Julian Bosák: S Michaelom Hauserom sme sa rozprávali o tom, či si vie predstaviť situáciu po kapitalizme, aké dve varianty prechodu nás čakajú, o dopadoch klimatických zmien, ako odvrátiť katastrofu, o roku 1968, 1989, o konci dejín, o anonymnom komunizme, podobe postkapitalistickej spoločnosti, o charte 77, iniciatíve „Jsme občané“, o občianskom združení SOK, prekážkach a úspechoch snáh o inú spoločnosť, o ľavici a veľkom Druhom, o Leninovi, súkromnom vlastníctve, o výtvarnom umení, maľbe, socialistickom realizme, radikálnom realizme, reductio ad gulag, či môže kapitalizmus prežiť, o Číne, o Žižkovi a jeho prínose, o tom, či sa Michael Hauser cíti ľavičiarom a ako sa dostal k filozofii.
Doc. Michael Hauser, Ph.D. (1972) působí ve Filosofickém ústavu Akademie věd ČR a přednáší na Pedagogické fakultě UK v Praze. Vychází z autorů Frankfurtské školy (Adorno, Horkheimer, Marcuse), západního marxismu (Lukács, Bloch, Jameson) a současné radikální teorie (Badiou, Žižek, Laclau). Zabývá se kořeny krizových momentů současné politiky, kultury, ekonomiky a emancipačními koncepcemi budoucnosti. Je zakladatelem SOK-Sdružení pro levicovou teorii, které usiluje o rozvíjení levicové teorie v českých zemích a o vzájemný dialog mezi filosofií, sociologií a ekonomií. V roce 2007 stál u zrodu iniciativy Jsme občané, která vznikla u příležitosti výročí Charty 77, aby upozornila na defekty demokracie v naší zemi. V roce 2014 se stal členem Rady ČT. Je autorem knih Adorno: moderna a negativita (2005), Prolegomena k filosofii současnosti (2007), Humanismus nestačí (rozhovor se Slavojem Žižkem, 2008), Cesty z postmodernismu (2012) a Kapitalismus jako zombie neboli Proč žijeme ve světě přízraků (2012). Je spoluautorem knihy Kopat do žuly motykou. Rozhovory s Michaelem Hauserem (2014) a knihy Podzim postmodernismu. Teoretické výzvy současnosti (2016), kde čeští teoretici kriticky reflektují jeho filosofii. Publikuje v českých a zahraničních odborných časopisech. Přispívá do OpenDemocracy, A2larmu, A2, Tvaru, a dalších časopisů určených širší veřejnosti. Přeložil např. knihu Slavoje Žižka Nepolapitelný subjekt nebo (spolu s Milanem Váňou) Adornovu a Horkheimerovu Dialektiku osvícenství.
