V rámci letného kina TV DAV vám prinášame ďalšiu z filmových, ale aj literárnych klasík.
Existencialistická dráma natočená na motívy divadelnej hry s rovnomenným názvom od slovenského spisovateľa Ivana Bukovčana. Príbeh desiatich zdanlivo náhodne vybraných ľudí umiestnených v pivnici jedného malého mesta počas nacistickej okupácie Slovenska. Pomaly sa začínajú vynárať fakty, vykresľovať charaktery a príbeh začína naberať nebezpečné tempo. Vo filme hrajú herecké legendy: Ladislav Chudík, Jozef Kroner, Samuel Adamčík, Terézia Hurbanová-Kronerová, František Dibarbora, Vlado Durdík st. či Elena Zvaríková-Pappová.
TV film je adaptáciou divadelnej hry „Kým kohút nezaspieva“ od slovenského dramatika Ivana Bukovčana. Jeho najznámejšia československá verzia je z roku 1972: Kým kohút nezaspieva.
RECENZIE Z ČSFD
Pierre: 10 dospělých lidí + jedna nezletilá dívka je za 2.světové války po zákazu nočního vycházení zavřeno do sklepa a musí se vybrat, kdo z nich bude popraven jako preventivní vystraha za vraždu nacistického vojáka, aby zbytek mohl dál v klidu jít. Nejednoznačný úkol s morálním dilematem. Nebudou ve výsledku vrahové všichni?? Mám taky rád podobné konverzačky z jedné místnosti, kde se postupně odkrývají pravé charaktery jednotlivých postav. Zde navíc mělo prostředí skrýše sklepa v pivnici děsivou atmosférou, umocněnou ještě jedinou formou návštěvy zvenku v podobě slizkého zlomeného Němce, který byl dříve potlačován a nyní je na výsluní coby kolaborant a ostatní lidé ho většinou dobře znají a důvěřují mu. A celé to je takové studeně. A závěr je do poslední vteřiny jedno velké překvapení, které by mě nenapadlo a nebudu ho tedy prozrazovat. Viděno v rámci Virtuálního retro kina Willyho Kufalta.
radektejkal: Filmů, které jsou zarámovány malým uzavřeným prostorem je hodně. Takový prostor je vhodný pro rozvíjení existenciálních témat. Třeba počínaje od J.P. Sartra Za zavřenými dveřmi. Patří sem i Buñuelův Anděl zkázy, a mnoho další psané i filmové literatury. Myšlenka to není nijak originální, záleží jen, jak se zpracuje. Slovenská verze je výborná ve všech smerech a mlže se rovnat i se dvěma uvedenými. Diváckým úkolem je povýšit situaci na sto, milion a 8 miliard lidí uzavřených v odpovídajícím prostoru.
Omnibus: Filmová výzva Virtuální RETRO KINO uživatele Willy Kufalt. Člověk a jeho pud sebezáchovy ve vleku zešílevších dějin, tváří v tvář zlu, proti kterému je bezmocný. Zachovat si hlavu nebo tvář? A proč ne obojí? Měli losovat, tedy nechat to na náhodě (věřící by řekli na Pánu Bohu). Jednoduché a bez následných výčitek, protože odpovědnost by měl osud či Bůh a hlavně (!) ten německý major, který rozhodl o popravě civilistů. Takže vylosovaného by náckové popravili, devět lidí by přežilo. Ti z „rukojemníků“, kteří měli svědomí, si pak mohli sami před sebou zachovat tvář. Jak? No přece tím, že by se přidali k odboji! Už žádné pasivní čekání na konec války, ale aktivní odpor proti zlu. Čili vykoupení. Místo aby vedli žabomyší hádky, naplano žvanili o potřebě zachovat si lidskou důstojnost a doufali, že se situace „nějak“ vyřeší sama. Což se pohříchu i vyřešila. Nejvíc mi vadilo, že to pro mě nebyli lidé z masa a kostí, ale jen divadelní postavy (byť některé i výborně zahrané), v příhodných chvílích deklamující hluboká moudra. Jak napsal Rozjimatel: „Postavy sa chovajú dosť neprirodzene, zaujímajú čudné pózy a prednášajú patetické prejavy. Priam ukážkovým príkladom je postava Samuela Adamčíka, ktorý raz za čas vyjde z tieňa a strojene prednesie nejakú vznešenú múdrosť.“ Ani ne tak psychologický film se živými postavami, jako spíš úmorné předčítání z Bible a Etického kodexu lidství. Viz nascendi: „U samotného príbehu mi chýbala väčšia autenticita.“ Pětihvězdičkové poselství, bohužel ve výsledku jen za tři.
SOLOM: Nejen Slovák je největším nepřítelem Slováka, ale především člověk je největším nepřítelem všeho živého na Zemi. Udavači, závistivci, zbabělci a vrahové byli, jsou a vždy budou mezi námi. Stačí se podívat do jakékoliv práce a ve většině z nich se najdou nějací ti „bonzáci“, nebo závistivci…Tenhle kousek nebyl špatný po psychologické stránce a ukazuje různé charaktery lidí, které se pod nátlakem mění k nepoznání. Mělo to dobrou gradující atmosféru ale taky hromadu dialogů a ne všechny byli v mých očích záživné. Většina účinkujících podali dobré herecké výkony a jako celek to vidím na lepší průměrnou podívanou. Díky VRK za další zajímavý kousek.70%
Sluničko2: Psychologické drama. 1) Je listopad 1944. Povstání je potlačeno a Slovensko okupují německá vojska. Východní fronta se blíží a o tom, jak válka dopadne, už asi není moc pochyb. Smrt německého vojáka si žádá popravu desítky rukojmích._____ 2) Trochu polopaticky prezentovaná mravní naučení musela v době vzniku filmu působit dost apelativně. On sa modlí! Ten bolševik sa modlí! Divadelní hru totiž její autor, 48letý Ivan Bukovčan, napsal v roce 1969._____ 3) Jak to u podobných děl bývá, postavy reprezentují určitý pohled na věc a na svět. Neznámý – svědomí a čest, učitel – svědomí a morálku, zvěrolékař a holič – zbabělost a podlost, ostatní – dost typické postoje běžné společnosti._____ 4) Vynikajícím hereckým výkonům jednoznačně dominovali 48letý Jozef Kroner (holič) a 48letý Vladimír Durdík st (zvěrolékař). Ještě mě zaujal 33letý Jozef Adamovič (neznámý příchozí)._____ 5) Celou dobu jsem si říkal, že je všechny nakonec stejně Němci postřílejí._____ 6) Knihu jsem dosud neznal, ale určitě si ji přečtu._____ 7) Stručný, ale výstižný koment: Marius*****, radektejkal*****. Zajímavý pohled na film bez servítků prezentuje rovněž Rozjímatel**.