Kritika baťovského kapitalizmu – Prejav senátora Josefa Hakena v Senáte 25.01.1932

Místopředseda Trčka (zvoní): Další slovo má pan sen. H a k e n.

Sen. Haken: Kapitalistické státy, tonoucí v těžké a čím dále tím více se šířící krizi, hledají z ní různá východiska. V poslední době vidíme u všech kapitalistických států snahy, zabezpečiti si vysokými cly domácí výrobu a ubrániti se dovozu cizích výrobků. Tato snaha po soběstačnosti států má ovšem svůj rub vězící v tom, že hospodářská autarkie zesiluje krisi všech kapitalistických států. Předloha, kterou projednáváme, je tohoto rázu. Také Francie, jako jiné státy, brání se dovozu cizích výrobků, omezuje zahraniční obchod a sleduje snahu soběstačnosti, ale tím zostřuje krizi nejen uvnitř státu, poněvadž domácí konsum poklesá ve Francii jako jinde, nýbrž zostřuje ji i v těch státech, které do Francie dovážely.

Předloha týká se československé obuvi a jejího vývozu do Francie. Československo je v tomto vývozu do Francie na druhém místě; před ním je Německo. Vývoz do Francie týká se z Československa zejména firmy Baťa a krize, jež už tluče na brány Baťových závodů bude v nich posílena, což bude míti za následek další propouštění dělníků Baťových závodů.

Na tomto případě vidíme zvláštní zjev. S Francií je Československo v úzkém přátelském styku. Ten styk jeví se v tom, že Francie je politickým, vojenským, svrchovaným pánem Československa. Francie sleduje své imperialistické cíle, i Československo má své zvláštní imperialistické cíle, ale Československo je zároveň důležitou oporou imperialistických snah kapitalistické vlády francouzské. Říkal jsem, že Československo je nejen pod politickým, nýbrž i pod vojenským tlakem Francie, že v Československu existuje francouzská vojenská mise; že horečné zbrojení a přípravu válečné dělí se na nátlak a pod dohledem Francie, je všeobecně, známé. Francie je v čele válečných příprav a válečného štvaní proti Sovětskému svazu. I Československo v tomto svazku imperialistické Francie sleduje cíle Sovětskému svazu nepřátelské a nedávný provokační případ legačního rady moskevského zastupitelství československého Vaňka nám ukazuje, že nepřátelství Československa proti Sovětskému svazu trvá, a že Československo ve spolku s ostatními imperialistickými mocnostmi intrikuje válčení proti Sovětskému svazu. Pan ministr zahraničí nedal dostatečného vysvětlení případu Vaňkova. Nedal dostatečného vysvětlení poměru Československa k Sovětskému svazu. (Výkřiky sen. Mikulíčka.) Proto jsme podali návrh, aby se ministr zahraničí dr. B e n e š dostavil do schůze senátu a otevřeně promluvil o vztazích a poměru Československa k Sovětskému svazu a také o provokačním případu Vaňkově, jenž se zesměšněním nedá sprovoditi se světa.

Když již mluvíme o vývozu obuvi, je nutno, abychom se také při této příležitosti, poněvadž se předloha dotýká – a důvodová zpráva to přiznává – v prvé řadě ty Baťovy, krátce podívali také na poměry v Baťových továrnách. Království Tomáše Bati je velmi široké. Přijedeš-li do Přerova, jsi v něm, právě tak jako jsi v něm, již v Břeclavě, neboť až odtud žene bída robotníky – on je nazývá spolupracovníky – do Baťových závodů. Ale hlavní síly dodávají chudé kraje Slovácka a Valašska. Územní hranici překročuješ u Otrokovic, kde tě večer vítají velké skelné plochy jasně ozářených budov letiště a některých podniků. Pak už tě veze Baťova dráha do Baťova města.

V chudém zemědělském kraji znamenal rychle rostoucí podnik ohromný převrat. Vsával velmi rychle mladé síly lidu čím dále z většího okruhu. Jen malá část bydlí ve Zlíně, hlavně v Baťově internátě, většina dojíždí vlaky a autobusy. K usídlení ve Zlíně jsou zaměstnanci různými způsoby přímo donucováni. Zlín, venkovské hnízdo, ztrojnásobil v 10 letech své obyvatelstvo a čítá nyní kolem 30.000. Proto tu shlédneš rozdíly až k smíchu komické. Anachronismy z minulého století zjevují se v kulisách posledních vymožeností současného století.

