Ivan Šimboch: Kapitalizmus, demokracia a dôsledky bezbrehého konzumu

Zdieľaj článok:
Prepošlite článok emailom

Z redakčnej pošty, komentár Ivana Šimbocha.

Zdá sa, že na tej analógii o pomalom varení žaby, ktorá si to ani neuvedomuje až do momentu smrti, predsa len čosi je. Tak nejak sa zhruba dá interpretovať sled udalostí posledných dní a v podstate i posledných rokov. Svet ako ho poznáme pomaly, ale isto prestáva existovať. Vo všetkých možných rovinách. V morálno etickej, spoločenskej, ekologickej. V každej tejto sfére sme svedkami úpadku, devalvácie, rozvratu a konca. Prečo tomu tak je a čo je príčinou? Dve veci ruka v ruke. Kapitalizmus a liberálna demokracia. Navonok dva odlišné systémy, ktoré však majú spoločného
pomerne veľa.

Časť prvá – Kapitalizmus
Kapitalizmus ako ekonomický systém, ospevovaný a zatracovaný, podľa pohľadu toho, kto sa na akej strane nachádza. Kapitalizmus, po ktorom tak intenzívne túžili davy na námestiach a po ktorom tak intenzívne túžili budúci „podnikatelia“. Raj nekonečných možností, slobodného podnikania,
súkromného vlastníctva a privatizácie. Za 30 rokov kapitalizmu v podmienkach Slovenskej republiky si už možno vytvoriť aký taký obraz o jeho funkčnosti, výhodách a nevýhodách. Čo to načrtli divoké 90. roky, a čo to ukazujú i posledné dekády. Pomyselná hrádza, ktorá zabraňovala konzumu o akom sníval našinec pri návštevách Rakúska je už dávno preč. Ľudia zarábajú peniaze a rovnako tak ich aj míňajú. Čo je samozrejme v poriadku, pokiaľ sa tak deje za normálnych podmienok a v istej relatívne akceptovateľnej úmere. Vystáva však otázka, deje sa tak? Nepodcenili
sme tieto svoje túžby na úkor iných vecí a ďaleko za hranice našich možností?

Ukazovatele zadlženosti našich občanov hovoria alarmujúce veci. Žijeme na dlh a to z roka na rok masívnejším spôsobom. Niekedy vedome, v prípadoch uspokojenia materiálnych potrieb na ktoré aktuálne nemáme, ale po ktorých z akéhosi popudu túžime. Nebudeme mať predsa horšie auto než
sused, a tak si požičiame. Naše dieťa nebude mať predsa starý model telefónu, keď jeho spolužiaci majú novší a tak ďalej…

A je tu i nevedomá, ale nútená oblasť, kedy si požičať musíme a to hlavne v otázke bývania. Ceny bytov a domov sú stále ďaleko nad možnosti bežného šetrenia financií. A tak si požičiame a splácame. Chcene či nechcene si nasadzujeme dlhový postroj a ťaháme spolu s ostatnými túto ekonomickú mašinériu. Samozrejme, aby táto mašinéria nezastala, musí byť neustále v pohybe. Istá pomyselná rovnováha musí byť aspoň na takej úrovni aby aj ten chudobnejší si mohol dovoliť požičať peniaze a potom ich s nejakým úrokom splácať. Aby to bolo dokonalejšie, máme tu reklamy a média, ktoré nás do tohto bludného kruhu tlačia. Nová vec, ktorú musíme mať. Spotrebiče, ktorých životnosť je na takej úrovni, že za tri či štyri roky môžeme kupovať opäť nové a tak podobne. Neustály tlak na spotrebiteľa pod hrozbou zastarania, neaktuálnosti, mimo trendov a podobných prívlastkov sa skôr či neskôr prejaví v zistení, že máme toho oveľa viac než reálne potrebujeme. A to niečo, opäť vytvára tlak na permanentnú produkciu až nadprodukciu, ktorá ale už nemusí úplne kopírovať aktuálne potreby a hlavne kúpyschopnosť obyvateľstva. Hlavne kvôli tomu aby nezastalo iné súkolesie zamestnanosti a produkcie. Typickým príkladom je automobilový priemysel.

