Lekár Ctirad Musil: Koronavirus prověřil efektivitu kapitalismu

Nejprve jsem o koronaviru psát nechtěl a vlastně o něm ani psát nebudu. Je toho už o něm napsáno tolik, že je zbytečné nosit dřevo do lesa. Je to furt to samé dokola. Pak jsem ale četl článek na novinky.cz, že vláda stále nemá roušky, protože je nemá jak dovézt. Vláda prý čeká na ukrajinského dopravce, který má roušky dovézt z Číny obřím dopravním letadlem Antonov AN-124. To jsem se už musel navzdory tristní situaci zasmát. Tak si to představte! Česká republika je členský stát Evropské unie, která se pyšní porážkou komunismu a prezentuje se nejmodernějšími technologiemi, jako například panenkou Barbie, pokemony, superhebkými dámskými vložkami přídatnou funkcí zvyšující sebevědomí nebo mimozemskou technologii „Sto tabletů týdně, sto tabletů týdně“. Vyrobit hadr na hubu je však problém, o respirátoru ani nemluvě.

Když v roce 1941 přepadlo Německo Sovětský svaz, tak byla prakticky ze dne na den překlopena sovětská výroba traktorů na tanky a to v množství takovém, že je Německo nedokázalo prorazit ani pomocí tehdejší nejmodernější armády vyzbrojené s mnohaletým předstihem. Česká republika porazila zaostalý komunismus, výsledkem čehož je to, že si musí od polorozpadlého a vyhladovělého ukrajinského státu půjčit staré sovětské letadlo, aby z komunistické Číny dopravila hadr na hubu. …. ?!*@#$%&?! Ááááááááá´!!!!!!!

Česká republika dnes dováží už prakticky všechno. V Lipníku nad Bečvou stojí dokonce pomník znázorňující zlomenou sirku, jako symbol zániku naší schopnosti vyrábět ty nejzákladnější výrobky denní potřeby. Hlavě že máme zeleného mužíka, co pozemšťanům rozdává tablety. Čínské samozřejmě, jaké jiné, když v kapitalistických zemích se už elektronika nevyrábí.

Pro krizové situace má většina normálních zemí světa nějaké státní rezervy. Ovšem jak jde dohromady vyspělá demokracie a státní rezervy? Co to je státní rezerva? To je nějaké sprosté slovo z dob komunismu? Nemáme, nevíme, neumíme. Správně je třeba říct „už neumíme“, kdysi jsme uměli. Ti starší si určitě vzpomenou, jak se kdysi prodávalo máslo dvojka. Od jedničky se nelišilo kvalitou, ale stářím. Dvojka byly státní rezervy, které ležely v mrazírnách a aby se neplýtvalo, tak se po nějaké době prodaly za nižší cenu. Neplýtvání je ovšem komunistický přežitek. Dnes je takových másel druhé jakosti na trhu většina a nikomu není divné, že máslo z Polska nebo Holandska může být až dva roky staré, tedy ještě horší kvality, než komunistická dvojka. A to nemluvím o složení másla, které se v zaostalém komunismu vyrábělo ještě z mléka. Jak ubohé v době ropných technologií! Rozhodně však dnešní mražené pseudomáslo nesedělo ve státních rezervách, čeká jenom na vhodnou cenu, výkyv trhu, nebo machiace bohatých, aby mohlo stát 60,- Kč přestože zemědělec prodal mléko pod cenou nákladů. Kde je rozdíl ceny můžete hádat. Jednička máslo je dnes na trhu vzácná věc a navíc ji jen tak nezkušeným okem nerozeznáte od margarinu z řepky.

Když na podzim roku 1987 vyhořel velkosklad papíru, tak nebyly několik měsíců k dostání papírové výrobky. Dodnes se děti učí nazpaměť opakovat větu, že za komunismu nebyl toaletní papír. Antikomunistická propaganda stojí na dvouměsíčnímu výpadku papíru na zadek. Tehdejší konečníková katastrofa nastala díky náhodné havárii po centralizaci výroby a skladování. Co dělá dnešní vyspělá demokracie? Centralizuje úplně vše. Ruší se prakticky veškeré malovýroby, krachují malé firmy, ruší se lokální zdravotnictví. Výsledkem je to, že firmám vlastněným nadnárodními korporacemi nemůže nikdo poručit, aby místo hadru na „****“ (dámské přirození), začali šít hadr na hubu. Místo fronty na naprosté blbosti, jako je banán, nebo mandarinka, stojíme fronty na sociálkách, pracácích a dnes mimo jiné i fronty na roušky. Jinými slovy fronty na blbosti jsme vyměnili za fronty na holou existenci.

