Sociológ Petr Sak: Komunizmus a totalita sú nezlučiteľné – (1) Principiálne otázky okolo pojmu „komunizmus“

Zdieľaj článok:
Prepošlite článok emailom

Do redakcie sme dostali článok českého sociológa Doc. PhDr. Petra Saka, CSc., ktorý sa do hĺbky týka našich najdôležitejších tém. Uvádzame ho preto v plnom znení a vzhľadom na jeho rozsah sme ho rozdelili na tri časti.

Kde byl komunizmus ?

Ve veřejném a mediálním prostoru se běžně potkáváme v nejrůznějších souvislostech s tvrzením, že před listopadem v Československu existoval komunizmus. V České televizi jsou běžné používány obraty: „když tu byl komunizmus“, „když u nás skončil komunizmus“.  Pokud by šiřiteli tohoto názoru byli pouze novináři, tak by mne to při jejich vzdělanostní úrovni nepřekvapovalo. Ovšem toto tvrdí i bývalí a současní ústavní činitelé, u kterých lze předpokládat určitou míru vzdělanosti, již také občas proklamují. 

Šokující pro mne však bylo slyšet o komunizmu v Československu před listopadem 1989 od předního filozofa prof. PhDr. Václava Bělohradského při jeho přednášce na Novotného lávce. Poté, co jedna z účastnic v diskusi zklamaně prohlásila, že od filozofa čekala používání přesného pojmosloví a komunizmus v Československu nebyl, filozof reagoval tvrzením, že se stalo všeobecným zvykem období před listopadem 1989 tak nazývat. Toto vysvětlení pro mne bylo stejně šokující jako označení předlistopadového období. Ovšem co je komunizmus nechápe ani přední teoretik KSČM a dlouholetý poslanec a místopředseda KSČM Miloslav Dolejš, jak dokládá následující citát: „ … protože se distancujeme od nehumánního komunismu a od bestiálních projevů stalinismu.“ (Dolejš, 2020)

Co je filozofie? Zdálo by se, že vzhledem k tomu, že tento pojem je používán pro stejnou oblast lidského uvažování od starověku, tak bude osvojen celou společností a většinou populace správně chápán. Podle způsobu, jakým je tento pojem používán, mám pochybnosti o jeho všeobecném pochopení. Od trenérů kopané můžeme slyšet o filozofii jejich hry a ve stejném smyslu se vyjadřují lidé i v jiných oblastech lidského konání.  To svědčí o naprostém nepochopení, co je filozofie a svévolné používání pojmu filozofie o nevzdělanosti a nízké kulturní úrovni. Ve slovnících můžeme najít, že filozofie je nejobecnější věda zabývající se jsoucnem. Také můžeme sledovat dělení filozofie na ontologii, gnozeologii, etiku a logiku.

Pochopení filosofie můžeme rovněž hledat v překladu řeckého slova filosofie, které bývá překládáno jako láska k moudrosti. Tradice evropské filozofie začíná ve starém Řecku a zde lze také hledat naplnění významu láska k moudrosti. Naplnění pojmu láska k moudrosti znamená kvalitativní posun v evoluci člověka, který v historii lidstva a v evoluci člověka bývá vyjadřován různou terminologií v odlišných systémech (Sokrates, Ježíš, Teilhard de Chardin, Král, Popper, …). Znamená to posun lidského bytí od materiální každodennosti k trvalým hodnotám jsoucna, posun od ega a tělesné existence k oživení účasti na duchovní podstatě jsoucna.  Příkladem této „transformace“ je Sokrates, který učil této cestě láskou k moudrosti a za kažení mládeže byl odsouzen k smrti vypitím bolehlavu.  

Filozof není absolvent filozofické fakulty či člověk, který umí citovat jiné, za filozofy nějakou komisí či úřadem, považované autory. Filozof se konjunkturálně nevztahuje k pohybu většiny a moci, ale v „lásce k moudrosti“ se vztahuje k hledání podstaty skutečnosti a účasti na ní.

