PRIPRAVUJEME: Do tlačenej revue DAV DVA prispela významná ekonómka z projektu !argument, doc. Ing. Ilona Švihlíková, Ph.D.

Ilona Švihlíková je významná česká ekonómka, je koordinátorkou občianskej iniciatívy Alternativa Zdola, dlhodobo podporu, spoluzakladateľka „českej verzie DAVu“, časopisu !Argument (časopis príležitostne preberá aj naše články). Ilona Švihlíková bola hosťom na diskusii DAV DVA/Veci verejné v Bratislave, ktorú si môžete pozrieť online tu: Odhalenie hrôz systému, v ktorom žijeme… Veci verejné s ekonómkou Ilonou Švihlíkovou.

Ilona Švihlíková: Levice by se podle mého názoru měla především věnovat socio-ekonomickým otázkám. V tom by měla být silná, a to jak teoreticky, tak prakticky. Místo toho, ovšem přechází původně levicové subjekty k liberalismu a snaží se občany “převychovávat”, protože nemají ty správné progresivní názory. Do politického boje je potřeba vrátit klíčová témata jako je fungování státu a veřejného sektoru, daňové otázky, zabezpečení základní infrastruktury pro občany. Tam je potřeba začít. V knize Kapitalismus, socialismus a budoucnost s Miroslavem Tejklem základní postup navrhujeme –  není potřeba, ani užitečné vymýšlet nějaké šílené projekty plánované ekonomiky na papíře, vytvářet nějaké konstrukce umělých systémů. Hlavním problémem dneška je dobývání renty a s tím spjatá privilegia příjmové elity, skutečná levice se jich ani nebojí, ani se s nimi nespojuje v koalici, ale bojuje proti nim. Další věc je podporovat sdílení (ergo neschvalovat restriktivní zákony na omezení svobody Internetu např.), postavit se za ty, kteří ukazují reálné fungování našich spojenců v liberální demokraci (J. Assange), podporovat a postupně zavádět participaci občanů.

Staré modely nechme minulosti. Sociální demokracie mají obrovský problém a sama si nejsem vůbec jistá, jestli strany tohoto typu do budoucnosti potřebujeme. Podrobně jsem to sepsala zde.[1]  Pro mě by levice měla mít tři základní znaky, aby uspěla. Za prvé, měla by být národní. Kosmopolitismus je strategie liberálkovských elit, to levicového voliče opravdu neoslovuje. Poklonkování Bruselu, která má zakotvenou přihlouplou škrtací politiku a který je spojen se zájmy příjmové elity (stačí se podívat na Řecko), to skutečně nemá s levicovou politikou co dělat. V teoretické části dělá obrovský kus práce Thomas Fazi z Itálie, jehož knihy k tématu levicové národní suverenity doporučuji. Připomenu jen, že národní nevylučuje mezi-národní spolupráci. Za druhé, musí být radikální. Kuňkání o tom, že tady trošku snížíme DPH a tady postavíme školku, je trapné a nedůstojné levice. Levice se buď postaví dobývačům renty, kteří parazitují na veřejných rozpočtech, nebo skončí, protože v dynamické přelomové době k ničemu nebude. Být radikální, tedy (radix = kořen) znamená jít k podstatě věci. Levice by měla být anti-establishmentová. Pokud bude hájit současný řád – včetně podpory EU, NATO apod., pak nese konzervativní pravici vítězství na stříbrném podnose.

A za třetí, by měla být populistická. Slovo populismus dezinterpretují ti, kteří jsou u moci a kteří vidí v nových subjektech ohrožení. Ten jejich boj proti „populismu“ je vlastně boj za udržení statu quo, kdy jsou oni u moci. Levice, která chce uspět, musí být populistická. Populismus je totiž dnes zápasem o to, zda bude můj hlas, mezi „privilegovanými“ napojenými na státní penězovody“, slyšet. Výborně tento fenomén analyzuje Ch. Mouffe, u nás Míša Hauser. Podrobně jsem k tomu psala zde.[2]

Celé vyjadrenie nájdete v pripravovanej ročenke revue DAV DVA

---

[1] http://casopisargument.cz/2019/03/02/potrebujeme-jeste-socialni-demokracii/

[2] http://casopisargument.cz/2019/03/12/politicke-posuny-a-nova-stepeni-co-znamenaji-pro-levici/

---