Som skromný, nechcem nič viac než len revolúciu. Rozhovor s českým filozofom a sociálnym vedcom Marekom Hrubcom pre DAV DVA

Zdieľaj článok:
Prepošlite článok emailom

Doc. PhDr. Marek Hrubec, PhD. je český filozof a sociálny vedec, ktorý sa zameriava nielen na sociálnu a politickú filozofiu a teóriu, ale priamo vstupuje do praktického pretvárania spoločnosti v sociálnych a politických hnutiach pri odstraňovaní sociálno-ekonomických nerovností a konfliktov v rôznych krajinách sveta. Napísal mnoho článkov a je autorom a editorom 20 kníh. Vedie Centrum globálnych štúdií pri Filozofickom ústave AV ČR v Prahe, je členom Európskej akadémie vied a koordinuje strategický výskumný program o globálnych konfliktoch a lokálnych súvislostiach. Bol prvým rektorom univerzity pre študentov z konfliktných a post-konfliktných krajín na hraniciach Burundi, Rwandy a Konga a v poslednej dobe sa podieľa na etablovaní nových výskumných a vzdelávacích programov v Nigérii a Etiópii. Je jedným z organizátorov informačnej iniciatívy za základný príjem, ktorá pribieha vo všetkých krajinách EÚ (na túto tému aj vydal v spolupráci s P. van Parijsom a M. Brabcom knihu Všeobecný základný príjem); s témou základného príjmu vystúpil aj v Bratislave. Presadzuje verejne infraštruktúry a ekonomickú demokraciu, vrátane občianskych participatívnych rozpočtov, výrobných a bankových družstiev a pod. Na Slovensku spolupracuje s takými osobnosťami ako Ladislav Hohoš, Jozef Lysý, Richard Sťahel, Ľuboš Blaha, Peter Dinuš a ďalšími.

1, Pozdravujem Vás Marek. V prvom rade sa Vám chcem poďakovať za možnosť rozhovoru nakoľko Vás považujem za človeka, ktorý príkladom ukazuje ako možno aj v súčasnej dobe participovať na spoločenskej transformácii. Či už sú to vaše iniciatívy smerom k základnému príjmu, participatívnym rozpočtom alebo vaše aktivity v rámci vzdelávania v Afrike, ide o skutočne obdivuhodné počiny. Začnem rovno otázkou smerom k základného príjmu. Téma je to pre mňa mimoriadne zaujímavá, aj vo svojej novej knihe Utopisti, vizionári sveta budúcnosti uvádzam basic income (s. 346) a progresívne zdanenie či myšlienku UBS (Universal Basic Services, čo sú štátom garantované základné služby sociálneho zabezpečenia financované z verejných zdrojov) (s. 341) či fenomén open source ako vízie pre 21. storočie o ktorých sa čoraz častejšie začína hovoriť. Som veľmi rád, že sa týmto víziám v našom prostredí aktívne venujete. Domnievam sa, že budú mimoriadne aktuálne obzvlášť po budúcej kríze, a to nielen z hľadiska nových civilizačných výziev (automatizácia, transformácia do nových foriem práce). Tieto vízie sa napokon môžu stať aj alternatívou pre ľudí bez práce, ktorých dostal na kolená súčasný konkurenčný trhový model, ktorý nedokázal vytvoriť systémové riešenie. Už dnes vidia majitelia reštaurácií, umelci či majitelia rôznych podnikov, že v prípade krízy im konkurencieschopnosť, ktorá je posvätnou mantrou kapitalizmu, nedokáže zabezpečiť živobytie. Otvorí súčasná kríza možnosti pre základný príjem?

Je skutečně důležité připravovat se předem na různé druhy krizí, což se ve většině zemí světa, včetně těch našich, děje jen velmi nedostatečně, neboť je podhodnocená a podfinancovaná veřejná sféra. Vypadá to, že se od 90. let politici učí téměř od nuly. Nejprve musela přijít stoletá povodeň, aby se naučili reagovat. Pak musela nastat ekonomická krize 2008 a nyní pandemie. Pokud někdo nemá zásadní historické a teoretické znalosti o potřebném veřejném zabezpečení základních potřeb občanů, musí vždy znova a znova narazit na dílčí krizové případy a učit se opožděně až z nich.