Přiklonění se k mýtu, k mystifikaci, souznění s většinou a odklonění se od poznávání pravdy, hledáním přesného pojmenování skutečnosti, popírá filozofa. Ostatně Václav Bělohradský v posledních třiceti letech ukazuje značnou flexibilitu neustále. Nejdříve byl výrazným příznivcem neoliberalizmu a Václava Klause a Silvia Berlusconiho, aby se následně od nich odklonil a kandidoval za sociální demokracii do Senátu. Po dalším pohybu na politické scéně se objevoval na akcích Hnutí Ano a pokud Milion chvilek bude dostatečně perspektivní, můžeme prof. Václava Bělohradského očekávat i na tribuně po boku člověka, který přímo symbolizuje svým zběhnutím z teologie přesun od usilování o pravdu k získání moci.

Moudrost a pravda, poznání jsou kategorie, které z principu ohrožují moc, jakoukoliv moc, a ta vždy usiluje, stejně jako moc ve starém Řecku, o potlačení, ne-li přímo vymýcení těchto kategorií ze společnosti. Úměrně, jak se rozšiřuje ve společnosti moudrost, pravda, poznání a svoboda slova jako nástroj jejich dosažení, klesá moc mocných. Paradoxem je, že ti, kteří moc nemají a sází na tuto moc bezmocných, okamžikem, kdy tuto moc získají, zcela zákonitě začnou zavírat cesty k moudrosti a poznání. I dnešní doba má k zavírání těchto cest své nástroje, instituty a specialisty. Už samotný fakt vyčlenění 150 miliónů Euro Evropskou komisí na boj s tzv. dezinformacemi, což je orwellowský eufemizmus pro cenzuru, je zcela dostatečnou a jednoznačnou výpovědí o Evropské unii. 

V roce 2008 jsem v revue Prostor publikoval článek, v němž jsem na závěr v souvislosti s internetem identifikoval dva budoucí civilizační trendy. Dva možné směry vývoje digitalizované a medializované lidské civilizace představuje na jedné straně rozměr utváření nového modálního člověka – člověka planetárního, žijícího vědomě v planetární realitě, na druhé straně digitální totalitu světové mocenské a finanční elity. Skutečný vývoj bude probíhat jako svár mezi těmito tendencemi a jako konflikt sil, stojících proti sobě v zájmu světové elity na jedné straně a evolučního posunu planetárního člověka na straně druhé.

V současnosti jsme nejen svědky, ale i účastníky až hysterického úsilí nositelů „nové totality“ získat kontrolu nad informačními toky v kyberprostoru. Tato oblast se stala dokonce až klíčovou pro mocenské ovládnutí civilizace. V jejím rámci se vytváří vlastní ideologie, pojmy (dezinformace, hoax, fake news, …), vyčleňují se závratné finanční prostředky, buduje institucionální infrastruktura a profiluje pracovník pro boj s nesprávnými informacemi dle manuálu Orwellova Velkého bratra.

Je třeba mít neustále na paměti, že stát je produkt společnosti pro efektivnější zajišťování služeb člověku. Společnost je primární živé sociálno, zatímco stát jako jeho produkt a nástroj je v řádu jsoucna o řád níže a záměna jejich pozic v systému je v rozporu s duchovním řádem jsoucna a evoluce. V žádném případě nesmí být stát nadřazován člověku, nemá mu vládnout, ale sloužit. Ve společnosti opakovaně určité skupiny usilují o ovládnutí státu a jeho prostřednictvím o ovládnutí lidí. Není úkolem státu, tím méně vyšších umělých útvarů (RVHP, Varšavská smlouva, Sovětský svaz, Evropská unie, NATO), říkat lidem, co je pravda. Hledání pravdy je evoluční smysl každého jednotlivého člověka a degradace tohoto poslání člověka na mechanické přebírání „pravdy“ od byrokracie, sloužící mocensko finanční elitě (plutokracii), je degradací člověka a lidské civilizace a nasměrování na slepou trajektorii vývoje. 

.

