ONLINE FILM: Dny zrady (film Otakara Vávru k výročiu Mníchovskej zrady)

Mníchovská dohoda (iné názvy: Mníchovská zmluva, Mníchovský diktát, Mníchovská zrada) bola zmluva podpísaná 30. septembra 1938 o 2:30 SEČ (dohodnutá 29. septembra)[1], podľa ktorej Česko-Slovensko odstúpilo Nemecku pohraničné územie osídlené prevažne Nemcami.

Dny zrady
Drama / Válečný / Historický

Tento velkofilm Otakara Vávry předkládá podrobný záznam událostí, vedoucích k přijetí osudné, ponižující smlouvy, rozmluvy státních představitelů prý vycházejí ze zachovaných stenografických zápasů.  Dopad mnichovských událostí je sledován jak ve vládních kruzích (zvláště v protikladném přístupu poraženeckého Beneše a rozvážně bojovného Gottwalda), tak v osudech dělnických rodin a též u vojenských jednotek v příhraničních oblastech. Lid vedený komunistickou stranou se chtěl bránit, ale ničemná buržoazie jej zradila.

Československo, 1973, 106 + 92 min
Režie: Otakar Vávra
Hudba: Zdeněk Liška
Scénář: Otakar Vávra, Miloslav Fábera



 

Zdieľajte článok:

10 thoughts on “ONLINE FILM: Dny zrady (film Otakara Vávru k výročiu Mníchovskej zrady)

  • 28. septembra 2018 at 16:51
    Permalink

    1. května 2004 jsme podepsali Mnichov znovu, když jsme podlehli nadnárodní politice Velkoněmecké říše v podobě Evropské unie. Pohlédněte na tento graf a pochopíte, v jakém ráji se ocitli Bulhaři, Češi i Slováci:

    http://www.statistikaamy.cz/wp-content/uploads/2016/02/Kučera_graf2.png

    P.S.
    Evropská unie v r. 2011 v součinnosti s NATO a USA sešrotovala socialismus v Libyi, jenž byl na mnohem vyšší úrovni, než-li ten v ČSSR či v SSSR. Průměrný věk dožití v Libyi byl vyšší než v České republice. Za vlády Muammara Kaddáfího byl v socialistické Libyi veřejný dluh NULOVÝ.

    PREČO MUSELA ZOMRIEŤ LÍBYA A KADDÁFÍ?

    Reply
    • 30. septembra 2018 at 22:38
      Permalink

      Martine, klidný večer v poslední zářijový den,

      v den 80. výročí podpisu TRAGÉDIE pod názvem Mnichovská dohoda. DAV-DVA vřelé díky za publikaci naprosto výjimečného film. díla DNY ZRADY režiséra Otakara Vávry. Pokud vím, kromě DAV-DVA a Haló novin se NIKDO o dnešním strašlivém výročí nezmínil ani slovem. Ba naopak. Např. portál SEZNAM. CZ dnes řeší ženský orgasmus či to, jak jistá mladá Ruska lije mužům v metru do rozkroků bělidlo, aby neroztahovali nohy na sedadle v metru. Zde v Česku, např. v mém rodném městě, pojali výročí Mnichova vskutku originálně – NA VŠECH VEŘEJNÝCH BUDOVÁCH JSOU DOKONCE VYVĚŠENY STÁTNÍ VLAJKY. Že by na počest podpisu Mnich. dohody? Nemám slov… ((

      Ale ještě mám k Vám, Martine, cosi. Přesněji k tomu, co řekl v úvodním slově publicista doc. E. Chmelár ohledně volitelnosti levice. Zaujalo mě to, dokonce velice, poněvadž si myslím v zásadě totéž. A sice, že dokud naše národy nepadnou úplně na hubu, asi jako v r. 1938, když henleinovci hnali Čechy svinským krokem z pohraničí do hajzlu, levici volit nebudou.

      Tak třeba, jak vypadají volební preference v Česku před komunálními volbami již za 5 dnů. Špatně. Hodně špatně. KSČM něco přes 5 %, Pirátská strana, která ani nemá volební program, o členské základně ani nemluvím, má preference 3x vyšší (!) než komunisti. Je tohle snad vina levice??? Ani omylem, národ je prostě zdrogovaný sdělováky, asi jako 3 a půl miliónu sudetských Němců řvoucím Adolfem s knírkem… ((

      Reply
    • 2. októbra 2018 at 18:21
      Permalink

      Osobne si myslím, že to bola nezvládnutá diskusná akcia zo strany organizátorov. Určite, spory a polemiky sú v pluralitnom prostredí prirodzenou súčasťou takýchto diskusií, ale ak si dám za cieľ diskutovať o budúcnosti ľavice, nemôžem posadiť spolu E. Chmelára s J. Hrdličkom. „Radikál“ Hrdlička pôsobil popri „liberálnom demokratovi“ Chmelárovi ako holubica mieru proti bombardéru. A Ľuboš Blaha bol v pohode, prispel k dobrej atmosfére.

