Je třeba zabít Sekala (V. Michálek, 1998), dusivá dráma z horúceho leta 1943

Letné kino TV DAV do tropických dní odporúča ďalšie dielo, ktoré stojí za zhliadnutie, aj keď bolo natočené v dávnych 90. rokoch.

Dráma z leta 1943, t.j. z obdobia, keď bolo okupované ako protektorát Čiech a Moravy. Koná sa v dedine Lakotice, kde nie je ani jeden Nemec, kde sa zdá, že vojnové udalosti sú vzdialené. Farmár Jura Baran, stíhaný gestapom, utiekol z pôvodných hôr chudobnej Wallachie, aby sa skryl. Ako cudzinec nemá žiadnu domácu dôveru. Lakotice sú dedina s niekoľkými budovami, okolo patrí dozrievajúcemu obiliu roztrúseného v dvanásť bohatých farmách, ktorých majitelia žijú v strachu zo Sekala. Je to nemanželský syn, má drsné detstvo bastarda, ktorý je opovrhovaný všetkými, nič mu nepatrí, slušné dievča si ho ani nevšimne. Nenávidí všetko a všetkých. Jeho čas prišiel s protektorátom. Už nahlásil dvoch majiteľov majetku zo zločinov proti Ríši. Dostal za to ich majetok, išli do koncentračného tábora a na smrť. Pripravte sa na dusivý film, kde Hobbesovské heslo „človek človeku vlkom“ má desivé rozmery.

Vo filme si zahral aj slovenský herec Ľudovít Cittel.

Video je online tu.

režie: Vladimír Michálek; scénář: Jiří Křižan; kamera: Martin Štrba; hudba: Michał Lorenc; hrají: Olaf Lubaszenko, Bogusław Linda, Jiří Bartoška, Agnieszka Sitek, Vlasta Chramostová

RECENZIE NA ČSFD

Salahadin: Atmosféra války je tu neuvěřitelně tíživá a hutná, a to dokonce i přesto, že celý film nespatříme jediného vojáka, jediný střet. To je filmařina! Oba polští představitelé hlavních rolí jsou fantastičtí a je radost sledovat jejich přirozený a herecký koncert v příběhu, který se vyznačuje zcela rozporuplnými postavami. Jen někdo může být označen za vyloženě kladnou postavu (např. skvělý a charismatický Jiří Bartoška). Film navozuje stísněné pocity i díky velmi pozoruhodné hudbě z pera polského skladatele Michala Lorence, který kloubí nápadité melodie podané nápaditým provedením. Drsné vykreslení života za války, netolerance mezi katolíky a evangelíky, četné filosofické úvahy, podmanivá režie, vyšperkovaný scénář, to vše dělá z tohoto snímku skvostnou záležitost. A nakonec i poselství o tom, jak těžké je soudit zločince „na první pohled“. Stejné zlo, ne-li větší, se však mnohdy ukrývá za nevinnými tvářemi. Drsný, ale krásný film. Takových by mělo být více

Tomco: od michalka som doposial videl len zabudnute svetlo a bol som velmi milo prekvapeny. moja druha zastavka v jeho filmografii dopadla uplne rovnako. pohotova rezia, dobre napisany a zahraty pribeh, krasna kamera.. uz len pocet ceskych levov hovori za seba. nieze by som velmi daval na nejake sosky a podobne veci, no tentoraz su asi viac ako zasluzene. a ja sa pomaly pripravim na babie leto :)

Gemini: Málokdy jsem měl chuť velebit nějakou filmovou akademii jako při sledování tohoto filmu a vědomí všech těch udělených Českých Lvů. Hluboká poklona panu Michálkovi za tohle veledílo o čem jiném než o lidech. Jediná školní projekce, kterou jsem zmeškal, a také jediná, o kterou se cítím ochuzen, protože to rozpálené horko uprostřed zlatých klasů pod modrým nebem kdesi na Hané sálalo od první chvíle i z televizní obrazovky. V kině musela výtečná kamera ve spojení s tak brilantními výkony jako podává ústřední sestava Linda – Lubaszenko – Bartoška – Chramostová, dělat s lidmi úplné divy. Můj smysl pro rytí nějak nenachází živnou půdu, že by skutečně nebylo co vytknout? Viděno mýma očima, opravdu ne. 100% a zařazení na úroveň Spalovače Mrtvol.