Ovšem krize ukazuje jen vyhrocené případy, špičku ledovce. Dobře zmiňujete univerzální základní služby, které by měly být občanům zdarma státem nebo městem poskytovány jako veřejné statky. Částečně to funguje prostřednictvím všeobecného zdravotního pojištění apod. Nicméně například současná krize pandemie ukazuje nejen na nepřipravenost a chaotický přístup vlád, ale také na skutečnost, že počet lůžek v nemocnicích a celá síť nemocnic nemusí být dostatečná. Podobně je třeba klást důraz na to, aby byl v dobře spravovaném veřejném vlastnictví také dostatek dalších kritických infrastruktur, jakými jsou zdroje a transfery vody, ropy nebo plynu, elektrárny a přenosové soustavy. Některé z nich byly nesmyslně privatizovány do rukou soukromých monopolů a občané jsou nyní v případě krize ohroženi při naplňování svých základních potřeb. Současná pandemická krize ukázala v USA a řadě dalších zemí, jak občané nejsou zabezpečeni a jak proto významně vzrostla podpora občanů pro zavedení nepodmíněného základního příjmu. Nové aspekty naděje, ale i krize přináší Vámi zmíněná robotizace a automatizace, ale k tomu se ještě asi dostaneme později.

2, Na druhej strane sa ľudia obávajú rizík kontroly zo strany vlád a establišmentu, že základný príjem bude podmienený „občianskou poslušnosťou“ a (tzv. držhubné) zároveň ďalšieho problému a to je otázka výšky tohto príjmu, ktorá môže byť vzhľadom napríklad na odlišné ceny v odlišných mestách, regiónoch či krajinách relatívna. Iná situácia je na Gemeri a Honte a iná v Bratislave či v Prahe. Ako by ste reagovali na tieto riziká, ktoré sa obzvlášť po Slovenskom celoplošnom testovaní javia skutočne oprávnené (pozn. vláda vydierala občanov odňatím občianskych práv v prípade neúčasti na plošnom testovaní). Teda, dalo by sa v prípade schválenia základného príjmu predísť jednak zohladneniu priepastných regionálnych rozdielov (pri cenách bytov, jedla, atď.) na jednej strane a na strane druhej zneužitiu nepodmieneného príjmu ako prostriedku kontroly vlády nad občanmi?

Všechno samozřejmě může být zneužito, včetně nových institucí, ale kvůli tomu se lidstvo nepřestalo rozvíjet a nezamrzlo u luků a šípů. Například v antickém Řecku zavedli demokracii, ale zároveň ji zneužívali ve prospěch otrokářství. Podobně byste dnes mohl říct, že existence sociálního státu se všemi sociální programy pro občany může být zneužita ze strany vlád, a že by tedy bylo lepší sociální stát zrušit, aby na něm náhodou někdo nebyl závislý. Nebo jiný příklad: přestanete používat autobusy a auta jen kvůli tomu, že někdy někdo zneužije auto a řídí nebezpečně pod vlivem alkoholu? Podobně je tomu v soukromém životě s láskou, která také může být zneužita, když se s někým velmi sblížíte a pak Vás zklame. Přestanete ale kvůli tomu milovat a uzavřete se pro jistotu před citovými vztahy? Kdo se bojí, nemůže prosazovat zlepšení životní úrovně občanů a zavádění spravedlivějších systémů.

Co se týče výšky nepodmíněného základního příjmu, zavedení tohoto druhu příjmu má egalitarizující účinky, protože samozřejmě nejvíce pomáhá těm, kteří mají nejméně financí. Pro ty má největší význam. Základní příjem má zároveň velký psychický význam pro chudé v tom, že není podmíněný, dostávají ho automaticky všichni, takže o něj nemusejí žebrat. Mohou se v tomto ohledu cítit jako rovnoprávní občané.

3, Ďalej je tu problém medzi pracujúcimi a nepracujúcimi. Ak som to správne pochopil, nepodmienený príjem by dostali všetci bez ohľadu na to, či pracujú alebo nie. V jednom z videí hovoríte, že ak by mal človek stanovený nepodmienený príjem, mohol by sa venovať kreatívnym činnostiam, občianskej participácii, všeobecne užitočným verejno-prospešným aktivitám a pod. Trend je, že pracovných miest bude stále menej a menej a tým pádom aj viac nezamestnaných, avšak ešte stále nie je miera automatizácie tak vysoká, že by sme boli na takej civilizačnej úrovni, že by mohli pri sebe bez konfliktu existovať pracujúci a nepracujúci bez toho, aby si závideli. Veď napokon pozrime sa ako si dnes ľudia nedoprajú ani minimálne sociálne dávky. Navyše ak by teda pracujúci mali základný príjem plus mzdu z pravidelnej práce mohlo dôjsť k prehĺbeniu nerovnosti. Existuje tu totiž riziko, že by si nezamestnaní nemohli nájsť prácu nakoľko by sa základný príjem mohol stať výhovorkou na odmietnutie prijatia do práce. Ako riešiť tento problém? Osobne som skôr za podmienený príjem, teda niečo ako vyššia forma verejno-prospešných prác alebo spoločensky užitočnej činnosti, ktorou by bol základný príjem podmienený, čím by sa predišlo tomuto sporu a nepracujúci by sa pred pracujúcimi nemuseli cítiť ako tí „leniví, ktorí nepracujú“ a žijú na úkor tých, ktorí pracujú. Ak by pracovali všetci, aspoň symbolicky v rovine dobrovoľníckych činností ako pomoc chorým, úprava životného prostredia či tvorba umenia alebo iné prospešné aktivity, táto priepasť medzi pracujúcimi a nepravideľne pracujúcimi by sa odstránila. Ako to vidíte vy?