Když si na netu vyhledáte například ceny potravin z doby před rokem 1989, tak jsou z ideologických důvodů okamžitě komentovány. Poměr průměrné mzdy a ceny výrobku má přesvědčit zejména ty, kteří tehdy nežili, jak to bylo strašné, že máslo tehdy stálo na dnešní cenu vlastně 100,- korun. Tyto přepočty jsou samozřejmě výsledkem matematiky typu 1+1=11. Z průměrné mzdy 3170,- Kčs se dalo v roce 1989 po zaplacení všech nutných nákladů (bydlení, energie, doprava a strava) ušetřit více než 3/4 a to bez velkého omezování. Až na nějaké rarity s bydlením na exotických místech, nebo nesmyslné nájmy dané dědickými podvody, polykalo bydlení v panelákovém bytě řádově stovky tehdejších korun měsíčně. Na rozdíl od dneška byl tehdy průměrný plat opravdu standardní plat běžného člověka. Milionáři totiž neexistovali a tak nebylo kdo by průměrnou mzdu navyšoval. Tvrzení jakéhosi matematického génia z webu, že na tehdejší průměrnou mzdu dosáhl málokdo, je skutečně výkřik do tmy. To totiž platí o dnešním průměru, kde plat předsedy vlády a dvaceti bezdomovců dělá v průměru milion a z toho přemoudřelým blogerům vyplývá, že bezdomovcům v ČR se žije dobře. Dnes se průměrný plat počítá jednak z chudáků i milionářů dohromady a navíc je průměrem těch, kteří vůbec nějaký plat mají. Když si vezmeme v úvahu, že většina obyvatelstva navíc platí splátky, má dluhy, nebo naopak pobírá nějaké dávky, pak je číslo o průměrném příjmu opravdu nesmyslný údaj, ze kterého nelze odhadnout životní úroveň ani přibližně. Dva lidi se stejným platem si totiž z úctu nakonec vyzvednou kategoricky rozdílné částky. Za socialismu bylo nedostatek bydlení, protože se všichni fanaticky cpali do paneláků a bydlením na vesnicích, kde mohli bydlet zadarmo, pohrdali. Dnes není vůbec kde bydlet a nájem s energiemi spolkne naprosto běžně polovinu platu a to se bavíme o těch bohatších občanech. Pokud porovnáváme cenu například zmíněného másla, pak je třeba počítat za socialismu cenu 10,- Kčs/2 tisíce,- Kčs a dnes 60,- Kč/10 tisíc Kč. Dva nebo deset tisíc Kč je totiž průměrná částka, která zbyla/zbývá člověku bydlícímu v paneláku po odečtení nutných výdajů. K tomu je potřeba ovšem dodat, že za těch 60,- Kč si kupujete máslo, jehož kvalita zdaleka nedosahuje úrovně dvojky másla a za 10,- Kčs bylo za socialismu 250 g jedničky másla, tedy něčeho, co dnešní mládež živená retromargarinem nikdy neochutnala. Dnes si tedy za průměrný plat koupíte másla podstatně méně a ještě navíc horší kvality. Počítáno je to samozřejmě pro bezdětného občana. S výdaji na děti vás dnešní máslo vyjde několikanásobně dráž, než rodinu před rokem 1989.
Neustále se nám podsouvá, že před rokem 1989 se neudála žádná podobná příhoda, jako nyní s uprchlíky, koronavirem, nebo povodněmi z roku 1997. Udála, jenomže to tehdy stát zvládl podstatně lépe a tak jsme to tak neprožívali. Povodně v roce 1985, nebo epidemie žloutenky typu A v roce 1979 byly rozsahem rovnocenné. Infekce žloutenky byla tenkrát dokonce rozsáhlejší, než dnešní koronavirová. Uprchlických vln Československo zvládlo několik. Už v letech 1948-1949 k nám přišlo 12 tisíc řeckých uprchlíků a další ještě přibývali. Po té, co se začali vracet do Řecka, tak jich bez československého občanství ještě v osmdesátých letech u nás zůstalo kolem 15 tisíc. Další byla vietnamská vlna. Dnes máme v ČR cca do 3000 azylantů (2586 azylantů dle SZÚ v roce 2018) a řádově stovky nelegálních uprchlíků s tím, že toto číslo se už desítky let nemění. I přes řádově menší počty žadatelů o azyl, je z toho hysterie, jako kdyby nás měli přepadnout mimozemšťani. Některé strany na tom dokonce postavily velmi úspěšnou agitaci. Je třeba si uvědomit, že i před rokem 1989 čelily státní opatření české mentalitě. Například v době epidemie žloutenky v roce 1979 byly slavným českým lidem masově rozkrádány zdravotní pomůcky. Jenomže za socialismu bylo z čeho krást, dnes není. Dnes i kdyby jste někoho zabili, tak roušky prostě nejsou a pokud nám nepomůže polorozpadlá Ukrajina svým starým sovětským letadlem a komunistická Čína svou „zaostalou“ výrobou, tak ty kousky hadru nebudou nadále.

MUDr. Ctirad Musil

---