Mediálne manipulácie, vytvorenie fiktívnych hrdinov a tribúnov farebných revolúcií a politických protestov; mediálne hystérie, ktoré zo dňa na deň vytvoria v perfektnom marketingu a pre politicky korektné a správne vyjadrenia populárnych hudobníkov, básnikov a hercov lebo „povedali pravdu“ (tu jedinú a správnu)… a keď padne mediálna fasáda falošne vytvorenej popularity upadnú do zabudnutia. Čo vám to pripomína? TV DVA odporúča ďalší film, ktorý bol tak nadčasový, že ho nedokázala pochopiť ani socialistická spoločnosť, ktorá ho „pre istotu“ hodila do trezoru, aby sa stal aktuálnym pre súčasnosť.
Čierna komédia založená na príbehu Karla Čapka o mužovi, ktorý proti svojej vôli zasvätil svoj život boju za spravodlivosť. Príbeh z Čapkových krátkych príbehov z jedného vrecka je transponovaný vo filme do mediálnej situácie konca 60. rokov. Čašník Selvin je obvinený z vraždy vlastnej tety. Je odsúdený slúžkou. Ale jeho matka sa rozhodne neúnavne bojovať za svojho syna. Vyberá si bezvýznamného textára a submisívneho hypochondriaka, básnika Leonarda Undena a núti ho, aby sa stal bojovníkom za spravodlivosť proti jeho vôli.
Film z roku 1968 vznikol v koprodukcii ČSSR a NSR. V hlavných úlohách Rudolf Hrušínský, Klaus Schwarzkopf, Jiřina Šejbalová, Míla Myslíková a ďalší. Hudbu vytvoril fenomenálny skladateľ Zdenek Liška. Autormi scenára sú Zdeněk Bláha a Jiří Weiss. ČT uvádza: „Tento pozoruhodný koprodukční česko-německý snímek vznikl ve vrcholném období české televizní tvorby v roce 1968 v pražském televizním studiu. Scénář napsali na motivy jedné z Čapkových Povídek z jedné kapsy dramatik Zdeněk Bláha a režisér filmu Jiří Weiss. Na úspěchu díla se podíleli rovněž herci Rudolf Hrušínský, Jiřina Šejbalová, Míla Myslíková a německý herec Klaus Schwarzkopf.“ Ďalej uvádzajú: „Snímek se ještě podařilo narychlo uvést v premiéře v prosinci roku 1968. Pak nastaly časy, které nebyly filmu nakloněny. V obnovené premiéře se pak objevil na televizní obrazovce až 29. května 1996 a dnes ho uvádíme v čase, kdy uplyne 110 let od narození režiséra a scenáristy Jiřího Weisse, jenž po okupaci Československa v srpnu 1968 emigroval a následně působil více než dvacet let jako univerzitní profesor v USA. Po určité odmlce se Weiss počátkem devadesátých let 20. století vrátil k hrané režii snímkem Marta a já, který natočil v německo-francouzské koprodukci s mezinárodním hereckým obsazením. S úspěchem ho představil na řadě festivalů, mimo jiné v Benátkách a také v Karlových Varech.“
Video je aktuálne k dispozícii na Youtube:
Recenzie a zaujímavosti z ČSFD:
Karel Čapek do „Povídek z jedné kapsy“ zařadil příběh inspirovaný Hilsneriádou s názvem „Případ Selvinův“. Jedná se o vyprávění starce Leonarda Undena, který se za mlada zastal podezřelého Selvina odsouzeného za vraždu ženy. Selvin se po osvobození Undenovi přiznal, že ženu skutečně zavraždil a začal ho vydírat. Podle povídky byl natočen film Spravedlnost pro Selvina (1968).
Noli tacere! Skvěle propracovaná psychologická studie, jejíž základ i přes všechny vnější aktualizace tvoří typický čapkovský rámec, je svým způsobem fatalistickým mementem mori, včetně toho, že oběť je současně vrahem sama sebe. Síla veřejného mínění a s tím spojená manipulace s kýmkoliv a čímkoliv úzce souvisí s dobovým (1968) fenoménem, vrcholícím v českém kontextu událostmi Pražského jara. Vynikající Hrušínský, který hraje dost možná vůbec jednu ze svých nejlepších rolí, navíc mimo zavedený rejstřík. Velmi by mne u tohoto snímku zajímal jeho dobový ohlas, musel být naprosto výjimečný.
Spravedlnost pro Selvina může být námět přesahující jakoukoli mediální dobu. I dnes média vyrábějí rádoby celebrity reality show. Média překrucují, zveličují a vytvářejí si své hrdiny doby. Selvin takový je. Sám se ostatně podivuje nad tím, jak ho média vykreslují a jak dotvářejí celkový obraz o jeho osobě. Takhle se navíc dá snadno manipulovat s veřejností, což se ostatně děje. Na druhé straně vyjma skvělého Rudolfa Hrušínského jsou některé věci přehnané a i ta ironie pak dostává kapánek na frak. Jiné naopak upozaděny. Své poselství to má ale jasně dané a nutno říct, že pro tehdejší obyvatelstvo ještě silnější.
