Vážení priaznivci DAV-u DVA
Väčšina našich čitateľov má silné sociálne cítenie a hlási sa k zdravému vlastenectvu. Čakajú nás zásadné politické udalosti - referendum o predčasných voľbách a následne zásadný boj o ďalších charakter našej spoločnosti.
V DAV-e DVA stojíme na Vašej strane. Pre pravidelných prispievateľov okrem iného pripravujeme aj špeciálne benefity: vypnutie reklamy, výrazné zľavy v e-shope INLIBRI, podielovú knihu a iné... Vernostný program zverejníme v apríli.
Ak chceme naďalej rásť, nebude to možné bez vybudovania silnej podpornej komunity. Staňte sa jej členom, pomôžte nám v tomto úsilí tým, že budete pravidelne finančne podporovať DAV DVA.
Podporte nás pravidelnou sumou, 4, 6, alebo 10 a viac eur mesačne..
Číslo účtu: IBAN: SK72 8330 0000 0028 0108 6712
Kaleidoskop života Evy Frantinovej
Už neraz som konštatoval, že názvy básnických i prozaických kníh poprednej českej autorky Evy Frantinovej sú vlastne nápaditými miniatúrnymi poetickými vynálezmi, nie je to inak ani v prípade jej najnovšieho diela HLADCE A OBRACE s podtitulom SPISY SEBRANÉ KDYSI (GSW Weber, Praha 2019). Tentoraz sa lyrická duša poznačená hudbou (ako absolventka konzervatória, ktorá sa venovala štúdiu hry na husliach) obracia na čitateľov s netradične koncipovaným pohľadom na svoju doterajšiu životnú cestu.
Celkom jednoznačne treba zdôrazniť, že talentovaná umelkyňa sa programovo vyhla akejkoľvek zvyčajnej chronologickej deskripcii či faktografickému reťazeniu kľúčových medzníkov jej dozaista veľmi zaujímavého profesionálneho i privátneho života. Namiesto konvenčných memoárov ponúka originálny záznam pre ňu samu subjektívne podstatných okamihov, ktoré pretavuje do podoby kratších textových útvarov s dominantným akcentom na zvečňovanie zdanlivo pominuteľných osobných zážitkov – vrátane útržkov myšlienok a citátov osobností, čo ju vnútorne oslovili, inšpirovali či inak nezabudnuteľne poznamenali.
Tak vznikol pestrý kaleidoskop podmanivých obrazov, ktoré možno oprávnene z emocionálnych i racionálnych hľadísk pokladať za reprezentatívny súbor drobných majstrovských esejí, ale aj mozaiku svojských a svojbytných básní v próze či naopak brilantných lyrických próz. Autorka obdivuhodne balansuje na rozhraní žánrovej neurčitosti, v ktorej sa slobodne pohybuje podľa neopakovateľnej logiky prirodzene vyplývajúcej zo stvárňovaného empirického materiálu. Pochopiteľne v centre jej záujmu sa mihajú postavy a postavičky z literárnych i širších umeleckých kruhov. Pri ich reflektovaní je však v každom detaile vždy rozhodujúca nesporná autorská výnimočnosť Evy Frantinovej, jej jedinečný a nezameniteľný spôsob videnia.
Literárna mnohohlasnosť Karla Sýsa
Objektívne nesmrteľný básnik Karel Sýs, ktorý žije a bude žiť predovšetkým vo svojej poézii, doplnil doterajšiu rozmanitú knižnú tvorbu dielom s dômyselným názvom OSUDY DOBRÉHO BÁSNÍKA K. ZA STUDENÉ VÁLKY s podtitulom Z DENÍKU POLITICKÉHO (S)PROSTOPÁŠNIKA (Futura, Praha 2019), čím predznamenáva, že nič a nikoho vrátane samého seba neberie úplne smrteľne vážne, hoci spravidla píše o vážnych veciach a tematizuje aj motív smrti v rozličných významových súvislostiach.
Autor s prenikavým intelektom, vysokým stupňom invencie a pôsobivou obrazotvornosťou reflektuje rôzne javy sprevádzajúce ľudský údel v jednotlivých etapách spoločenského vývoja, pričom prezentuje dokonalý harmonický súzvuk viacerých textových línií. Tak vzniká čitateľsky strhujúca eruptívna mnohovrstvová polyfonická a polysémantická literárna štruktúra integrujúca celý rad podnetných umeleckých postupov a podmieňujúcich myšlienkových odkazov.
Veď samotné symboly, ktoré predstavuje legendárny spisovateľ Jaroslav Hašek a jeho ikonické dielo Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války (preložené do desiatok jazykov), poukazujú na hlbokú duchovnú ukotvenosť Karla Sýsa v českom historickom povedomí, na jeho intenzívny vzťah k domácej sociálnej skúsenosti, k pokrokovej názorovej orientácii a v neposlednom rade na jeho prirodzené existenčné korelácie s mnohostranným zrkadlením celého spektra európskeho a svetového kultúrneho dedičstva, ktorého je už sám neodmysliteľnou a neprehliadnuteľnou súčasťou.
Mgr. art. Pavol Janík, PhD.
predseda Spolku slovenských spisovateľov (2003 – 2007)
tajomník Spolku slovenských spisovateľov (1998 – 2003, 2007 – 2013)
šéfredaktor časopisu Spolku slovenských spisovateľov Literárny týždenník (2010 – 2013)
Článok po dohode s autorom nie je možné komentovať. Privítame, ak svoju reakciu napíšete formou samostatného príspevku.
Pridala redakcia:
Úloha masa v dějinách
Režimní televize promítala těsně před Vánoci – zatímco druhými kanály protékaly seriály cákající krve a časovaných bomb – poučení z listopadového krizového vývoje.
Název Sametová noc aneb Jak se bořil socialismus v Československu však nebyl přesný.
Nejednalo se o noc, nýbrž o nesčíslné množství nocí a dnů, v nichž se osudná demolice připravovala – ve Washingtonu, v Mnichově, v Moskvě… Praha k listopadu přišla – stejně jako k lednu, únoru, srpnu, říjnu a ke dvanácti měsíčkům – jako slepý k houslím.
Když se však rozhodující instituce i osoby stáhly do pozadí, obsah se vyprázdnil a na místě činu zbyla fraška pro pár pimprlat z olšového dřeva a bezděčný miliónový kompars.
A hned mohl vzniknout dokument o úloze masa v dějinách. Budoucí frakonoši promenují ve svetrech a bundách, okusují si nehty, plácají se po stehnech a po zadnicích, natahují uši, aby zaslechli režijní poznámku posla ze zákulisí, modlí se a šilhají do kamery, pod sutanou ledabyle ukrytou tesilovou uniformu StB. Tu a tam se mihne donašeč ze sakristie či provokatér z kolínské divadelní šatny… Po Praze (po té zejména), ale i po Bratislavě atd. se vyrojí desítky Smolných… Vypukne epidemie, jež zachvátí zejména televizní moderátory. Ještě viditelně potřísněni výměty dosud neskácených papalášů, vedeni prastarým pudem vrhají se na řitě novopečených velitelů. Zítra najednou opravdu znamená včera – dnes již nezvratně včerejší se sjíždějí na poslední hurá, aby se zítra převlékli do svetrů a bund a odstěhovali se na chalupy nebo do cel (tam ovšem opravdu jen dočasně – nejsme přece v Berlíně či v Bukurešti!).
Tak to asi vypadalo v Praze 28. října 1918, kdy si bledí místodržící jen taktak drželi na čepicích poslední orlíčky. Tak asi v Petrohradě, když Kerenskij posílal jeden telegram za druhým do prázdna, které se závratnou rychlostí plnilo ušima naslouchajícíma hlasům dospělým přes noc.
A tak i v Praze 1989 poslouchaly mladé davy new his master‘s voice…
Dojaté davy slzící nad každou slokou hymny opakované z potrhlé magnetofonové smyčky… Davy volají po volnosti a rovnosti, zatímco z jejich lůna již první den, tam na Letné, kde kdysi hrdě přehlížely své rakety, před nimiž se třásl starý podlý svět, a později otráveně mávaly papalášům, na nichž se třásl sulc, již ten první den roku 1 vylézal na tribunu staronový smrad, zrůda, jež je potřebuje právě jen pro ten dnešní den… Hystericky mutující Růžek, pateticky uskřinutý Kemr, jako tuňák kluzký Malý, Dientsbier mimořádně opilý mocí, spodem voděný horem tahaný Šavel vlekoucí povolného Dubčeka za loket do role, jež ho bude zanedlouho stát život na první čs. dálnici…
Maso pod tribunou se třese, děkuje, dožaduje se pochval, výzev, směrnic, převaluje se jako žabí stehýnko, když je Marta s celou partou šlehne elektrickým výbojem slibu, že konečně, tentokrát už konečně se vláda věcí navrátí do rukou jejich.
Ó lid český! Už brzy přijde o bratra na Slovensku, bude – přecpaný mandarinkami a banány – stát ve frontě na odhlášení trabantů a škod, nezaplatí benzín, nájem, stočné,vodné, vzdušné, skočné, co nevidět se zahřeje leda na hypotéku, bude žebrat u vrat bank o vlastní úspory, dočte se ne v jednom rudém právu, ale v dvacaterých novinách o milionářích a miliardářích, co se nechávají fotografovat nikoliv před čestnými standartami čs. sovětského přátelství, nýbrž před chladicími věžemi elektráren, jež ukradli davu, který právě skanduje Půjde to, půjde to! stejně jako skandoval ne tak dávno (pro historii je století hned za rohem!) Ca ira!, ca ira!, aby další století strouhal kolečka, žral jogra a držel v ruce Černýho Petra…
Včerejší děti, co vypískaly své štěpány, teď projíždějí zavíčkovanou stanicí metra postaveného ještě včera jako dnes za jejich peníze, zrušenou stanicí, která je měla vyvádět do nitra továrny, před jejíž značkou – ČKD – konkurence padala na kolena…
Dojaté maso, jež se smálo, když ho někdo považoval za proletáře a spojilo se leda v hledišti stadiónu, když na trávník vyběhli jeho zlatí hoši…
Kdepak proletáři – bůček, flaksy, pajšl, ale pořádně mastnej!
Bohumil Hrabal: „Jsem dítě, jelen, kráva, kůň, všechno jenom ne dospělý člověk…“
Stromečku vstávej, ovoce dávej…
Vstává dítě s nedětskými nemocemi, včetně levičáctví – dětské nemoci komunismu.
(Úryvok z knihy Karla Sýsa Osudy dobrého básníka K. za studené války – prevzatý z portálu http://www.novarepublika.cz/ )
Ilustračný rozhovor o básnickej tvorbe Karla Sýsa v PRAHATV:
https://prahatv.eu/porady/dialogy-s-kulturou/dialogy-s-kulturou-16-10-2019-18-33