V této věci už nepůjde o starý rozdíl mezi pracujícími a nepracujícími, ale o rozdíl mezi roboty a lidmi. Lidé začali dělat průmyslovou revoluci přece proto, aby stroje pracovali za ně. A stroje za nás v průběhu století skutečně více a více pracují. Nyní jsme ve fázi zavádění masové robotizace a automatizace. Díky tomu budou moci lidé pracovat méně, ale nemělo by docházet k tomu, že zisk z práce strojů by si přivlastnila pouze malá skupinka majitelů a pracující by byli nezaměstnaní a bez peněz. Zisk z automatizace bude proto třeba adekvátně zdanit a z těchto daní pak bude možné vyplácet nepodmíněný základní příjem všem občanům. Díky základnímu příjmu každému bude platit heslo „každému podle jeho základních potřeb“. Nastaví se tak určitý civilizační základ životní úrovně a občané si pak k němu budou moci vydělat více, aby měli vyšší životní úroveň.

Lidé by se tedy měli z nezaměstnanosti radovat za situace, že se podaří zdanit práci robotů. Někteří politici se ale dnes někdy chovají jako novodobí otrokáři, když se snaží vytvořit umělá zbytečná pracovní místa jen proto, aby nahnali lidi do roboty. Cílem ale přece je, aby lidé nemuseli dělat nuceně práci, kterou dělat nechtějí. Cílem je, aby dělali tvůrčí smysluplnou činnost, která bude je a další lidi rozvíjet.

4, Taktiež je tu otázka, čo je základná potreba. Ľudia sú rôzni a majú rôzne potreby, niektorí menšie, niektorí väčšie. Utopista Wilhelm Weitling tento spor vyriešil zavedením tzv. komerčných hodín, teda ľudia, ktorí si chcú dopriať viac luxusu, odpracujú si pár hodín navyše. Čo hovoríte na túto koncepciu?

Ano, kdo bude chtít žít jen velmi skromně na základní životní úrovni ze základního příjmu, bude to jeho rozhodnutí. Většina lidí ale bude chtít vyšší životní úroveň a bude tak moci pracovat více. Vždyť i dnes je tomu tak. Mnoho lidí by dnes mohlo pracovat jen na částečné úvazky a nekupovat si zahraniční dovolené, nová auta, nové byty a domy nebo drahou elektroniku, ale raději pracují více na plný úvazek a oddávají se konzumu. Jistě ne všichni, někteří lidé dnes strádají, další žijí na střední životní úrovni, ale jsou i tací, kteří pracují více, aby žili v nadbytku. A samozřejmě pak existují i lidé, kteří ani více nepracují a přesto žijí v luxusu, to jsou například zmínění majitelé robotických továren, které nejsou dostatečně zdaněny.

5, V rámci bratislavskej prednášky ste sa pýtali rečníckou otázkou, máme vôbec sociálny štát, ak nemáme ani základný nepodmienený príjem? Odpovedali ste, že ak, tak v limitovanej podobe. Hovoríte, že ide o veľkú civilizačnú vymoženosť, ktorý by mohla byť už zavedená ako ďalšie sociálna dávka. Ako ste to presne myslel?

Myslel jsem tím to, že současná podoba sociální státu platí různé sociální programy, které mají menší důležitost než základní příjem. Některé sociální programy jsou určené na zlepšení sociálních podmínek, ale základní příjem není o zlepšení, je o samotném základu. Měl by tedy být prioritou. Například někteří bezdomovci nevědí, jak si složitě požádat o sociální dávky třeba i v jiném městě, než zrovna jsou, a zemřou na ulici. Kdyby každý dostával základní příjem a nemusel o žádné dávky žádat, tito lidé by neumírali. To by byla skutečně výrazná civilizační změna k lepšímu.

