Třicet jedna ve stínu (Jiří Weiss, 1965), československo-britská existenciálna dráma

V rámci letných filmových odporúčaní TV DAV vám prinášame zaujímavý film, ktorý je dokonca k dispozícii aj online.

Režisér Jiří Weiss realizoval v roce 1965 neobvykle ambiciózní projekt: psychologické drama Třicet jedna ve stínu totiž vzniklo v koprodukci s Velkou Británií, s převážně anglickými herci a podle scénáře ceněného dramatika Davida Mercera. Snímek získal nominaci na Zlatý glóbus v kategorii neanglicky mluvených titulů.

Bol to jeden zo série filmových producentov Raymonda Strossa, ktorý hral s manželkou Anne Heywood. Film tiež hral James Booth, Rudolf Hrušínský, Ann Todd a Donald Wolfit. Variety napísal, že film: „má kvalitu, hlavne kvôli šikovnej a pozornej réžii Jiřího Weissa, ktorý je pravdepodobne medzinárodne najznámejší a najrešpektovanejší zo všetkých českých režisérov. Je to do značnej miery vďaka tomuto premyslenému smerovaniu, že film nekončí ako banálny, klišé-ridden kus celuloidu, ale ako zmysluplná dráma, v ktorej emócie hrajú väčšiu úlohu ako rozum v živote mladej a atraktívnej ženy.

Film bol vydaný v roku 1965. Najpopulárnejším filmom toho roku bol romantický muzikál Za zvukov hudby od Roberta Wisea. Do roku 2022 uzrelo svetlo sveta najmenej 66 300 filmov v anglickom jazyku. Kameramanom („režisérom fotografie“) tohto filmu bol Beda Batka a strihali ho Russell Lloyd a Jan Chaloupek, ktorí patria medzi najproduktívnejších strihačov. Filmový režisér Jiří Weiss sa narodil 29. marca 1913 v Prahe a zomrel v Santa Monice 10. apríla 2004.

Napriek konvenčnému zastúpeniu prípadu sa českoslovansko-britská spoločná produkcia vyznačuje dôkladnou charakterizáciou ľudí a situácií, takže sa film stáva osvetľujúcim zrkadlom ľudského správania, a preto môže byť odporúčaný dospelým.

Evangelischer Filmbeobachter, s. 537

Ocenenia a nominácie

• Medzinárodný filmový festival v Berlíne: Víťaz: „UNICRIT Award“ – Jiří Weiss.
• Cena Klementa Gottwalda za kultúrny rozvoj
• Cena Zlatého Glóbusu: Nominácia Na „Najlepší Zahraničný Film V Anglickom

Bolo natočené v pražských štúdiách Barrandov. Premietal sa na tiež Berlínskom festivale, kde získal cenu UNICRIT.

RECENZIE Z ČSFD

W. Fuffalt: ,,Proč mi to chcete vysvětlovat? Já nejsem soudce…“ První můj dojem při zjištění existenci tohoto filmu byl rozpačitý. Už jen to, že vznikl koprodukční film, kde britští(!) herci dorazili do ČSSR hrát role českých zaměstnanců a současně podvodníků v samobsluze s lihovinami, působilo jako absurdní kuriozita. Ovšem jen do chvíle, než se film skutečně nerozjel. Už počáteční atmosféra s hudbou Krautgartnerova orchestra s vokálem Marty Kubišové hodně upoutává a přesunutím z letního vedra do obchodního sklepu s vypnutým proudem začíná něco jako další film-noir po česku (13. revír, Hra bez pravidel). Ale není to jen vizuál plný kontrastů mezi světlem a tmou a zvuk (vedle scénické hudby i takové hučení lednice nebo tikající budík), co pozvedá průměrnou zápletku svým zpracováním hodně vysoko. Je to taky celkový způsob vyprávění ze strany režiséra. Jiří Weiss mě svým „psychologickým“ vykládáním malého zločinu s tragickými důsledky již jednou dostal ve filmu Taková láska (1959) a tentokrát znovu. Jsme svědky postupného rozplétání vztahů a psychologie prostřednictvím následujícího děje, retrospektiv i vnitřní analyzy svědomí. A také pozoruhodné postavy inspektora v podání Rudolfa Hrušínského, působícího v jistých momentech jako zhmotnělé svědomí hříšníků. Přijde, zasáhne, odejde… ale stopy po křivdě a nespravedlivosti zůstávají. Konec není tradiční, jak by divák očekával, ale rozhodně nechá přemýšlet. Opět 60. léta v čs. kinematografii v plné parádě! 90%