Moudrost stáří, sebevědomí vysokoškoláků

Nositeli moudrosti bývali vždy spíše staří lidé. Evropská komisařka Věra Jourová požaduje, aby při sledování internetu byli staří lidé kontrolováni a poučováni mladými, již správně socializovanými a indoktrinovanými (viz Hřib a další piráti), kteří jim budou vysvětlovat, co čtou. Elfové zase říkají lidem ne co je lež, ale hoax, dezinformace, fake news. O tom, co je pravdivé, (cenzurovaní) má rozhodovat Demagog.cz. V rámci skupiny Demagog.cz cenzuru provozuje 40 „digitalizovaných“ lidí, z toho pouze 9 má ukončené vysokoškolské vzdělání, 31 je studentů.  Co je to za osobnosti, které ve vývojové fázi adolescence jsou schopni určovat co je pravda? Jaký rozdíl proti filozofovi, který říká: „Vím, že nic nevím“. Tito jedinci absolutně postrádají pokoru a o to více disponují arogancí a primitivním sebevědomím. Takovým sebevědomím ve vztahu k pravdě mohou disponovat pouze lidé na nízké úrovni poznání. Osobnost jedinců z Demagoga má specifickou konfiguraci vlastností, některé vlastnosti jsou zastoupené silně, jiné slabě a jiné absentují. Tato konfigurace je konfigurací protonacistické osobnosti. Ve své typologii a analýze generací mládeže[1] upozorňuji, že aktuální generace mládeže obsahuje segment mládeže s charakterem víceméně neonacistickým. Ovšem tito kybernacisté (elfové, členové Demagoga) mohou svá udávání provozovat díky moderním informačním technologiím v anonymitě. Bude psaní a čtení na internetu stejně rizikové, jako byl za protektorátu poslech západního rozhlasu?

Již na konci sedmdesátých let minulého století jsem na konferenci v zahraničí analyzoval specifika mentálního a sociálního pole vysokoškolských studentů. Z této analýzy vyplývá, že tato skupina mládeže je nejsnadněji manipulovatelná. Snadno je osloví propaganda, že oni jsou vzdělanější a progresivnější než starší generace, a proto jsou předurčeni změnit společnost k lepšímu. Proto v popředí událostí čínské kulturní revoluce, nacizmu, poválečného budování socialistické společnosti, předjaří Pražského jara (strahovské události, vysokoškolský filmový klub, protestní shromáždění na fakultách na podporu Jiřího Mullera), listopadového převratu, současné hongkongské revolty, událostí na náměstí Nebeského klidu, hnutí Me too, vyzdvihování homosexuality a dalších desítek sexuálních identit na úroveň normality, aktuálního hnutí „black lives matter“ jsou vždy vysokoškolští studenti.

Vyšší znalosti, vyplývající z aktuálního vzdělávání v porovnání se starší generací a z toho vyplývající vysoké sebevědomí, materiální stránka života neodvislá od vlastní aktivity (mama hotel a mamánkové), neodpovědnost za rodinu a někdy ani ne za sebe a minimální životní zkušenosti vytvářejí spolehlivý mix pro propagandistické vábení na základě jejich výlučnosti a mimořádnosti. Jejich myšlenkové kompetence jsou dostatečné na to, aby je oslovovali abstraktní ideje svobody a demokracie (na rozdíl od jiných skupin mládeže), avšak nedostatečné na to, aby chápali, že výsledkem vítězství v boji za svobodu a demokracii může být ztráta svobody a demokracie. Kontexty politických procesů jsou příliš složité k prvoplánovému vysvětlení.

S tím souvisí i narůstající diskrepance mezi faktickou a formální vzdělaností. Ve společnosti narůstá počet lidí s vysokoškolským diplomem a klesá počet lidí vzdělaných, s dostatečnými znalostmi a myšlenkovými kompetencemi k samostatnému tvoření vlastních názorů a postojů. Tyto procesy jsou podporovány oslabováním výuky předmětů rozvíjejících exaktní myšlení jako je logika, filozofie a matematika. Již téměř dvacet let se pod různými záminkami oddaluje matematice statut povinného maturitního předmětu, což vede k její degradaci v systému vzdělávání. Naopak jsou vyzdvihovány předměty, které mají více charakter ideologické doktríny než na vědě postavené disciplíně a předmětu, jako je např. multikulturalizmus a genderová studia.

closeup photo of primate
Foto: Andre Mouton – Pexels.com

Zpotvořené lidství navěky anebo evoluce ?