Naše státy či města ale platí i řadu dalších věcí. Je třeba si srovnat hierarchii státních a městských plateb a preferovat lidské životy.

6, Ďalšia otázka je odkiaľ tieto zdroje získať. Progresívnym zdanením, znárodnením ekonomiky, združstevnením ekonomiky? Bez daní to evidentne nepôjde a ani bez národnej ekonomiky. Aká forma spoločenskej formácie umožňuje uvedenie základného príjmu do praxe?

Financí je mnoho, ale jsou špatně rozděleny. Například již hnutí Occupy Wall Street po globální ekonomické krizi 2008 přišlo s kritikou 1% nejbohatších. Můžeme zdanit ale více, například 10% nejbohatších, kteří mají skutečně nadbytek, ať už se jedná o majetek nebo příjmy. Například Oxfam upozorňuje na extrémní narůstání nerovností ve světě. Nůžky mezi lidmi se poslední dobou stále více rozvírají, je třeba začít obrátit chod, je třeba začít nůžky naopak zavírat. Je například třeba zrušit daňové ráje, kam uniká mnoho financí.

Obrazně řečeno, finance leží na zemi, stačí je zvednout. Je třeba se přestat se bát. Je zapotřebí nahlas říci, že „král je nahý“. Oligarchové jsou nejen proti dobré životní úrovni ostatní lidí, ale jsou také proti demokracii, protože jejich finanční moc deformuje rovné demokratické vztahy mezi občany. Jistě se oligarchům uleví, když je zbavíme jejich autoritářského represivního břemene spravedlivým progresivním zdaněním. Budou moci přestat být diktátory a budou se moci stát skutečnými občany.

7, Kde všade je základný príjem zavedený a aké sú doterajšie výsledky?

Nepodmíněný základní příjem funguje úspěšně od 80. let až dodnes na Aljašce. Finance tam samozřejmě nejvíce pomáhají především lidem a rodinám z nižších tříd. Experimenty se základním příjmem již zdárně proběhly nebo právě probíhají na řadě míst světa. V Evropě se uskutečnily například v Nizozemsku nebo ve Finsku a nyní se připravují v Německu, Skotsku a Irsku; v Latinské Americe například v Kolumbii; v Africe v Keni, Namibii, Jihoafrické republice nebo Ugandě; v Asii v Indii, Íránu nebo Macau.

Velmi zajímavé je sledovat postupné zavádění základního příjmu v Brazílii, o čemž jsem psal v článku Brazílie směřuje k nepodmíněnému základnímu příjmu. Zajímavé ovšem také je, že v některých zemích, například ve Španělsku nebo Itálii, už politici zjistili, že pojem základního příjmu by mohli využít ke zvýšení své popularity a tak o něm občas mluví, přestože zavedli jen klasické podmíněné sociální dávky, což pochopitelně nesplňuje základní definici nepodmíněného základního příjmu. Je na tom ale vidět, že zájem o základní příjem roste.

8, Keď sa pozriem na dejiny utopizmu, tak myšlienka kreatívneho využitia času na rozvoj človeka je veľmi stará. Už Thomas More v Utópii projektoval 6 hodinový pracovný čas, Campanella dokonca 4-hodinový, pričom More zdôrazňoval, že vďaka tomu môže človek využiť voľný čas na duchovný rast. More zdôrazňoval, že ak by ľudia robili veci užitočné (More pod tým chápal poľnohospodárstvo a remeslá), vykorenila by sa lenivosť a ničnerobenie a pracovný čas by sa znížil, čím by človek získal viac času na duchovný rozvoj. Na Morovom šťastnom ostrove má každý zabezpečený základné potreby a tým, že spoločne pracujú, každý má všetkého dostatok. Ďalej tieto vízie rozvíjali aj Cabet, Weitling či Robert Owen. Charles Fourier zase prvý písal o transformácie práce na kreatívnu činnosť. Robert Owen vo svojich kooperatívnych kolóniách naprojektoval model, kde všetci spoločne pracujú pre kolektívne blaho komunity. Marx zase zdôrazňoval potrebu vyrovnania duševnej a fyzickej práce, čo je taktiež mimoriadne aktuálna téma pre 21. storočie. Taktiež zdôrazňoval, že vo finálnej etape dejín, teda v beztriednej spoločnosti, stane sa práca potrebou nakoľko už človek nebude motivovaný večným bojom o prežitie. Je však možné aplikovať tieto vznešené idey do neoliberálnej spoločnosti, v ktorej hlavným kritériom nie je spoločenské blaho, ale zisk?

