Zdieľaj článok:
Prepošlite článok emailom
3. apríl 2020

„Voláme českou policii, české četníctvo, vládní vojsko., dostavte se ihned k budově rozhlasu – esesáci nás chtejí vyvraždit, přijďte ihned!“ /Československý rozhlas 5. mája 1945 12.35 hod./

MÁJ 1945

Barikáda z rozkvetlých kaštanů

Všude to bylo jiné. U nás po ránu
stavěli barikádu z rozkvetlých kaštanů.
Strom padal za stromem jak lustry rozsvícené
a lidé lehali si mlčky do plamene.
Byl potom krásný den a ozvala se děla
a lidé stírali si pot se svého čela.
Pak přišla sestra, nesla oddaně
chléb, cigarety, vodu ve džbáně.
V tom horku ovšem stromy povadly
a sestra přispěchala s obepinadly.
Bezradně stála, mlčíc nad fáči,
dvě ruce na tu práci nestačí.
Leží tu jeden, druhý, čtyři byli,
kéž by se listy stromů v ruce proměnily.
Tři umírali., stromy a květ s nimi
zmíraly rovněž s těmi ranenými.
Uprostřed boje odnesli je stěží,
ale ty stromy, ty tam dodnes leží.

Jaroslav Seifert, máj 1945

“ Nám Čechom nemôže nikto vyčítať, že by sme sa Nemcom ľahko poddali. V roku 1938 sme chceli boj za každých okolností, každý z nás nastupoval do zbrane s jedinečným nadšením. Mníchovský diktát vydať pohraničie bez boja sme pokladali za najväčšiu potupu. Potupný marec 1939 nás zaskočil tým, že Nemci vpadli do zeme nečakane, a že celkom bez protestu prikývli tí, ktorí sa mali vzoprieť zo všetkých našich síl, i za cenu letecky zničených Hradčan a zbombardovanej Prahy, len aby naša národná česť bola nedotknutá. Tragiku svojho znásilnenia a stratu národnej nezávislosti pociťoval bolestne každý Čech ..
Hneď na jar 1939 vznikol ilegálny odboj a napadnutie Poľska prvou výzvou. 28. október 1939 bol prvým signálom nemeckej nadvláde, že sa s ňou nikdy nezmierime, a že sa neunavíme, pokiaľ nevyženieme Nemcov zo zeme. Naši študenti zaplatili za túto vieru vlastnými životmi a väznením v koncentračných táboroch. Ale nevzdali sme sa ..
V roku 1942 bol náš front ucelený zo všetkých tried. Tvorili ju hlavne intelektuáli a robotníci, za jedného padlého nastúpilo vždy desať nových, a v r.1944 a začiatkom r.1945 bola vytvorená revolučná Česká národná rada, určená na to, aby zahájila povstanie.
Sobota, dopoludnie .. 5. máj 1945 nastal povstalecký ľudový výbuch na čele s Českou národnou radou a svojimi vojenskými zložkami. Oznámila domovu a svetu svoj povstalecký počin a niekoľko hodín bojovala s desaťtisíckou ozbrojených Nemcov. Niekedy pomaly s holými rukami, pušiek mala len niekoľko stovák a streliva málo.. Prahe posielali pomoc povstalecké obce, viera v oslobodenie stúpala ..


Nemci nepočítali s ľudovým povstaním v Prahe. Chceli bojovať s Červenou armádou na českej pôde a predstavovali si to jednoducho tým, že odovzdajú moc naoko protektorátnej vláde a za to udrží voľný pohyb v zemi a hlavne v Prahe k svojim chystaným útokom proti Rusom. Povstanie im zmarilo tento plán ..
Dňa 7. mája prišli na pomoc aj Vlasovci, pomohli, ale museli sme sa ich pomoci vzdať. Nemohli sme im dôverovať, zradili Rusko, mohli zradiť aj nás ..
Nemci chceli vyjednávať, no my sme nedopustili žiadne kompromisy. a tak 8. mája popoludní kapitulovali. Nemci začali opúšťať Prahu, ničili nálože a zanechávali za sebou ťažké zbrane. Ešte sme bojovali s SS, ale tento boj bol už ľahšie zvládnuteľný.
Dňa 9. mája 1945 zavčas rána sa objavili v Prahe ruské tanky. Stalin ich vyslal už ráno 5. mája, keď začul volanie Českej národnej rady. Ruskí vojaci boli vítaní na pražských mostoch a dali sa ihneď do čistenia SS hniezd. Stálo ich to veľa krvi, skoro štyristo Červenoarmejcov položilo životy za českú metropolu. Pre ňu a pre jej záchranu sa už nikdy nevrátia do vlasti. Ruská krv zmiesila sa na pražskej ulici a stala sa pečaťou nášho večného priateľstva a symbolom slovanskej a hlavne českoruskej družby. „


