Zdieľaj článok:
Prepošlite článok emailom

Môžem byť v suchu,
no ja radšej moknem,
viem, že sa popálim,
no ja sa ohňa dotknem.

Dobre viem, že je lepšie mlčať,
užívať si,
žiť si v pokoji,
no keď lož kvitne, psy pravdy začnú vo mne vrčať
a len čakám, čo mi zase jazyk vystrojí.

Dobre viem, čo ma to bude stáť,
hru s vlasnou smrťou neprestávam hrať.

/ Slavomíra Kotrádyová/

Obrázok: Mikuláš Galanda, stretnutie, CC

PODPORTE nezávislé médium.

Všetok obsah na tejto stránke je bezplatný. Vaša podpora bude použitá na propagáciu stránky, aby sa o nej dozvedelo čo najviac ľudí.
Aj malá čiastka dostatočne pomôže.

Odoberajte prehľadný sumár článkov - 1x týždenne


8 thoughts on “Báseň: DILEMA

  • 13. novembra 2018 at 16:15
    Permalink

    Ďakujem veľmi pekne! Krásna? Za takú ju nepovažujem, to nie, pani Devana. Myslím, že je len pravdivá. Naši síce tvrdia, že verš „a len čakám, čo mi zase jazyk vystrojí“ by mal znieť takto: “ a len čakáme, čo nám zase tvoj jazyk vystrojí.“ Ale vážne! Báseň je i o Vás a všetkých, ktorí sa rozhodli nemlčať v tejto temnej dobe. Nie je to ľahké, však nás Brežnev nedávno poriadne prefackal. Nie? Pokoj duši to neprinesie, ale pravda a dobro stoja za pár škriabancov. Tí pred nami za nich platili tým najcennejším-svojím životom, tak niečo musíme vydržať i my.

    Reply
  • 13. novembra 2018 at 16:46
    Permalink

    Budem s Vami trošku polemizovať pani Slavomíra:-)
    Báseň je krásna, práve tou pravdivosťou…
    Ja najradšej píšem také obyčajné básne o láske, tie ktoré píšem sama pre seba sú nepublikovateľné:-))
    Na ľudí ako Brežnev je najjednoduchšie nereagovať a som zvyknutá, že chodia do debát urážať, ponižovať, šikanovať a šíriť nenávisť… Občas sa stávalo, že pod mojimi článkami bolo aj desať takých ľudí a dokonca raz ich bolo 19, aj keď si myslím, že sú to platení trolli a po naraz používajú viac identít. Je zvláštne, že aj prevádzkovateľ portálu, kde som písala predtým, podporuje takéto prejavy a sám porušuje svoje vlastné pravidlá… Nuž máme slobodu prejavu… Ale len niektorí a niektorým sa stáva, že veľmi rýchlo strácajú slobodu „po prejave“…
    Často si hovorím, že prestanem písať také články a pýtam sa sama seba, či to vôbec má význam…
    Väčšinu ľudí zaujíma len lacná zábava, bulvár a mať plné brucho…

    Reply
  • 13. novembra 2018 at 20:27
    Permalink

    Devana!
    Píšete: „…som zvyknutá, že chodia do debát urážať, ponižovať, šikanovať a šíriť nenávisť…“
    Na to sa zvyknúť nedá, a keď to zvládate, musíte byť silná žena. Obdiv!!! Ľudia sa veľmi zmenili, systém ich zmenil! No som presvedčená o tom, že tí, ktorí urážajú, ponižujú, šikanujú, šíria nenávisť, nemôžu byť šťastní ľudia.
    Prečo si kladiete otázku, či má význam písať? I keby Vaše články oslovili len jedného človeka, má to význam, zvlášť v tejto chorej dobe. A pokiaľ sa nemýlim, Váš článok zverejnený na Dave sa páčil viacerým i mne.
    V rozprávkach dobro vždy víťazí nad zlom a zvíťazí i v realite. Neverím, že zlo je silnejšie ako dobro! Neverím!

