Pravdu, slovo zaklínadel nazvali dezinformací. Ve světě křivých zrcadel se pravda snadno vytrácí. Chtějí jen prosperitu, o které nemáš tušení, a novou totalitu – kontrolou tvého myšlení.
Žijeme v časoch, nie prajných pre ľudí inak zmýšľajúcich, inak cítiacich, vo vnútri slobodných a hrdých. Písať o realite, v ktorej žijeme, je zbytočné, nakoľko prevažná väčšina z nás si už uvedomila, o čom kapitalizmus je, ako i jeho honbu za vlastnou prosperitou. Mediálna masáž priniesla svoje ovocie a ľudia sa prestali brániť – prestala sa brániť pracujúca väčšina, ktorá už viac nebojuje za svoje práva a stala sa iba umlčaným otrokom svojho novodobého pána.
No napriek všetkému marazmu a celej tej tme sa ako lúč svetla vždy objaví niekto, kto poukáže, že tma nie je prirodzená ľudskému životu. Títo jedinci, žijúci medzi nami, pravidelne vysielajú posolstvá, aby prebudili spiacich a dali odvahu tým, ktorí síce chápu, no krok vpred sa ešte urobiť nerozhodli. Títo jedinci nám odkazujú, aké dôležité je používať vlastný rozum, všímať si, v akej spoločnosti dnes žijeme a čo za skutočné problémy dnes riešime.
Títo jedinci sú pravicovým systémom pravidelne ignorovaní, ich výpovede stratené v mori potláčania slobody prejavu. Ľavicové médiá sa stávajú útočiskom týchto osobností a dávajú im priestor odovzdať svoje slová do éteru. Dnes vás chcem zoznámiť so skvelým hudobníkom, ktorý do svojich piesní vkladá nielen ľudskú schopnosť myslieť, rozmýšľať a uvažovať, ale i čistotu svojho vlasteneckého srdca – československý vlastenec Jozef Kupčík.
Čas si na obláčku letí, pamatuju jako děti,
sedávali spolu venku, doma nedopitou sklenku.
Venku tma a skoro lilo, zářivě se v temnu žilo.
Čas je mocným kouzelníkem, válčení se stalo zvykem,
změnilo se, co se dalo, Zubatá má pořád málo.
Arciďábel, ten so hoví, hamižníci pořád noví.
Nikdo nevyvázne živý, despocie klauny živí,
ty nás za to na oplátku, nasměrují na oprátku.
Zrnko naděje nám vzali, když jsme opojeni spali.
Stvůra nezná slitování, žoldáci se platí z daní,
posloucháme nářek matek, když se děti vrací z jatek.
Plebejcům se budem klanět, do válek je popohánět.
Proč se honorace bojí, bez noblesy pořád brojí?
Vlasy šedivý jim hrůzou před tou bolševickou lůzou.
Podléhají kultu šaška, z pravdy lásky zbyla fraška.
(fragment z piesne Zrnko naděje)
Pokud muž nebojuje za svoje přesvědčení, nestojí za nic to přesvědčení, a nebo ten muž.
Zaprodaná země ztratila svou hrdost, už se netváří,
novinářská smečka překrucuje pravdu, to je fakt.
My jdeme s novou dobou, už zase lže se lidem do tváří,
ve jménu míru do pochodu nám hraje války takt.
Tak je tu jiná doba, dnes pravičák si dá Lennona na tričko,
tak naši slavní určují víru, módu, vkus.
Poradí rádi, vždyť pro ně je to maličkost,
národ to žere, no pro mě je to hnus.
(fragment z piesne Kašpar s modrou knížkou)
Dnes už tě úsměv nepohladí, a ani pohled bezdomovce a plytká louže bez pozlátka v podvečer neprobudí ovce. Pomalu slábnou zvuky písně, vyčpěly sametové slasti. V dobrém i ve zlém pochopíme, že jsme se utopili v pasti.
Kdo říká pravdu, to je blázen, ať padne jeho hlava na zem.
Hledaný muž byl viděn v dáli, bývaly dny, kdy se mu smáli.
Ale čas letí, roky plynou, měl zvolit tenkrát cestu jinou.
Déšť neustává, prší stále, za obzor nekonečných dálek.
Nestačí nám sen, mečem, kladivem, nemoc zabijem, je to naše zem.
