Tentokrát uvádza LETNÉ KINO TV DAV skutočnú zabudnutú raritu, nahrávanú v horúcej púšti Turkemenistanu s českými a slovenskými hercami. Dej založený na boji o vodu medzi československými légiami a fašistami sa má odohrávať v Afrike. Brzobohatý, Kvetik, Hrušinský, Vinklář vo filme s funkovým soundtrackom na hranici extrémov existencie.
Není možný smír s fašismem. Zbívá jen boj. Boj až do konce…
Souboj sedmi uprchlíků z cizinecké legie s posádkou havarovaného německého letadla uprostřed pekla africké pouště roku 1943. Film Oáza vypráví příběh několika mužů, kteří za druhé světové války uprchli z cizinecké legie, aby se připojili ke spojeneckým armádám a po jejich boku bojovali proti fašismu. Celý příběh se odehrává v poušti a v malé opuštěné oáze s vyschlou a zasypanou studnou. Zde se střetne skupinka uprchlíků s posádkou německého letadla, která nejdříve zničila ostřelováním jejich kamión, avšak po zásahu z protileteckého kulometu byla donucena k nouzovému přistání. V boji o oázu vítězí střídavě obě strany. Nedostatek vody a smrt žízní hrozí bez rozdílu všem. Výsledek poslední bitvy, která vzplane, když se konečně objeví voda, je zdrcující…
Spíše než o klasický akční válečný film jde v Oáze o komorní psychologické drama. Režisér Brynych se zaměřil na klinický popis toho, jak se lidská morálka a charakter rozkládají pod tlakem extrémního prostředí, strachu a fyzického utrpení. Snímek vyniká silnou, tísnivou atmosférou, skvělou kamerou a silnými hereckými výkony. [1, 2] I když se příběh odehrává v severní Africe, film vznikl v koprodukci se Sovětským svazem a natáčel se v exotických lokacích Turkmenistánu. Tvůrcům se v období tuhé normalizace podařilo prosadit tehdy tabuizované téma cizinecké legie pod záminkou protifašistického boje.
Karakum (Turkmen Garagum, ruský: „Čierna púšť“), púšť, kde sa nahrával film, je púšť v strednej Ázii. Zaberá plochu približne 350 000 km2, čo je približne 70 % oblasti. Celé územie púšte je veľmi riedko osídlené, v priemere žije jedna osoba na ploche 6,5 km2. Zrážky sú zriedkavé, prichádzajú raz za 10 rokov. V oblasti sú hojné zásoby ropy a plynu (vrátane krátera, tzv. Brány do pekla). Brána do pekla je kráter v Turkménsku uprostred púšte Karakum v blízkosti oázy Darvaza, v ktorej zemný plyn uniká od roku 1971. V roku 2013 sa prieskumník George Kourounis vydal do srdca krátera ako súčasť vedeckej expedície. Teplota v kráteri je asi 1000 ° C.
Film Oáza nie je vernou rekonštrukciou jednej konkrétnej historickej udalosti, no jeho zápletka veľmi presne odráža skutočnú a dramatickú realitu, ktorou si prešli stovky československých vojakov na začiatku druhej svetovej vojny. Pred vypuknutím druhej svetovej vojny nemali Čechoslováci, ktorí chceli vo Francúzsku bojovať proti Hitlerovi, inú legálnu možnosť, než vstúpiť do Francúzskej cizineckej légie. Francúzske zákony totiž v mieri nedovoľovali cudzincom vstup do ich pravidelnej armády. Zmluvy obsahovali klauzulu, že v prípade vojny budú prepustení k samostatnej československej jednotke. [1, 2] Keď však vojna v septembri 1939 skutočne vypukla, byrokratické prepúšťanie vojakov viazlo – najmä v odľahlých posádkach v severnej Afrike. Mnohí netrpezliví československí vojaci preto z légie skutočne dezertovali (ušli), aby sa na vlastnú päsť dostali k formujúcemu sa odboju, čo presne kopíruje začiatok filmu.
Ak filmoví hrdinovia chceli bojovať proti nacistom v severnej Afrike, historicky to malo reálny základ. Na Blízkom východe a v Afrike vznikol slávny Československý peší prápor 11 – Východný pod velením podplukovníka Karla Klapálka. [1, 2] Títo muži neskôr hrdinsky bránili líbyjský Tobruk (v rokoch 1941–1943).
Obléhání Tobruku německými a italskými vojsky probíhalo od 11. dubna do 10. prosince 1941. Od 21. října 1941 se obrany libyjského přístavního města Tobruk účastnil i československý prapor pod vedením podplukovníka Karla Klapálka. Tento prapor významnou měrou přispěl k udržení města v rukou Spojenců.