Mnozí lidé své zpotvořené lidství obhajují absurdní tezí, že člověk je prostě takový, vždycky takový byl a nikdy jiný nebude. K principům vesmíru, jehož součástí je život a člověk, je dynamika, vývoj, změna. Jak vysvětlí tito konzervativci skok na planetě Zemi od několika buněčného organismů k myslícímu tvoru (homo sapiens sapiens), který usiluje o pochopení vesmíru? K dalším principům vesmírného vývoje patří frontální pohyb vpřed v několika liniích. Zatímco jsme se ve škole ještě učili o jediné linii vývoje homo sapiens, v současnosti díky novým vědeckým metodám, především v genetice, se na frontové linii vývoje k modernímu člověku objevují neandertálci, jejichž geny nově disponuje i současný člověk, denisované a stále přibývají další homininé a další verze rodu homo.

Oblastí další fáze evoluce je mysl a vědomí. 21. století bude i stoletím boje o lidskou mysl (Sak, 2007). Evoluční pohyb v této oblasti není možný bez svobody. Čím dále a hlouběji tento vývoj pokračuje, tím více svoboda nabývá na významu, který ale sebou nese rizika, včetně rizika sebezničení nebo přechodu na trajektorii slepé uličky vývoje. Tomu nahrává teorie zamrzlé evoluce, která mluví o ukončení evoluce prostřednictvím genetických změn (Flegr, 2016).

Když si představíme, co vše ve vesmíru muselo proběhnout k vytvoření podmínek pro vznik života a člověka (antropický princip); velký třesk, vznik galaxií, hvězd, sluneční soustavy, planety Země a její složitý vývoj k podobě umožňující vznik, vývoj a život člověka (voda, kyslík …) a položíme si otázku: „Proběhlo to vše skutečně proto, aby cílem člověka bylo hromadění majetku a cílem lidské civilizace shromáždění majetku v rukách několika jedinců?“ Nebo je to vývoj nastartovaný do slepé uličky, jeden z nevydařených pokusů „vesmíru“, (Boha)?

A právě tito konzervativci obhajující na věčné časy podobu egoistického, agresivního, na konzum a majetek omezeného predátora, reprezentují tuto cestu do slepé uličky vývoje a z této vesmírné nicoty vysílají své zoufalé vzkazy.

K autu stejně jako k jinému majetku, mohu mít různý postoj. Potřebuji se v prostoru přesouvat, k tomu však nepotřebuji auto vlastnit. Někdo však potřebuje auto především vlastnit, protože se tím definuje. Má takovou hodnotu, jakou hodnotu má jeho auto. Čím je člověk niterně chudší, čím méně žije duchovně, tím více potřebuje vlastnit. Zde je jasná souvislost, kterou Erich Fromm pregnantně pojmenovává v knize Mít či být (Fromm, 1992). 

Ať se „světlonoši“ pohybují evolučně dopředu po jakékoliv dráze, k této křižovatce s vlastnictvím majetku se vždy zákonitě dostanou. V této otázce byl Ježíš stejně nekompromisní jako Marx a liší se pouze formou vyjádření myšlenky, což je dáno kulturním kontextem. Ježíš říká: „Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům. Neboť jednoho bude nenávidět a druhého milovat, k jednomu se přidá a druhým přitom pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i majetku.“ (Matouš 6.24). Na jiném místě říká: „Chceš-li být dokonalý, jdi, prodej svůj majetek a rozdej chudým, a budeš mít poklad v nebi. Pak přijď a následuj mě!“ (Matouš 19,16-22). Nadčasově, modelově a tím i aktuálně k současné situaci lidstva, se Ježíš vymezoval více než Marx. Osobním jednáním byl Ježíš revolučnější a levicovější než Marx.  Vyhnáním penězoměnců z chrámu vyčistil prostor k duchovní evoluci ne pouze v dané chvíli a v dané situaci, ale symbolicky ukázal, jaký úkol stojí před lidstvem a jak ho řešit.