Nemáme dnes v úmyslu hodnotiti výrobní systém Baťův, níž posuzovati jeho obchodní metody. Obdiv a nadšení ponecháme soc. demokratům. Baťův systém není nic zvláštního, vyplývajícího z geniality jednotlivcovy. Je to poslední slovo kapitalistického vývoje, nejrafinovanější kapitalistické upírství. Máme na zřeteli postavení zaměstnanců, jimž Baťa eufemisticky říká, jak jsem pravil, »spolupracovníci«. I v tom jeví se už ohromná rafinovanost moderního otrokáře. Nasazuje si masku lidumila, demokrata, starostlivého otce zaměstnanců a pod. Ve skutečnosti je to maska demagoga, za níž se skrývá vypočítavý kořistník a vyděrač. Moderní kapitalistický otrokář ví, že vyděračství a teror musí zabalovati do ohlupovací ideologie, že musí spoutati myšlení svých otroků, aby je mohl plně fysicky vykořisťovati. To je podstatný znak fašismu.

Baťův systém je systém fašistický, systém hrubého kořistnictví a násilí. Tomáš Baťa sám je obdivovatelem fašismu a Mussoliniho. Ve veřejném dopise s letecké své cesty psaném minulého měsíce mluví o fašistické Itálii a Mussolinim, takto: »Veliká budoucnost čeká tuto zemi a tento lid, když mu zůstane zachován jeho veliký vůdce.« Jestliže v soc. demokracii našli se obdivovatelé batismu, svědčí to jen o jejich fašistické protidělnické orientaci. Naznačil jsem, již, že Baťův systém není nic ojedinělého, ani původního. Je to fašistický sytém rafinovaného vykořisťování, myslíme-li na zaměstnance, Baťovy »spolupracovníky«. Nejvýhodnějším předmětem vykořisťování je mládež. Ohromná většina dělnictva Baťových podniků jsou mladé dívky a mladí hoši. Baťovi »mladí muži« jsou chlapci. Největší počet dělnictva je ve věku od 16-19 let. Tato mládež je ovšem též nejpřístupnější ovlivňování fašistickou ideologií, jež je důležitým činitelem – kromě teroru – vykořistovatelských metod Baťových. Pro 20.000 mladistvých dělníků a dělnic Baťových závodů neplatí zákon o 8 hodinové době pracovní. Celé desetiletí pracují dělníci 12 až 14 i více hodin denně, aniž by se našel dozorčí orgán, jenž by zakročil. U Bati nerozhoduje pracovní doba, ale plán. Každá dílna musí svůj denní plán zdolati. Plán je ovšem tak vypočítán, že jej nelze splniti v zákonné pracovní době, nýbrž jen při maximálním napětí sil, provázeném rafinovaným, otrockým, popoháněčským systémem a dlouhou dobou pracovní.

Baťa vítězí nad konkurenty nejen technickým zařízením, organizací výroby i obchodu, silou kapitálu, ale i systémem nehorázného vykořisťování zaměstnanců. Ministerstvo soc. péče je v Československu téměř trvale v rukou soc. demokracie, ovšem, že těmto ministrům ani nenapadlo, aby zaměstnance Baťových závodů chránili alespoň v rámci nedostatečného sociálního zákonodárství. Fašistické ovlivňování nastává již ve škole, jež je Baťova, zdmi i duchem. K ní se pojí průmyslová škola pokračovací. Leč o škole povíme si jindy. Baťa vydává i vlastní časopis, jenž je zaměstnancům vnucován. Četba časopisů jiných stran kromě soc. demokratických je zakázána. A před Baťovou továrnou prodává se volně jenom soc. demokratický »Přítel Lidu«. (Sen. Mikulíček: A národně sociální »Večerník«!) Ano, a národně sociální »Večerník«. To je příznačné pro strany socialistické. Hlavním posláním Baťova časopisu jest ovlivňovati a duševně spoutávati zaměstnance. I to děje se velmi rafinovaným způsobem. Ve škole má šéf Vránu, v listě Cekotu. Leč ovlivňované prostředky nebyly by ničím bez násilí, bez prostředků donucovacích. Celá oblast Baťova království je pod Baťovým terorem. Svobodné přesvědčení a jednání je u zaměstnanců vyloučena, neboť jeho teror sahá i mimo řady zaměstnanců závodu. K Baťovu heslu » Náš zákazník, náš pán«, nutno přidati »Náš zaměstnanec, náš otrok.« I soukromý život zaměstnanců je pod dohledem a tlakem Baťovým a i to je známkou fašismu, že i veřejné orgány jsou pod Baťovým vlivem a v jeho službách, i politická správa, soud, okres, obec, četnictvo, policie atd.