Bojovali v extrémnych podmienkach: v spaľujúcich horúčavách, piesočných búrkach a s permanentným nedostatkom pitnej vody. Zatiaľ čo samotný príbeh o siedmich dezertéroch a posádke nemeckého lietadla, ktorí bojujú o zasypanú studňu, je fiktívny (vymyslený scenáristom), situácie, ktoré film zobrazuje, boli na dennom poriadku. Vojaci v severnej Afrike často čelili útokom nemeckého letectva (Luftwaffe) na nechránených púštnych cestách. Psychický rozklad, halucinácie z tepla a dehydratácia (nedostatok tekutín) boli skutočnými nepriateľmi, s ktorými púštne hliadky bojovali. [1, 2]
Film Oáza funguje ako metafora a psychologická štúdia. Historické pozadie (Čechoslováci v Afrike, komplikované vzťahy s cudzineckou légiou a drsné prírodné podmienky) je reálne. Samotný mikrosvet oázy, kde nepriatelia zomierajú vedľa seba kvôli jedinej studni, je však umeleckou licenciou tvorcov, ktorá mala ukázať nezmyselnosť a krutosť vojny.
ZAUJÍMAVOSTI z ČSFD:
- Německá posádka by měla mít k dispozici střední bombardér Heinkel He 111 P-4, standardně používaný na africkém kontinentu. Tento letoun, vyráběný od roku 1935, byl původně prezentován jako civilní dopravní letoun (důsledek omezení stanovená Německu po 1. světové válce). Jednalo se o nejrozšířenější bombardér Luftwaffe a říkalo se mu „vlk v rouše beránčím“. Je však otázkou, zda měli filmaři k dispozici skutečně tento typ, protože jednak záběry nejsou příliš detailní a navíc při čelním pohledu se zdá být letoun příliš úzký. Nelze proto vyloučit, že jde o úpravu nějakého sovětského letadla.
- Ve snímku se objevila celá řada známých kaskadérů, například Jaroslav Tomsa alternoval Jiřího Krampola (Kaiser) a Zdeňka Řehoře (Berg), Petr Jákl nahrazoval Radoslava Brzobohatého (Navara), Zdeněk Srstka točil za Rudolfa Hrušínského (Baron) a Jiří Plachý dubloval Wilhelma Koch-Hogge (Luftwafe von Lüderitz).
- Majora von Lüderitze (Wilhelm Koch-Hooge) nadaboval Eduard Cupák.
- Filmaři použili polský vůz Jełcz 574 Z z roku 1963 (vystavěný na základě Star 660) – pohon 6×6, šestiválcový benzínový motor o výkonu 105 koní. Pro film byla demontována nástavba pro servisní práce a vytvořeny lavice a panely bočnic. Výroba tohoto typu byla ukončena v roce 1983. Původ vozu je značně komplikovaný. Původně se jednalo o značku Star (výrobce Fabryka Samochodów Ciezarowych v Starachowicích – odtud FSC Star), ale v roce 1952 byla v městečku Jełcz-Laskowice založena autoopravna JZS (Jełczianske Zakłady Samochodowe), které později převzaly výrobu vozů Star, dále hasičských speciálů a autobusů (v licenci produkovaly naše Škody 706 RTO). Automobily byly dodávány do zemí SSSR, ale také do Iráku.
- Každý z herců dostal před natáčením 12 injekcí proti nemocem, protože se mělo natáčet v Mali… Později se to ukázalo jako zbytečné, když tam vypukla revoluce a natáčení se přesunulo do Ruska.
- Natáčení probíhalo v poušti Karakum při průměrné denní teplotě 55 °C.
- Jiří Krampol prohlásil, že si v Turkmenistánu připadal, jakoby se tu za posledních 2000 let nic nezměnilo.
- Natáčením v poušti strávili filmaři 3 měsíce.
- Odbornými poradcami filmu boli vedúci inšpektor Odd. vševojskovej kontroly Inšpekcie MNO (v druhej polovici 60. rokov zástupca náčelníka raketového vojska a delostrelectva MNO) plk. Ota Hudrlík, resp. plukovníci vo výslužbe Richard Zdráhala a Alois Bíca, ktorý sa ako odborný poradca podieľal už na vzniku viacerých filmov.
- Počas natáčania v Turkmenistane žili herci vo veľkej špine. Všetci mali hnačku a keďže nikde nebola ani kvapka vody na umytie rúk, umývali si ich v čaji.