Dôsledky bezbrehého konzumu sa ale prejavujú aj v oblasti spoločenského správania. Vytvárame si rozkastovanú spoločnosť, kde tí najmajetnejší majú čoraz menej pochopenia s tými najchudobnejšími. Aby sme si mohli dovoliť viac, potrebujeme viac zarábať. To znamená že musíme dať dôraz na našu individualitu a dravosť. Pretože, ako hovorí už známa poučka tých úspešných „Kapitalizmus nie je pre každého, len pre toho kto na to má a je najlepší.“ A my predsa chceme byť najlepší v rámci i nad naše možnosti. Nechceme aby niekto iný mal mať to čo my, tú istú prácu za tie isté peniaze, chceme byť lepší a zarábať viac. Čo je celkom prirodzená túžba človeka, ktorý má v sebe súťaživého ducha a túžbu po uznaní a zabezpečení. Lenže i táto prirodzená túžba degraduje pod vplyvom čoraz väčšieho tlaku do sociopatických prejavov. Kolektívnosť, tímová hra, spolupatričnosť sa tak niekedy dostáva úplne do úzadia. A to sa zákonite prejavuje na medziľudských vzťahoch. Isteže, nájdu sa výnimky a zrejme ich nebude málo. Ale myslím, že už každý dokázal spozorovať tieto symptómy nie veľmi zdravej spoločnosti. Aby sa peniaze točili, potrebujeme neustále vyrábať a predávať a kupovať, následne spotrebovať a opäť. Potrebujeme k tomu isté zdroje, ktoré čerpáme z našej planéty, kde niektoré sú už skutočne na hranenminima. Mnohé z nich už nie je možné v rozumnom časovom horizonte obnoviť a niektoré sú už de facto neobnoviteľné. Jemné škripotanie piesku v tomto ekonomickom súkolesí môžeme počuť už
dnes a budeme ho počuť čoraz hlasnejšie, až kým sa úplne nezastaví. Otázkou vystáva, čo potom?

Čo budeme vyrábať, keď nebudeme mať už z čoho? Pre koho to budeme vyrábať, keď si to už nikto nebude môcť dovoliť? Apokalyptické predpovede skeptikov, že pohnútky ľudstva sa zredukujú na základné životné potraviny a pitnú vodu, vôbec nie sú tak nereálne ako si dnes v našom pohodlí myslíme. Nehovoriac o tom, že tento stav navodia vojnové konflikty medzi krajinami, ktoré budú o zvyšky týchto zdrojov bojovať. Daň za súčasný stav zaplatia tí, čo prídu po nás a budú nás preklínať. Je však na vine kapitalizmus? Nebol by, ak by ho reprezentovali ľudia s ohľadom na svoje okolie, na zdroje ktoré potrebujú, a na ľudí, ktorých potrebujú. A to všetko v relatívne rozumnej miere zisku ako i spotreby. Sú oblasti, krajiny, firmy, spoločnosti kde sa tak i deje. Sú v však značne marginalizované v pomere ku korporáciám a ľudom ktorí ich tvoria, pre ktorých je zisk alfa a omega existencie. Čo je tým merítkom dostatku, naplnenia potrieb, zabezpečenia svojej existencie a existencie potomkov? To si môžeme zodpovedať každý sám alebo tieto otázky za nás zodpovedia najbližšie roky, plné nestability, finančných a hospodárskych kríz, extrémnych prejavov počasia, sociálnych nepokojov. Alebo si myslíme, že sa to už nezopakuje? Súčasné správanie nám ukazuje, že áno. Ja sa ale obávam, že sa v tomto prípade mýlime.

Ivan Šimboch

PODPORTE nezávislé médium.

Všetok obsah na tejto stránke je bezplatný. Vaša podpora bude použitá na propagáciu stránky, aby sa o nej dozvedelo čo najviac ľudí.
Aj malá čiastka dostatočne pomôže.

