Jiří Wolker bol český básnik, predstaviteľ českej proletárskej poézie, ktorá sa postavila do opozície s neskôr vzniknutým poetizmom. V období jún až december roku 1923 sa liečil na tuberkulózu v sanatóriu lekára Michala Guhra v Tatranskej Polianke.
Tvář za sklem (Těžká hodina)
Kavárna „Bellevue“ je říše
stavěná z hudby, tepla a plyše,
z oken má vysoké průhledné hranice,
které ji dělí od zmrzlé ulice.
Dnes jako jindy páni si za stoly sedli,
důstojní páni a vznešené dámy
ústa si probodli úsměvy, kravaty drahokamy
a v teple, hudbě a v plyši
noviny na oči posadili si,
aby přes tyto brejle z papíru viděli,
že svět je veselý, protože sami jsou veselí
v kavárně „Bellevue“.
POZRI AJ: Jiří Wolker: Těžká hodina
Když tu tak seděli teple a ctihodně
s rukama vyžehlenýma,
tu stalo se, stalo,-ne zcela náhodně,-
že na okna sklenného tenounkou hranici
přitisk tvář člověk, který stál v ulici,
výrostek zpola a zpola muž
a pohledem ostrým a chladným jak nůž
prořízl okno a vbod se v tu nádheru,
v číše a valčík, v zrcadla pro milenky,
v břicha a teplo,fraky a peněženky,
a zůstal v nich trčeti čepelí,
i když ty oči dvě zmizely.
Tentokrát se stoly staly
náhrobky mramorovými,
pohřební šťastlivci se usmívali
mrtvolně mezi nimi,
sklepníci v šatech smutečních
z šedého kouře věnce nosili,
před okny žila ulice, bída a sníh,
za okny civěly mohyly
v kavárně „Bellevue“.