    Reply
  • 14. novembra 2018 at 2:51
    Permalink

    Paní Slavomíro, připojuji se

    k paní Devaně, abych Vám sdělil, že Vaše báseň na mne zapůsobila. Natolik, že jsem se rozhodl ji přeložit pro mé ruské přátele na webu Rossija-Segodnja (Rusko-Dnes). Doufám, že se na mě nezlobíte. )

    Vaši básničku jsem takto věnoval dceři zavražděného ruského generála Lva Rochlina v r. 1998, jenž byl aktivním účastníkem v Afghánistánu a Čečně v boji proti islámským bandám. V onom r. 1998 gen. Lev Rochlin jako poslanec ruského parlamentu aktivně podporoval a zčásti i řídil více než čtvrt roku trvající stávku havířů za svá práva.

    Paní Slavomíro, článeček k Jeleně Lvovně Rochlinové, včetně její fotografie, si můžete přečíst a prohlédnout, když si otevřete odkaz níže a posunete se o kousek nahoru nad mým příspěvkem s překladem Vaší básně. Jedná se o velkou bojovnici za práva a svobodu těch, kdo byl trestně či jinak stíhán protilidovým režimem v Rusku. Jako příklad zde uvedu vězněného ruského nár. hrdinu 70-letého plukovníka Vladimíra Kvačkova, jenž se rovněž účastnil bojů v Afgánistánu proti islámským teroristům v letech 1979-1989.

    ZDROJ: http://rustod.ru/kultura/elena-lvovna-rohlina/#comments

    POSTSKRIPTUM
    Paní Slavomíro, před mým překladem Vaší básničky jsem uvedl následující, vystupuji tam jako Вацлав из Чехии, tj. Václav z Česka.

    Vážená Jeleno Lvovno!

    Vím o Vašich osobních zásluhách, vím o ohromných zásluhách Vašeho otce generála Lva Rochlina před vlastí. Právě píšu aspoň krátkou úvahu ve věci podpory stávky havířů ze strany Vašeho otce Lva Rochlina v revolučním r. 1998 pro slovenský levicový web DAV-DVA. A právě na počest takových hrdinů vynikající slovenská levicová ochránkyně práv slabých Slavomíra Kotrádyová zveřejnila před několika hodinami tuhle krátkou báseň (můj překlad).

    Reply
    • 14. novembra 2018 at 7:43
      Permalink

      Pán Vašek, ďakujem za uznanie! Som rada, že sa Vám moja báseň páčila. Ako som písala Devane, je nielen o mne, ale o všetkých, ktorí sa rozhodli nemlčať, teda aj o Vás pán Vašek. Vaše články sú odvážne, nabité informáciami a významnou mierou prispievajú k šíreniu pravdy, navyše oslovujú literárnou formou.
      A prečo by som sa mala hnevať? Keď moja báseň poslúži dobrej veci, budem len rada.
      Ale ten záver, pán Vašek! Ja som len obyčajná prispievateľka na DAV, nič viac. Ľavicová to áno a pre slabých mám slabosť, ale v slove vynikajúca som sa nenašla, to ste poriadne, ale poriadne zveličili, pán Vašek.

      Reply
      • 14. novembra 2018 at 12:19
        Permalink

        Paní Slavomíro, vítejte.

        Ne, ani náhodou, nic jsem nezveličil, zcela vážně. Chci říci, že to samé se týká i paní Devany či Sonky Valovič Sazama. Ono se to totiž jen tak nevidí, aby právě ženy vystupovaly veřejně Vaším stylem, tedy i básněmi, ale především v levicovém duchu. Má hluboká poklona, milé dámy. V tomto směru mohu již docela nemálo hodnotit, protože se na internetu pohybuji bezmála 18 let, takže leccos jsem si o morálních a politických názorech lidí přečetl.

