TV DAV odporúča ďalšiu filmovú novinku…
Dvaja bratia sa vracajú do svojho rodného mesta, aby začali svoj život odznova. Tam sa ale stretnú so zlom, ktoré čaká, aby ich privítalo späť…
Z RECENZIÍ NA ČSFD
MrHlad: Trailery mě bavily. Reakce zahraničních kritiků potěšily a Cooglera s Jordanem mám rád, takže jo, těšil jsem se. Jen asi na jiný film, i když to bude pravděpodobně platit o téměř všech divácích. A jsem rád, že jsem ten jiný film dostal. Ačkoliv se pohybujeme v hororovém žánru, Coogler s ním pracuje trošku jinak a rozhodně se nehodlá se svou novinkou nechat nacpat do nějaké škatulky. Hříšníci jsou do jisté míry film o tom, jak upíři dobývají jednu hospodu na americkém jihu, ale paradoxně ono dobývání je na nich to nejméně zajímavé a podle tradičních hororových šablon vlastně možná i „špatně pojaté.“ Jenže Coogler místo klasického hororu natočil spíš příběh o americkém jihu a především o muzice. Její síle, o tom, jak pomáhá formovat generace, národy i celé kultury. A že může mít takovou sílu, až si pro člověka přijde samotné peklo. Hříšníci míchají gangsterku s dramatem z prostředí, kde pořád ještě existuje ku klux klan, chudí sbírají bavlnu a násilí je často jediný způsob, jak si vybojovat lepší život. A platí to pro chudáky, gangstery i obyčejné lidi. A všechny tady spojuje blues v tak nádherných hudebních a tanečních číslech, že z toho člověku až padá pusa na zem. Hříšníci zvládají být komplexním dramatem s mnoha vrstvami a tématy, ale především jsou od začátku do konce nekompromisní audiovizuální žranicí, u níž je vidět, že Coogler si točil přesně to, co chtěl. Jeho autorská vize je divoká, nespoutaná, strhující a v IMAXu se z ní stává jeden z nejzajímavějších a nejzábavnějších audiovizuálních zážitků posledních let, který by byla obrovská škoda minout, ať už máte k tématům, hororu nebo blues vztah jakýkoliv.
3DD: Podvratné žánrové uhýbání nabízí divákům Ryan Coogler v hororu o muzice, která spojuje přirozené s nadpřirozeným a misí v sobě minulost, přítomnost i budoucnost. Blues, které chytne za srdce a Michaela B. Jordana jako dvojčata Čmouda a Komína, která chtěla dát sběračům bavlny okusit jak chutná (irské pivo a italské víno) svoboda a dala jim okusit krev. Že umí Jack O’Connell pěkně zpívat víme už z Pluku mizerů, ale jeho podmanivá verze Rocky Road to Dublin patří k nejlepším scénám celého snímku ještě spolu s nadčasovou Magic What We Do. Göranssonova hudba tahá výsledné dílo až k pomyslnému vrcholu. Kombinace foukací harmoniky, bluesové kytary, benja v moderních melodiích nastavuje laťku letošním orchestrálkám hodně vysoko. Přesto že je příběh svéráznou variací na komiksového Amerického upíra (s nádherným rasistickým přesahem), nebo Od soumraku do úsvitu, díky skvěle napsaným a skvěle zahraným postavám dostává onen příslovečný áčkový punc. Pointa, že zábava je forma nadvlády je v celkovém kontextu hodně krutá. P.S: Hailee Steinfeld a ta romantická linka tomu dává neskutečný šmrnc. P.S2: Ten epilog je malinko zvláštní.