Prvorepublikový kolektiv komunistů sdružených kolem časopisu DAV představoval velmi důležitý zdroj osobností, kulturní i politické síly pro rozvoj slovenského a potažmo československého komunistického hnutí. Hlavními osobnostmi tohoto kolektivu byli Vladimír Clementis, Daniel Okáli a Andrej Sirácky.
Spolupracovníků však bylo mnohem více. Mezi nimi byli i Gustáv Husák, Laco Novomeský, Julius Fučík, nebo Ivan Olbracht. Na práci prvorepublikových davistů navazuje činnost dnešního kolektivu nazvaného DAV DVA. K připomenutí práce prvorepublikových davistů v roce stého výročí od vzniku Československa byla uspořádána v sobotu 30. června konference v Bratislavě.
Přednášejícími byli politoložka Mgr. Jana Sivičeková, historik Mgr. Ivan Luljak a publicista Ing. Juraj Janošovský. Mezi hosty konference jsme viděli i syna Daniela Okáliho a vzdálenou neteř Laca Novomeského. Za KSM byli přítomni dva členové jeho vedení.
Na konferenci zazněly i netradiční pohledy na československé dějiny. V politologické části byl zmíněn rozdíl v chápání internacionalismu u socialistické avantgardy a socialistických realistů jejichž konflikt vyvrcholil v padesátých letech 20. století. Historická část přednášky upozornila vývoj prvorepublikových zákonů, které měly v kontrastu k zaniklému Rakousku-Uhersku dát vzniknout sociálnímu státu. Ale již po prvních letech doznaly novelami tolik škrtů a úprav, že se změnily ve velmi silný nástroj buržoazie k podrobení pracujících způsobem, který byl v některých ohledech tvrdší, než předchozí způsoby zaniklého mocnářství. Byly vysvětleny ústupy z podpory v hmotné nouzi již v prvních letech existence Československé republiky i dokumentovány policejní a kriminální postupy proti hladovým stávkám. Ze slovenských příkladů je asi nejviditelnější událost v Košútech z roku 1931, kdy zásah tehdejší československé policie bez přehánění připomínal chování jednotek SS z druhé světové války. Bylo upozorněno na obrovský kontrast mezi lživou glorifikací života v období prvorepublikového Československa v dnešních médiích a realitou tehdejšího obyvatelstva, zejména toho v regionech.
Zatiaľ neoficiány záznam z Občianskej televízie (oficiálna verzia čoskoro na TV DAV)
Ve vztahu k samotným davistům první i druhé generace, tedy prvorepublikovým a dnešním, byly zmíněny podobnosti a rozdíly v politickém postavení. Lukáš Perný ukázal příklady prvorepublikové cenzury, kdy v tištěné verzi DAVu chyběly články a přímo ve výtiscích byly místo původního textu bílé plochy. Rozdíl mezi cenzurou první republiky a dnes spočívá zejména v oficialitě této cenzury. Zatímco první republika cenzuru prováděla „de jure“ v souladu se zákonem, tak dnes je bez zákonného podkladu prováděna „de facto“. V praxi pak rozdíl vidíme například v tom, že zatímco prvorepublikoví davisté měli ve výtiscích novin bílá místa, tak dnešní davisté jsou škrtnuti z mediálního světa zcela. Analogicky podobně na tom byly a jsou i jiná opoziční hnutí. Rozdílné podmínky práce první a druhé generace davistů spočívá i ve společenské zkušenosti lidí. Davisté první generace pracovali v podmínkách kapitalismu bez předchozí zkušenosti obyvatelstva se socialismem, zatímco dnešní davisté působí ve společnosti s tuto zkušeností. V mnohých ohledech se však práce obou generací podobá.
Spracovala členka KSM
i
