Lokálne meny

V rámci Česko-Slovenskej spolupráce DAV DVA a spolku Ceres po konferencii Cerealie sme požiadali o článok Pavla Matouška, ktorý na konferencii predložil tému Lokálne meny. Matoušek je iniciátor pokusu o zavedenie prvej funkčnej miestnej meny v ČR a ktorú sa snažil zrealizovať v juhočeskom mestečku Velešín. Bude to rozhodne zaujímavé čítanie o jednej z alternatív proti globalizácii… 


Lokální měna je dodnes pro mnohé novým a stále nepoznaným pojmem. Cílem článku bude tento fenomén alespoň v základních obrysech přiblížit a představit nejúspěšnější příklady z historie i současnosti.

Dříve, než se ale pustíme do definice toho, čím je (anebo by měla být) lokální měna, měli bychom se pokusit definovat vůbec peníze jako takové. Odpověď na „banální“ otázku, čím peníze vlastně jsou a jakou plní či mají plnit funkci, je ve své podstatě poměrně těžký úkol, na který nemají jednoznačnou odpověď ani mnozí ekonomové. Jsou peníze prostředkem směny? Slouží jako uchovávatel hodnoty? Kdo je vytváří a k čemu vlastně slouží? Může se jednat o specifický druh zboží? Kdo všechno je může vytvářet a jak? V současném světě mají peníze nejrůznější podobu. Jsou to nejen hmatatelné „papírky“ (anebo spíše kusy speciálně vyrobené a potištěné bavlněné látky) a mince, ale ve stále větší míře zaujímají též podobu virtuálních čísel, které se elektronickou cestou přelévají z účtu na účet. Právo na vytváření peněz sice mají centrální banky, ale přiznejme si, že obrovské množství peněz vzniká též úvěrovou emisí u komerčních bank. Dokonce se s penězi dá obchodovat, zejména pak na finančních trzích. Jinými slovy peníze můžou vytvářet další peníze. Pro naše účely budeme lokální měnu nahlížet jako prostředek směny, jelikož právě oběh a rychlá směna mezi jednotlivými aktéry lokální ekonomiky jsou tím, co je jim vlastní a proč vznikly. Vždyť peníze jsou pomyslnou krví ekonomiky a je více než nutné, aby obíhaly a nehromadily se na místě.

Pokud bychom si definovali, co že je to vlastně lokální měna a jaké má funkce, mohli bychom říci, že je oběživem spojeným s určitým územím, ať už jde o obec, anebo celý region. Lokální měna vznikla za konkrétním účelem. Tím bývá hlavně podpora místní ekonomiky, i když může sloužit i jako nástroj propagující turismus v dané lokalitě. Dále musíme zdůraznit, že nenahrazuje národní měnu, ale pouze ji doplňuje a bývá s ní svázaná. Je ve své podstatě hlavně prostředkem směny, nikoliv uchovávatelem hodnoty a obíhá rychleji než měna národní. Aby mohla obíhat vyšším tempem, svou hodnotu (např. bavorský Chiemgauer) ztrácí. Podobou lokálních měn můžou být jednak bankovky a mince, ale také i něco naprosto odlišného, jako například skleničky a další předměty. Pro úplnost přidávám, že používání lokálních měn je dobrovolné.

První zmínky o používání lokální měny se objevily v německé Výmarské republice roku 1931 ve městečku Schwanenkirchen. V té době došlo k uzavření hnědouhelného dolu, který zaměstnával přibližně 500 místních obyvatel. Zkrachovalý důl koupil podnikatel Max Hebecker a začal své zaměstnance platit pouze z 1/3 v markách a ze zbylých 2/3 v poukázkách, které nazval wära. U dolu zřídil kantýnu, ve které se dalo platit těmito poukázkami, a která v nich přijímala zboží i z okolí. Tím došlo k rozšíření místní měny i za hranice města. Schwanenkirchen a okolí v době, kdy světem cloumala velká hospodářská krize, zažívaly hospodářský rozmach. Vše pak skončilo zákazem úřadů.