Šakal: Je třeba… něco dodávat. Silné téma přetaveno v kvalitní scénář Jiřím Křižanem, herecké výkony, které snesou ty nejpřísnější měřítka, brilantní kamera Martina Štrby (zejména smysl pro detail), to vše umně dokreslující, působivý hudební doprovod M. Lorence. V neposlední řadě věrně zachycená ATMOSFÉRA panující na malé moravské vesničce jménem Lakotice, (která by se ale dala naroubovat na téměř jakoukoliv vesnici v Čechách a na Moravě, kdy každý na každého něco ví…). Přestože zde nepadne jediný výstřel, ta atmosféra strachu obklopující místní hospodáře před udáním gestapu je naprosto věrohodná a všudypřítomná, byť zde o samotnou válku jako takovou nejde, ta slouží pouze jako taková berlička pomáhající příběhu. V roce uvedení snímku do kin (1998) jsem ho nedokázal (v kontextu mého věku) plně docenit, pochopit veškeré souvislosti, přesto jsem jím byl naprosto strhnut a pohlcen. Dnes (1.3.2011) po mé třetí projekci jsem nadšen, zhnusen a nemám (téměř) co bych snímku vytknul. Vyjma 2 scén, kdy Michálek zbytečně tlačí na pilu a to v případě vyřknutí konečného ortelu: je třeba zabít Sekala…To věčné téma: Je větší svině Sekal nebo místní pantátové?! Nechce se mi podrobně o tématu rozepisovat, dopadlo by to úvahou mající min 2 stránky, ale ten konec (btw vskutku působivě natočená závěrečná scéna „na ostří nože“) hovoří za vše. Hajzlama se nerodíme, těmi se teprve (ve světle určitých okolností) stáváme. Byli tou „hybnou silou“ místní obyvatelé (ta panující atmosféra mezi místními, která Sekala v dětství formovala)..? Faktorů je určitě více, nicméně (to je známá věc), prostředí v kterém vyrůstáme má velký vliv na formování osobnosti. Pro mě osobně je snímek Je třeba zabít….NEJlepším porevolučním filmem a troufám si tvrdit i TOP 10 (5) mezi Československými filmy všech dob. Je to jeden z těch mála případů, kdy se nerozcházím (ba právě naopak) naprosto souhlasím s akademií. 97%

castor: Viděno po letech. Sice to na mě nedolehlo jako například Želary, kdy Eliška Aničky Geislerové rovněž hledá bezpečný úkryt před gestapem.. ale pořád je to velký dramatický kus. Stíhaný gestapem je v jeho případě Jura Baran, přemýšlivý valašský kovář, cizinec bez důvěry domácích, kteří na něj navíc ukážou prstem při potřebě zbavit se démona vesnice. Výsledkem je nadčasový střet, o který jde v mých očích až ve druhém plánu. Primárně je totiž zajímavé sledovat samotného všemocného Sekala, kterým kdysi každý opovrhoval, a nyní jen přihlížejí tomu, jak se karty obrátily. Bůh je tu jen za kus kříže, vládne strach o grunt, potemnělé duše zapomněly na základní lidské hodnoty. Možná škoda, že to celé Vladimír Michálek pojal až s příliš velkou pokorou a bez vlastních nápadů. Neříkám, že nejsou, ale prostě tak nějak bez překvapení směřujeme až do nevyhnutelného finále. A místy dost chladně a dost akademicky. Tak či onak potěší řemeslo (hudba, kamera, zvuk, výprava a další) a samozřejmě herci – nejen ti hlavní, ale i výtečně vybraní sedláci bojící se o své grunty.

Film o filmu – Je třeba zabít Sekala