      Ale o budúcnosti ľavice sme sa toho dozvedeli veľmi málo, pretože táto zostava nemohla spolu hovoriť o budúcnosti ľavice. Bolo jasné, že sa budú skôr neplodne hádať, obviňovať. Za to môže jednak presvedčenie Mladých sociálnych demokratov o výlučnosti sociálnej demokracie tváriť sa ako ľavica, jednak problémové metodologické východisko.

      Ľavica ako jednotný celok v praxi neexistuje, každý systém má svoju ľavicu, teda dnes ide hlavne o kapitalistickú ľavicu a socialistickú.
      Sociálna demokracia je ľavicovým subjektom post-klasického kapitalizmu, systémovou súčasťou kapitalizmu, komunisti jeho nesystémovou súčasťou, sú systémovou, prirodzenou súčasťou socializmu. Mladí sociálni demokrati si prizvali Eda Chmelára ako hovorcu ich názorov, ako protiváhu komunistov, aj keď on skôr pendluje niekde medzi.

      V prvom rade by som to teda rozdelil: hovoriť oddelene o budúcnosti kapitalistickej ľavice a budúcnosti komunistickej, alebo revolučnej ľavice. A prípadne usporiadať spoločné konferencie k hľadaniu spoločných prienikov, tie existujú, ale diskutovať sa o nich dá až vtedy, ak si obidve pozície vyjasnia svoje úlohy do budúcnosti.

      V druhom rade Edo Chmelár nie je vhodný účastník na diskusiu o budúcnosti, teda tvorbe, budovaní niečoho. On je výborný kritik, odhaľovateľ nedostatkov, ale nie tvorca, budovateľ. On bude kritizovať kapitalizmus i socializmus, aj anarchistický systém, v každom nájde kardinálne nedostatky, s ktorými sa nedokáže zmieriť a označí ich za omyl.
      Tak ako vynikajúco sa vyjadril, že doba po r. 1989 bude raz označená za jeden veľký omyl, tak si už nepripustí, že on sa na tvorbe tohto omylu veľmi aktívne podieľa. Svojou ostrou fatálnou negatívnou kritikou klasického socializmu, označovanie ho za omyl, alebo aj za zločinný systém nedávalo možnosť jeho dialektického prechodu v nový systém, pozitívnej negácie klasického socializmu na post-klasický, liberálno-demokratický. Jeho kritika socializmu viedla k otvoreniu priestoru pravicovým pro-kapitalistickým silám. Nakoniec, on má bližšie k prokapitalistickým reformným silám (vylepšovanie, socializácia kapitalizmu), ako k socialistickým, veď podľa neho sa babky pri slove socializmus pohoršene prežehnávajú. Je to jeho stanovisko, nie babiek.

      Názory, postoje Eduarda Chmelára, ktoré vydáva za jedine správne a ostatných hneď označuje za klamárov, podporovateľov fašistov, zločincov, zodpovedajú skôr postojom ľavicovo-kapitalistického liberála ako socialistického ľavicového liberála, nepripúšťa pluralitu, že jeho názor nie je smerodajný.

      Komunisti sa pred ním nemajú čo ospravedlňovať, majú právo na svoj názor, postoj, hodnoty. V tomto smere bolo jasné, že J. Hrdlička sa snažil pôsobiť nekonfrontačne, ale netreba sa pred Chmelárom zodpovedať, ospravedlňovať, zdôrazňujem, on nie je kritériom objektívnosti postojov, názorov.
      Jeho kritické články si rád prečítam, jeho publicistické pôsobenie možno hodnotiť pozitívne, ale jeho pokusy ovplyvňovať politické dianie na Slovensku, vstupovať aktívne do politiky, je negatívne..

      Reply
  • 29. septembra 2018 at 22:44
    Permalink

    Aká je budúcnosť ľavice na Slovensku? No žiadna. Tamtí sú len obyčajní komunisti ktorých nikto neberie vážne. Takže žiadna:)

    Reply
    • 30. septembra 2018 at 0:10
      Permalink

      Brežněve, BEZ KOMUNISTŮ bys dnes již nežvanil:

      Reply
    • 30. septembra 2018 at 11:27
      Permalink

      Budúcnosť ľavice na Slovensku, našťastie, od Vás, tzv. Brežnev,nezávisí. A za koho hovoríte? Ja napríklad beriem komunistov vážne.

      Reply
  • 30. septembra 2018 at 11:28
    Permalink

    Budúcnosť ľavice na Slovensku, našťastie, od Vás, tzv. Brežnev,nezávisí. A za koho hovoríte? Ja napríklad beriem komunistov vážne.

