Soňa Valovičová: V mene historickej pravdy!

… 21. august 2018. Socha Ivana Koneva, ktorá stojí na námestí interbrigády v pražskej Bubenči, dostáva nové informačné dosky – radnica Prahy 6 odhaľuje zrekonštruovaný pamätník 50 rokov od mediálne rétoricky omieľanej „ invázie “ vojsk Varšavskej zmluvy, na ktorej sa Konev nepriamo podieľal. .Vojská maršala Koneva sa však zúčastnili záverečnej fázy oslobodenie Prahy v roku 1945 a na to poukazuje prvá skupina ľudí nespokojných s úpravami sochy. Radnica podľa nich priamo pred ich očami bezohľadne prepisuje históriu. Tragédia českého národa sa práve začína … Likvidáciou sochy sa Česko priblížilo i o kus k likvidácii vlastnej kultúry.

Pražská socha maršala Koneva bola niekoľkokrát do incidentu s informačnými doskami terčom dehonestácie. Predposledným klincom do rakvy boli tabuľky pri žulovom podstavci sochy Ivana Koneva v českom, ruskom a anglickom jazyku. Dozvedáme sa, že Konev velil sovietskej intervencii v Maďarsku v roku 1956, ktorá krvavo potlačila tunajšie povstanie a stála tisícky životov, a bol pri fyzickom rozdelení Berlína neľudským múrom o päť rokov neskôr. Maršál Konev je vraj takisto nepriamo spojený s intervenciou v Československu , ktorá začala rovných 50 rokov pred odhalením vysvetľujúcich tabuliek – do krajiny prišiel na jar 1968, aby sa stretol s novozvoleným prezidentom Ludvikom Svobodom, zatiaľ čo niektorí členovia jeho delegácie začali mapovať terén pre prípadnú inváziu.

Odhalenie informačných tabulí sprevádzali protesty , kde sa stretli prívrženci ľavicových myšlienok a ich zarytých pravicových odporcov. K incidentu prepisovania histórie sa radnica Prahy 6 ostro vyhradila, že texty sú schválené Vojenským historickým ústavom i Akadémiou vied. Protestu sa zúčastnila i predsedkyňa pražskej organizácie KSČM Marta Semelová: „Podle jiných historiků to pravda není. Doplňkové tabulky na pomník osvoboditelům – Rudé armádě, Koněvovi – kteří osvobodili Prahu a z velké strany osvobodili Českou republiku, opravdu nepatří.“ Druhá strana však oponovala transparentmi: „Má na rukách krev, odstraňte ho“ alebo „Koněv = komunistická lež“.

Pohľad do histórie (1) – ROK 1945

Celonárodné povstanie v protektoráte Čechy a Morava bolo pripravované českým antifašistickým hnutím už od začiatku roka 1945. Avšak ešte v máji 1945 sa v protektoráte nachádza miliónová Schörnerova armáda a jej rozkaz znie jasne – udržať sa čo najdlhšie a z hlavného mesta urobiť nedobytnú pevnosť. 4.mája ruší protektorátna vláda nariadenie, týkajúce sa dvojjazyčného úradovania, dvojjazyčných nápisov a zákazu vyvesovania československých vlajok. To pôsobí na obyvateľstvo Prahy ako rozbuška. Nemecké cedule sa strhávajú, vyvesujú sa československé vlajky a v meste vládne nadšenie. Ale policajná jednotka, ktorá mala prevziať rozhlas do vlastných rúk narazila na odpor nemeckých vojakov. Tí strieľajú do civilistov mávajúcich československými vlajkami. Nielen rozhlas volá o pomoc a túto výzvu vypočujú ozbrojení i neozbrojení pražania. Stále hrozí útok masívnej nemeckej armády a tak ľudia v noci z 5. na 6. mája 1945 stavajú asi dve tisícky barikád. K dispozícii majú pušky, ľahké guľomety, granáty. S ťažkou technikou prichádzajú na pomoc vlasovci – nemecké jednotky zostavené zo zajatých Rusov, ktorí nenávidia nacistov rovnako ako boľševikov. 6. mája bombardujú Prahu nemecké lietadlá, na niekoľkých miestach dochádza k masakrom bezbranných civilistov vrátane detí. To sa už zapájajú do povstania ale aj členovia protektorátneho vojska, ktorí dodávajú povstalcom muníciu a zbrane. 7. mája sa stupňujú boje o staromestskú radnicu. Nemci už vedia, že od 23.01 hod 8.mája 1945 nadobúda platnosť ich bezpodmienečná kapitulácia. Maršal Ferdinand Schörner sa chce dostať s vojakmi do amerického zajatia a k tomu potrebuje voľný priechod cez Prahu. Preto zavčas rána 8. mája začína mohutný útok na mesto za použitia tankov a pechoty. Boje sú pozastavené až v neskorších poobedných hodinách a jednotky Wehrmachtu môžu prejsť. Lenže Waffen-SS kapituláciu odmieta a ďalej masakruje civilistov. 9.mája v skorých ranných hodinách prichádzajú do mesta jednotky 1.ukrajinského frontu maršála Koneva a nimi sú ulice čistené od fanatických nemeckých ostreľovačov. Odpor posledných jednotiek fanatických esesákov tak zlomil až príchod Červenej armády a definitívne oslobodenie Prahy prišlo 9. mája 1945.