Československý televizní film natočený podle povídky K. Čapka, v němž se bezvýznamný a neprůbojný básník Leonard Unden (jak jinak než skvělý R. Hrušínský) veřejně zastane neznámého číšníka Franka Selvina obviněného z vraždy. Tento navenek hrdinský čin, provedený na nátlak manipulativní Selvinovy matky, požadující spravedlnost a odvolání údajného justičního omylu, vyvolá neskutečnou bouři nadšení veřejnosti, z Undena se stává světově známá osobnost a jeho rychle nabitá sláva vyvrcholí udělením Nobelovy ceny. Záhy však lyrik, jehož poznávacím znamením byla elegantně přehozená pruhovaná šála, pozná, že ten, komu přede všemi projevil důvěru a díky němuž se stal zámožným a slavným člověkem, není nikdo jiný, než podlý a všeho schopný vyděrač, který se dokonce ke svému zločinu mezi čtyřmi očima přiznal. Odporného, vděk neznajícího člověka se sklonem k alkoholismu ztvárnil německý herec K. Schwarzkopf. Závěr snímku tak dostává absurdní tón, kdy Undenovi konečně dojde trpělivost a pokusí se Selvina s jeho neustálým vyhrožováním natrvalo umlčet. Ve Weissově hodinovém televizním filmu, jenž bych rozhodně neoznačil za komedii, se ve vedlejších rolích objevila J. Šejbalová v roli Selvinovy matky, mladá a půvabná M. Myslíková coby Undenova manželka, J. Kemr v roli právníka řešícího Undenovu pozůstalost či B. Šmída jakožto činovník udělující Undenovi čestné uznání. V maličké roli kněze, bdícího nad umírající svědkyní onoho zločinu V. Tichánkovou, se ukázal R. Brzobohatý. Bohužel ve Spravedlnosti pro Selvina nespatřuji něco mimořádného, herecky sice herci v čele s národním umělcem Hrušínským obstáli, avšak celkové filmové provedení Čapkovi povídky včetně jeho podivného závěru hodnotím pouze průměrně.
Na televizi nečekaně výpravný snímek se skvělým Hrušínským, Šejbalovou i Myslíkovou. Škoda jen, že monumentální až nabubřelý styl dusí Čapkovskou povídku a hlavně její absurditu a sám jí zaobaluje do pochybného obalu „kafkovské“ atmosféry doby nedoby. Dobová aktualizace odkazující na různá hnutí za spravedlnost a probuzení svobody projevy jsou bohužel na příběh naroubována dost okatě.
„Z malé jiskry se rozhořel velký plamen.“ . . . Karel Čapek ve své tvorbě řešil mnohokrát téma zločinů a spravedlnosti, její formy a vykonávání. Svými nadčasovými postřehy dokázal předpovědět nejen hrozby 2. světové války (Bílá nemoc, Krakatit), ale ve své povídce „z kapes“ Případ Selvinův vlastně i revoluční hnutí a protesty, probíhajících v 60. letech po celém světě. Byť samozřejmě filmová adaptace je ve všech směrech aktualizována, dle mého názoru však „čapovský“ pohled na věc nezmizl, naopak hlavní myšlenka v tomto zpracování působí ještě silněji. Jako vždy u filmů nové vlny 60. let hodně působivá kamera, famózní hudba Zdeňka Lišky (jedna a ta samá melodie zní tu v různém tempu a pokaždé s jiným aranžmá) a z hlediska hereckého obsazení je pozoruhodné třeba obsazení mnoha hvězdných herců do krátkých „štěků“ (Kemr, Holý, Somr, Šmída, J.Mareš, Brzobohatý, Vrchota, Lohniský), z nichž někteří nejsou vůbec uvedeni ani v titulcích. Obsazení pro nás neznámého německého herce Klause Schwarzkopfe do titulní role přineslo zajímavý pocit neokoukané tváře u filmového hrdiny, na kterého jen tak nezapomenete. Rovněž režisér Jiří Weiss vypraví originálním způsobem přes retrospektivu, vnitřní monology či komentáře hlavního hrdinu, uprostřed využije vložku s fiktivním dokumentem. Celkově na mě snímek dělá hodně silný dojem po všech stránkách, včetně výkonu mistra Rudolfa Hrušínského v další z rejstříků osobitých rolí kinematografie zlatých šedesátých /Spalovač mrtvol/. Komedii a smích ale zde opravdu moc nečekejte, spíše mrazivé psychologické drama. 95%