Prekariát jako důkaz „prekérního“ postavení proletariátu v současném kapitalismu

Nedávno sme publikovali úvahu Martina Kráľa na tému prekariátu 21. storočia, ktorý mal podľa novších teórií nahradiť niekdajšiu triedu vykorisťovaných – teda proletariát. Táto téma zarezonovala a vyvolala reakciu v podobe niekoľkých podnetných diskusných príspevkov na sociálnych sieťach. Nakoľko podporujeme diskusiu a výmenu názorov, i smerom do budúcna vítame reakcie na publikované články a ich témy.

Aleš Hubert: K sepsání tohoto článku mě motivovala úvaha Jana Klána „Nástup prekariátu“1 (http://www.janklan.cz/page/AKTIVITA/Uvahy-a-clanky/ ), ve které popisuje „nově vznikající třídu“. Tou novou třídou má být prekariát.

Jan Klán definuje třídu které věnuje svoji úvahu takto :„Stručně je lze definovat jako ty, kteří propadávají skrz sociální záchrannou síť kapitalistického systému.“2

Autor zmíněného článku opírá svá tvrzení nejspíše práci buržoazního ekonoma Guye Standinga. Guy Standing se zabývá kromě ekonomie také sociální stratifikací a je jedním z buržoazních ekonomů, který se nebojí používat pojem třída. Pojetí tříd Guye Standinga je ovšem zcela chybné. „Neoliberalismus nás dovedl ke zrodu zcela nových společenských tříd“3 tvrdí Standing. Ale (tak jak je u buržoazních ekonomů běžné), dává pojmu „třída“ nepřesný obsah. Neoliberalismus je jen jedním z mnoha pojetí buržoazní ekonomie. Ideologie třídy netvoří, ty tvoří hospodářská základna a výrobní vztahy. Neoliberalismus tudíž nemůže třídy vytvářet. Existence tříd je spjata právě se sociálně hospodářskou formací – tj. proletariát nemůže zaniknout, nezanikne li kapitalismus.

Vrátím se k článku Jana Klána. Autor velice přesně popisuje jakým způsobem pracující člověk „bojuje“ o své místo na trhu práce. Tento popis je zcela přesný a vystihující dnešní problémy pracující třídy. Problém je jiný, a ten problém je z mého pohledu zásadní. To, co Jan Klán mylně pokládá za nově rodící se třídu, není nic jiného než popis zoufalé situace proletariátu. Proletariát naprosto bravurně definoval už Engels v Zásadách komunismu: „Proletariát je ta společenská třída, která si vydělává na živobytí jedině prodejem své práce a nežije ze zisku z nějakého kapitálu; je to třída, jejíž blaho i zmar, život i smrt, jejíž celá existence závisí na poptávce po práci, tedy na střídání příznivých a nepříznivých hospodářských období, na kolísání nespoutané konkurence.“. V. I. Lenin svojí definicí charakterizuje celé třídy následovně: „ Třídy jsou velké skupiny lidí, které se od sebe liší svým místem v historicky pevně stanoveném systému společenské výroby, svým vztahem (většinou zakotveným a právně upraveným v zákonech) k výrobním prostředkům, svou úlohou ve společenské organizaci práce, a tedy formou získávání a rozsahem té části společenského bohatství, kterou disponují. Třídy jsou takové skupiny lidí, z nichž jedna si může přivlastňovat práci druhé díky rozdílnému postavení v určité soustavě společenského hospodářství.“
Lenin_Je Suis ProletariatusZ těchto definic je evidentní, že „prekariát“ není žádnou novou třídou, která by byla jiná než třída proletářů. Bývá zmiňováno, že prekariát se liší od proletáře i tím, že vlastní výrobní prostředky. Je to poměrně zajímavá skutečnost, minimálně do té doby, než si uvědomíme, že i dělníci za první republiky vlastnili výrobní prostředky. Měli přeci často „přidruženou výrobu“ v podobě nějakého toho záhonu (půda) a slepic. To není nijak podstatné. Drtivá většina zaměstnanců vlastní „výrobní prostředky“ (kdo nemá doma sekeru?!) a vlastní také některý z výrobních faktorů (například půdu v podobě malé zahrádky). Podstatné je to, co je hlavním způsobem získávání prostředků na život. A tím je stále námezdní vztah.