Jsou to důležité návrhy. Řada lidí by nemusela dělat práci, která je nezajímá a která jen zvyšuje konzum, a mohli by se zaměřit více na kreativní činnost a činnost, která pomáhá lidem. To by byl výrazný krok k lepší společnosti a celé civilizaci.

Všichni uvedení autoři si ovšem nemysleli, že ony uvedené normativní ideje budou plně aplikovány v nespravedlivé společnosti, v níž žili. Tyto ideje formulovali proto, aby s nimi směřovali do spravedlivější společnosti. Totéž platí v současné době. Některé návrhy sice můžeme uplatnit už v dnešní společnosti, třeba základní příjem nebo participativní rozpočet, avšak pozitiva těchto návrhů budou moci být plně využity až v budoucí společnosti. Realizace těchto návrhů v dnešní společnosti proto představuje předzvěst budoucí spravedlivější společnosti, která dříve nebo později stejně přijde, neboť současný systém není kvůli sociální, ekonomické a politické nespravedlnosti a environmentální neudržitelnosti dlouhodobě realizovatelný. Také ti, co dříve krizový stav popírali, už sami viděli, jak tento systém narazil v globální ekonomické krizi 2008 včetně jejích devastujících důsledků na životní úroveň mnoha lidí, jak narazil v současné zdravotní krizi v době pandemie nebo v ekologické krizi. Už nestačí drobné korekce, na ty je už pozdě.

Stále je však možné realizovat transformativní postupnou cestou zásadní, tedy revoluční, změny prostřednictvím zavádění zásadních prvků ekonomické a další spravedlnosti: základního příjmu, participativních rozpočtů, veřejných infrastruktur, družstev, výrazného progresivního zdanění, zrušení daňových rájů apod. Jsem skromný, nechci nic víc než tuto revoluci. Pokud však tato transformativní revoluce nepřijde, budou muset přijít náročnější změny: nastane kolaps včetně následných válek, nebo budou muset přijít sociální a politické vzpoury se složitými ekonomickými propady v důsledku chaotického vývoje. To by si ovšem vyžádalo daleko větší náklady.

9, No a na záver, čo by ste odkázali tým najtvrdším kritikom koncepcie základného príjmu? Ste skôr za podmienený alebo nepodmienený príjem? A ak podmienený, čo by ste dali ako kritérium nadobudnutia tohto príjmu?

Koncepce nepodmíněného a podmíněného příjmu se nevylučují. Naopak se doplňují. Také si nechceme vybrat mezi jídlem a pitím. Jídlo a pití patří k sobě, doplňují se. Potřebujeme obojí. Podobně je to s těmito dvěma druhy příjmů. Navíc základní příjem je skutečně základní, jak napovídá jeho jméno. Jeden příjem je tedy základem pro všechny osoby, neboť si naše civilizace již může dovolit každému takový základní příjem vyplácet. Kdo by mohl být proti uspokojení základních potřeb lidí? A druhý příjem je podmíněný a vyplácí se tedy až za určitých specifických podmínek nad rámec onoho základu. Občané každé společnosti by samozřejmě měli mít právo sami si demokraticky určit, jakou výši základního příjmu chtějí a za jakých podmínek se budou vyplácet další podmíněné příjmy. Žijeme v éře, kdy je stále více lidem zřejmé, že změna je nutná. Snad se do ní aktivně zapojí.

Rozhovor pripravil Lukáš Perný.

PODPORTE nezávislé spravodajstvo

Len vďaka Vašej podpore dokážeme robiť kvalitnú a nezávislú žurnalistiku

Odoberajte prehľadný sumár článkov - 1x týždenne


17 thoughts on “Som skromný, nechcem nič viac než len revolúciu. Rozhovor s českým filozofom a sociálnym vedcom Marekom Hrubcom pre DAV DVA

  • 2. januára 2021 at 15:38
    Permalink

    Prečo musíme dnes, v čase vyspelej – a čo raz vyspelejšej – výpočtovej techniky hovoriť o NEPODMIENENOSTI dávky oslobodenia ?

    Som presvedčený, že už dnes sme schopní vybudovať takmer samočinný systém spravujúci daň z príjmu za predchádzajúce posudzované obdobie ( rok, štvrťrok, mesiace, … ) , a „rozhodujúci“ o pridelení dávky – teda o odoslaní peňazí z Štátnej pokladnice, na účet občana s nárokom.

