Proč je jednoduše nevyházet z oken

Zdieľaj článok:

Tři pražské defenestrace doposud historií zaznamenané, tyto ve všech třech případech jistě velice revoluční akty, se stávají častým návodem k tomu, jak řešit dnešní bezvýchodnou situaci v (prozatím stále ještě trošku) naší vlasti. Lidé dnes v četných případech mluví i píší o zoufalství. O strachu z budoucna svého, svých dětí a blízkých, strachu z možnosti ztráty zaměstnání, z bezdomovectví, ale i strachu z imigrantů či brzké války. Mnozí si berou proto i životy, protože už to, jak se říká, nedávají.

Letos jsem k volbám nešel. Neměl jsme koho volit. Vím, že to v pořádku není, nejít k volbám, aspoň to pan president říkal. A na pana presidenta jinak v mnohém dám. Na prvním místě je ovšem v nepořádku to, že takové volby vůbec pořádáme. Že se vůbec takovými volbami zabýváme, když bychom se měli v první řadě a hned zaobírat něčím zcela jiným – lidskými bytostmi fyzicky i psychicky doslova hnijícími žijícími na ulicích či v holobytech. Zajímat se o osudy lidí ve svém okolí, kteří se už už chystají na tu ulici jít, nebo už hledají provaz a klidné místo, kde svůj život v tomto v médiích tak přešťastném “demokratickém” světě zoufalství ukončit. Zajímat se o to, jak je možné, že nás hanba nefackuje za to, vyházet tolik miliónů peněz na bilbórdy a vůbec celou tu trapnou soutěž o to, kdo z nás je větší demokrat a humanista slibující boj s chudobou a lepší životní úroveň občanů. Zajímat se o osud naší vlasti jak laciné děvky prodávané. Účastí v těchto volbách se podílíme na trestuhodném hyenismu našich politiků a těch, kdo je v zákulisí tohoto velkého divadla (čím jiným než penězi) řídí. Takže, drahoušci, beze mne!

Beze mne se tato “demokracie” bude muset obejít minimálně do té doby, dokud se ve volbách neobjeví pro mne volitelná strana. A to taková, která bude na prvním místě programu mít vyvlastnění majetku tunelářů. Protože dokud nám budou tuneláři vládnout, a to i médii, kde si dělají předvolební kampaně, můžeme se tak maximálně na hlavu stavět. Naopak, ve svém názvu tato má vysněná strana nemusí za každou cenu mít adjektivum “komunistická”. Jak z historie totiž víme, se znárodňováním u nás nezačali komunisté! Zestátnění bank a průmyslu bylo ve vládním návrhu Československé vlády v podstatě hned po vzniku Československa v roce 1918, tedy asi tři roky před tím, než KSČ vůbec vznikla, aby mohla jakkoli dění v Československu ovlivňovat.

Kdejaký fejsbukový revolucionář se nechává slyšet, že je třeba jít do Prahy a celou vládu (často bývá zahrnut i Parlament se Senátem) prostě vyházet z oken. Možná k tomu velmi brzy dojde. Až ten fejsbukový revolucionář konečně zvedne zadnici od monitoru a půjde se nejprve poprat se všemi voliči tuneláře Babiše. Musím se přiznat, že nevím o členu vlády, Parlamentu či Senátu, kterého bych šel před vyhozením z okna vlastním tělem bránit. A buďte si naprosto jistí, že to, jak to má ten který pantáta ze svého okna na chodník daleko, v tomto pro mne nehraje žádnou roli. Ne, nenechte se mýlit. Nelačním po krvi. Dal bych nevím co za to, kdyby tito dnešní “demokraté” mohli po pádu z okna vstát a sami odejít. Nebo zavčasu odejít dveřmi a schodištěm, ale prostě odejít. Jít prostě do prdele a už se nevracet.

Letošní volby ukázaly, že lidé těm takřečeným komunistům nevěří ani nos mezi očima. Deset procent při třicetičtyřprocentní účasti, které tato kryptokomunistická strana získala, myslím, mluví zcela jasně. Po mém soudu však tato prohra není důsledkem minulosti komunistů (myslím té minulosti tak, jak je dnes vykládána), ale pro současnost strany, ve které si na komunisty hrají. Debakl KSČM je výsledkem jejího dlouhodobého prznění myšlenek komunismu v očích občanů, se kterým začala už KSČ dávno před listopadem 89. Lidé také asi dost dobře nevědí, zda “komunistům” vyčítat přílišnou tvrdost jejich předchůdců (zejména teda asi v letech padesátých), nebo přílišnou měkkost v souvislosti s budováním socialismu s lidskou tváří, které nás dovedlo až sem, kde jsme dnes. Proč to nevědí? Protože ti, kdo se mediálně staví do role komunistů, jediných komunistů, nebo největších komunistů, nejsou ani ryba ani rak. Neumí se jednoznačně postavit k minulosti, neumějí se ale, a to především, rovně postavit k současnosti. Neumějí říct jak budou ten socialismus, jehož budování mají v programu, vlastně budovat. Neumějí říct, budeme vyvlastňovat tuneláře! Jediné co říkají je, že budou s tuneláři spolupracovat!

„ANO je politické hnutí, které má v některých krajích vysoké preference. Takže my jsme samozřejmě ochotni spolupracovat na tom, co je v zájmu občanů.” Dr. Filip, předseda KSČM, 12. září 2016

Otázek mne tu napadá hned několik: V zájmu kterých občanů chce “komunista” Filip spolupracovat s třídním nepřítelem Babišem? Bude to také či aspoň trochu v zájmu těch obyčejných pracujících či dokonce těch, kteří práci nemají ač by ji chtěli? Bude to aspoň trochu v zájmu lidí žijících na ulici a upíjejících se tam k smrti z vyžebraných či kradených peněz?

Jak budou v zájmu občanů spolupracovat? Tím, že namísto toho, aby lidem zvedli platy, si pozvou na tu mizerně placenou práci imigranty (ne za každou cenu muslimské)? Bude “komunista” Filip Babiše přesvědčovat, aby poté, co nashromáždí všechno z ČR vytunelované, to odevzdal do rukou pracujícího lidu?

A konečně, chce Filip s Babišem spolupracovat jen proto, že má ANO tak dobré volební výsledky? Podotýkám, že toto skandální Filipovo vyjádření padlo měsíc před volbami. Moc bych se divil, kdyby měl dnes Babiš zapotřebí se Filipem po jeho volebním debaklu vůbec zabývat.

„SKUTEČNÝM ÚČELEM SOCIALISMU JE PŘEKONAT PREDÁTORSKOU FÁZI LIDSKÉHO VÝVOJE.“

Albert Einstein

Zabývat se dr. Filipem, svým předsedou, a vůbec celým vedením své strany, by se ale jistě měli členové KSČM a pořádně se rozmyslet, zda čekat tři a půl roku na další sjezd, který “jistě všechno už konečně změní”, a nebo jestli jednoduše nejít a nevyházet je z oken.

Foto: Patrick Gray, CC