Odoberajte prehľadný sumár článkov - 1x týždenne


8 thoughts on “Ivan Šimboch: Kapitalizmus, demokracia a dôsledky bezbrehého konzumu

    • 25. júla 2019 at 17:38
      Permalink

      Martine, no přinejmenším my dva
      se proubouzet nemusíme, zdravím Vás!

      K tomu odkazu na rozhovor s bývalým europoslancem Janem Kellerem s redaktorem Haló novin. Patrně se Vám to nebude líbit, co nejen Vám nyní sdělím.

      Martine, co mě trápí. 26. března t.r. proběhlo v EP jisté hlasování. A pan profesor Keller byl u toho, to podotýkám. Aby bylo jasno, ing. Kateřina Konečná, poslankyně za KSČM, se zaručeným skvělým doživotním důchodem 80 tisíc Kč od soudruhů z Bruselu, dodnes ani nechápe, pro co vlastně hlasovala.

      Předpokládám však, že prof. Keller, při jeho vzdělání a s jeho erudicí, to chápal. Se soudružkou Konečnou ruku v ruce totiž hlasovali i intelektuálové jako právě i zmíněný prof. Jan Keller (od r. 2000 působí jako levic. profesor sociologie na Fakultě sociálních studií Ostravské univerzity), ale také kom. europoslanci ing. Jaromír Kohlíček či MUDr. Jiří Maštálka. S afektivním antikomunistou a až patologickým rusofóbem Jaromírem Štětinou pro ty milé přivandrovalce z cizích krajů.

      Ostatně, milý Martine, a nejen Vy, přečtěte si to sám, je to opravdu pozoruhodná cesta do hlubin levicové poslanecké duše, co dokáže za bruselský plat. Jak pravil jistý herec ─ chce se mi blejt, velebnosti. (

      https://www.euportal.cz/Articles/21449-pani-europoslankyne-konecna-mate-to-zapotrebi-to-nevite-ze-cim-vice-se-neco-rozmazava-tim-vice-to-smrdi-konecna-hlasovala-zajisteni-bezpecne-a-legalni-cesty-pro-pristehovalce-kteri-chteji-vstoupit-do-eu.aspx

      Reply
  • 25. júla 2019 at 10:52
    Permalink

    Rovnosť – bratstvo – sloboda ?
    Figu borovú.
    Stačí sľúbiť vlak zadarmo, obed zadarmo , alebo 13. dôchodok vo výške 10 eur na mesiac a ľudia volia tých čo sú nastrčenými figúrkami NAJBOHATŠÍCH !
    Voliči aj nevoliči = najväčšia príčina toho ako sa na SLOVENSKU žije.

    Chmelár robí ďalší pokus s „NOVOU ?“ ľavicovou stranou ALE OPAKOVANE neuspeje! = koľký krát?
    Prečo?
    Lebo drvivá väčšina obyvateľov SLOVENSKA chce počuť o tom ako sa o nich niekto postará,
    ako sa za nich niekto postaví, ako im pomôže, niečo dá zadarmo…
    Len o vlastnej zodpovednosti za to ako sa má ani ň… Preto sa u nás toľko klame a kradne.
    Byť hluchými a slepými každý deň k nespravodlivosti, chudobe, bolesti, zbytočným úmrtiam, k nerovnosti a moci peňazí, nemať ani kúsok humanizmu ani nemať záujem o nič SPOLOČNÉ !
    Dávať hlasy tým čo slúžia najbohatším a nemať ani šajnu o REALITE je najpresnejší OBRAZ Slovenska !

    Reply
  • 25. júla 2019 at 17:00
    Permalink

    Pane Zvolen, ve smyslu

    Vašich slov, že «dávať hlasy tým, čo slúžia najbohatším a nemať ani šajnu o REALITE, je najpresnejší OBRAZ Slovenska», si dovolím Vám říci, že takto se chovají nejen Slováci, ale VŠICHNI Slované, Rusové a Ukrajinci především! Ti jsou ještě horší než dokonce Poláci!