Vypravuje mně 18-letá dělnice Baťovy gumárny: »Teď nepracujeme tolik hodin denně, neboť je méně práce, ale v gumárně poměrně ještě více, než v dílnách kožené obuvi. Přišla jsem k Baťovi před dvěma roky v 16 letech. Bydlím v internátě. Po šesté ráno jsme vstávaly, cestou do továrny jsme se zastavily v obchodním domě na malou snídani. 5 minut před 6 hodinou museli jsme státi u stroje. Pracovaly jsme v horečném tempu bez nejmenšího oddechu až do dvanácté hodiny polední. Pak skok do závodní jídelny, 5 minut před ¾ 1 stály jsme opět u stroje. Naše polední přestávka nikdy není delší 40 minut. Večer jsme pracovaly do 6 až 7 hodin, t.j. 12 až 13 hodin denně.« (Sen. Mikulíček: Když se autobus zpozdil o 3 minuty a dělníci přišli o 3 minuty pozdě do práce, Baťa je vyhodil!) Ano.

»Týdenní moje mzda činila, nebylo-li pokut, 220 až 240 Kč týdně. Nyní je nižší. Práce při tak dlouhé době pracovní byla tak vyčerpávající, že na mne chodily mdloby a bolela mne hlava a žaludek. 8 hodin denně nepracujeme nikdy, vždy o mnoho více. Teď se to tak nepřepíná, je málo práce. Za to je teď mnoho pokut. Tento týden jsem brala 200 Kč, 40 Kč mně bylo strženo na pokutách. Pracovaly jsme na galoších. Za každou chybu je nám strhováno 10 Kč pokuty.« 10 děvčat Baťovek, jež s námi jedou vlakem v téže oddílu, mluví totéž a doplňují výklad tohoto děvčete. Každá hlásí výši pokut v tomto týdnu: 30, 40, 50 Kč. Za každou maličkost se propouští. Od vánoc bylo propuštěno několik tisíc dělníků a dělnic. V závodě je z toho panika, neboť propuštění neměli nároku na podporu v nezaměstnání podle gentského systému. Baťa totiž nepřipustí žádné odborové organizace v závodě. Propuštění dělníci, bydlili-li v Baťových domech, jsou kromě toho ihned vyhozeni z bytu. Vykořisťované dělníky vyhazuje Baťa na ulici. Nezaměstnaní Baťovci musí žádat na Baťovi dostatečnou podporu v nezaměstnanosti, a byli-li v jeho bytech i další bydlení v nich. U Bati je veliká spotřeba dělnických sil. V několika letech je dělník fysicky i duševně opotřebován. Je propuštěn pod různými záminkami a nahrazen čerstvou, mladou silou. Výkon Baťových dělníků je vybičován na nejvyšší hranici. Mzdy jsou soustavně stlačovány. Baťův vykořisťovatelský systém je tím vražednější, že se dotýká mladých děvčat a hochů, jež napínavá práce v době fysického i duševního rozvoje láme a mrzačí. Krize tlačí se jíž do bran Baťových závodů. Rozvoj Zlína zdá se býti u konce. Rostoucí celní přehrady omezily export a bída domácí konsum. Baťa je překapitalizován. Investuje ohromné miliony do staveb obchodních domů v tuzemsku i za hranicemi; kromě toho zřizuje za hranicemi nové továrny. Vyváží kapitál. Tím více musí býti Baťovi zaměstnanci na stráži a organizovat se k boji proti vražednému systému, i proti propouštění. Jediným vůdcem je jim v tom komunistická strana. Tolik zatím o Baťově režimu. Jindy povíme o něm ještě více.

Foto: Sludge G, CC

Odoberajte prehľadný sumár článkov - 1x týždenne

Zdieľaj tento článok:

Pridaj komentár

Vaša e-mailová adresa nebude zverejnená. Vyžadované polia sú označené *