Zhrnutie: Je pravda, že povstanie v Prahe vypuklo dávno pred tým, než sa sovietske vojská z Nemecka dali na pochod. Je pravda, že povstanie v Prahe zachránili príslušníci Ruskej oslobodzovacej armády (ROA) tzv. Vlasovovci. Ale je tiež pravda, že na území Čiech bola posledná mohutná skupina nacistických vojsk – skupina armád Stred. Nemeckí velitelia mali v tom čase k dispozícii skoro milión mužov v zbrani, obrovské množstvo diel a tankov. Keby nemali informácie o postupe Konevovej armády, kľudne by Prahu mohli zrovnať so zemou. Počty mŕtvych by sa rátali na desiatky tisíc. Konev vstúpil už do prakticky slobodného mesta, ktoré náhlivo opustili tak nacisti, ako aj Vlasovovci. Bojovalo sa už len v ojedinelých prípadoch. Faktom zostáva, že práve postup sovietskych vojsk bol tou pravou príčinou ústupu. Nemci vedeli, že od Sovietov žiadnu milosť čakať nemôžu a ponáhľali sa ozlomkrky do amerického zajatia. Tiež je z dnešného pohľadu mimoriadne príznačné, že posledné boje pri Prahe viedli jeho vojská s tankovou divíziou SS Das Reich. Áno, je to presne tá divízia, ktorej znak Wolfsangel (Vlčí hák) mala ako logo Sociálno nacionalistická strana Ukrajiny, rovnako ho používa ako súčasť loga aj známy neonacistický prápor Azov na Ukrajine. Tieto útvary a organizácie podporujú a schvaľujú rovnakí ľudia, ako sú tí, čo bojujú proti Konevovi.

Pohľad do histórie (2) – ROK 1956

„Bezdôvodné vzdávanie sa pozícií v akejkoľvek hre je znakom slabosti alebo hlúposti.“ /Nikolaj Starikov/

… môžeme povedať, že všetko začalo 15. májom 1955. V marci 1955 bola na príkaz Chruščova nečakane pozvaná do Moskvy rakúska delegácia na prípravu medzištátnej dohody, ktorá mala obnoviť nezávislosť a plnú suverenitu Rakúska. Tento dokument podpísaný vo Viedni nadobudol platnosť 27. júla 1955. Podľa dosiahnutých dohôd mali vojská všetkých víťazných krajín v priebehu krátkych deväťdesiatych dní opustiť Rakúsko. 19.októbra 1955 bol ukončený odsun sovietskych vojsk z Rakúska. Správa G.K.Žukova v ÚV KSSS o odsune sovietskych vojsk z Rakúska zo 6.júna 1955 //AP RF.F.3. Op: 64 D.21 LI. 11-14// vraví o celkovom stave v sovietskych vojskách rozmiestnených na území Rakúska a to o počte 38 803 vojakoch a 2 671 robotníkov a úradníkov. Chruščovova zradná politika! Za peknými slovami o stiahnutí všetkých vojsk sa totiž skrývala podstata: Pre ZSSR bolo neporovnateľne dôležitejšie zostať v centre Európy, ako pre kohokoľvek iného! S vojskom v Rakúsku mali Sovieti obrovskú páku a možnosť vplyvu na európsku politiku.