        A povím Vám, paní kolegyně, že to jde v poslední době mílovými kroky od deseti k pěti. ( Začínám být z toho všeho nejen smutný, ale především začínám pociťovat i strach, že bude hodně zle. A to docela brzy. ( A když tomuto samospádu do pekel horoucích ke všemu ještě přilévají olej do ohně všelijaké živly charakteru „Brežněva“, tj. „Stalina“ a spol. (paní Devana správně zmínila, že jsou to vesměs placení trollové), tak co si mám o tom všem vůbec myslet? (

        Víte, pohyboval jsem se na vícero diskusních fórech, pravda, vesměs na ruském webu (především KSRF, Sovětskaja Rossija, Rossija-segodnja, ale také Left.ru, – na těchto webech jsem publikoval i články, např. tento o Janu Husovi v r. 2005 http://left.ru/2005/11/gus128.phtml ), co se Slovenska týče, jen zde, na DAV-DVA, co se Moravy a Čech týče, tak jsem se vyjadřoval zevrubněji v minulosti akorát jen v Haló novinách, kde jsem to ukončil přesně před čtyřmi roky s dalšími pěti levic. kolegy, protože jsem se nepohodl s tamějším redaktorem Romanem Janouchem, který mé příspěvky, občas, dokonce smazal. S Romanem jsem se nepohodl ne proto, že mně pár těch příspěvků máznul ), ne, to ne, navíc, Roman J. je velice chytrý a vysoce nadaný redaktor, nýbrž proto, že mi dodnes dost nevoní jeho názory ve stylu, cituji:

        „Ano, lakota, mamon a pýcha jsou bohužel přirozenými vlastnostmi 90 % populace celé planety. Dvojnásob pak lidí ve velkoměstech a v tzv. civilizované části Země. Ale ony i v té rozvojové. Jedině proto je svět světem válek, zatímco tomu komunismu se zatím nějak nedařilo. Uchytil se na chvíli jen v Táboře, tu a tam je k vidění v izraelských kibucech, ale jinak je to stejná utopie jako třeba demokracie… Právěže se zatím bohužel ukázalo, že kapitalismus je vrcholná meta lidstva – zatím překonán nebyl. A tím, že budeme říkat mladým lidem pravdu, kapitalismus rozhodně neporazíme. Snažíme se o to už 30 let a k čemu nám to je? K hovnu… Není to oblbováním pravicí přes média. Celých těch 29 let od sametového podvodu jsou lidi stejní. A nejhoršímu kapitalismu naopak tleskali v 90. letech…“ Konec cit.

        Paní Slavomíro, povím Vám to zcela narovinu. Je to zázrak, když lidé a ženy zejména, dokáží i v tomto rozbouřeném společenském oceánu plném lží, hnusu, neřestné a válečné propagandy, se vyjadřovat ve jménu Vyššího principu mravního. Je to zázrak, když se najdou světci a světice, kterým šíření Pravdy není na obtíž. Ne nadarmo jsem proto na ruském http://left.ru/ publikoval před 13 lety mé pojednání o Mistru Janu Husovi ve světle německé okupace Československa.

        Reply
        • 14. novembra 2018 at 13:47
          Permalink

          Pán Vašek, ďakujem pekne za uznanie a dúfam, že sa pani Sonka Valovič Sazama a Devana na mňa nenahnevajú, keď sa poďakujem bez ich súhlasu aj v ich mene.
          Práve ženy by mali byť ľavicové, čudujem sa, že nie sú. Asi netušia, akú budúcnosť pripravujú svojim deťom /nemyslím tie bohaté/.
          Brežnev-Stalin? No, keď vidím pred sebou na ceste kaluž, tak ju pekne obídem a pokračujem v ceste, to len v detstve som si to namierila rovno cez ňu.
          Ako to napísal Bajza v jednom epigrame?
          Človek rokmi múdrie,
          je to všeobecne známy postulát.
          To len nad starými tĺkmi
          zostáva mi neraz rozum stáť.
          Mimochodom, chudák Brežnev a Stalin, tí sa musia v hrobe obracať.
          Takže, ešte raz: „Ďakujeme!“
          A dúfajme, že nás bude čoraz viac!

          Reply

Pridaj komentár

Vaša e-mailová adresa nebude zverejnená. Vyžadované polia sú označené *

Prepošlite článok emailom