Vyberáme niekoľko zaujímavých citátov zo známeho diela DIALEKTIKA OSVIETENSTVA, špeciálne ich venujeme „otvoreným kulturistom“.
Propaganda vytváří z řeči nástroj, páku, stroj. Propaganda fixuje podobu lidí, jak se utvořila ve společenském bezpráví, tím, že je uvádí do pohybu. Počítá s tím, že s nimi může počítat. V nejhlubším nitru každý ví, že tento prostředek dělá z něho samého pouhý prostředek jako v továrně. Hněv, který v sobě cítí, když na ni slyší, je starým hněvem na jho, jímž roste tušení, že východisko, které ukazuje propaganda, je falešné. Propaganda manipuluje s lidmi; kde vykřikuje: chceme svobodu, tam si protiřečí. Neoddělitelně k ní patří prolhanost. Společenství lži je to, v němž si jde na základě propagandy vstříc vůdce a ti, kdo jsou vedeni, i když obsahy jako takové jsou správné. I pravda se pro propagandu stává pouhým účelovým prostředkem, jak získat stoupence, falšuje ji už tím, že si ji bere do úst. Skutečný odpor proto nemá žádnou propagandu. Propaganda je nepřítelem člověka. Předpokládá, že zásada: politika má vycházet zes polečného náhledu na věci, je pouhou frází. Dokonce i propaganda zaměřená na svobodu může být matoucí, pokud musí nivelizovat diferenci mezi teorií a partikulárními zájmy oslovených.
Moderní komunikační média vedou k izolovanosti lidí a nejen těch,kdo žijí ve světě ducha. Nejenže se prolhaná řeč rozhlasového hlasatele usazuje v mozku jako vzor řeči a brání lidem, aby spolu hovořili, nejenže reklamní slogany na pepsi-colu přehlušují zhroucení kontinentů, nejenže se promiskuita a rozvody filmových hrdinů stávájí vzorem pro mladé lidi. Pokrok doslova drží lidi daleko od sebe.
Veškerá masová kultura za monopolu je identická a její skelet, prefabrikovaná pojmová mřížka, nabývá zřetelných obrysů. O její zakrytí se kormidelníci společnosti nezajímají, její moc roste tím víc, čím otevřeněji se hlásá.
Kapitalistická produkce je na těle i na duši omezuje tak, že bez odporu propadají tomu, co sejim nabízí. Nicméně stejně jako ovládaní chápou morálku, kterávzešla od ovládajících, vždy vážněji než vládci, podléhají dnes podvedené masy mýtu úspěchu ještě více než úspěšní. Mají svá přání.Neomylně trvají na idelogii, kterou byli zotročeni.
Theodore W. Adorno a Max Horkheimer, Dialektik der Aufklärung, 1947