Stiahnutie sovietskych vojsk z Rakúska spôsobilo veľkú škodu geopolitickým záujmom ZSSR a výrazne zmenilo pozície v ich neprospech v rovnováhe síl v Strednej Európe. Tým, že sa rakúsko-maďarská hranica stala priehľadnou, umožnila tak západným tajným službám začať pracovať v Maďarsku. Výsledkom bol ozbrojený konflikt, ktorý sa v tejto krajine odohral na jeseň roku 1956 a na potlačenie ktorého bol ZSSR nútený použiť armádu.

Tu dávam do pozornosti: V roku 1955 Sovieti odišli z Rakúska a v roku 1956 už ich takmer hnali aj z Maďarska! Reakčné sily tak nanovo dostali zelenú! Keďže rakúsko-maďarská hranica sa stala priezračnou, do Maďarska sa cez ňu vrátili bývalí fašisti Miklosa Horthyho, ktorí v tom čase začali pracovať pre tajné služby USA a Veľkej Británie.

Udalosti v Maďarsku nadobudli obludné rozmery plné dezinformácií, ktoré dávali do popredia západné médiá. Neboli to totiž „pokojné demonštrácie“! Ozbrojení militanti, ktorí len 11 rokov predtým bojovali v druhej svetovej vojne doslova lynčovali komunistov a pracovníkov maďarských špeciálnych služieb v uliciach Budapešti. Rozmach „pokojných demonštrácií“ v Maďarsku v roku 1956 a ich scenár možno porovnať s udalosťami v Sýrii. Tam sa tiež začali demonštrácie, ale potom sa u „demonštrantov“ nevedno odkiaľ vzali snajperské pušky, granátomety a guľomety. Na stranu rebelov prešli niektoré časti oficiálnej maďarskej armády. Rozmach bojov, v ktorých vojaci Ruska bránili svoje geopolitické záujmy a nasadzovali vlastné životy, podčiarkuje nasledujúci fakt: “ … Tisícom (presné číslo ešte ani dnes nie je známe) sovietskych vojakov boli udelené rády a medaily, 26 z nich dostalo titul Hrdinu Sovietskeho zväzu, 14 z nich – posmrtne. Osobitným, no otvoreným Vyhlásením Prezídia Najvyššieho sovietu ZSSR z 1.decembra 1956 bol titul Hrdinu Sovietskeho zväzu (štvornásobný) udelený maršalovi Žukovovi. V priebehu dvanástich dní aktívnych bojov sovietska armáda počas vyčíňania „pokojných a neozbrojených demonštrantov“ stratila 705 mužov, z ktorých 22 zostalo nezvestných.

Pohľad do histórie (3) – ROK 1968

Hlboká poklona tým, čo nás pred 51 rokmi zachránili pred zverstvami kapitalizmu. Rodiny pracujúcich Vám ďakujú!

SKOR NEŽ VÁS ZAČNÚ KLAMAŤ O AUGUSTE 1968: Rok 1968 a rok 1989 – rovnaké znaky, rovnaké „hodnoty“, rovnakí protagonisti vyrobení kapitalistickým západom na zdevastovanie krajiny vo všetkých sférach. Rok 1968 nebol pokusom o odstránenie chýb, ktoré tu vzhľadom na historickú krátkosť existencie socializmu v porovnaní s dobou existencie predchádzajúcich systémov zákonite boli, ale neúspešným pokusom o zneužitie týchto chýb na odstránenie socializmu.

Pohľad na súčasnosť – ROK 2019 – REVOLUČNÝ HLAS ČESKÝCH PATRIOTOV

Otevřený dopis – OMLUVA – dceři I. S. Koněva – Natálii Ivanovně Koněvové

Velevážená paní Natálie Ivanovno Koněvová,

     velice prosím, přečtěte si tento můj dopis, a hned na začátku přijměte moji nejuctivější a nejupřímnější OMLUVU Vám a celé Vaší ctěné a vážené rodině v souvislosti s hanebnými událostmi kolem památky Vašeho otce Ivana Stěpanoviče KONĚVA – vynikajícího vojevůdce sovětské Rudé armády, maršála Sovětského svazu, osvoboditele německého nacistického koncentračního tábora Osvětim a také OSVOBODITELE našeho, tedy OSVOBODITELE Československa a jeho hlavního města Prahy, několikanásobného HRDINY SSSR a ČSSR.