    Tak môžeme bez starostí spraviť systém so všeobecným pravidlom 1-2 , deliacich občanov do 3 pásiem :
    1. s príjmom do priemernej mzdy – prijímatelia plnej DO
    2. s príjmom medzi priemernou a 2násobkom priemernej mzdy – prijímatelia priamoúmerne zníženej DO
    3. s príjmom nad 2násobok priemernej mzdy – občania bez nároku na príjem DO

    Reply
    • 3. januára 2021 at 17:44
      Permalink

      Nepodmienený preto, lebo nesmie byť ničím podmienený a do dokonca ani nijakými skupinami poberateľov.
      ZNP je agendou pravicových vlád nie je agendou ľavice, ktorá sa však mieni k jeho propagácii a zavedeniu pripojiť – čo nemusí byť zlá stratégia.

      ZNP je preto agendou pravicových vlád, pretože tie reflektujú skutočnosť, že na monopolné správanie nadnárodných spoločností už neplatia žiadne Protimonopolné úrady a hrozí, že kapitalistická spoločnosť sa rozpadne.

      Reply
  • 2. januára 2021 at 15:43
    Permalink

    … a nehanbime sa hovoriť o naakumulovanom kapitále v rukách „jednotlivcov“, ako zadržanom podiele na desiatkach až stovkách rokov ľudskej práce ( aj to v lepšom prípade !!! ), čiže po marxisticky na vykoristenej časti ľudskej práce.

    Takže – akí majitelia strojov, robotov ? My sme majitelia strojov !

    Reply
    • 3. januára 2021 at 17:02
      Permalink

      KAPITALISTA NEOKRÁDA ROBOTNÍKA – PÍŠE MARX
      OKOVY PROLETÁRA SA VYTVÁRAJÚ Z TOHO, ŽE KAPITALISTA AKUMULUJE VYTVORENÚ NADHODNOTU, KTORÁ MU PATRÍ a CELÚ JU SPOTREBOVÁVA a tak VYTVÁRA SVET NEROVNAKÝCH PRÍLEŽITOSTÍ.
      ELITA VYTVÁRA ZNOVU ELITU

      Robotník dostáva ekvivalent, pretože predal svoju PRACOVNÚ SILU. Keby obnova jeho pracovnej sily musela pôsobiť po celý spoločensky nutný čas obnovy, napr.: 8 hodín, t.j, celú pracovnú zmenu, kapitalista by nedostal žiadnu nadhodnotu a utrel by tak hubu.

      „Ak spoločensky nutný čas bude ustálený na 4 hodiny (alebo inak) a kapitalista zálohoval tak produktívny stroj, že obnova robotníkovej pracovnej sily bude trvať iba polovicu zmeny (*a menej), potom nadhodnota vytvorená za druhú polovicu (*väčšinu) zmeny je pre kapitalistu šťastím ale nie nespravodlivosťou voči robotníkovi.“ [Marx, Kapitál I.]

      Každý ďalší kapitalista, ktorý nenasadí rovnako produktívny stroj, a vypláca priemernú mzdu v tom istom štáte, prehráva svoj život na trhu pokiaľ nezíska aspoň menšiu x-hodinovú časť nadhodnoty, z tej veľkosti ako ju získal náš kapitalista.

      To, že náš kapitalista takto akumuluje a vytvára svet bez rovnosti príležitostí je vec druhá.
      Toto zmení násilná alebo – ako pripúšťa Marx i Engels a svedčí aj im znepriatelený anarchista Bakunin – nenásilná revolúcia, je vec druhá.
      *
      Fakt, že robotník je platený za svoj tovar – pracovnú silu a nie za prácu, miatlo a mätie aj kovaných marxistov, nielen radových komunistov.
      Výraz, cena práce , je rovnako iracionálny pojem ako žltý logaritmus, píše Marx v Kapitáli.
      Práca je substancia a imanentná miera hodnôt, ale sama nemá nijakú hodnotu.

      Reply
  • 3. januára 2021 at 19:33
    Permalink

    A)
    Marek Hrubec (MH): Díky tomu budou moci lidé pracovat méně, ale nemělo by docházet k tomu, že zisk z práce strojů by si přivlastnila pouze malá skupinka majitelů a pracující by byli nezaměstnaní a bez peněz.

    V stave, pokiaľ by nikto z ľudí (robotníkov, zamestnancov) nepracoval, nevznikal by vlastníkom strojov žiadny zisk, pretože by nemali komu predať svoj „tovar“ inak povedané – nemal by kto a za čo, kupovať výrobky tých vlastníkov.
    Z tohto jednoduchého dôvodu musí kapitalistický štát zaviesť ZNP.

    Reply
  • 3. januára 2021 at 19:35
    Permalink

    B)
    MH: Zisk z automatizace bude proto třeba adekvátně zdanit a z těchto daní pak bude možné vyplácet nepodmíněný základní příjem všem občanům.

    Už dnes by mali vlastníci platiť pracovníkom , ktorých prepustili z titulu robotizácie – prepustencom ZNP doživotnú rentu.
    Vlastníci však motajú odborom medové motúzy okolo úst a maskujú prepúšťanie odpornými praktikami a ešte odpornejšími zdôvodneniami. Náš súčasný 11/2020 minister hospodárstva dokonca odmieta akékoľvek zdaňovanie robotov, hoci Slovensko je robotickou veľmocou, slovami: „Žiadne zdaňovanie robotov, pretože tých nie je nikdy dosť!“

    Reply
  • 3. januára 2021 at 19:36
    Permalink

    C)
    MH:  Cílem ale přece je, aby lidé nemuseli dělat nuceně práci, kterou dělat nechtějí. Cílem je, aby dělali tvůrčí smysluplnou činnost, která bude je a další lidi rozvíjet.

    Obávam sa, že sebarealizácia je možná až v komunizme. Dovtedy musia i pracujúci so ZNP pracovať v práci, ktorú nemilujú i keď si takto chcú vylepšiť príjem.

    D)
    Otázka:  Ľudia sú rôzni a majú rôzne potreby, niektorí menšie, niektorí väčšie. 

    Táto otázka môže byť legitímne položená v končiacom kapitalizme a nastupujúcom krátkodobom socializme, teda ešte v neslobodných spoločnostiach. Majitelia robotických tovární sa stanú druhom na vyhynutie. Robotické továrne už budú čoraz viac obsahovať samoreplikujúce sa stroje.

    Komunizmus nepozná pracovnú povinnosť (nútenú fyzickú prácu).

    Túto otázku môžu položiť iba ľudia, ktorí chápu sebarealizáciu (komunizmus) ako členovia Spolku svätého Vojtecha z Trnavy.
    Všetci ľudia sa rodia slobodní a rovní, lebo ako je univerzálna ich ľudskosť, tak rovnaké sú aj ich potreby.

    Reply
  • 3. januára 2021 at 19:39
    Permalink

    E)
    MH: Jistě se oligarchům uleví, když je zbavíme jejich autoritářského represivního břemene spravedlivým progresivním zdaněním. Budou moci přestat být diktátory a budou se moci stát skutečnými občany.

    S tým sa dá len a len súhlasiť.
    V každej moci niekoho nad niekým väzí aj nesloboda utlačovateľa. Človek sa sám sebe odcudzil a toto odcudzenie priviedol do dokonalosti až v spoločnosti tovaru – kapitalizme.
    Homo Sapens Sapiens sa rozpadol na Svätú trojicu – Trinity
    Homo Produktensis
    Homo sapiens
    Homo Conzumensis

    Produktensis vyrába tovary, ktoré v metamorfóze, ako svoj opak, v podobe Conzumensisa nakupuje. Ale bohatne a sebarealizuje sa, odhaľuje svoj talent len Homo sapiens.

    Kresťanskí myslitelia obviňujú Marxa, že riešenie vidí v Spasiteľovi – Homo Produktensis, ako Hýbateľovi oslobodenia, ale pravdou je že Marx hovorí o beztriednej spoločnosti, teda dočasnosti diktatúry ba dokonca o možnosti nenásilného prechodu k beztriednej spoločnosti, teda o nevratnom splynutí Trinity do Homo Sapiens Sapiensa. Tak príde k oslobodeniu človeka sebou samým. Smrť triednej podstaty, nie ľudskej.

    Kresťanským mysliteľom možno odkázať, že skutočným spasiteľstvom Krista by bola jeho definitívna smrť a nie tri dni dočasnej smrti a prechádzajúcimi do nekončiaceho kultu.

    Reply
  • 3. januára 2021 at 20:10
    Permalink

    F)
    V otázke: Marx zase zdôrazňoval potrebu vyrovnania duševnej a fyzickej práce, čo je taktiež mimoriadne aktuálna téma pre 21. storočie. 

    Marx nehovoril o emancipácii práce ale o EMANCIPÁCII OD PRÁCE – o oslobodení od nútenej, ťažkej, fyzickej, stereotypnej ohlupujúcej, netvorivej práce. O odstránení protirečenia medzi fyzickou a duševnou prácou, o odstránení rozdielov medzi svetovým mestom a svetovou dedinou.

    Neskorší nacionálni socialisti v Nemecku, ako bezkonkureční lumpi tvrdili, logicky prislúchajúco svojmu režimu, opak: „ARBEIT MACHT FREI!“

    K transformatívnej postupnej ceste, ZNP, progresívneho zdanenia, …
    MH:  „Jsem skromný, nechci nic víc než tuto revoluci. Pokud však tato transformativní revoluce nepřijde, budou muset přijít náročnější změny: nastane kolaps včetně následných válek, nebo budou muset přijít sociální a politické vzpoury se složitými ekonomickými propady v důsledku chaotického vývoje.“

    Na to výstižne odpovedá Marx v Komunistickom manifeste“
    „Buržoázia je neschopná panovať, pretože nie je schopná zabezpečiť svojmu otrokovi živobytie ani len v rámci jeho otroctva, pretože ho nevyhnutne necháva klesať do postavenia, v ktorom ho sama musí živiť, namiesto toho, aby ju on živil. Spoločnosť už nemôže žiť pod jej panstvom, t.j. jej život je už nezlučiteľný zo životom spoločnosti.“

    Reply
  • 4. januára 2021 at 15:07
    Permalink

    Na grafomániu by sa iste našla vhodná terapia, že „WannabeeP“ ;-)

    Reply
  • 4. januára 2021 at 17:14
    Permalink

    JE TO AKO V DEBATE V MIESTNOSTI, KDE SA STRETÁVAM S AUTOROM ČLÁNKU
    Vyslovujem sa v rozhovore ku všetkému s čím nesúhlasím, alebo s čím mimoriadne súhlasím.
    Mám dosť času.
    Marx je mojou srdcovkou a čítam ho znova a znova.
    Nevieš ako sa dajú umiestniť obrázky do tejto debaty?
    Sám som ich kreslil a možno ti pomôžu pochopiť marxizmus, prípadne príjmem aj kritiku.

    Reply
    • 4. januára 2021 at 21:43
      Permalink

      Prosím Vás,

      na príspevky reagujte pokiaľ sa dá stručne.

      Pokiaľ toho máte viac na srdci, ( nie je vhodné to vkladať do besedy ) potom to, o čom by ste chceli písať, spracujte do článkov – a ak tam budú obrázky tým lepšie !!! – ako v novom čase – určite tu nebude problém s ich zverejnením, pretože vyzbrojených ľavičiarov nie je nikdy dosť. Rovnako skúste osloviť aj Klub komunistov Slovenska a zverejňujte príspevky aj tam, nech sa to tam trochu rozhýbe.

      Pokiaľ by bol Váš článok dlhší, potom bude dobré rozdeliť ho na kratšie úseky.

      Ak ste schopný vysvetľovať marxizmus v obrázkoch, potom Vás dáme kolektívne pozlátiť !

      Reply
      • 4. januára 2021 at 22:12
        Permalink

        Súhlas, potvrdzujem za redakciu. Určite nájdeme priestor na zverejnenie takejto diskusie aj formou ucelených príspevkov.

        Reply
        • 5. januára 2021 at 12:08
          Permalink

          Neviem, či to mám od Engelsa ale myslím, že to písal v predhovore ku Kapitálu III. v zmysle „ak ste pochopili Zákon klesajúcej tendencie miery zisku, vráťte sa znova k Tovaru a Zákonu hodnoty a Zákonu nadhodnoty“.
          A ja to idem urobiť. Znova čítať a snažiť sa o úplné pochopenie. Svoje obrázky neustále vylepšujem. Možno ich raz celé prekreslím (vytvorím naratív bez zbytočného resentimentu :-))

          A Juraj Janošovský vie, že som si obľúbil Egona Bondyho, napriek jeho kresťanskému rezu. A stalo sa to vďaka článkom na DAV DVA.

          „Na Západe si uvedomili, že to teoretické riešenie je pravdepodobne vypracované Karlom Marxom. Rorty nie je jediný, kto v Marxovi hľadá zakopaný poklad.
          Kto vlastne Marxa poriadne čítal? Veď je to tridsaťtisíc strán, texty najrôznejšieho druhu.“
          Egon Bondy

          Reply
          • 5. januára 2021 at 14:08
            Permalink

            Tak sa už nevyhrážajte, a začnite zverejňovať !

            A pre pokoj Vašej duše, môžete pokladať Vaše články za (večne) živé – teda za neuzavreté, ktoré môžete časom upravovať, dopĺňať…

            Len už vylezte zo svojho kumbáliku…

        • 5. januára 2021 at 17:51
          Permalink

          Martin, ešte všetko neviem.

          Reply
  • 6. januára 2021 at 12:04
    Permalink

    Dnes 6.1.2021 očakávam rozbušku k americkej revolúcii, kde víťazom nebude ani Biden ani Trump.

    Reply

Pridaj komentár

Vaša e-mailová adresa nebude zverejnená. Vyžadované polia sú označené *

Prepošlite článok emailom