Synáčku neplač, svět se mění, hvězdičky provází tvé snění
Jak utíkali jsme na západ, dnes víme, byl to blbej nápad.
Žehráme zločincům a víme, že jim to sami dovolíme.
Už jednou musíme to zkusit, už nechci slzy v sobě dusit.
Přemýšlím o tom snu i dále, zem může žít bez pana krále,
Už spálil tolik snů a květin, lotosových kvítků i kopretin.
A hrdinové stále hynou, nehynou ale svojí vinou.
Volají sláva, dav jim mává, když válkou někdo vydělává.
Nestačí nám sen, srpem, kladivem, nemoc zabijem, je to naše zem.
(text piesne Kdo říká pravdu)
Nerušte medvěda, nechte ho spát. Do boje s Conchitou? Musím se smát. Dívej se naposled do jeho očí, ty války začínáš, on války končí.
Ať tato píseň mluví o světě šíleném
Lze věřit na náhody? Pohádky skřípou.
Příběhem z čisté vody o smyslu ztraceném,
vehnané do neshody i Bříza s Lípou.
Válečné bubny v dáli, do války troubení,
paňáci s notičkama tančí, jak pískaj.
Až se tá smutná píseň i v tobě rozezní,
jestřábi si už dlouho po válce stýskaj.
Nerušte medvěda, nechte ho spát.
Do boje s Conchitou? Musím se smát.
Dívej se naposled do jeho očí,
ty války začínáš, on války končí.
Závody ve zbrojení, tisíckrát vyhrané
a v naleštěné zbroji okovy prodané.
Děti, co budou týrat, byly též týrané
a bitvy o svobodu jsou předem prohrané.
Komu se tohle hodí, ten lehce obviní
a pravdu nenávidí a bratra pošpiní.
Ten, kdo má příliš málo, ten nemá nikdy dost
Lež umí snadno zakrýt krvavou posedlost.
Já nechci vaši válku, co sytí bohatý,
Někdo se domů vrátí a někdo nevrátí.
Válečných štváčů na to se zeptat nemůžou,
rychlejší cestu k bohu jim najít pomůžou.
(text piesne Nerušte medvěda)
Zástupy odsouzených, co scházejí se potají, přes všechny výtky katům jim stejný osud chystají. Výplody fantazie a nekonečná proroctví a místo budoucnosti nás čeká nové otroctví.
Jozef Kupčík, nar. 18. augusta 1971 v Ružomberku (ČSSR)
Československý pesničkár, autor hudby, textov, spevák, muzikant. Absolvent SPŠ textilnej – umeleckého zamerania – návrhár. Za 35 rokov hudobného pôsobenia uskutočnil viac než 1000 vystúpení v Čechách, na Slovensku a v Nemecku.
V deväťdesiatych rokoch sa živil ako pouličný muzikant v zahraničí. Od roku 1997 pracuje v poisťovníctve. Od roku 2013 do roku 2019 spev a gitara v bigbítovej legende Brutus.
Z prvého manželstva má dve deti, Svetlanu a Tomáša, obe hudobne aktívne. Dnes vystupuje so svojou druhou ženou Evou a vlastným hudobným projektom LOVEBEAT, na ktorom sa podieľali špičky českej hudobnej scény. CD LOVEBEAT Cesta k tebe bolo priaznivo hodnotené publikom i kritikou (ROCK A POP 2018)
V textoch, okrem milostných tém, nájdeme tiež kritiku súčasného systému. CD LOVEBEAT sa prostredníctvom Supraphonu predáva viac ako 200 internetových obchodoch na celom svete.
Jeho spev je tiež počuť vo filme Dve nevesty a jedna svadba. Pravidelne vystupuje v hoteli Starý pivovar v Prahe Motole.
Šašci maj hrát a zpívat, nastavit pánům zrcadlo, však není větších pánů, než šašci a jejich divadlo. Už prerostli i krále jediným směrem do nebe a chvatně rostou dále, z té pýchy tě až zazebe. Už není dál co ztratit, jen podvádět se navzájem i nekulturně obohatit, jak miluje to tato zem. Baráky, zámky, auta, vily i haciendy v zámoří, už zapomněli kým čím byli, už nekřepčí na nádvořích.