Dalším a známějším příkladem je rakouský Wörgl ze stejnojmenného městečka v Rakousku z roku 1932. Ve Wörglu se již od 20. let 20. století prudce zvyšovala nezaměstnanost, která ve třicátých letech dosáhla děsivých 25%. Radnici se propadaly příjmy z daní, a proto radní uložili část šilinků v místní spořitelně a vydali za ně stejné množství certifikátů zvaných wörgl. Tímto způsobem byla místní měna kryta a navíc se uložené peníze úročily. Certifikáty platily pouze jeden měsíc a pak bylo na něj nutné nalepit kolek ve výši 10 grošů, aby si uchovaly svou platnost. Nová měna začala velmi rychle obíhat (až 14x rychleji než šilinky) a realizovalo se v ní proto 14x více obchodů. Během 14 měsíců v obci zmizela nezaměstnanost a podařilo se opravit 4 km silnic, rozšířit kanalizaci, opravit mnoho staveb a daně byly placeny řádně a včas. Tento případ je známý jako tzv. Zázrak z Wörglu a inspirovalo se jím v té době asi 200 obcí. Lokální měna však opět narazila na odpor, tentokrát rakouské centrální banky a experiment (nutno dodat, že úspěšný) definitivně ukončila armáda v roce 1933.

V současnosti existuje na světě mnoho lokálních měn. My se zaměříme na prostor střední Evropy a podíváme se na nejznámější místní oběživa České a Slovenské republiky.

Nejúspěšnější lokální měnou středoevropského prostoru je chiemgauer obíhající v regionu Chiemgau (území 784 km²) u Chiemského jezera v Bavorsku. Tato lokální měna vznikla r. 2002 původně jako studentský projekt, který měl vysvětlit zákonitosti oběhu peněz, a hned další rok se díky zájmu místních rozšířila na celé území regionu, kde obíhá dodnes. K euru má pevný kurz 1:1 a má podobu papírových bankovek s celou řadou ochranných prvků. V současnosti je možné si v chiemgauerech otevřít i bankovní účet a platit jimi pomocí platebních i kreditních karet. Aby se zamezilo spekulacím s touto měnou, je platnost peněz omezena na tři měsíce s tím, že potom se musí na bankovku nalepit kolek v hodnotě 2% z hodnoty bankovky. Ony 2 % navíc pak putují neziskovým organizacím a každý, kdo směňuje, si může vybrat, do jaké z nich by chtěl poplatek investovat, což má obrovský demokratický potenciál. V současnosti je tato místní měna přijímána u 630 podniků, 254 spolků a existuje 50 výdejních míst.

Chiemgauer má vlastní pravidla. Například kdo bude mít na účtu větší množství chiemgauerů, zvýší se mu poplatky, jelikož je nutné, aby tyto peníze obíhaly a nikoliv se bez užitku hromadily na účtech. Obchodníci musí za registraci do sítě chiemgauerů zaplatit 100 eur a měsíčně odvádět 5-10 €, podle výše zisků. Z peněz se platí provoz měny a 60% vybrané částky jde na dobročinné účely. Návštěvník, který si chce vyměnit eura na chiemgauery, při směně uvádí účel směny a poplatek neplatí. U směny chiemgauerů za eura se platí poplatek 5% (z nich jdou pak 3 % na dobročinnost a zbytek na provoz systému). Chiemgauer obíhá 2,5 x rychleji než Euro.

Zavedení této ve střední Evropě nejrozvinutější lokální měny (v oběhu je přes 3 000 000 bankovek) nebyl jednoduchý. Na odpor se postavila německá Bundesbanka, která se obávala vlivu na eura. Došlo tedy k moha jednáním a nakonec se dospělo k závěru, že podle legislativy nemůžou být projekty a měny vzniklé zespodu zakázány, jelikož by tím byly narušeny principy demokracie a hospodářské prospěšnosti.

