Slavoj Žižek: Prvý krát ako tragédia, druhý krát ako fraška

ŽIŽEK, Slavoj: Jednou jako tragedie, podruhé jako fraška. Praha : Rybka publishers, 2009. ISBN: 978-80-87067-25-3

Vyzerá to tak, že život sa do normálu tak skoro nevráti. Preto máme viac ako inokedy príležitosť začítať sa do kníh. Prinášame vám niekoľko citátov z tejto zaujímavej knihy s názvom First as Tragedy, Then as Farce. Snáď vás navnadia k jej prečítaniu.

ANOTÁCIA

„Slavoj Žižek je nejnebezpečnější filosof Západu.“

New Republic

Socialismus selhal, kapitalismus krachuje – důkazem toho je probíhající ekonomická krize, která zdaleka ještě neskončila a která už možná nikdy neskončí. Co bude následovat?

Než si na tuto otázku odpovíme, musíme se nejprve odhodlat začít znovu myslet, musíme nejprve porozumět tomu, v jaké situaci se nacházíme. Jakkoli si namlouváme, že žijeme v postideologické době, pravdou je, že v ideologii vězíme až po uši. Ačkoli liberalismus sám sebe vydává za ztělesnění antiutopismu a triumf neoliberalismu je líčen jako znamení toho, že jsme se rozloučili s utopickými projekty zodpovědnými za hrůzy totalitarismů dvacátého století, začíná být zřejmé, že skutečnou utopickou érou byla ona šťastná 90. clintonovská léta se svou vírou, že jsme dospěli na „konec dějin“, že lidstvo nakonec objevilo zázračnou formuli ideálního socio-ekonomického uspořádání.

Filosof, psychoanalytik a kulturní kritik Slavoj Žižek, jeden z nejpronikavějších myslitelů současnosti, ve své knize demystifikuje utopické jádro kapitalistické ideologie, které zásadním způsobem určuje jak vlastní podobu samotné krize, tak naše vnímání jejích důsledků a způsob naší reakce na ně. Rozplétá husté předivo falešných iluzí a mýtů, které nám jsou vnucovány tak mocnou silou, že jsme ztratili schopnost je vnímat. „Kapitalismus se stal Reálnem našich životů“ – ovládl nás tak dokonale, že jej vnímáme jako něco natolik přirozeného a samozřejmého jako vzduch, který dýcháme.

Tato ideologická zaslepenost ovšem nepostihuje pouze pravicové liberály a „fundamentalistické“ konzervativce, je do značné míry vlastní i dnešní bezradné levici, která s liberalismem umírněnějšího ražení sdílí utopický sen o „humanizaci“ kapitalismu, sen o „kapitalismu s lidskou tváří“, který je asi tak reálný jako dnes již zapomenutý sen o „socialismu s lidskou tváří“.

Žižkova kniha, která si za své východisko bere současnou krizi, je trefnou diagnózou našeho nynějšího údělu. Objasňuje myšlenkové kořeny všech současných dominantních ideologických proudů a jejich variací – liberalismu, konzervativismu, socialismu, populismu, fundamentalismu, pravicového extremismu a ekologismu. Po zevrubné analýze současné situace si opětovně klade zásadní otázku: Socialismus selhal, kapitalismus krachuje. Co bude dále? Jeho radikálně formulovaná odpověď bude pro mnohé překvapivá, mnohé šokuje a pobouří; ty, kdož se nebojí myslet, bude inspirovat.

UKÁŽKY ZO ŽIŽEKOVEJ TVORBY

„Súčasná éra sama seba sústavne vydáva za postideologickú, ale toto popieranie ideológie je faktickým dôkazom, že viac než kedy predtým sme od ideológie závislí.“

ŽIŽEK, Slavoj: Jednou jako tragedie, podruhé jako fraška. Praha : Rybka publishers, 2009. ISBN: 978-80-87067-25-3 s. 52

Mediálna kultúra, masová kultúra a s ňou ekonómovia, bankári a súkromný sektor, ktorý cez dôslednú ideologickú mystifikáciu, v  ktorej zľudšťujú svoje činy, legitimujú status quo a s ním svoje ekonomické a triedne záujmy. Mediálna kultúra šíri odkazy a kódy cez masové médiá podávajú svedectvo o svete, v ktorom jeho konzumenti nemusia mať vlastnú skúsenosť (napr.v spravodajstve  publicistike). Presviedčajú o výhodnosti a správnosti určitého chovania a o platnosti hodnôt a noriem a ako vyjednávači umožňujú vyjasnenie názorov a  stanovísk… zároveň bavia alebo poučujú a vzdelávajú svojich príjemcov.

Ak vznášame etické súdy, mali by sme byť slepí voči osobným príbehom…stratégia ideologickej humanizácie (v zmysle mýliť sa je ľudské) je kľúčovou ingredienciou ideologickej (seba)prezentácie …  predstava, že navzdory naším politickým nezhodám sme nakoniec všetci ľudské bytosti s rovnakými záľubami a obavami, neutralizuje traumatický dopad skutkov.

ŽIŽEK, Slavoj: Jednou jako tragedie, podruhé jako fraška. Praha : Rybka publishers, 2009. ISBN: 978-80-87067-25-3 s. 56, 57

Globálna dimenzia kapitalizmu môže byť uchopená len ako pravda zbavená významu, ako „Reálno“ globálne trhového mechanizmu. Vydávanie kapitalizmu za neutrálny sociálny mechanizmus je ideológiou a dokonca utopickou ideológiou. Kapitalizmus je prvý socio-ekonomický řád, ktorý totalizuje význam: nie je globálny v rovine významu (neexistuje žiadny „kapitalistický svetonázor, kapitalistická civilizácia“). .. Je to sebaoslepujúca „iracionalita“, ktorá korešponduje s „iracionalitou“ nižších tried, ktoré volia PROTI SVOJMU ZÁUJMU ako ďalší doklad sugestívneho presvedčovania ideológie. Tak ako láska je slepá, tak aj ideológie, aj keď ľudia chytený v jej pazúroch slepí nie sú.“

ŽIŽEK, Slavoj: Jednou jako tragedie, podruhé jako fraška. Praha : Rybka publishers, 2009. ISBN: 978-80-87067-25-3 s. 36

Citáty vybral Lukáš Perný.

---