    Netřeba zdůrazňovat, že to svědčí o jejich UBOHÉM společenském povědomí. S tímto se mezi Anglosasy nesetkáte, oni jsou ve zmíněném duchu opravdu vyšší národy než přízemní slovanské národy. Pokud byste Němcům, Francouzům či Angličanům snížil životní úroveň na hranici nás, Slovanů, garantuji Vám, pane Zvolen, že bychom již zítra se stali svědky něčeho, proti čemuž i proslulá VŘSR v Rusku byla jen směšnou pouliční epizodou…

    POSTSKRIPTUM
    Dělníci o pomoc komunistů v r. 2019 KATEGORICKY NESTOJÍ, dělníci jsou vyslovení pravičáci každým coulem! Komunisti jsou dnes společensky naprosto neuplatnitelní, protože pošťáci, uklízečky, proletariát obecně, a dělníci zejména ─ chodí do volebních místností s jediným cílem, aby KOMUNISTŮM NAKOPALI DO PRDELE!

    Slovani jsou hajzlíci proradní, a proto je musí nahradit anglosasové, oni jsou elita. Nemám, co bych dodal. Takže na vyspělou úroveň se Slovani nedostanou NIKDY. ANI NÁHODOU. Mají totiž v krvi vzájemnou nevraživost a lásku k Západu. PROČ? Protože ODMÍTAJÍ socialismus jako režim! Ve vražedném zajetí takového patologického myšlení řešení současného společenského rébusu ─ NEEXISTUJE. ( Je mi to hrozně líto. ((

    Reply
    • 25. júla 2019 at 18:52
      Permalink

      Hmmm, žeby to bolo len špecifikom Slovanov?
      Francúzom finančný kapitál predhodil Macrona a zožrali ho aj s chlpami. Gréci si teraz zvolili znovu tú pravicu, ktorá ich doviedla tam, kde sú. Islanďania sa vzopreli bankárom a vodcu tej iniciatívy (neviem si už spomenúť jeho meno) potopili pri najbližších voľbách. Holanďania zase potopili Wildersa, ktorý by bol hrádzou masovej imigrácie a volili tých, ktorí migrantom otvárajú dvere, podobne vlastne celá Škandinávia. A vôbec, všetci tí „Salviniovci“ sú v EP v hlbokej menšine.
      Demonštrácie Žltých viest majú výdrž, ale koľko percent to je z obyvateľstva Francúzska a aj z tých, ktorí sú teraz možno sklamaní z Macrona? A koľko hlasov opakovane získava Melenchon? Viac ako Grudinin v Rusku?
      A ako ľahko možno opiť rohlíkom Američanov, to sme videli už mnohokrát. A to sú prevažne Anglosasi. Ako rýchlo vysublimovala iniciatíva Okupujeme Wallstreet …
      Myslím, že samovražda más je celosvetový jav, či už z dôvodu imigrácie alebo voľby neoliberálnej pravice z nedostatku socio-ekonomického vedomia.
      Tem Chomského slogan, že „ľudia nevedia, čo sa deje a nevedia ani to, že to nevedia“ platí zrejme globálne a z toho vyplýva aj poddajnosť más. Nielen u Slovanov, aj keď určité rozdiely v miere sú možné.

      Reply
      • 25. júla 2019 at 21:45
        Permalink

        Ovšem, pane Juhár, máte pravdu,

        ale je tu jedno podstatné ALE. Gigantický rozdíl v životní úrovni mezi Anglosasy a Slovany, to je prostě nesouměřitelné. Zatímco Rus s Ukrajincem nemá na zaplacení už ani chleba s máslem, o nájemném ani nemluvě, a proto si Rusové s Ukrajinci berou úvěr v bankách už dokonce na běžné jídlo, anglosasští důchodci nevědí roupama, kam by si dříve zajeli do zahraničí na dovolenou.