radektejkal: V podstatě jsem si chtěl od současných filmů (tj. starých do 50 let) odpočinout. Trochu a na chvíli. Volba padla na Davida Mercera, scénáristu jednoho z nejlepších filmů všech dob: Resnaisovy Prozřetelnosti. Tušil jsem, že pokud dovedl napsat „francouzský“ scénář, povede se mu i „český“. A měl jsem ho, snad i přehnaně, „manko“ bylo přece dobové téma. Tuším také, že jsem se chtěl i podívat na české herce oné doby, třeba Hrušínského, který zřejmě na základě role v tomto filmu byl obsazen do umělecky podobné role spalovače mrtvol. Film měl i morální přesah: je hloupost počítat láhve, když nevíš, co je v nich. Čili: počítej jen láhve, které vypiješ

Karla: Lehký, ale smutný kriminální příběh s krásnou Anne Heywoodovou na pozadí tragedie zničeného mileneckého vztahu. Čeští herci v čele s Rudolfem Hrušinským jsou, jako obvykle, výteční. Šedesátá léta jim zkrátka pěkně svědčila. Nesmyslná oběť ženy na oltář ztracené lásky a pohled na bezcitné jednání muže, zametajícího stopy své nezodpovědnosti.

Morholt: Rudolf Hrušínský prakticky nesundavá nehybnou masku úřednického suchara a když promluví, jeho hlas zní monotónně, ale přesto všechny ostatní přehrává o parník. Není to tím, že by zbytek osazenstva zahrál špatně. Naopak. Jenže Hrušínský byl jedinečný. Co se týče britské koprodukce, tak souhlasím s tím, že ta tady byla prakticky zbytečná a co se herců týče, vystačili by jsme si z vlastních zdrojů, ačkoliv Anne Heywood obstála ve všech ohledech. Na druhou stranu chápu, že točit se západními filmaři muselo být tehdy lákavé a navíc měl film větší šanci prosadit se i za zdánlivě se rozpadající železnou oponou. 85%

helianto: ,,Duše některých lidí jsou tak silné, že jsou schopni obětí, jejichž odměnou je vědomí, že milované osobě zajistí štěstí.“ – Honoré de Balzac. A já se ptám „pourquoi?“ A není nikdo, kdo by mi odpověděl. Proč si mladá krásná žena sáhne na život kvůli čtyřiceti lahvím koňaku? Proč skutečný viník zůstane nepotrestán a jediné, co jej může trápit, je jeho vlastní svědomí? Dr. Kůrka, pronásledovaný nespravedlivě, ale o to silněji, pocitem viny, bude jeho svědomím. Stačí jediný pohled, pohled, na něž je mistr Hrušínský mistrem. Nechtěla bych být pronásledována… Vynikající režisér Jiří Weiss rozehrává další své mimořádné psychologické drama. Příběh nevelký rozsahem, ale s charaktery propracovanými do nejmenších detailů. Zajímavá spolupráce nejlepších českých herců s herci anglickými. Skvělá jazzová hudba v podání kdysi populárního Kraugartnerova orchestru se silným vokálem Marty Kubišové. Další perla československé kinematografie let šedesátých.