    Reply
  • 30. septembra 2018 at 23:05
    Permalink

    Slovenské štátne média pojali tento osmičkový rok významných dejinných udalostí našich štátov ako príležitosť na pripomenutie si februára 1948, marca 1988, augusta 1968 a októbra 1918.

    Február, marec a august pojali vskutku „fanfarónsky bujaro“ v duchu tých najlepších poprevratových pravičáckých tradícií. A to nás o rok ešte čaká pravicové besnenie pri príležitosti 30. výročia radostného kapitalizmu.

    Skutočne je „obdivuhodné“ ako takmer nebadane prešla okolo výročia septembra 1938 naša ŠTÁTNA tlač a že sa s ním tak dôkladne nepohrala ako s tými vyššie spomenutými výročiami – veď ako aj, keď je skrz naskrz infiltrovaná pravicovými uvedomelými eurozväzáčikmi a militantnými vojnovými štváčmi.

    Prezrenie národa, že sme politicky, hospodársky a vojensky krajinou 2. triedy, kedykoľvek ZNOVA obetovateľnou „vyšším záujmom“ nie je v záujme strážnych psov kapitalizmu a globalizácie.

    Reply
  • 7. októbra 2018 at 12:28
    Permalink

    KOMUNÁLNÍ VOLBY 5. A 6. ŘÍJNA 2018 V ČR?
    FIASKO PRO LEVICI NEMAJÍCÍ OBDOBY!

    Budu zcela stručný. Před týdnem jsem zde uvedl, že komunisti dostanou v komunálkách 5 % hlasů od českých voličů. Nemýlil jsem se. Bohužel. Čeští komunisté dostali od voličů 4.8 % hlasů… To je ABSOLUTNĚ nejhorší volební výsledek pro komunisty i levici jako celek (ČSSD dostala 5.2 %) v této zemi ZA CELOU HISTORII. Byl to VZKAZ českého národa před celým světem, že levice v Česku již nemá místo! Co se pravice týče, vyhráli opravdoví jestřábi, včetně senátních voleb, ve kterých se volila 1/3 nových senátorů. Uvědomme si, že dokonce i taková hovada, jako třeba Piráti, dostali o poznání více hlasů než komunisti nebo soc. demokrati. Ani už nevím, zda se mám smát či brečet jako malý kluk…

    Slovo ke KSČM. V dubnu před půl rokem čeští komunisté měli slezinu na mimořádném 10. sjezdu v Nymburku, aby vše napravili po loňském říjnovém volebním debaklu. A co se tam stalo? Půl roku po loňském volebním třesku? Hovno. Předseda Vojtěch Filip krátce po loňské volební katastrofě oznámil před novináři, že dá svoji funkci k dispozici. Hovno dal, a ne funkci. Záměrně jsem volil lidové výrazivo, poněvadž slušně se to již popsat snad ani nedá.

    Loni v říjnu KSČM měla vůbec nejhorší volební výsledek od založení strany v květnu 1921 v hostinci U kaštanu v Praze, když obdržela 7.76 % hlasů. Proto jsme se propadli i v parlamentních křeslech z 33 na 15 (celkem křesel je 200). Po těchto volbách nejeden komunista tvrdil, včetně mě samotného, že pokud se urychleně nevymění celé vedení ÚV, tak v příštích volbách se do parlamentu již nedostaneme. A najednou je to tady.

    Sice včera a předevčírem neproběhly parlam. volby, nýbrž volby komunální, ale oproti loňsku, co se procent týče, jsme ztratili další 3 % hlasů! Jinak řečeno, nedosáhli jsme ani na 5 %! A právě pětiprocentní hranice je pro vstup do Dolní komory českého parlamentu ROZHODUJÍCÍ. To je NAPROSTÝ PROPADÁK pro české komunisty, včetně soc. demokratů! Stručně, kdyby tyto volby nebyly komunální, ale parlamentní, NEDOSTALI BYCHOM SE VŮBEC DO PARLAMENTU, NEZÍSKALI BYCHOM ANI JEDNO KŘESLO, A TEDY ANI JEDNU JEDINOU KORUNU ZA VOLBY!

    P.S.
    Není to samozřejmě jen vina samotného vedení strany, že takový, doslova debakl, nastal. Druhá, neméně závažná příčina tkví v národě, jenž naprosto nepochopil, co s námi všemi již za dva roky se bude dít za hrůzu… Ostatně, prof. Peter Staněk na 4. Litoměřickém semináři ZCELA JASNĚ A NEDVOJSMYSLNĚ řekl, co nás do dvou let nemine. A že po r. 2030 firmy již nebudou skoro vůbec potřebovat dělníky. A levice k tomuto, světe zboř se, nemá co říci…

    Reply

Pridaj komentár

Vaša e-mailová adresa nebude zverejnená. Vyžadované polia sú označené *

%d blogerom sa páči toto: