XIX. Světový festival mládeže a studentstva v Soči

V říjnu 2017 proběhl devatenáctý Světový festival mládeže a studentstva (SFMS) v Ruském letovisku a Olympijském parku v Soči. Jeho věnování stému výročí Velké říjnové socialistické revoluce (VŘSR), výročí 70 let od prvního SFMS, výročí 60 let od Moskevského SFMS, výročí 50 let od úmrtí Ernesta Guevary a prvnímu výročí od úmrtí Fidela Castra, vzbuzuje smíšené pocity, když si uvědomíme, že se festival konal v plně kapitalistickém Rusku. Skutečnost byla velice rozporuplná. Z podstaty SFMS, dané historií takzvaného festivalového hnutí, bychom očekávali protiválečnou a protiimperialistickou politickou akci. Z důvodu konání festivalu v jednoznačně kapitalisticky vyprofilované zemi bychom očekávali naopak vyloučení zmíněných témat. Samotný festival přinášel překvapení každý den.

Již dlouho před zahájením festivalu tlačili ruští organizátoři festivalu na jeho apolitičnost. Byl to nesplnitelný požadavek, když si uvědomíme, že SFMS je definován jako jednoznačně politická akce, jejíž náplní je řešení světových politických problémů včetně těch nejostřejších vyúsťujících do válečných konfliktů. Rusko se snažilo na festival rekrutovat co největší množství lidí z celého světa, kteří by přijeli na akci, jejíž náplň se ztrácela v mlze. Vedle toho Světová federace světové mládeže (WFDY), hlavní pořadatel festivalů, iniciovala jako vždy vznik národních přípravných výborů (NPC), které měly za úkol posbírat zodpovědně politicky angažované delegáty festivalu, kteří by jednoznačně navázali na festivalovou tradici. Ve většině zemí světa tak vznikla dvojkolejnost příprav s mnoha organizačními i politickými problémy. Například Německá FDJ odmítla účast na festivalu zcela a v Srbsku vznikly konflikty kvůli dvěma protichůdným NPC. Některé delegace se nedokázaly prokousat ruskou byrokracií a přihlášení na festival vůbec nezvládly. Údajně například v Kongu skončil předseda NPC dokonce ve vězení za zpackanou přípravu festivalu. Řada delegátů byla přihlášena jen přes WFDY a na festival nedostali pozvání od Ruska. Pozvání naopak dostali lidé z organizací, jejichž politický profil je kategoricky v rozporu s tradicí festivalu ať se již jedná o německou „Alternative für Deutschland“, jejíž delegáti nakonec na festival nedorazili, nebo sionistický Likud z Izraele. To vše ale není ještě ani začátek.

Po příletu do Ruska se delegáti setkali se směsí dojmů. Rusko je země extrémů ve smyslu pozitiv i negativ a festival nebyl jiný. Byrokracie pracovala na plné obrátky ještě v době, kdy byli již delegáti na cestě na festival, takže například voucher na ubytování docházel mailem delegátům v době, kdy jej již většinou nemohli přečíst. Dotaz na Voucher po příletu na letišti v Soči byl tedy pro značnou část z nich překvapením. Pomiňme však tyto organizační problémy, které konec konců velké akce provází. Technické zajištění festivalu bylo vskutku velkorysé. Ubytování bylo luxusní, snídaně bohaté a velmi chutné, dary delegátům hojné. Delegáti byli obdarováni nejen tričky a vestami se symboly festivalu, ale i mobilními telefony, psacími potřebami, prezentačními materiály, odznaky a dalšími předměty, z nichž některé budou mít časem jistě sběratelskou hodnotu. Dopravní zajištění festivalu bylo výborné. Pro apolitické delegáty festivalu to musel být ráj. Festival byl nabitý apolitickým programem oplývajícím různými atrakcemi počínaje horskou dráhou vedle olympijského areálu, vědeckopopulárními performacemi konče.

V případě politického účastníka festivalu byla situace jiná. Již na letišti byl při výstupu z letadla zatčen a deportován zpět do Srbska delegát Srbské komunistické mládeže SKOJ Milan Petkovič, přičemž důvod neznáme dodnes. Bez akreditace k účasti na festivalu zůstala značná část delegátů například z Venezuely, nebo Nepálu. Letadlo se západosaharskou delegací ani nevlétlo do vzdušného prostoru Ruska a důvody neznáme. Přitom členové Západosaharského hnutí Polisario patří k tradičním velmi aktivním účastníkům festivalů. Ti, co se na festival dostali, byli konfrontování s politicky nediplomatickým provedením festivalu. Přítomnost Palestinců i sionistů na jednom místě vytvářela vysloveně vypjatou situaci a organizátoři tím mimořádně riskovali. Celé to nakonec skončilo jen zatčením několika protisionistických demonstrujících jednotlivců, což lze považovat za velmi klidný průběh, protože normálně bychom očekávali aspoň pouliční bitku s mrtvými na obou stranách. Na přednáškách došlo k ostré konfrontaci indických komunistů s provládními antikomunisty, což má zřejmě nyní dohru i u nich doma. Podobných incidentů bylo mnoho.

Festival byl velmi silně zabezpečen policejním dohledem. Pochopitelné to je z hlediska bezpečnosti delegátů. Konec konců i na jiných festivalech dohlíželi na bezpečnost delegátů policisté a někdy i armáda. Na předchozích festivalech však byla policie organizovaná neprovokativním způsobem tak, aby v delegátech nevzbuzovala politicky represivní dojem. Například v Ekvádoru byli policejní a armádní jednotky aktivní součástí ceremoniálů, v Jihoafrické republice měla zase policie svoji prezentaci v prostorách vyhrazených delegacím. V Rusku však zatýkací anton stál hned u vchodu do areálu a při vstupu do areálu byly prohlídky přísnější, než na letišti. Příslušníci OMON (zásahové jednotky) v doprovodu psů byli všudypřítomní. Pronést nebylo možné nic nebezpečnějšího, než propisku. Zabavení kapesního nožíku lze ještě pochopit, ale na vstupu jsem přišel i o polévkovou lžíci a nevoli policisty vzbudila i kroužková vazba poznámkového notesu. Není se co divit, že když u stolu naší delegace upadla noha, nebylo možné v celém areálu výstaviště sehnat šroubovák a nohu zpátky přišroubovat. Pravý důvod tak silných bezpečnostních opatření se však ukázal až v průběhu festivalu. Na vstupu do výstavního areálu byly zabavovány propagační materiály, zejména ty, co obsahovaly komunistickou symboliku. Řecká delegace to v konfliktu s ochrankou dotáhla až k na úroveň řešenou vyslanectvím. Některým delegacím byly materiály zabaveny i dodatečně přímo na místě vystavování. Například na samolepkách některých delegací vadil symbol sevřené pěsti, bez ohledu na to, že je to celosvětově rozšířený symbol odporu proti útlaku. Poněkud nediplomaticky působila i letecká přehlídka stíhacích letadel s prvky vysoké letecké akrobacie, která sice měla oficiálně ceremoniální charakter, ale její provedení z části nad Abcházským územím působil rozporuplné dojmy bez ohledu na to, zda abcházské úsilí o autonomii podporujeme či nikoliv.

Celkově festival velice pozitivně hodnotili ruští mládežníci, kteří politiku na festivalu vůbec nečekali. Již na první pohled bylo vidět euforii mladých Rusů a jejich nadšení z kdejaké atrakce. Festival byl evidentně připraven k posílení prestiže Ruska v očích svých mladých občanů. Co si o tom myslí původní udržovatelé festivalové tradice, tedy členové WFDY, bylo podružné. Tradičně silné festival udržující delegace Kuby, Severní Koreje, Vietnamu, ale i zemí latinské Ameriky byly na festivalu takříkajíc na návštěvě. Trpce působila i situace hostování severokorejské delegace v době, kdy Rusko uvalilo na Severní Koreu další ekonomické sankce. Nic z toho ale mladí Rusové nevnímali. Jim byla určena veškerá estráda, jejíž součástí měli být zahraniční účastníci. Celoruskou působnost festivalu měly zaručit i regionální programy, na které byli vybraní zahraniční delegáti vysláni v prvních dnech konání festivalu. S festivalovým nadšením se tak mohli osobně potkat mladí Rusové od Kaliningradu až po Vladivostok přímo ve svém městě. Mediální prezentaci festivalu není nutné ani popisovat, to by bylo na dlouhý článek.

Festival však přece dokázal něco navíc. Všudypřítomní delegáti členských organizací WFDY byli zamícháni mezi mladé Rusy, kteří si nemohli nevšimnout, že odkaz Velké říjnové socialistické revoluce je celosvětově živý. Ruští účastníci festivalu viděli komunisty z celého světa a byli s jejich názory denně konfrontováni. Viděli, že úsilí k socialistické cestě v celém světě je trvale přítomné a že je to normální součást politického dění světa bez ohledu na to, zda se jedná o sílu přeživších zemí bývalého RVHP, nových zemí tzv. socialismu 21. století, nebo hnutí a organizace z kapitalistických zemí. Festival byl věnován odkazu nejen VŘSR, ale i politickému odkazu osobností Fidela Castra, Ernesta Guevary a Mohameda Abdelazize. Každý z ruských mládežníků musel projít kolem výstav tematických fotografií věnovaných nejen revolučnímu roku 1917, tématu druhé světové války i dalších výstav věnovaných zahraničním historickým událostem včetně kubánské revoluce. Mladí Rusové byli svědky řady přednášek, diskusí a bezpočtu osobních rozhovorů věnovaných národně osvobozeneckým, protiimperialistickým a komunistickým tématům. Festival v konečném důsledku neplánovaně splnil jednu funkci. Festival ukázal mladým Rusům, že být komunistou je normální.

Foto: Ctirad Musil

Pridaj komentár

Vaša e-mailová adresa nebude zverejnená. Vyžadované polia sú označené *