Sarkastic: „Nechcete trochu kafe?“ – „Ne děkuji, nejsme v kavárně.“ Kontrolor Rudolfa Hrušínského. O co větší chaos má doma (zaneřáděný byt, neutěšený vztah se synem a ženou alkoholičkou), o to více akurátní a pořádkumilovný je při výkonu svého zaměstnání. Nakonec až moc. Jeho postava je nepříjemná, smutná, ale přesto víc než zajímavá. Což už se ovšem moc nedá říct o ostatních protagonistech. Výraznější jsou jen ti britští, kteří ovšem mají handicap skrz nepříliš dobré nadabování (hlavně představitel Bažanta, v kterém jsem stejně celou dobu viděl Řandu, a toho mám spojeného s úplně opačným druhem rolí). Nejlépe z nich si stojí asi Alena v podání Anne Heywood, i když s jejím zkratovitým jednáním jsem měl poněkud problém. Za zmínku pak stojí ještě depresivní a díky hudbě až deptající atmosféra, která tragický příběh podtrhuje. A na závěr je tu ten již mnohými zmiňovaný Kůrkův maximálně mrazivý pohled… Jinak mám ale z tohoto raritního snímku trošku rozpačitý dojem, nebýt skvělého Hrušínského, na slabší 4* by to asi už nebylo.

Adam Bernau: V úvodu idylka na pražské plovárně, kde dr. Kůrka ale v saku pojídá párek a chvíli vypadá, jako by ho chtěl Burdové nabídnout. Potom se pomalu, pozvolna, tiše a chladně odhalují posraný životy obou těchto postav. Nechcete-li v hodnocení filmu dopadnout jako R99, je nutno se opravdu soustředit jenom na ně, na Kůrku a Burdovou. Na každého zvlášť. Postava Vorla je vlastně druhořadá, resp. je spíš funkčním prvkem, arci prvořadým a arciže pro něj je ten strašidelný Hrůšův kukuč za výlohou. A pak už jen hlas Kubišky nad Prahou.

benden: Film jsem shlédl až teď, díky youtube. Vůbec jsem nevěděl, že Češi natočili film s Brity a s takovou krásnou herečkou v hlavní roli. Prostě polovina 60.let, kdy v Československu pomalu roztávaly kremelské ledy. Bohužel došlo za 3 roky k okupaci a spousta filmů ze 60let skončilo v trezoru. A zřejmě i tento černobílý klenot.

Gortyna: Ti angličtí herci byli rozhodně velké plus. Například Menšík se Sovákem pořád hráli ty svoje komické šarže, i když to asi Weissovým záměrem nebylo. Hrušínský hrál také svou šarži pokerface, kterou dovedl k dokonalosti tři roky nato ve Spalovači mrtvol. Jenže jaká to je šarže!! Reáliemi – oprýskanými fasádami, špinavými dřezy, neuklizenými byty, mi to připomnělo polské filmy 70. let. V kontextu české tvorby 60. let rozhodně nadprůměr – a navíc nepodbízející se.

Anianna: Film působivý svou atmosférou. Více než o manku vypovídá o vztahových nesouladech, o deziluzi, o komunikační jalovosti a lžích, o manipulaci, o špíně fyzické i symbolické. A ta (výborná Anne Heywood), která se chce z neutěšeného časoprostoru vymanit, se stane jeho obětí dřív, než se jí to povede. Chladný kontrolor (Hrušínskému postava ušitá na míru) je tak postaven před volbu přijmout závěr kontroly tak, jak se nabízí, nebo dát najevo, že pravdu zná. A boží mlýny melou. Postavy jsou dobře prokreslené. Tmu hudebně umocňuje hlas Marty Kubišové.

ViktorD: Bez uzardění dávám plný prádlo, tenhle snímek si to zaslouží. Zajímavě vystavěná expozice pouze na obrazu a hudbě Luďka Hulana – obdobně si o dva roky později počínal i Jindřich Polák ve filmu Hra bez pravidel. Pedanticky a komisně vystupující Rudolf Hrušinský postupem času seznává, že nic není tak jednoznačné, jak se může na první pohled zdát. Je však už pozdě, lidský život byl zmařen, a tak se stává pouze nemohoucí výčitkou svědomí skutečného viníka.