Prof.Dr. Albert Pražák (Almanach Pražského povstania,. 1947, krátené)

9. máj 1945


Do ticha ulic plachý krok můj zazní
až celé město dole bude spát,
a letní deštík unavený bázní,
mě ke spoločné toulce přijde zvát.
Do ticha ulic vyjdu, kamarádi,
dnes první noc zas nebojím se bát,
ne, že kdos přijde, jenž nás podle zradí,
avšach abych z všeho nevzbudil se snad,
vždyť ješte včera bojoval jsem s vámi –
a bolest zrála vzdechem zlomeným,
jimž loučil se tak mnohý, mnohý s námi,
než v trosky pad a v rozcuchaný dým –
a dnes jdu smutným kolem spících zahrad,
v mém srdci cítím hoře vašich ran
a chtěl bych tiše tklivou píšeň zahrát
na hrobech vašich u zbožených bran.


R. Friedrich, máj 1945

APRÍL 2020

„Neměl roušku. Pravidla platí pro všechny stejně. Ven jen s rouškou nebo jinou překrývkou úst a nosu.“ Ondřej Kolár, starosta Prahy 6

Radnica Prahy 6 nechala dnes ráno odstrániť sochu maršála Ivana Stepanoviča Koneva z námestia Interbrigády v Bubenči. Využijúc núdzový stav krajiny ohľadom vírusu Covid-19 odstránila pomník, čím zdehonestovala pamiatku, ktorú symbolizoval. Zvlášť hrubo a cynicky vyznieva status daného starostu, čo úzko súvisí s narušeným psychickým stavom. Nebudem nosiť drevo do lesa, verím, že toto zneuctenie si Češi sami poriešia aj s dôsledkami, ak nie – stratením historickej pravdy si sami vynesú nad sebou ortieľ.

Rusko protestuje –

Ruské veľvyslanectvo sa proti odstráneniu sochy ostro ohradilo:
Vyjadřujeme rázný protest proti vandalským činům odvázaných municipálních činitelů. Hodnotíme to jako krok, který není přátelský, a je v přímém rozporu se Smlouvou o přátelských vztazích a spolupráci mezi Ruskou federací a Českou republikou z roku 1993,.Demolice pomníku maršála I. S. Koneva nezůstane bez příslušné reakce ruské strany,“ uviedlo ruské veľvyslanectvo na Facebooku.

Želte padlých hrdinů


A jestě jednou –snad to přemnoho
již slzy žádám písní jednou tady —
jen to: vždyť červnové ty barikády
vám bratra vzali víc než jednoho —
ta lvíčata, co nechtěla být roby!
Hle, ještě dnes tam slzu matčinu
ty pusté na Emausích vlažit hroby!
Těch, bratři, želte padlých hrdinů.
Ó, Bože, byl to podivný tak čas,
když z Hradčan skočnou děla zahoukala
a mnohá, včera s dětskou co si hrála
páž, s těžkou puškou pospíchala v kvas!
A byly, Bože, podivné to matky,
co posílali v bitvu klučinu:
„Tu palaš, synku, nevrať se mi zpátky,
leč obejmu tě zas co hrdinu!“


J.V Sládek

PODPORTE nezávislé médium.

Všetok obsah na tejto stránke je bezplatný. Vaša podpora bude použitá na propagáciu stránky, aby sa o nej dozvedelo čo najviac ľudí.
Aj malá čiastka dostatočne pomôže.

Odoberajte prehľadný sumár článkov - 1x týždenne


Ohodnotiť článok

2 thoughts on “Soňa Valovičová: ŽELTE PADLÝCH HRDINŮ!

  • 3. apríla 2020 at 20:24
    Permalink

    Zneuctili pamiatku tých, ktorí umreli za našu slobodu!
    Ponížili Rusko!
    Morálne bahno, cynické obludy!
    HANBA!

    MUCHE
    Morálka nám hnije!
    Dobre sa ti žije
    na tej kope hnoja, moja?

     
    Reply
  • 3. apríla 2020 at 22:59
    Permalink

    Keď som sa o tom dočítal,tak ma hneď napadol R.Kipling so svojou „Knihou džunglí“.Konkrétne jedna z hlavných postáv románu – šakal Tabákí,poskok chromého tigra Šér Chána.Odporné stvorenie!
    Tak aj títo análni speleológovia v ČR pchajúci sa do zadku vždy tomu,kto im vládne.Dnes sú to USA a Brusel.Včera to bol ZSSR,tak váľajú sochu Koneva.Včera spievali Internacionálu….dnes ju spievajú tiež,no s pozmeneným textom :

     
    Reply

Pridaj komentár

Vaša e-mailová adresa nebude zverejnená. Vyžadované polia sú označené *

Prepošlite článok emailom