Willy z ČSFD: Poušť, písek, vítr, duny a psycho… nekonečné bloudění, utrpení, střílení a psycho… žízeň, horko, fyzické napětí, vyčerpání, smrt a psycho… halucinace, záchvaty, šílenství a další psycho… Setkání s Brynychovou Oázou pro mě kdysi znamenalo menší šok, protože na takto stylově radikální film, s dlouhými scénami se skupinkou mužů uprostřed nekonečně pusté pouště a dlouze gradujícím šílenstvím, jsem rozhodně nebyl připraven. I když jsem ho časem docenil víc, i dneska jsem se po 15ti minutách začínal obávat, jak to vůbec vydržím do konce. Úvod je kontrastně akční oproti tomu, co následuje pak, nicméně do dalších pár minut se mnou začal snímek cloumat natolik, že jsem málem zapomněl dýchat a pocítil neklidný tlukot srdce. Scéna, kdy sledujeme odvážení raněného vojáka (Josef Bláha) na nosítkách z pohledu ležícího v pohybu, tedy pohledem dolů hlavou na pěší nositele, mi přišla doslova geniální. Některé scény s pohltivou atmosférou ztělesňují monotónnost prostředí tak, že i pouhá halucinace nebo změna ze dne na noc se stávají dočasným vysvobozením nejen pro postavy, ale i pro diváka (pestře barevné malby v hospodě i s obrovskou reklamou na pivo se pak už málem rovnají spatření ráje). Nebo záběr na těžké posouvání kola studny, se střihem na pohyb válce hrajícího orchestrionu, zase dokonale přenášel pocit fyzického vyčerpání. Rozhodně vyšší level filmového zážitku, pro mě zároveň nezapomenutelného. Jako obvykle těží Brynych hodně z vizuálu a tím dotvářené nevšední atmosféry, zde navrch v netuctových exteriérech, Oáza je však slušně nabitá i hereckým obsazením. Osobitě mě zaujal Wilhelm Koch-Hooge v roli fašistického vojáka s profesí doktora, kolísajíc mezi zápornou postavou a člověkem pochybujícím, i přes vnitřní nesoulad vnímajícím nutnost ztráty ideologických rozdílů v podobně hraniční situaci.
topi z ČSFD: Z hlediska námětu a exotických exteriérů, kde se celý děj odehrává na poušti, se v dějinách československého filmu jedná o pěkně raritní snímek. Obsazení je dokonalé, fakt radost sledovat všechny herce, to je zážitek nad zážitky! Nemá cenu jmenovat, každý je nezapomenutelný. Širokoúhlá kamera Josefa Vaniše vyloženě kouzlí nádherné záběry a scenérie a umně si pohrává s různým zaostřováním a snímáním detailů, buď obličejů nebo rekvizit. Začátek filmu je jak z nějakého westernu, záběry na herce, zastavení kamery a jméno herce napsané parádním písemným fondem. Do toho jazzová hudba Jiřího Sternwalda a já čumím jak péro! Během děje atmosféra houstne, hudba už místo jazzu brouzdá v expresivním ruchu a zvucích a postavy začínají naplno projevovat svoje charaktery. Bez vody na poušti leckomu hrábne. Divím se, že už jen kvůli tématu českých legionářů mohl film vůbec projít a být natočen, v závěru je však poznat, že byl krapet sestříhán a konec působí dost ukvapeně a věta, že s fašizmem nelze jinak než bojovat, byla vyloženě dotočena na zakázku cenzorů. Přesto se však film do širší distribuce nedostal a z kin byl brzy stažen. I přes ten strmý závěr hodnotím plným počtem!
D.moore z ČSFD: Jeden z nejlepších českých válečných filmů. Samozřejmě, není moc z čeho vybírat, ale Oáza by si rozhodně zasloužila být známější. Není sice tak strhující jako Atentát či Nebeští jezdci, není tak filmařsky vyhračičkovaná jako Tmavomodrý svět nebo Tobruk a není monumentální jako filmy Otakara Vávry… ALE: Působivě (samozřejmě díky senzačním hercům s Radoslavem Brzobohatým a Rudolfem Hrušínským v čele) ukazuje, čeho všeho jsou lidé ve vypjatých situacích schopni, psychologii zoufalých žíznících vojáků rozebírá do posledního mozkového závitu a výsledky toho všeho nám servíruje vcelku nemilosrdně a tak nějak i lhostejně stylem „Diváku, přeber si to“. Jsem fakt spokojený. Jediná vada – Němci mluví česky.