ArthasKafa: Film s atmosféru léta, který tak divně prostupuje celým dějem, cítíte horko a máte pocit, že ani v noci si příroda od tepla moc neodpočine. Rudolf Hrušínský zvládal všechny role a postava kontrolora má seděla jako jiné role. Jeho životní úděl opravdu není jednoduchý, doma složitá situace a v práci, jako by byl sám proti všem lidem, které musí podezírat z krádeží. Anne Heywood tu do celé situace také velmi zapadla, její vztah s vedoucím prodejny, kterému pomáhá krýt defraudaci, a přitom sama žije v bytě na půl se sestrou a její rodinou. Na konci máte trochu zvláštní pocit beznaděje spravedlnosti, která často své viníky správně neodhalí. Moc veselé to tedy není, jen role Vladimíra Menšíka jako by humorně celý příběh trochu rozveselila. Ideální pustit si film někdy v létě.

farmnf: Nenechte se zmást začátkem. Tlustý upocený geniální Ruda Hrušínský sleduje pěkný holky v Praze a žere u toho tlustý, umaštěný párek. Do toho zní stupidní dixík poplatný 60-tým komunistickým letům. Pak se tam ale objevuje moc pěkná holka, vedoucí Pramenu. No a ta kočka má pěkné máslo na hlavě. A pak se neste s tímto neobyčejně obyčejným příběhem do světa skutečného filmového umění. Byl jsem překvapen, kupodivu příjemně. Na rok 65 teda kurva dobré kooprodukční dílo.

Master19: Šerá až temná… zdráhám se použít označení kriminálka… spíš psychologická rošáda. Hrušinský tu předvádí fascinující herecký výkon, aniž by prakticky hnul brvou. Britští herci jsou celkem zajímavým experimentem a nebýt jejich nepřirozeného klapání ústy, ani bych je nezaregistroval. Nejvíc se mi (herecky) líbil James Booth. Patří se zmínit i famózního Vladimíra Menšíka, který vždy absolutně ovládne pasáž, kde se objeví (a vlastně ani nemusí být vidět…), dále koupaliště na Vltavě a podmanivý hlas Marty Kubišové.

F.W.C.: Dobrý večer, tlustej strejdo. O existenci koprodukčního filmu Jiřího Weisse jsem neměl donedávna tušení. Není divu. Lehkou erotiku falešně evokující titul Ninety Degrees in the Shade připomíná novovlnnou estetiku málo, konzumní kinematografii, která s uměleckými pokusy tuzemské kinematografie účtovala, vůbec. Mnohem více pak některé italské, francouzské či britské filmy – jako Pawnbroker či Repulsion :-). Takový ne-druh, lokalizovaný zápletkou o rozkrádačce lihovin, flákačstvím v pracovní době a komplikovaný vypravěčskou nechronologií, do pásem filmů pro pamětníky nepatří; i proto, že si ho málokdo pamatovat chce. Horko velkoměsta v monochromu a free jazz jdou k sobě jako vodka Martini a Bond, přičemž James Booth vypadá jako lacinější conneryovská varianta hokynářského svůdce. Trojúhelník vedoucí-prodavačka-kontrolor (Booth-Heywood-Hrušínský) se roztáčí noirově líně, poháněný směsí nízkosti, lásky, svědomí, sexu a frustrace a skoro antonioniovsky se otočí prakticky během jediné noci. Černobílí černoši U Fleků, chlast kam se podíváš; pod polštářem, v kufru auta, jen ve skladu ne. I kdyby vás podobně jako mě zápletka skoro minula, 90°F obohatí emisemi zvláštní atmosféry nepohodlí, která možná dobovou náladu ilustruje věrněji, než známější filmy z krásných let šedesátých.