     Památku Vašeho otce znázorněnou a vyjádřenou bezbrannou sochou zneuctil a pošpinil „člověk“ – starosta Prahy 6 Ondřej Kolář zbabělým, zavrženíhodným, zákeřným, hrubým a naprosto nepřijatelným způsobem. Právě stejně arogantní lidé jako on se i v nedávné, tragické minulosti považovali za nadlidi. Ondřej Kolář je (nebojím se to tak přesně pojmenovat) fašista! Svým podlým a zbabělým jednáním, a dokonce z titulu funkce starosty Prahy 6, veřejně dokázal a dokazuje, kdo a co ve skutečnosti je, na které straně stojí, ale také, na které straně by stál v době druhé světové války.

Znovu ZDŮRAZŇUJI a UPOZORŇUJI – starosta Prahy 6 Ondřej Kolář je FAŠISTA!          To je pravá podstata a skutečné odhalení celého jeho konání! Kolář (jakož i mnozí jiní) je potomek poražených fašistů, či jejich kolaborantů, udavačů gestapa, přisluhovačů tehdejšího nacistického německého režimu, kteří udáváním svých spoluobčanů německým úřadům posílali své vlastní sousedy, vlastní občany na smrt do koncentračních táborů nebo rovnou na popraviště.

Ačkoliv byla tato fašistická „lidská zvěř“ a sebranka drtivě poražená Rudou armádou Sovětského svazu a jeho tehdejšími spojenci, bohužel, přesto mnozí tito fašističtí „nadlidé“ byli zachráněni, celá desetiletí se skrývali a přežili s novou identitou za pomoci Spojených států různě po celém světě (zejména v Jižní Americe, Střední Americe, ale také v Kanadě, v Austrálii, v USA, v západním Německu, v Rakousku a jinde). Potomci kolaborantů a udavačů přežili i v Československu a čekali na svoji příležitost. Nečekali ale rozhodně se založenýma rukama. Podněcovali protistátní podvratnou činnost proti socialistické společnosti, proti Sovětskému svazu, formou nejrůznějších štvavých vysílaček (Svobodná Evropa, Hlas Ameriky, Rádio Vatikán…), šířili protistátní, protisocialistické tiskoviny, letáky, samizdaty, sdružovali se v různých intelektuálních sdruženích a skupinách, různí ti disidenti, Charta 77… Podle instrukcí a pokynů a za peníze těch, kterým sloužili (tedy USA a Západu), organizovali, připravovali a prováděli v socialistických zemích nepokoje, vnitřní rozvraty, pokoušeli se pod nejrůznějšími záminkami (demokratizace společnosti, svoboda slova, socialismus s lidskou tváří atd.) vyvolat a uskutečnit státní převraty. Tak tomu bylo i v roce 1956 v Maďarsku, tak tomu bylo i v srpnu 1968 v Československu, tak tomu bylo i v roce 1980 v Polsku. Naštěstí tehdy se jim to ještě díky vojenské síle Varšavské smlouvy a politické jednotě nepodařilo.

     Jejich příležitost nastala až příchodem zrádce a zaprodance Michaila Gorbačova k moci v SSSR, dále pak zradou vrcholných přestavitelů státní moci socialistických států, následně rozpadem (1989) východního bloku socialistických států, zánikem (1991) Varšavské smlouvy, rozpadem (1991) SSSR.