        Řekové měli, prý, bůhví jakou „strašnou krizi“, óóó, bóže, to byla ale „hrůza“. )) A dnes mají Řekové 3x vyšší příjem než Češi nebo Slováci. A přitom ve srovnání se Slováky nebo s Čechy se dvakrát nepředřou. )) Pravda, je to za cenu až astronom. dluhů, ale, ruku na srdce, koho ty dluhy dnes zajímají? ))) Leda tak nás dva, pane kolego. )) Vyspělý anglosaský svět žije podle pravidla ČÍSLO JEDNO ─ KDO SI NEPŮJČUJE, TEN NEJEDE A JEN ZÁVIDÍ!

        A opravdu, průměr dluhu na 1 Švýcara činí přes 200 000 USD, avšak v Nigérii je to jen asi 60 USD na hlavu. Ovšem, srovnejme život Švýcarů a Nigeřanů, pane Juhár, to je jako porovnat hmotnost Země a malého asteroidu, chápete…

        P.S.
        A navíc, na vyspělém Západě je absolutně jedno, kterou zvolíte polit. stranu, vždy si žijete ve srovnání se Slovany jako prase v žitě, kdežto mezi Slovany to jedno NENÍ! Proč? Protože Anglosasové z nás cicají jako koťata z kočičí mamy! Srovnejme ČSSR v r. 1989 s ČR a se SR v r. 2019! To je nebe a dudy! Jenže tehdy vládla KSČ, která organizovala mohutnou výstavbu a zvelebování republiky i se sociální politikou tak, že z toho žijeme dodnes, kdežto dnes prozápadní pravice v čele s Čaputovou a spol. ukáže akorát tak bílé zuby a líbivý ksicht, aby se národ posral nadšením! )) A tato novodobá sebranka, včetně Putina, raději zruší Benešovy dekrety, než aby se starala o obnovu chátrající infrastruktury z ČSSR!

        Pane Juhár, dobře, ale dobře se podívejte, co nám jezdí za vlaky po naší a vaší železnici! Všecko až na výjimky lokomotivy a vagóny repasované ještě z Vagónky Studénka nebo z vaší vagónky v Popradě, většina vlaků jsou ale jen staré a vyhrkané ojetiny i ze 70. let, které se vlečou jako lokálka za Masaryka. ))

        Reply
  • 26. júla 2019 at 16:41
    Permalink

    Pán Vašek,
    trochu nadsadzujete s niektorými západnými platmi. Napríklad priemerný plat v Grécku je 1680 eur,
    V Španielsku 2220, v Portugalsku len 1508, ČR 1141, SR 1013 (rok 2018). Ale napríklad Dánsko 4552, Nemecko 3775, Francúzsko 3200 a mimo EU je Švajčiarsko s 5510 eur (!). Tam sú síce aj oveľa vyššie ceny, ale rozdiely oproti nám sú priepastné.
    Máte pravdu, že mieru znesiteľnosti biedy máme my Slovania nižšie, ale neschopnosť pochopiť kto točí týmto svetom a tým aj odovzdanosť žiť v matrixe, ktorý nám „elity“ vnútili, to je asi na celom svete rovnaké.

    PS
    Pravda je tiež, že priemerný plat je zavádzajúca hodnota, ma by byť medián. Preto aj v tých vyspelých západných štátoch sa rozširuje bieda a je tam tiež pacujúca chudoba.

    Reply
    • 26. júla 2019 at 23:35
      Permalink

      Pane Juhár, plně s Vámi souhlasím,

      že „neschopnosť pochopiť, kto točí týmto svetom a tým aj odovzdanosť žiť v matrixe, ktorý nám „elity“ vnútili, to je asi na celom svete rovnaké“. Pokud ale žijete v Německu, ve Francii, v Británii a dalších bohatých zemích EU, tak Vám ta odevzdanost žít v matrixu může být v zásadě ukradená, žijete si jako prase v žitě i se základním vzděláním. Lépe než učitelé s VŠ diplomem v kolonii výše zmíněných zemí. A tou kolonií jsou i slovanští bratři Češi se Slováky.

