prof. MUDr. Michael Doubek, Ph.D. je vedúci lekár, hematológ, genetik (Interní hematologická a onkologická klinika LF MU a FN Brno, Středoevropský technologický institut) spisovateľ vysokoškolský učiteľ. Je predsedom České skupiny pro chronickou lymfocytární leukemii, členom výborov českých odborných spoločností a pravidelný aktívny účastník celej rady českých a mezdinárodných konferencií. Doubek je spoluautor viac než 200 publikácií, z ktorých cez 100 vyšlo v časopisoch s impaktovým faktorom (H index 24). Je nakladateľom Nakladateľstva Kmen, člen redakčnej rady týždenníku Literatura-Umení-Kultura a predsedníctva Unie českých spisovatelů. Je autorom a spoluautorom desiatok kapitol v učebniciach a šiestich monografií, z ktorých dve vyšli v zahraničí. Aktívne sa zúčastňuje českých a európskych výskumných projektov. Sme hrdí na to, že náš projekt oslovil tak významnú osobnosť.
1. Dobrý deň pán Doubek, dostali sme váš mail ohľadom záujmu o spolupráciu s o.z., komunitou a revue DAV DVA. Je pre nás veľká česť, že sa k našej komunite chce pridať aj profesionál z oblasti zdravotníctva. Ako jeden zo zakladateľov som hrdý aj na to, že do DAVu DVA píšu filozofi, umelci, politológovia, esejisti, právnici a celý rad odborníkov, ale aj obyčajných ľudí. Preto mám radosť, že sa do DAVu hlásia stále ďalší a ďalší zaujímaví ľudia. Čo vás motivovalo, resp. čo vás zaujalo na našej iniciatíve?
Michael Doubek (ďalej MD): Dlouhodobě sleduji řadu levicových iniciativ v České republice. A nyní jsem se dostal i k iniciativám slovenským. Pokud jde o DAV DVA, dozvěděl jsem se o něm díky recenzi Pavola Janíka na knihu Sedmi kapitol o díle Milana Kundery, kterou vydalo Nakladatelství Kmen. Jsem jedním ze zakladatelů a majitelů tohoto nakladatelství. Velice mně proto potěšilo, že o něm píše váš DAV DVA.
Pokud jde o levicové iniciativy a kulturně-politické magazíny, máme jich v Česku hned několik. Mohu snad jmenovat například SOK, A2larm, Deník Referendum, Nový prostor, Literární noviny či !Argument. Chybí mně u nás ale nějaký jednotící prvek. Něco, co by tyto iniciativy sjednocovalo. Mám dojem, že čím víc u nás klesá podpora tradičních levicových stran, tím víc je publikováno levicových úvah, komentářů nebo analýz. Myslím, že na Slovensku je v tomhle ohledu situace přece jen o trošku lepší (i když levice nemá nikde na růžích ustláno a nezřídka si za to může sama). Věřím, že právě vaše iniciativa může být takovýmto jednotícím prvkem, který snad přesáhne i do Čech a na Moravu.
2. Cieľom nášho časopisu je ponúkať alternatívy voči neoliberálnemu režimu. O oblasti zdravotníctva v minulosti písal náš člen Ľubo Jánošík, ktorý pracoval v zahraničí. Na Slovensku hrozí, že v budúcnosti korporácia Penta zavedie súkromné zdravotníctvo, čo v praxi znamená ohrozenie práva na bezplatnú zdravotnú starostlivosť, ktoré garantuje nielen Ústava SR, ale aj Všeobecná deklarácia ľudských práv (napokon už dnes má Penta skúpené lekárne Dr. Max). Existujú však v tomto kontexte dva problémy: liberálom nahráva na smeč to, že štát často zlyháva na jednej strane, na strane druhej súkromníci dokážu lekárov lepšie zaplatiť. To sú dve veľké riziká pre štátne zdravotníctvo. Dá sa zabrániť privatizácii, neoliberalizácii zdravotníctva?
MD: Pokud jde o zdravotnictví, existují určité rozdíly mezi Českou republikou a Slovenskem. Jsme členem výboru České hematologické společnosti nebo předsedou České společnosti pro chronickou lymfocytární leukemii. Jsem proto v kontaktu se slovenskými kolegy velice často a mám pocit, že na Slovensku je vliv soukromého sektoru na zdravotnictví větší než u nás.
V první řadě musím říct, že stát je jako jediný schopen zajistit dostupnou a bezplatnou péči pro všechny. Péči v celé šíři. Všem lidem musí být hrazena péče, která odpovídá standardům. Například v mém oboru hematologie se snažíme tyto standardy přesně definovat a jednáme s plátci, ministerstvem či Státním ústavem pro kontrolu léčiv o tom, aby tyto standardy byly hrazeny bez zbytečné administrativní zátěže lékařů nebo pacientů. Snad se nám to podaří aspoň pro některé skupiny nemocí. Snažíme se také o to, aby došlo k narovnání plateb za zdravotní péči, aby za stejný výkon dostali soukromník i zdravotnické zařízení, jehož zřizovatelem je stát, stejně. Aby se výkony nedělily na lukrativní (tedy přeplácené) a ty ostatní (tedy nedostatečně hrazené). Pokud se to podaří, nebude možné, aby stát selhával, jak píšete. Naopak. Už nyní je to přece tak, že pokud někdo onemocnění a jeho život je opravdu ohrožen, kde mu pomůžou – téměř jistě ve státní nemocnici. Kde vám transplantují kostní dřeň, kde vám budou schopni podat komplikovanou inovativní terapii? A ještě jeden aspekt. Zdravotní péče nemůže být rozdrobena mezi řadu poskytovatelů. Je známým faktem, že zdravotnická zařízení, která léčí větší počet pacientů (velká centra), dosahují výrazně lepších léčebných výsledků než zařízení, která jsou malá a kde nemají velké počty nemocných.