Prekariát je zkrátka poměrně výstižný popis toho, co vše musí dnes proletariát činit, aby získal zdroje pro život. Nové třídy mohou vznikat až v nové hospodářsko sociální formaci. Dokud budeme žít v kapitalismu, bude společnost rozdělena na třídu proletářů a buržoazie. Kapitalisté nemohou existovat, tj. hromadit a rozmnožovat kapitál, bez námezdní práce, tj. bez proletariátu.

„Prekariát“ existuje, ale ne jako třída, ale jako vrstva těch nejzneužívanějších proletářů, těch kteří jsou vzhledem ke stavu hospodářství „méně potřební“ (sklář patřící k proletariátu se přeci likvidací sklářského průmyslu nestal členem jiné třídy… jen přišel o práci a bez rekvalifikace ji asi stěží najde..).

Zdroje: 

1/2/ KLÁN, Jan. Nástup prekariátu [online]. [cit. 2016-07-03]. Dostupné z: http://www.janklan.cz/page/AKTIVITA/Uvahy-a-clanky/

3/ HORKÝ, Petr. Guy Standing: Všeobecný příjem podporuje čím dál víc známých lidí [online]. [cit. 2016-07-03]. Dostupné z:https://www.respekt.cz/politika/guy-standing-vseobecny-prijem-podporuje-cim-dal-vic-znamych-lidi

K téme prekariátu (ale nielen k nej) sa v reakcii na článok Martina Kráľa vyjadril aj jeden z členov redakčného kolektívu DAV DVA Lukáš Perný:

Existuje proletariát! Autor sa nechal zahnať do hier postmoderny. Postmodernu jednoducho treba odmietnuť a vrátiť sa k moderne. Je to skrátka slepá ulička. Ľudia sa nad tým aj tak podľa mňa nezamýšľajú. Obyvatelia na vidieku ani netušia, že postmoderna existuje. Oni stále veria vo veľké príbehy o ktorých ludia ako Lyotard hovoria, že zanikli po 2. svetovej vojne. V podstate v ČSSR moderna trvala do roku 1989. Postmoderna je súčasť ideológie svojim spôsobom, aby zmiatla ľudí, že všetko je relatívne. Údajne žijeme v hypermoderne, sami teoretici pritom nevedia čo to je, podobne ako sami nevedia, čo je postmoderna. Ja v tom mám jasno, je to slepá ulička. Treba ju jednoducho odmietnuť a všetko vrátiť späť.

Priznať triumfy postmoderny je vlastne kapitulácia, lebo keď neexistujú veľké príbehy, neexistuje ani komunizmus, ani spravodlivosť a ani nedotknuteľná idea spravodlivosti kdesi v Platónovej jaskyni. Je to priznanie legitimtity aparátov kultúrnej hegemónie a predsa toto my nechceme. Voči tomu hnusu sa musíme postaviť a v podstate vrátiť sa k veľkým menám minulosti ako liečiteľom beznádeje súčasnosti. Čítať znova Rousseaua a filozofov, ktorí neboli poznačení dobou. Kým pri Marxovi možno argumentovať dobovou značkou vtedajšieho 19. storočia, pri Roussauovi, ktorý hovoril o filozofickej podstate rovnosti v Spoločenskej zmluve, to máme stabilné. Podobne ako pri Moorovi či antických filozofoch. Treba sa držať nezničiteľných veľkých ideí, to je východisko pre komunistické hnutie. Treba sa vrátiť ku koreňom podstaty ľavicovosti ako takej, ktorú naznačil Platón a realizovali Husiti. Keď sa začneme vŕtať v postmoderne, skončíme rozhádaní a deprimovaní.

Foto: Fibonacci Blue, CC. Protesty pracovníkov McDonalds v USA, požadujúcich zvýšenie minimálnej mzdy, platené maródky a lepšie pracovné podmienky. Svojou osobnou účasťou vyjadrili solidaritu aj študenti, pracovníci univerzít, zamestnanci maloobchodného sektora a letísk.

Pridaj komentár