K budování kapitalismu v naší vlasti. Básne Egona Bondyho o Václavovi Havlovi pred rokom 1989 a po roku 1989

Egon Bondy (1930-2007) – český básnik, prozaik a filozof. Legenda českého undergroundu, skladal texty skupine Plastic People of the Universe, ktorých perzekúcia sa stala začiatkom vzniku Charty 77. Bondy v 70. rokoch písal do šuflíku, avšak stál v pozícii naľavo nakoľko sa hlásil k revolučnému marxizmu, teda proti nastávajúcemu modelu socializmu, ale i proti kapitalizmu, ktorý chartisti po roku 1989 nastolili. Bondy zostal principiálne kritický aj po roku 1989.

Pred novembrom 1989

Pan Havel je dnes u souzení
A mně je bídně k usoužení
Kam za třicet let dospěla jsi
Vlasti moje kdys plná krásy
Pan Havel je dnes u souzení
(polovina října 77)
Básnické dílo 9

Proč bych měl zaklepat bačkorama
pro radost těm oběma establishmentům?
Soudruh Štěpán a pan Havel
ať si hudou svou
melodii na stříkačky a na hubu
Monopol je vždycky zhoubný
Monopol na moc ještě zhoubnější
Monopol na opozici nejzhoubnější.
(30.1.1989)
Ze sbírky Dvě léta

Po novembri 1989

Jak jste věřili ve svobodu
A zbyla z ní svoboda obchodu
t. j. podvodu
Zalízt pod vodu
a tam utopit byste se měli
vy co jste na Václaváku v nadšení vyváděli
To co jste chtěli jste dostali:
zas vám akorát nasrali
A rvát vlasy by si měl pan Havel
jak to s váma sválel
(20.12.1989)
Ze sbírky Dvě léta

Největší potěšení mám z projevů pana prezidenta
Mladí kteří jsou jako vždy přesvědčení
že nad jejich rozum není
za skutečnost považují své chtění

A sami nevědí jak čas je změní
brzo jim zablokujou jejich snění
shnilý plod bude probuzení
z elánu který končí v znechucení
Protože kapitalismus budoucnost není
budou zas znova namydlení
lumpům pro pobavení
Výkon a spotřeba – to jediné se cení
Ve světě v němž sněj o uplatnění
a kdo nevěří na to omámení
moc brzo zjistí že už člověkem není

Je jen nástrojem k upotřebení
chtěl by vydělat – ale nevydělá jmění
Věřil že dojde lidského uplatnění
a život bez života na něj zuby cení
(říjen 1990)
Ze sbírky Dvě léta

Po mnoho let jsem stále psal
že nám vládnou zločinci a vrazi
leč čeho jsem se dočkal to jsem nečekal
vlády prezidenta národní zkázy
(říjen  1990)
Ze sbírky dvě léta

Jak prudce stouplo pivo do hlavy!
Snad vychcání to napraví?
Šel jsem a vychcal – ale jaký žal
Oblouzen jsem být nepřestal
Bádám po původu oblouzení –
Tu slyším jakéhosi hlasu chvění:
ona z rozhlasu naše hlava státu
pomazaná o lásce a pravdě vykládá tu
(listopad 1990)
Ze sbírky Dvě léta

Sláva ministrovi a jeho prezidentovi!
Konečně nemažu chleba máslem
a zbavím se cholesterolu
Nesladím
a ujdu obezitě
Bál jsem se
že se budu přecpávat uhlovodany
– zaplať pánbůh nudle taky zdražily třikrát
Z mléka už nedostanu rakovinu
tím méně z kachny žlučníkovou koliku
A v hospodě –
v hospodě konečně mám opět desítku
– sen mého mládí

Mně osobně trochu vadí že se patrně za nějaký čas
nedostanu ani do biografu
ale zato údy pocvičím chozením pěšky
Knihy číst nemusím stačí mi televize
a že je v cizích jazycích rozšíří můj duševní obzor
A noviny tedy taky nemusím kupovat
jen Respekt a pro děti
Nezávislou erotickou iniciativu
Až se sestěhujeme s babičkou a s dětmi a pravnoučaty
do jednoho bytu
budeme mít příjemné intimní prostředí
v němž občas společné prohlížení magazínu LEO
spolu s hovory s Lán
nás naplní potřebným vnitřním teplem
při zavřeném ústředním topení

V očekávání propuštění z práce
se nepředřu
Spoléhám na to že v srdci Evropy nám polívku dají
a sušené mlíko pošlou
a na moc víc si stejně nevydělám

Budeme se těšit pohledem na výklady obchodů
a na krásně oblečené pány a dámy
což podpoří naše estetické cítění

Bude to trvat dvacet let
– no možná i míň protože čas dějin jaksi prudce
spěchá
Pro lidský život je dvacet let na první pohled dlouhá
Doba
Snad – ale nedá se nic dělat –
lidem trochu dlouho trvá než se přesvědčí
V každém případě
my přežijeme
Jak?
Dostávajíce rozum
O vládnoucích
se nedá říci ani jedno ani druhé
(začátek ledna 1991)
Ze sbírky Dvě léta

Jak jdou týdny a měsíce
Začalo si už více lidí než jen já všímat
Že naše slavné osvobození
Nepodnítilo zatím ani jedno básnické slovo
Náš prezident je umělec
Nic mu to neříká?
(14.10.1991)
Ze sbírky Ples upírů

V rodném městě jako v cizím dlím
Jsem živ z pronajímání vlastní postele
A tak přespávám v cizím bytě
Tedy stále více a směleji vpřed
K budování kapitalismu v naší vlasti
Když se tento pokyn týkal socialismu
všem nám byl k posměchu
Na záchodě v Univerzitní knihovně
je dnes úřední nápis:
„Když záchod nesplachuje
použijte kbelíku a štětky“
Někdo pod tím rukou připsal
„Havle, tví studenti tě zdraví“
(20.7.1993)
Ze sbírky Ples upírů

Za třičtvrtě hodiny přestane existovat stát
v němž jsem se narodil a žil
Lůza z celého světa se sjela to uvidět
A s českými japíky a veksláky to oslavuje
Hanba ve svých smradlavých hadrech
přisedla teď k opulentní tabuli Václava Havla
a Václava Klause
aby se mlčky dívala
Není z těch strašidel jež lze utopit v lahvích šampaňského
Posedí a odejde ale zanechá na jejich tváři otisk své ruky
(31.12.1992; 23,15 hodin)
Ze sbírky Ples upírů

---