jejíchž výdajích na šaty se nesmí psát? Podle jakých zákonů je chráněna paní Havránková, vdova po řediteli Škodových závodů, mladý Baťa. Petschek a sociálně-demokratický předák dr. Soukup?

4. Pokládá pan ministr za pobuřující každou správu. Jež se týká života bohaté buržoasie, a schvaluje, že jsou zabavovány zprávy o veřejném a veřejně vyhlášeném plesu, který ze sbírek vzniklý Červený kříž pořádá, pro tuto společnost?

5. Je pan ministr ochoten naříditi okamžité zrušení této nezákonně konfiskace a učiniti opatření, aby napříště nebyla buržoasie a její »zábavy« které provokují pracující lid, chráněny jeho podřízenými orgány?

V Praze dne 10. února 1934.

Štětka, Babel, Török, Śliwka, Steiner,

Dvořák, Čižinská, Novotný, Štourač, Tyll, Kliment, J. Svoboda, Juran, Hodinová-Spurná, K. Procházka, Russ, Zápotocký, Krosnář, Vallo, Kubač, Kopecký, Höhnel.

Ďalšie postrehy nájdete na https://www.facebook.com/ivan.luljak/notes

Odoberajte prehľadný sumár článkov - 1x týždenne


Pridaj komentár

Vaša e-mailová adresa nebude zverejnená. Vyžadované polia sú označené *