Je také třeba korigovat farmaceutický byznys. Farmaceutické firmy navyšují ceny svých léčiv. Je běžné, že inovativní léčiva dnes u nás stojí 100–300 tis. Kč za měsíc terapie. A tato terapie bývá většinou trvalá. Moderní imunoterapie tak zvanými CAR T lymfocyty stojí až 15 milionů Kč. Na druhou stranu farmaceutické firmy ztrácejí zájem o starší léky. Tyto léky jsou ale také účinné, často stále nenahraditelné. Čelíme tomu, že firmy se snaží tato léčiva stahovat z trhu nebo je neúměrně zdražovat. Za tyto léky ale není náhrada. Nemálo lidí si myslí, že cena léků je dána drahým vývojem těchto léčiv. Ale více jak 50 % z ceny vynakládají firmy na marketing, nikoliv na vývoj. Ony to dělají rafinovaněji. Vývoj je drahý. Základní výzkum proto probíhá většinou ve veřejných institucích, na univerzitách, ve výzkumných ústavech. Tento vývoj dotuje stát. Naprostá většina zkoumaných látek se ukáže jako neúčinná. Firmy si pak vybírají jen ty látky, které jsou něčím nadějné. Teprve pak tyto látky kupují (nebo kupují malé spin off společnosti, které látky vlastní a které založil například výzkumníci spolu s univerzitami) a provádí až poslední fáze klinických zkoušení. Farmaceutické firmy jsou tak vlastně nepřímo dotovány státem.
3. Písali ste, že sa zaujímate o literatúru aj politiku a uvádzate, že ste členom redakčnej rady týždenníku Literatúra-Umění-Kultura a taktiež členom predsedníctva Únie českých spisovateľov. Jeden z našich kľúčových členov Roman Michelko, je členom podobne Spolku slovenských spisovateľov a vedie Vydavateľstvo Slovenských spisovateľov. Som rád, že aj nový DAV, tak ako ten pôvodný, združuje ľudí, ktorí okrem politiky tvoria aj umeleckú činnosť. Uvádzate taktiež, že ste spisovateľ, vedeli by ste odporúčiť diela, ktoré si najviac ceníte pre našich čitateľov? Kto vás najviac inšpiruje? Skúste našim čitateľom uviesť vašich obľúbených autorov aj s krátkymi komentármi…
MD: O literaturu se zajímám dlouhodobě. Díky Karlu Sýsovi jsem se dostal k UČS a LUKu. On mne povzbudil, abych založil Nakladatelství Kmen. Inspiruje mne tedy především okruh autorů kolem Karla Sýse, tak zvaná generace pětatřicátníků, inspiruje mne básník Vladimír Janovic. Mám-li si udělat reklamu, k četbě bych doporučil poému Červený dvůr, kterou za nedlouho vydá Nakladatelství Kmen. Z klasiků světové literatury se rád vracívám k ruské klasice a levicovým autorům jakými byli Camus, Sartre, García-Márquez nebo Saramago. Myslím, že je nemusím vašim čtenářům představovat. Také jim nemusím představovat současné naše i světové levicové filozofy (i když z některých z nich udělal dnešní svět celebrity až se zdá, že jejich knihy jsou v souladu se slovy Josepha Heatha a Andrewa Pottera o revoltě proti konzumnímu kapitalismu (Kup si svou revoltu!), která ale není pro systém hrozbou, nýbrž naopak hnací silou). A pak rád čtu českou literaturu přelomu 19. a 20. století, tedy doby, kdy se rodily levicové ideály.
4. V závere taktiež uvádzate, že ste zastupiteľom obce Křenovice. Podarilo sa vám presadiť nejaké konkrétne ľavicové, komunitárne riešenia problémov vo vašom regióne?
MD: Zastupitelem jsem krátce. Potěšilo mě, že mne lidé „vykroužkovali“. Původně to nebylo mým cílem. Ale tato role mě začala bavit. Pokud jde o věci, které prosazujeme v rámci naší obce se dvěma tisíci obyvateli, pak se snažíme o stavbu domu pro seniory (připravit podmínky tak, aby byl pobyt cenově dostupný především pro obyvatele naší obce, aby nešlo o byznys), připravujeme projekty na úpravu krajiny, abychom v ní zadrželi více vody, abychom ochránili půdu před erozí, chystáme rozšíření základní školy. Naše obec se nesmí krátkozrace zbavovat majetku, ale naopak ho rozhojnit, aby pak sloužil jejím občanům. Pokusím se zmapovat, kolik dětí v naší škole nemá od rodičů prostředky na kroužky nebo kvalitní stravování.
Jsem rád, že u nás není komunální politika svázána ideologií, ale snahou o zlepšení života spoluobčanů. V tom si rozumím s řadou dalších zastupitelů a přál bych si, aby to bylo pravidlem všude.
Ďakujem za rozhovor aj prejavený záujem o spoluprácu s projektom DAV DVA. Teším sa na spoločnú tvorbu.
Rozhovor spracoval Lukáš Perný.
