11. 9. 1973: Nástup fašizmu v Čile

Keďže je 11. septembra, všade rezonuje pätnáste výročie teroristického útoku na Svetové obchodné centrum. Podobne ako po minulé roky, i tentoraz ostáva v tieni ďalšie, nemenej dôležité výročie – výročie prevratu v Čile, zosadenia legitímne zvolenej vlády Salvadora Allendeho a nastolenia extrémne tvrdej pravicovej diktatúry pod vedením Augusta Pinocheta. Poniektorí užívatelia sociálnych sietí si však spomenuli aj na túto menej známu verziu „911“.

Ivan Lulják:

„V pamäti sveta
dlhý rad hrobov svieti,
v pamäti sveta
znejú náreky detí.
Preto sú blízke
tie kraje vzdialené,
ktorých sú krídla slobody spálené.“

Dr. Salvatore Allende (1908-1973)

Čilský prezident, pokrokový človek, ktorý zahynul pri obrane prezidentského paláca. 11. septembra 1973 sa v Čile dostala k moci fašistická junta vedená Pinochetom.

Aleš Hubert: 11. září je dnem, který se zapsal do historie černým písmem. Zatím co si celý svět, který je podroben ekonomicko vojenskou mašinérii nejagresivnějšího impéria v dějinách světa připomíná teroristický útok na tzv. „dvojčata“, bylo datum 11. září dávno černým dnem. 11. září 1973 byl za mohutné podpory CIA zlikvidován pokrokový režim prezidenta Allendeho v Chile. Jeho vražda otevřela cestu fašismu. Reźim diktátora Pinocheta (kterého obdivovali i někteří čeští „demokratičtí“ politikové) si vyžádal desítky tisíc životů. Dnes o tom všechny média mlčí. Musí mlčet, protože by jinak musela mluvit i o tom, že USA napomohly mnoha fašistickým režimům v Jižní Americe. Musela by mluvit o tom, že kapitalismus a fašismus jsou ze stejného hnízda. Ano, truchleme nad teroristickým činem v USA a zapomeňme na teror který tohle impérium rozsévalo a stále rozsévá ve všech krajinách jejich zájmu.

Z obléhaného prezidentského paláce pronesl prezident Allende svůj poslední projev k lidu Chile:
„Toto je bezpochyby poslední příležitost, kdy k vám mohu promluvit. Vzdušné síly už bombardovaly vysílače rádia Portales a rádia Corporación.

V mých slovech není hořkost, nýbrž rozčarování, a tato slova budou morálním trestem pro ty, kdo zradili přísahu, kterou složili: čilští vojáci, titulární vrchní velitelé, admirál Merino, který se sám prohlásil vrchním velitelem námořnictva, a také pan Mendoza, podlý generál, který ještě včera přísahal věrnost a loajalitu vládě, a pak se prohlásil generálním ředitelem policie.

Tváří v tvář těmto skutečnostem mohu vzkázat pracujícím jen jedno: Já se nevzdám! Jsem na svém místě v historickém přechodu a věrnost lidu zaplatím svým životem. A jsem si jistý, že semínko, které jsme zaseli do čestného svědomí tisíců a tisíců Chilanů, se nikdy nedá definitivně vykořenit.
Mají sílu, mohou si nás podrobit, ale sociální procesy se nezastaví ani zločinem, ani silou. Dějiny jsou naše a tvoří je lid.

Pracující mé vlasti: chci vám vyjádřit vděčnost za věrnost, kterou jste vždy měli; za důvěru, kterou jste vložili do člověka, který byl pouze tlumočníkem velké touhy po spravedlnosti, který dal své slovo, že bude dodržovat Ústavu a zákony a také tak činil. V tomto konečném okamžiku, posledním, kdy se k vám mohu obrátit, bych chtěl, abyste se z této lekce poučili. Zahraniční kapitál a imperialismus, bok po boku s reakcí, vytvořily klima k tomu, aby Ozbrojené síly porušily svou tradici, které je učil generál Schneider a kterou znovu stvrdil velitel Araya — oběti téže sociální vrstvy, která bude nyní ve svých domovech doufat, že s pomocí cizí ruky znovu dobude moc, aby mohla nadále hájit své výnosy a svá privilegia.

Obracím se především ke skromné ženě naší země, k zemědělkyni, která nám důvěřovala; k dělnici, která pracovala navíc; k matce, která věděla, nakolik nám záleží na dětech. Obracím se k odborníkům, k vlastencům, kteří už dlouho pracovali proti vzpouře podporované profesními sdruženími, třídními sdruženími založenými k tomu, aby hájila výhody, které kapitalistická společnost dává jen nemnohým. Obracím se k mládeži, k těm, kteří zpívali, kteří projevovali svou radost a bojovného ducha. Obracím se k čilskému muži, k dělníkovi, k rolníkovi, k intelektuálovi, k těm, kteří budou pronásledováni, neboť fašismus se v naší zemi už nemalou chvíli projevoval v teroristických atentátech: vyhazoval do povětří mosty, přerušoval železniční spojení, ničil ropovody a plynovody, za mlčení těch, kteří měli povinnost zakročit. Byli kompromitováni; dějiny je budou soudit.

Radio Magallanes bude zajisté umlčeno a klidný tón mého hlasu k vám už nedorazí. Nevadí, nadále ho uslyšíte. Budu vždy s vámi. Přinejmenším zanechám vzpomínku coby důstojný člověk, který byl věrný věrnosti pracujících.

Lid se má bránit, nemá se však obětovat. Nemá se nechat zničit ani provrtat kulkami, ale nesmí se ani ponížit.

Pracující mé vlasti: mám důvěru v Chile a v jeho úděl. Druzí lidé překonají tuto šedivou a hořkou chvíli, v níž se zrádcové snaží prosadit. Mějte na paměti, že mnohem spíš dříve než později se opět otevřou široké třídy a aleje, po nichž kráčí člověk svobodný k tomu, aby vybudoval lepší společnost.

Ať žije Chile! Ať žije lid! Ať žijí pracující!

Toto jsou má poslední slova a jsem si jistý, že moje oběť nebude zbytečná. Mám jistotu, že bude přinejmenším morální lekcí, která potrestá proradnost, zbabělost a zradu.“

https://youtu.be/HC8UirZLCZQ

Foto: geya garcia, CC

Redakčná poznámka: Redakcia DAV DVA nezodpovedá za prezentované názory prispievateľov či respondentov a nemusí sa s nimi úplne, ani čiastočne stotožňovať.

Pridaj komentár