Príbeh osobnej statočnosti obyčajného človeka v zabudnutej československej satirickej komédie s Rudolfom Hrušinským v podobnom duchu ako Vraždy po našem (1966) či Sprevedlnost pro Selvina (1968).
Hrdina má strach je československý čiernobiely satirický film z roku 1965 (premiérovaný v roku 1966), ktorý režíroval František Filip na základe divadelného scenára Jaroslava Dietla. Hlavnú úlohu oficiálneho Honzu Vavřineca, ktorý sa náhodou zapojil do boja s byrokratickým systémom, výborne hral Rudolf Hrušínsky. Podľa ČT sa vzhledem ke své satirické kritice socialistické společnosti dostal po roce 1969 do tzv. trezoru a jeho obnovené projekce se dočkal až v roce 1990.
Príbeh sa odohráva v investičnom oddelení veľkej kancelárie. Obyčajný a tichý úradník Honza Vavřinec je omylom považovaný za poslanca nespravodlivo odsúdeným pracovníkom. Vavřinec zasiahne do prípadu, prejaví neočakávanú osobnú odvahu a začne odhaľovať alibizmus, strach a pokrytectvo svojich nadriadených a kolegov. Film vhodne paroduje vtedajšiu byrokraciu a mechanizmy moci, kde je zodpovednosť neustále kladená na ostatných. Je však mimoriadne aktuálny aj pre dnešok.
Film bol založený na hre Jaroslava Dietla Nehoda. Je to satirická komédia. Hlavná postava (Rudolf Hrušínský) vyslovuje na kameru odcudzujúce sa monológy, ktoré komentujú a odrážajú príbeh.
Pozn.: Diváci v recenzích často oceňují moderní filmové postupy. Rudolf Hrušínský v roli Honzy Vavřince vystupuje z děje a mluví přímo do kamery k divákům (tzv. vnitřní monology či zcizovací efekt). Tento styl předběhl dobu a dnes ho běžně využívají moderní zahraniční seriály. Ačkoliv film vznikl jako kritika socialismu, lidé v dnešních reakcích upozorňují na to, že strach postavit se za správnou věc a byrokratické mechanismy fungují v korporátech a úřadech úplně stejně i dnes.
RECENZIE Z ČSFD
Solom: Celkem pohodová satyra s poněkud divným koncem, tedy alespoň pro mne. Nemůžu však upřít, že jsem se u sledování docela bavil a věřím, že to tahle na pracovištích fungovalo, protože dneska mi přijde, že je to snad ještě i horší. Všude samý bonzák, nebo vlezdoprdelka a opravdu schopných kolegů/kolegyň jako šafránu, o praktikách na různých pracovištích raději nemluvě. Herecké výkony slušné, Hrušínský jasně nejlepší – taky ale dostal pochopitelně nejvíce prostoru. Jo Kalič…taky jsme jednomu tak říkali…
kobejn: Tento film byl pro mě velmi příjemným zjevením, pro mě dosud neznámé dílo, a přitom tak chytrý a důvtipný film, všichni herci výborní, ale suverénně jim opět kraloval náš nejlepší herec, výborný byl nápad s oslovováním nás diváků, které tu bylo funkční a vtipné, prostě zlatý šedesátý léta, byla to doba, kdy se u nás točily ty nejlepší filmy, a jak dokazuje tento film a mnohé další, nemusely to být jen tvůrci „nové vlny“, kteří dokázaly natočit nadprůměrná díla, vypadá to spíš, že tehdy točili výborné filmy snad všichni, snad to byl tehdejší rys společný všem, každý jinak, ale vždy svěže a originálně, jako zde například.
kulmon: Satirický příběh, kde pravda jednou vedla k povýšení místo ke zkáze. Prim zde hraje Rudolf Hrušínský, hraje skvěle, ale natočil popravdě mnohem lepší filmy. Tohle je tak na 70%
sarkastik: „Kalič, co to je?“ – „Ten kdo neví, co je to strach.“ Drobet se nám za ta léta význam slov posunul…Františka Filipa beru jako TV tvůrce, ovšem Utrpení mladého Boháčka a Příběh dušičkový mi ukázaly, že svého času měl na víc než jen filmy pro televizi. A tohle dílko to jen potvrzuje. Ačkoliv v tomto případě se pustil do pěkně kousavé a svým způsobem až nečekaně odvážné satiry. A i když je kapánek hořká a mrazivá, udržuje si po celou dobu velkou míru zábavnosti. Mohou za to hlavně zdařilé dialogy (nejen ty filozofické o strachu) a herecké obsazení. Hrušínský (obracející se k publiku) tu předvádí 1 ze svých nejlepších výkonů vůbec, ovšem i pánové Sovák, Pešek, Prachař, Deyl či Šmeral snad ani nemohli být do rolí lépe vybráni. A skoro až snový konec se též povedl, Honza sice potřebuje „úplně jiný lidi“, ale v tom je ten háček (plus nádherně výmluvný výraz na závěr…). Slabší, ale přesto plný počet. „Přece je v zájmu všech, aby se odhalila pravda, ne?“ – „To je čistě teoreticky vzato neobyčejně správné…prakticky úplnej nesmysl.“
brit89: Podle mě je tohle druhá nejlepší role Rudolfa po Spalovači. Netradičně pojatý film s mimořádně vtipnými momenty.
Big Bear: Zajímavý film se skvělým Hrušínským v hlavní roli. Ano, povýšení kritiků je někdy opravdu rafinovanou mstou. Obzvláště v prostředí rozbujelého byrokratického kompostu, kde jednotlivec hnán mládím, rozumem a ideály stejně po chvilce bezmocně zapadne bez sebemenší šance cokoliv ovlivnit či změnit. Zvlášť když nad sebou máte šéfy, kteří,, co nezvládnou přeskočit – na to se nerozbíhají “. Celkem nadčasová záležitost, v souhrnu ale nikterak kritikou neohromující a tak snad proto ani nevadila režimu, který trochu té sebekritiky občas dokonce od jednotlivců vyžadoval. * * *
Willy Kufalt: V té době už se z Jaroslava Dietla stával postupně velice zručný scenárista, František Filip znamenitým (především televizním) režisérem, a Rudolf Hrušínský vstupoval do nejúspěšnějšího období své kariéry v druhé půlce 60. let, kdy šel napříč žánry z jednoho zajímavého snímku do druhého. Pánové se svátečně sešli a vytvořili film, který v konkurenci mnoha jiných zapadl, ale který i po letech pobaví a překvapí slušnou dávkou invence a úderné satiry. Ta navíc zůstává ale v mnoha ohledech nadčasová, protože se dotýká záležitostí, jaké mnozí běžně známe z reálného života i dnes… byrokrace, papíry, shánění podpisů, nebo situace, kde není na vině konkrétní člověk než spíše systém jako takový a pod. Na chvíli se z toho občas vyklube takové nemastné neslané drama plné soudruhů, ale vyústění s opakujícími se tvářemi na stejný místech to mělo originální… a neodolatelný pan Hrušínský je zde přímo roztomilý, hlavně když veškerý děj každou chvíli dosti ironicky komentuje přímo divákovi do kamery. ;)
https://sdilej.cz/26750172/hrdina-ma-strach-1965-.mp4#modal-free