Nejznámější lokální měnou u nás je TNE ve Varnsdorfu v severních Čechách. Měna má podobu zavařovacích skleniček a byla uvedena do oběhu v září roku 2013 na prvním festivalu lokální ekonomiky. Název TNE znamená „Tvrdší než euro“, což není nadsázka, protože hodnota skleničky je 30 Kč. Systém TNE je založen na koloběhu vratných skleniček. Při prvním nákupu zákazník zaplatí cenu skleničky spolu s jejím obsahem, při každém dalším platí jen obsah a prázdnou skleničku vymění. Obsahem zavařovaček jsou pouze lokální produkty (džemy, med, jablečné pyré…). Měna TNE vznikla jako reakce ne stále se zvětšující odlivy zisků mimo region. Mnoho místních totiž cestuje za levnějšími nákupy do sousedního Německa a regionu chybí peníze. Měna TNE se pokouší tento trend zvrátit a podporuje tak kvalitní lokální výrobce, kteří musí splňovat určitá kritéria. Ta stanovuje a vyhodnocuje Centrum regionální synergie. Obrovskou výhodou TNE je vedle udržování zisků v oblasti a distribuce regionálních produktů i snížení ceny produktů o cenu obalu a marží, snižování odpadů (obal sám funguje jako platidlo), podporuje místní výrobce a vytváří nové pracovní příležitosti v regionu.

Jako další platidlo v České republice můžeme zmínit křižáneckou korunu. Obíhá v obci Křižánky na Vysočině a má podobu bankovek s obrázky obce. Bankovky mají omezenou platnost a nedolepují se na nich kolky. Obsahují 4 ochranné prvky (hologram, vodotisk, sériové číslo a ceninový papír). Je možné je uplatnit na 5 místech v obci a existují 3 výdejny, ve kterých je možné je směnit v poměru 1:1 s českou korunou.

Na Slovensku jsou nejznámější 3 lokální měny. Jsou to bratislavský a zvolenský živec a širocký sokol. První dvě mají podobu bankovek platících v uvedených městech, třetí pak mince se znakem obce a kostelem. Obec Široké v okrese Prešov se díky širockému sokolu stala první známou obcí střední Evropy, kde je možné platit kovovou lokální měnou a vůbec první obcí s lokální měnou na Slovensku vůbec.  Zásluhu na tom má místní starosta Stanislav Bartoš, který je numismatik. Širocká lokální měna je směnitelná v místních obchodech v poměru k euru 1:1 na území obce a dokonce byla vyražena i ve zlatě a stříbře jako sběratelské kousky. Otázkou je, zda Širocký sokol má funkci opravdové lokální měny coby prostředku směny, anebo jej místní i návštěvníci obce používají jako turistický suvenýr či jako uchovávatele hodnoty. V obci sice obíhá, ale nutno říci, že si jej mnoho lidí nechává na památku či jako zajímavý dárek.

Přiblížili jsme si první historické zmínky lokálních měn ve střední Evropě, alespoň ty nejznámější. Podívali jsme se na nejúspěšnější – německý chiemgauer a představili i lokální měny České a Slovenské republiky. Zajímavostí je, že v sousedním Německu fungují již desítky nejrůznějších lokálních měn, kdežto v Rakousku je situace diametrálně odlišná, i přesto, že z historického hlediska se lokální měna u našich jižních sousedů osvědčila. Nutno také říci, že média o tomto fenoménu moc neinformují a ostatní zdroje jsou někdy obsahově rozporuplné. Je možné, že další lokální měny vznikají, jen o nich v současnosti nevíme. Pevně však doufám, že v naší éře stagnující globalizace budou všechny lokalizační tendence podporující regiony silnější a právě lokální měna se stane dobrým pomocníkem pro rozvoj obcí, regionů a pracovních míst v nich.


Pavel Matoušek

Pridaj komentár

Vaša e-mailová adresa nebude zverejnená. Vyžadované polia sú označené *