Vážení priaznivci DAV-u DVA
Väčšina našich čitateľov má silné sociálne cítenie a hlási sa k zdravému vlastenectvu. Čakajú nás zásadné politické udalosti - referendum o predčasných voľbách a následne zásadný boj o ďalších charakter našej spoločnosti.
V DAV-e DVA stojíme na Vašej strane. Pre pravidelných prispievateľov okrem iného pripravujeme aj špeciálne benefity: vypnutie reklamy, výrazné zľavy v e-shope INLIBRI, podielovú knihu a iné... Vernostný program zverejníme v apríli.
Ak chceme naďalej rásť, nebude to možné bez vybudovania silnej podpornej komunity. Staňte sa jej členom, pomôžte nám v tomto úsilí tým, že budete pravidelne finančne podporovať DAV DVA.
Podporte nás pravidelnou sumou, 4, 6, alebo 10 a viac eur mesačne..
Číslo účtu: IBAN: SK72 8330 0000 0028 0108 6712
Kat nepočká. Nad devadesátinami Jiřiny Bohdalové
Historik Jiří Malínský se ohlíží za uměleckou kariérou Jiřiny Bohdalové a zvláště připomíná její role ve filmech československé vlny 60 let.
Dnes oslaví devadesátiny velká dáma českého a československého filmu, divadla i televize zasloužilá umělkyně (1985), nositelka Thálie (2010) a řady dalších cen a ocenění Jiřina Bohdalová. Umělkyně beze sporu národní. Její umění má bezpočet tváří: tu holčičí (Madla zpívá Evropě, Dceruška k pohledání), jež se ještě vzdáleně dotýká velké doby československého zvukového filmu třicátých let minulého století, tu počínajícího dospělého věku (Škola otců, Král králů, Až přijde kocour), také muzikálu (Dáma na kolejích), tvorby pro děti a mládež (Rákosníček, Křemílek a Vochomůrka, Tajemství proutěného košíku) v nepřetržité časové řadě až do současnosti blízké i nedávné (Fany, Návštěva staré dámy), nesčetných skečů i vtipného konferenciérství (nejčastěji s textařem a autorem zábavných pásem nejrůznějšího druhu Vladimírem Dvořákem např. v seriálu Televariété). Bez nadsázky lze říci, že se Bohdalová stala sama sobě multižánrovým klasikem (klasičkou).
Plodně zasáhla i do československé filmové vlny šedesátých let klíčovými úlohami ve filmech Ucho (1970) scénáristy spisovatele Jana Procházky v režii a spoluautorství scénáře Karla Kachyni a v současně reprízovaném starším televizním filmu Kat nepočká (1971) scénáristy spisovatele Norberta Frýda a režiséra Františka Filipa. Oba filmy spojuje i obsazení Bohdalové s Radoslavem Brzobohatým, jejím tehdejším partnerem.
Jedná se – pokud vím – o jeden z prvních filmů, který si otevřeně, neschematicky a na špičkové umělecké úrovni klade otázku po rozhraní kolaborace, odboje, ilegality a vůbec zásad mravnosti v atmosféře a podmínkách v tomto případě protektorátu Čechy a Morava. Asociace, které vyvolává, vrací vzpomínky na Annu Letenskou, Oldřicha Nového, Miloše Havla. A to bez ohledu na jeho vlastní obsah, který do hry vnáší postava německočeského průmyslníka-továrníka Planetty (ve skutečnosti převlečeného dozírajícího pracovníka gestapa) hraného Radoslavem Brzobohatým. To vše v atraktivním prostředí barrandovských filmových ateliérů. V hereckém obsazení se objevují, jak bylo tehdy zvykem československé Thálie, přední osobnosti té doby: Martin Růžek, Radovan Lukavský, Antonie Hegerlíková, Jaroslav Moučka, Otakar Brousek starší, Ladislav Trojan. Není bez zajímavosti, že v dílčí úloze pikolíka poprvé na stříbrném plátně na sebe upozornil tehdy patnáctiletý Oldřich Kaiser.
Je zjevné, že záběr a umělecké kvality filmu nesou v sobě i stopy hloubavého ducha Pražského jara. Stranou legend i zlehčování chování obyvatelstva během nacistické okupace se dívá zkoumavě, avšak věcně na tenké rozhraní mezi touhou přežít a hrdinstvím, které zdaleka není čapkovským občanstvím všedního dne; opravdu tu jde o životy. Herečka Karla Hlinová v podání Jiřiny Bohdalové to všechno soustřeďuje ve svém tragickém životním údělu. Zcela odsoudit nelze ani postavu divadelního podnikatele: nacismus mimo svou nepopiratelnou zločinnost znal i každodennost. A národ, nacházející se v smrtelném ohrožení, vítal i útěšné, byť levnější české slovo, jak se o ně snažila háchovská část tehdejší společnosti. (Jak vyznal ve své vzpomínkové knize před 10 lety Otakar Vávra, vděčil za svůj život bonvivánovi Miloši Havlovi.)
A tak postava Hlinové, ve filmu mocné i v shakespearovském repertoáru, v něčem zachycuje i rozšířený způsob nazírání Bohdalové, z milosti boží ženské komičky úspěšně vyvracející patriarchální nesmysl o absenci humoru u tzv. slabšího pohlaví. Přijde-li na věc, objevuje se před námi robustní herečka bytostně charakterní, nápaditě tvořivá v osvojování zvlášť nesnadných hereckých příležitostí. A díváme-li se na tuto nevšední ženu zblízka, zjistíme znaky tohoto přístupu i v jejích rolích komických. Neměli jsme, nemáme a hned tak mít nebudeme nadbytek těchto renesančně rozevlátých osobností.
V den svých devadesátin má Jiřina Bohdalová co bilancovat a na co vzpomínat. A nejen to: myslet může i na to, co tvoří teď a co tvořit bude.
Článok zverejňujeme v rámci spolupráce s médiom !argument
Škoda,že mnohí vynikajúci a oblubení herci ale aj spisovatelia sa chovajú tak, „S akými strakami sedíš tak kvákaj“