Michael Hauser komentuje 150. výročie Parížskej komúny

Zdieľaj článok:
Prepošlite článok emailom

Vážení priaznivci DAV-u DVA

Väčšina našich čitateľov má silné sociálne cítenie a hlási sa k zdravému vlastenectvu. Čakajú nás zásadné politické udalosti - referendum o predčasných voľbách a následne zásadný boj o ďalších charakter našej spoločnosti.

V DAV-e DVA stojíme na Vašej strane. Pre pravidelných prispievateľov okrem iného pripravujeme aj špeciálne benefity: vypnutie reklamy, výrazné zľavy v e-shope INLIBRI, podielovú knihu a iné... Vernostný program zverejníme v apríli.

Ak chceme naďalej rásť, nebude to možné bez vybudovania silnej podpornej komunity. Staňte sa jej členom, pomôžte nám v tomto úsilí tým, že budete pravidelne finančne podporovať DAV DVA.

Podporte nás pravidelnou sumou, 4, 6, alebo 10 a viac eur mesačne..
Číslo účtu: IBAN: SK72 8330 0000 0028 0108 6712


K 150. výročiu Parížskej komúny sa na sociálnych sieťach vyjadril aj známy český filozof, Michael Hauser.

Dne 18. března uplynulo přesně sto padesát let od vyhlášení Pařížské komuny (1871). V roce 2000 natočil Peter Watkins dokudrama La Commune (fiktivní reportáž z průběhu Komuny). Někteří filmoví kritici píšou, že je to obsahově i filmově nejvýznamnější film natočený od roku 2000. Samotní herci byli překvapeni tím, že něco takového jako Pařížská komuna skutečně existovalo. Málokdo o ní něco věděl, neboť v oficiálním dějepise se o ní příliš neučí. Jsou i knihy o vytlačování obrazu Pařížské komuny ze společenského povědomí.

Lizzie O’Shea píše v kapitole „Alternativní formy budoucnosti Pařížské komuny“ ze své připravované knihy, že Pařížská komuna nám dává materiál pro pochopení alternativ k dnešní společnosti postavené na ekonomických třídách a zastupitelské demokracii a otevírá možnosti pro hlubší pochopení myšlenek demokracie a rovnosti. Komuna začala uskutečňovat participativní demokracii v dosud nevídaném rozsahu. Zrušila stálou armádu, zavedla oddělení státu a církve, církevní majetek převedla na veřejné vlastnictví, vyhlásila bezplatné vzdělávání, veřejně spálila gilotinu, na omezenou dobu zrušila platby nájemného. Dělníci začali organizovat samosprávné řízení ekonomiky, demokraticky volili vedení podniků, které omezilo délku práce, a řídili se požadavkem rovnosti a autonomie. Ženy poprvé v moderní historii zastávaly politické pozice a prosadily liberalizaci manželského práva. Malíř Gustave Courbet, který se Komuny aktivně účastnil, napsal: „Paříž je skutečný ráj… Všechny společenské skupiny se ustavily jako federace a jsou pány svého osudu“. Marx mluvil o tom, že pracující třída „nečekala na zázraky“. Neměla v hlavě žádný utopický plán, když svrhla utlačovatelskou společnost. Pracující nejsou hlupáci. Nepotřebují žádné „vizionářské“ technology, aby jim říkali, jak mají řídit společnost. Mají své vlastní myšlenky a často velmi dobré myšlenky. Víme, jak Pařížská komuna skončila. Po jejím konci bylo zastřeleno deset až dvacet tisíc komunardů včetně žen a dětí.

Pařížská komuna byla vzorem pro Říjnovou revoluci, jíž začala sekvence komunistické ideje dvacátého století s nejrůznějšími formami emancipačních zápasů, jak to nazývá Badiou. Lenin a další tančili na sněhu, když ruská revoluce vydržela o den déle než Pařížská komuna. Ruští revolucionáři počítali s reálnou možností, že je čeká podobný osud jako komunardy. Badiou tvrdí, že poslední uskutečněnou politickou formou této sekvence byla Šanghajská komuna (1967). Ta měla za vzor Pařížskou komunu. Zvláštní věc je, že tato sekvence se na začátku i na konci vztahovala k Pařížské komuně. Podle Badioua může mít Šanghajská komuna pro budoucí revoluce podobný význam, jaký měla Pařížská komuna pro revoluce dvacátého století.

Badiou si uvědomuje problém komuny jako politické formy: příliš rychlé oslabení či rozpuštění státních struktur způsobuje rychlou porážku. Zároveň přílišné posílení státních struktur vede k byrokratizaci a ke zbytnění státu, které brání ve vytvoření emancipované společnosti. Jak řešit toto dilema? V knize „Revoluce pro budoucnost: květen ´68 a pražské jaro“ jsem se spolu s dalšími autory pokusil ukázat, že v pražském jaru se spustil vzájemný pohyb mezi státem a společností, a toto dilema se tím začalo řešit. Byla to reforma, která přecházela v revoluci nového typu. Tento typ revoluce nebyl ani v čínské kulturní revoluci, ani v maďarském povstání, v titovské Jugoslávii, ani v pařížském květnu 68. Takže východiskem pro budoucí revoluce může být znovu Pařížská komuna, ale zároveň také pražské jaro jako dosavadní vrchol pojetí státu, v němž se rozběhne vzájemný vztah mezi strukturami a spontaneitou. Těžko přijít na něco lepšího, pokud člověk uvažuje o reálné možnosti postkapitalistické společnosti.

Michael Hauser na sociálnej sieti Facebook

Odoberajte prehľadný sumár článkov - 1x týždenne


One thought on “Michael Hauser komentuje 150. výročie Parížskej komúny

  • 23. marca 2021 at 18:16
    Permalink

    Treba pripomenúť, Hauserov záver, že:
    „Marx socializmus (komunizmus) nestaval na etických (morálnych), ale na systémových základoch.
    V Marxovej koncepcii sa spoločnosť vznikajúca z kapitalizmu nemôže z mnohých dôvodov hneď úplne oslobodiť od všetkých „materských znamení starej spoločnosti.“

    Aby sa zmenili etické súdy človeka, treba aby sa najprv zmenila základňa a to bez akýchkoľvek kompromisov, teda najprv dospieť k materiálne nezávislosti pre každého.
    Najprv sa musia zmeniť podmienky až potom sa zmení spoločenské vedomie a teda aj etika. Nikdy nie naopak. Inými slovami: Človeka nemožno ku komunizmu vychovať.

    A demokracia a spravodlivosť sa stanú prázdnymi pojmami spolu s prerozdeľovaním, pretože nebude nikoho a na kom by sa mohli a dali uplatniť.

    Reply

Pridaj komentár

Vaša e-mailová adresa nebude zverejnená. Vyžadované polia sú označené *