     Nastolením nového společenského řádu v Československu po zinscenovaném státním převratu v listopadu 1989, rozpadu socialistického Československa na dvě tak zvané republiky – České a Slovenské, ale ve skutečnosti jen dvě kolonie Německa, kolonie Evropské unie, kolonie USA, se moci v obou tak nově vzniklých koloniích uchopili lidé (právě ti potomci fašistů, kolaborantů, udavačů, zrádců a zaprodanců Západu a USA), kteří nás zavlekli a vlečou po cestě fašizace společnosti a chorobné nenávisti k Rusku, k ruskému národu, ke všemu ruskému! Nikdy totiž tato fašistická lidská verbež, svoloč nezapomene na svoji zaslouženou obrovskou porážku, na to obrovské ponížení, na překažení jejich plánů, které jim v tak drtivé míře udělil Sovětský svaz, sovětský lid, Rusové, Rusko, sovětští, ruští vojáci a jejich velitelé, maršálové!

     Protože jsou ve své podstatě fašisté zbabělci a zákeřní pokrytci, dávají svoje nesmíření se s porážkou ve druhé světové válce a svoji chorobnou nenávist k Rusku najevo odstraňováním, ničením a hanobením bezbranných soch a památníků sovětským vojákům – vojákům Rudé armády a to po celé Evropě. Děje se tomu tak ve všech pobaltských státech, je tomu tak na Ukrajině, v Polsku, v Rumunsku, v Bulharsku. Bohužel s obrovskou bolestí ve svém srdci a bezměrnou hanbou musím konstatovat a přiznat, že i česká (zrovna tak ale i slovenská) politika a celá společnost se fašizuje. Západní „civilizace“ ve vleku diktátu USA falšuje a přepisuje dějiny, ve školách se učí podle zfalšovaných, přepsaných učebnic dějepisu. Ve vládě, na soudech, v úřadech, ve vedení bezpečnostních složek, na ministerstvech školství, ale i kultury, jakož i na radnicích měst jsou již fašisté, či lidé fašismus podporující. Učebnicovým příkladem a jasným důkazem toho všeho je právě i podlé, arogantní jednání fašisty – starosty Prahy 6 Ondřeje Koláře. Ale Kolář rozhodně není sám, stejný je primátor Prahy Hřib, ministr Petříček, Kalousek, Němcová, Schwarnzerberg, Štětina, vysloužilý generál Pavel, učitelé, umělci… Fašismus je na vzestupu.

     Tím více musím napsat a přiznat, jak neskutečně mnoho, upřímně a z celého svého srdce, z celého přesvědčení si vážím a cením zásluh, statečnosti, obětavosti, vojenského umu a velitelské geniality Vašeho otce a maršála VÍTĚZE NAD FAŠISMEM Ivana Stěpanoviče Koněva. Kdyby maršál Rudé armády KONĚV, kdyby Sovětský svaz, nás neosvobodili od německé genocidy, nikdo z nás Čechů, Slováků by dnes nežil. Nikdo! Kéž by i v té dnešní době se našli takoví stateční, nesmiřitelní, čestní bojovníci proti ZLU jako byl Váš otec!

     Vrátím se na začátek, na úvod… znovu… moje svědomí, čest, hrdost, vděk za osvobození, obdiv k Vašemu otci mi přirozeně říká, abych se co nejuctivěji a nejupřímněji Vám a celé Vaší ctěné rodině omluvil za hanobení památky Vašeho otce, kterého se dopustil a dopouští starosta Prahy 6 – fašista Kolář, část politického spektra, primitivní vandalové a ta část české společnosti, která je tak chorobně nenávistně naladěná proti Rusku, proti tehdejšímu Sovětskému svazu, proti všemu ruskému. Rád bych věřil, chci věřit tomu, že spolu se mnou se Vám všem chce omluvit i ta část české společnosti, která to vnímá a cítí úplně stejně jako já. A věřím tomu, že nás je stále převážná většina. Dovoluji si tedy OMLUVIT SE VÁM nejen za sebe, ale i za tuto českou většinu. Prosím, přijměte naši upřímnou omluvu. Jsme na Vaší straně a navždy s Vámi.

Děkuji

Mgr. Petr Michalů, Sankt-Petěrburg, 9. září 2019

Ivan Konev oslobodil od okupácie nemeckými nacistami veľkú časť východnej Európy, priamo sa podieľal na karpatsko-dukelskej operácii v roku 1944, na oslobodení koncentračného tábora Osvienčim a na dobytí Berlína v roku 1945. NEZABÚDAME! SLOVENSKÉ SRDCE JE NA STRANE ČESKÝCH PATRIOTOV!

---