Křižovatka mezi idolatrií a majetkem na jedné straně a duchovní podstatou člověka na straně druhé, je zobrazena již ve Starém zákoně čtrnáct století před působením Ježíše. Zlaté tele proti poselství, které přinesl Mojžíš z hory Sinaj. Tragédií a příčinou krize západní civilizace vedoucí lidstvo do záhuby, je naprostá adorace majetku, zisku a jakýchkoliv prostředků k jeho získání a nadřazení nad všechny ostatní hodnoty, zvláště duchovní.  Dominance majetku v žebříčku hodnot a devalorizace duchovních hodnot určuje chování člověka a charakter společnosti. Je-li majetek tou největší hodnotou, potom je zcela vedlejší, jak jsem ho získal. „Peníze nesmrdí“, „Špinavé peníze neexistují“, „O peníze jde až v první řadě“. Proto se korupce stává jedním z hlavních mechanizmů ekonomického, politického a společenského života, a proto se dají lidé koupit. Bez znalosti těchto souvislostí nejde dnes chápat společenské procesy, chování lidí a společnost jako celek.

Posloucháme-li ve veřejném a mediálním prostoru novináře, politiky a další specifické skupiny lidí, zaujme nás rozpor mezi intelektuální úrovní toho, co říkají, a jejich pravděpodobnou inteligencí. Těžko předpokládat, že jejich IQ je nižší než 100, ale to, co říkají má intelektuální úroveň, odpovídající nižší inteligenci. Jak vysvětlit tento rozpor? S vysokou pravděpodobností jsou ochotni ze sebe dělat idioty, protože jsou koupeni. Celý proces kupování lidí a jejich převedení na intelektuální prostituty v oblasti německých novinářů publikoval na základě vlastních zkušeností U. Ulfkotte (2018), který se sám do tohoto systému propadl. Ovšem jsou výjimky, kde inteligence a chování jsou zřejmě v souladu (J. Hrušínský, P. Novotný, Z. Hřib).

Hodnoty, normy chování a mechanizmy získávání majetku nástroji organizovaného zločinu a mafie se globalizují.

Majetek a moc fungují jako indikátory duchovní úrovně člověka. Podobně jako lakmusový papírek indikuje pH látky, tak moc a majetek indikuje, vyjevuje duchovní úroveň člověka. To známe i z nedávné české historie, kdy jsme mohli poslouchat a číst morální traktáty člověka, který se prohlašoval za morální a duchovní autoritu, dokonce byl prohlašován za největšího českého filozofa 20. století, a pro mnohé se stal morální ikonou, aby po nabytí moci a majetku svým chováním předchozí morální poselství popřel a vyprázdnil. Hermetizmus říká, že slovo tvoří to, co tvrdí. Pokud však slovo není naplněno činem, zůstane jenom zvukem.

Režisér Karel Weinlich v Českém rozhlase vyprávěl o svém životě a také o epizodě, kdy byl při pracovní návštěvě Německa pozván producentem na soukromou večeři do jeho vily. Po večeři v krásné vile s krásnou zahradou a s krásnou manželkou Karel Weinlich poukázal na tyto hodnoty a poznamenal k hostiteli: „To jste jistě šťastný“. Hostitel mu ukázal nedalekou vilu a sdělil, že její majitel vlastní jachtu a on ne: „Jak mohu být tedy štastný?“. 

Po biologické a sociální evoluci se evoluce posouvá do duchovní oblasti, což vyžaduje kvalitativní skok, kterému jsou současně kladeny překážky a zkoušky. Schopnosti majetku patří k silám, které odvádějí člověka od rozvoje jeho podstaty a evolučního směřování. Tyto síly můžeme v symbolické rovině vnímat u Ježíše na poušti, kdy mu je nabídnuto: „Všechnu tuto moc a jejich slávu dám tobě, protože mně je odevzdána a dávám ji, komu chci. Jestliže se přede mnou skloníš, všechno to bude tvoje!“ (Lukáš 4,1-13) a podobné nabídky dostává Faust od Mefistofela (Goethe, 1965). Nikdy v lidské civilizaci tolik lidí nezaměnilo svou duši za moc a majetek, a z toho vyplývající patologie, jako v současné západní civilizaci.  

Dlouhodobé fungování těchto principů vedlo ke koncentraci majetku v rukách několika rodin a z většiny lidské populace na planetě učinilo neuvědomělé skryté otroky. Pro udržení daného stavu tito patologičtí držitelé planetárního majetku udělají cokoliv, i za cenu zničení lidské civilizace, jak je i aktuálně patrné z hnutí „black lives matter“. 