insurg.: Celkem zajímavý experiment, ojedinělý tím, že se spojili filmaři naši s britskými. Holt zlaté pražské jaro… Kontrast „dvou stran barikád“ – kontrolora a jím pronásledovaných, je tady hezky dotažen i v tom, že zaměstnanci jsou ztvárněni britskými herci, jsou na první pohled lidé „z jiného světa“ (a samozřejmě, zloduchové museli být „odtama“ – aby se bolševický cenzor nažral), vzájemně se snaží k sobě nalézt cestu a přelézt hráz, ale jejich snaha působí komicky, a kdybychom neznali motivy, i nevěrohodně. Filmu by však prospěl trochu větší spád ve scénáři anebo alespoň jiné kouzlo, které by nám umožnilo sledovat rozvláčný děj se zaujetím.

Sipora: Další „bomba“ ze šedesátých let, o které jsem nevěděla. Obsazení hlavních partů anglickými herci navozuje atmosféru světového filmu, což vzhledem k hlavní zápletce filmu působí až tragikomicky. Hned v úvodu jsou dechberoucí záběry z vltavské plovárny v centru Prahy na hlavní ženskou postavu – femme fatale Alenu, která s úsměvem i grácií spěje ke své záhubě.

cariada: Zvláštní snímek s produkcí a herci z Velké Británie, poněkud nechápu proč vlastně? Hlavní hrdinka prodavačka Alena je velmi pohledná žena, jenže kreje vedoucího s kterým má poměr, nebot krade alkohol. Přijde kontrola velice chrismatický Rudolf Hrušínský a tak jim nezbyde nic jiného než sehnat prázdné lahve a nelít do nich čaj a dát je zpátky do skladu. Samozřejmě se to při počítání okamžitě provalí nebot se jedna láhev rozbije. Alena je z toho na dně spáchá sebevraždu. Snímek má spíš za cíl ukázat jak to mezi lidma vypadá, že málo kdo vede štastný život , třeba kontrolor má doma hroznou ženu. Na snímku je pouze jedna vada a to že se velká část filmu odehrává v noci a je to černobílé tudíž tam toho mnoho není vidět.

kagemusch: Většina to už napsala a já taky musím,takže-VYNIKAJÍCÍ pan Hrušínský. To především,ale taky skvělá hudba (mimo jiné v titulkách nějaký Déči,-že by Lázlo Deczy,a co Vajco?)a ať si kdo chce co chce říká tohle byl skoro český skoronoir.

pakobylka: Spravedlnost bývá nejenom slepá, ale v mnoha případech i hluchá a chromá … a podle toho náš svět vypadá. Kriminální zápletka pomáhá rozehrát komorní psychologický příběh nešťastné, naivní a především jednostranné lásky, která je ochotná přinést i tu nejvyšší oběť. P.S.: 1) Milé dámy, ne aby vás napadlo se jím inspirovat – žádný chlap za to nestojí … ;-) … 2) Z dnešního pohledu se celá kauza může zdát nicotná, neboť ohledně nejrůznějších kriminálních deliktů není žhavá současnost ani zdaleka tak úzkoprsá.

ZAUJÍMAVOSTI

Film se natáčel na dva negativy ve dvou jazykových verzích. V české verzi mluvili Angličané anglicky a Češi česky. Pro anglickou verzi, pokud byly dialogy krátké, mluvili čeští herci anglicky. Důvodem byl fakt, že ve Velké Británii nebývalo zvykem dělat dabing a britský producent proto žádal české tvůrce o vstřícnost.

Po celou dobu natáčení byli na scéně tlumočníci, kteří i přes Weissovu znalost angličtiny překládali anglickým herců příkazy a také kontrolovali fonetickou správnost dialogů českých herců.

U zrodu tohoto prvního česko-anglického koprodukčního filmu stála britská produkční společnost Six Star Television, Ltd., spoluvlastněná Herbertem Lomem a Richardem Attenboroughem.