      Extrémem v tomto směru jsou dvě slovanské země, a sice Rusko a Ukrajina, kde sociální rozpětí mezi elitou a lůzou dosahuje nebeských výšin, o jakých se nejen Vám, pane kolego, ale ani komukoli na bohatém Západě ─ ani v nejmenším nezdá. Jen pro srovnání. V USA nebo v Německu příjem top-manažerů oproti řadovým zaměstnancům jejich firem byl v 70. letech max. asi 100x vyšší, dnes až 1000x. Avšak v Putinově faraónském otrokářském Rusku je to dokonce 10 000 až 100 000x tolik!!!

      A protože bohatý Západ má odnepaměti k dispozici mohutný koloniální systém se stovkami miliónů otroků v celém rozvojovém světě, mají se i amer. či německé uklízečky jako v ráji! Rusko se svou dolarovou šlechtou s dolar. miliardářem Putinem na špici tamější pyramidy moci však žádné kolonie nemá, a proto má jedinou možnost, jak se udržet ve svých palácích moci s bilióny USD v amer. bankách ─ MUSÍ TOTÁLNĚ VYKOŘISŤOVAT VLASTNÍ NÁROD AŽ DO POSLEDNÍ KAPKY KRVE, COŽ SE V RUSKU DĚJE S NEPŘEDSTAVITELNOU UKRUTNOSTÍ.

      Čtu dnes a denně Sovětskuju Rossiju (http://sovross.ru), a to, co se tam píše o sociální politice Putinovy krutovlády, je OPRAVDOVÝ DĚS A HRŮZA. Již se začínají v Rusku množit názory, a já s nimi souhlasím, že pro Rusko by bylo vysvobozením, když by došlo k prodeji Ruska USA, Číně a Německu, protože krutost vykořisťování ruského lidu by se výrazně zmenšila.

      Pane Juhár, rozbití nynějšího běhu světa je možné JEN A POUZE ZA CENU REVOLUČNÍ ZMĚNY STAVU VĚCÍ. Podle mého se tak stane zásahem Vyšší moci, protože PŘIROZENĚ společensky je kapitalismus ABSOLUTNĚ NEPORAZITELNÝ. Nejen utlačovaný proletariát, ale ani jejich předvoj v podobě levic. stran ─ KAPITALISMUS ODSTRANIT NECHCE. Osobně zastávám názor, že je to mj. proto, že kapitalismus se již v zásadě změnil v OTROKÁŘSKÝ ŘÁD ŘÍŠE AMERICKÉ A NĚMECKÉ.

      Proč tak soudím? Jelikož v kapitalismu třídní boj vždy směřoval k revolučnímu boji, kdežto v současném světě pozorujeme my všichni společensky nihilistický stav věcí jako ve starověkém Římě či v Egyptě. Otroci totiž revoluční NIKDY NEBYLI. Především proto, že oni dokonce ani NECHÁPALI, že jsou nesvéprávní otroci. Naprosto klasickým otrokářským řádem je systém vládnutí v Rusku, kde několik desítek rodinných klanů drží v šachu přes 100 miliónů ruských otroků s naprosto propláchnutými mozky zběsilou proamer. propagandou v tamější televizi 24 hodiny denně. Nepřetržitá a doslova ubíjející normální myšlení proamer. reklama v ruské televizi připomíná s železnou pravidelností, že kromě dolarů a byznysu již jiné lidské hodnoty NEEXISTUJÍ.

      POSTSKRIPTUM
      Pane Juhár, v Rusku již naplno běží apokalyptický scénář totální sebelikvidace. Nejen z důvodů výše uvedených. Tento článek se v klidu přečíst nedá, záhlaví článku zní: „Dým z lesních požárů spoutal na Sibiři Ural i Povolží“. Pod záhlavím stojí: „Plocha požárů jen na Sibiři dosáhla již dva a čtvrt miliónu hektarů.“

      http://sovross.ru/articles/1871/44990

      Reply

Pridaj komentár

Vaša e-mailová adresa nebude zverejnená. Vyžadované polia sú označené *

Prepošlite článok emailom