Jejich pravá tvář se občas ukáže, jako v poslední době v prohlášení předsedkyně Evropské centrální banky Christie Lagardeové,[2] že lidé se dožívají příliš vysokého věku a tím ohrožují globální ekonomiku a je s tím třeba něco udělat. (Lagardeová, 2020).  Přichází po konečném řešení židovské otázky také konečné řešení starých lidí? Již od dob Chammurapiho zákoníku se kvalita společnosti poznává podle toho, jak jsou v ní chráněni slabí, děti a jaké místo mají ve společnosti staří lidé.


[1] Mládež v konfrontaci generací

[2] V kontextu s tímto názorem, není bez zajímavosti, že v době od roku 2011 do roku 2019. kdy byla generální ředitelkou Mezinárodního měnového fondu neplatila daně.  

PODPORTE nezávislé médium.

Všetok obsah na tejto stránke je bezplatný. Vaša podpora bude použitá na propagáciu stránky, aby sa o nej dozvedelo čo najviac ľudí.
Aj malá čiastka dostatočne pomôže.

Odoberajte prehľadný sumár článkov - 1x týždenne


Ohodnotiť článok

4 thoughts on “Sociológ Petr Sak: Komunizmus a totalita sú nezlučiteľné – (1) Principiálne otázky okolo pojmu „komunizmus“

  • 24. júla 2020 at 19:10
    Permalink

    Komunizmus bol akurát u prvotnopospolných spoločností živiacich sa lovom a zberom. Mimochodom až dodnes prežilo zopár takýchto kmeňov a cestovatelia, ktorí ich navštívili, hovoria, že patria/ patrili medzi najšťastnejších ľudí na Zemi (to píšem napriek tomu, že ja komunista nie som; v dnešných mnohomiliónových spoločnostiach vyžadujúcich pre svoje uspokojenie tisíce rôznych tovarov a služieb ho nepovažujem za vhodný ekonomický model).

     
    Reply
    • 25. júla 2020 at 16:22
      Permalink

      Nevieme o tom, B.D., že by v prvotnospospolných spoločnostiach niekto filozofoval o usporiadaní ľudskej spoločnosti a riešil politicky pojem komunizmus. Nepozerajme sa na vývoj ľudstva očami dnešného filozofa ajťáka, surfujúceho po nete a gúgliaceho si múdrosti zo socialnych sietí.
      Tí ľudia na počiatku ľudských dejín si pomáhali spolu pred hladom, chladom, smrťou…rozhodne by som ich život v spoločnosti nenazval komunizmom….budte aspoň tak slušní a počkajte si v komentároch na II. a III.diel práce dr.Saka….

       
      Reply
  • 25. júla 2020 at 18:12
    Permalink

    To, že vtedy ľudia nad týmto nefilozofovali, neznamená, že žiadny systém nemali. Samozrejme, že mali :-). Ani dážďovka svoju nervovú sústavu nijako nenazýva, ani si jej nie je vedomá, a predsa ju má :-). Takže, pán Skeptik, buďte taký slušný (gramatiku ste si očividne nevygúglili…) a podľa možností používajte nezaujaté logické uvažovanie, keď sa rozhodnete niečo napísať.

    Ono všetko záleží od toho, ako si to zadefinujeme. Ak sa držíme toho, že KOM je netrhový systém, kde má každý robiť podľa svojich schopností a dostávať podľa svojich potrieb (v rámci možností, samozrejme), tak či sa Vám to páči abo nie, v zásade tam KOM bol. Rozhodne to malo k nemu bližšie než čokoľvek z toho, čo bolo v 20. storočí v moderných štátoch.

    Ja si veľmi rád na ďalšie diely počkám, tento článok sa mi páči, s myšlienkami v ňom sa plne stotožňujem, len skrátka jeho obsah nesedí s nadpisom, tak mi to nedalo tu nenapísať.

     
    Reply
  • 25. júla 2020 at 18:18
    Permalink

    Resp. že mali nejaké usporiadanie ľudskej spoločnosti, aby som bol presný a aby ma niekto nechytal za slovíčka. Ale bežne sa to nazýva aj systémom.

     
    Reply

Pridaj komentár

Vaša e-mailová adresa nebude zverejnená. Vyžadované polia sú označené *

Prepošlite článok emailom